Strany do výťahu

Počet zobrazení: 3668

Trafené husi zagágali. Sme rodina a OĽaNO uvažujú, či nenapadnú novelu zákona o politických stranách na Ústavnom súde. Boris Kollár hovorí o „potláčaní zdravého demokratického myslenia“. Kto a čo tu chce potláčať?

V slušnej spoločnosti sa automaticky predpokladá, že politické subjekty, najmä tie parlamentné, sa budú prinajmenšom usilovať, aby dodržiavali zabehané pravidlá a tradičné demokratické hodnoty. Ukázalo sa však, že populistické novotvary, ktoré na politickom kolbišti vznikajú, majú od týchto atribútov poriadne ďaleko. Stávajú sa stranou iba jedného muža, ako napovedajú ich názvy, alebo priamo jeho vlastníctvom, či rodinnou firmou.

Igor Matovič, aby udržal pod palcom svoje „hnutie“, mal v ňom okrem seba iba troch členov (z toho jeden je jeho bratranec). Pod tlakom kritiky tento počet zvýšil na trinásť! Pritom každý rok dostáva zo štátneho rozpočtu okolo 2,5 milióna eur a v prvom volebnom roku ešte zo 10 miliónov navrch.

Podľa dobrých mravov by z týchto súm mala ísť podstatná časť na činnosť strany. Koľko chlebíčkov asi musí na zjazde OĽaNO, ak ich vôbec zvoláva, zjesť všetkých trinásť delegátov, aby vyčerpali tieto peniaze? SaS mala zase donedávna toľko členov, že nimi sotva stačila naplniť volebnú kandidátku do Národnej rady.

Ako môžu strany, ktorých členská základňa sa zmestí do jedného výťahu alebo do dvoch autobusov, seriózne rozvíjať aktivity? Kto kontroluje ich politické špičky, ako dodržiavajú dohodnutý program a ako hospodária so zvereným majetkom, ak si na to nevytvorili demokraticky zvolené orgány? Ak nie sú ochotné sa samy „zdravo“ uregulovať, musí im k tomu pomôcť hoci aj konkrétnejšie znenie zákona.

(Text vyšiel v Pravde 17. 9. 2018)

nrsr1.jpg
Foto: Emil Polák, úvodné foto: Ischa1 /public domain

SÚVISIACE:
Oskar Krejčí: Demokracie jako řemen


Citát: „Jako by se politika vracela do devatenáctého století, kdy moderní politické strany vznikaly jako kluby v aristokratických parlamentech. Jednalo se o malé skupiny pro organizování části úzké vrstvy politické veřejnosti. Dnes strany ztrácejí členskou základnu, protože ji nepotřebují. Některá čísla jsou vskutku pozoruhodná. Věci veřejné, když v roce 2010 získaly ve sněmovních volbách 10,9 % odevzdaných hlasů a následně čtyři křesla ve vládě, měly 813 registrovaných členů. Úsvit, který v roce 2013 dostal 14 poslaneckých mandátů, hlásil o dva roky později 9 (devět) členů. Podle dostupných údajů má v této chvíli hnutí ANO přibližně desetkrát méně členů, než je počet zaměstnanců Agrofertu. Všechny současné politické strany v Česku nemají s největší pravděpodobností dohromady takový počet členů, jaký měli agrárníci za první republiky.“

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984