Století vůně,
století smradu

Kvetoucí třešeň, kvetoucí šeřík,
roušky, náhubky, COVID-19,
Koněv i Kolář, senát  i nesenát,
Ludvík Svoboda a Karel Klapálek,
stavění pomníků a jejich bourání,
hodní i darebáci, a taky lotři,
skromní i po moci lační.
Rusko nebo Čína?
Nepožádá Putin o exhumaci
padlých rudoarmějců a uložených na hřbitovech Československa,
jako to Stalin udělal s mnohými  svými  padlými
na memoriálním pohřebišti  v Berlíně-Treptově? 
Tam zůstal stát památník rudoarmějce s německým dítětem v náručí vojáka;
zmizel však varovný nápis na jeho obelisku:
„Мы приходили в Берлин с мечом,
што бы Немцев мечу навсегда однаучились."
Němci velikánskou sochu rudoarmějce – ani sousoší Marxe a Engelse
dodneška nezbourali.
Ani nyní neměli roušku.
Ale doba se změnila.
Teprve teď má skončit  druhá světová válka.
Teprve teď má té válce odzvonit zvonec –
definitivní porážkou Ruska!

Co nám všem zůstane?

Třešeň odkvete, šeřík zavoní,
na Koněva zatím hozeného do oplechovaného hangáru
(v němž před ním ležely sochy
Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové
a Jana Švermy a Jaroslava Haška –
přenesené po očistci
na Olšany a do Lipnice nad Sázavou)
nyní čeká -   ano, čeká s tabulkami
Památník 20. století v Praze 6.
Čert ví?
Nebo nám zůstane po jedněch  jenom vůně
a po jiných jenom sžíravý omamný  smrad?

P. S.: Nejsem básník – proletělo mi hlavou.
Foto: Autor