Reklama
Reklama

Putin se soustředil na „sbírání sil“ Ruska

Počet zobrazení: 3473


o._krejci_480.jpgNejvětším neúspěchem ruské diplomacie posledních dvaceti let je to, že nedokázala zabránit expanzi NATO na východ. Teď to ruský stát dohání modernizací zbraní, říká mj. v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz k projevu prezidenta Putina politolog prof. Oskar Krejčí. 




PZ: Ve čtvrtek přednesl prezident Vladimír Putin před více než tisícovkou ruských státních činitelů zprávu o stavu země. Kdybyste měl citovat nejdůležitější sdělení v tomto projevu, které by to bylo?

Asi by to nebyl citát, ale porovnání. Srovnání s obdobnou Putinovou zprávou před dvěma roky. Pozoruhodné na onom projevu po nástupu do třetího prezidentského období bylo, že Putin zcela pomíjel zahraniční politiku. V duchu prezidentské kampaně se plně soustředil na vnitřní politiku, na „sbírání sil“ Ruska – což je koncepce proslavená Alexandrem Gorčakovem po porážce v Krymské válce v polovině 19. století.

Převrat v Kyjevě ale ukázal, že Putin nedostane čas na poklidnou modernizaci Ruska. Proto v  projevu tento čtvrtek zahraniční politika dominovala, a to i při posuzování vnitrostátních ekonomických a sociálních problémů. 

PZ: Pravdou je, že se Kremlu nedaří ruskou ekonomiku stabilizovat. Cena ropy od července klesla o  40 % a obdobně letos tratil rubl oproti dolaru. Myslíte, že  Putinovo vystoupení obsahovalo návod, jak se z této situace vymanit?

To jsou dva oddělené problémy. Především cena ropy klesá nejen díky politickým rozhodnutím, ale má do značné míry podobu návratu k normálu, k přiblížení se reálné ceně těžby u hlavních dodavatelů. Pokud vím, s tímto pohybem mnozí ruští ekonomové počítali, a proto se vytvářely finanční rezervy.

Pokles ceny rublu nelze vnímat jen jako reakci na pokles ceny ropy. Je za ním i odliv spekulativních investic ze zahraničí a převádění zisků z ruské ekonomiky do západních bank. Ani to není pouze reakce na aktuální politickou krizi, byť do značné míry touto reakcí je.

PZ: Dobře – ale jak je to s oním lékem na dané choroby v Putinově projevu?

To základní tam obsaženo je: spojit se a opřít se o osvědčené hodnoty. Je to apel na morální jednotu ruského lidu. Něco, co by v podmínkách Česka znělo směšně, ale Rusové jsou jiní. A čeká je dlouhá obdoba vlastenecké války, protože spor o Ukrajinu je jen částečkou širšího globálního zápasu. Nemluvě o velké nedůvěře, která dnes panuje mezi politiky Ruska a Západu.

Rusko musí především vydržet. Očekávaný letošní ekonomický růst na hladině 3 % hrubého domácího produktu bude vynulován. Příští rok nebude podle dostupných údajů odlišný. Je třeba se na tuto situaci připravit a hněv ze zklamaných očekávání koncentrovat na modernizaci, obrat ekonomiky směrem k Pacifiku a vidět skutečného viníka strastí ruského lidu – nesmyslnou politiku Západu, především Washingtonu.

PZ: Toho se ale ruský člověk moc nenají. Nemyslíte, že se nakonec přece jen hněv obrátí proti Kremlu? Už byl zaznamenán pokles Putinovy popularity.

K tomuto poklesu popularity prezidenta došlo, když Putin začal o Ukrajině vyjednávat se Západem. Pro většinu Rusů je Putin člověk, který zachrání jejich zemi a důstojný život před úplným rozpadem. Když před patnácti lety překvapivě Boris Jelcin odstoupil a klíče od Kremlu předal Vladimíru Putinovi, nový nejvyšší představitel převzal Rusko v hluboké ekonomické, sociální a demografické krizi.

Pro orientaci stačí uvést tři údaje z tabulek Mezinárodního měnového fondu. V roce 1999 činil hrubý domácí produkt Ruské federace 22,6 bilionů rublů a v uplynulém roce to bylo 43,4 bilionů rublů ve stálých cenách. Nezaměstnanost se snížila z 13,0 % v roce 1999 na loňských 5,6 %. Oproti všem prognózám se zastavil pokles obyvatel Ruské federace. Srovnejte si tyto údaje s vývojem v Evropské unii či na Ukrajině a uvidíte, v čem je základ Putinovy autority. Ale i nenávisti některých lidí vůči němu. 

PZ: Někdy to však vypadá, že se zmiňovanými ekonomickými a sociálními úspěchy je spojeno omezování demokracie. Dokonce pěstování kultu osobnosti Vladimíra Vladimíroviče.

Putin vnesl do Kremlu zcela nový styl práce. Je moderním politikem, který dokáže brilantně využívat postmoderní politické techniky...

PZ: To jste toho moc nevysvětlil!

Tak znovu, čím se vyznačuje jeho pracovní styl? Je pracovitý, což je denně vidět z televizních obrazovek, kdy jedná v nejrůznějších komisích, výborech, shromážděních. Věcně jedná. Má skromné vystupování, což doprovází i jeho lidový vzhled, chlapecká fyziognomie. Cestuje po celé zemi i do oblastí, kam noha nejvyšších do té doby nikdy nevkročila. Pravidelně navštěvuje strategicky významné regiony, na jejichž rozvoj klade důraz, či oblasti postižené přírodní katastrofou, na jejichž obnovu osobně dohlíží. Jeho oddanost sportu, a to i například motorkám, není hraná. Zájem o armádu, k níž mají Rusové mnohem osobnější vztah než Češi či Slováci, je vskutku profesionální. A dokáže to, co neumí snad žádný politik na Západě – hodiny čelit novinářským otázkám, přednášet zásadní prohlášení bez papíru a bez frází, přičemž jeho věcná argumentace neobsahuje, z hlediska ruských zájmů, politické chyby.

PZ: Osobně jsem cítil v Putinově projevu o stavu země nejen důraz na vlastenectví, ale i na náboženské hodnoty. Jak jinak si vysvětlit jeho slova o tom, že pro Rusy má Krym posvátný význam?

To je argument, který Putin nepoužil poprvé – na Krymu byl pokřtěn kníže Vladimír, proto je pro Rusy posvátný. Obávám se ale, že takové argumenty vnímá pravoslavný Rus jinak než pravoslavný Ukrajinec hlásící se ke kyjevskému patriarchátu.

PZ: Domníváte se tedy, že připojení Krymu k Rusku byla chyba?

Mám-li si vybrat formulaci, která je mi v souvislosti s návratem Krymu k Rusku nejbližší, pak je to teze Wang Iho, čínského ministra zahraničních věcí: Je třeba ctít mezinárodní právo a etnické i historické zvláštnosti.

PZ: To jsou ale tři principy, které se mohou snadno dostat do rozporu! 

No právě. A proto potřebujeme umnou diplomacii, aby se rozporné situace nezměnily na válečné konflikty.

PZ: Dobře. Ale Vaše řeč je budiž ano, ano, ne, ne; souhlasíte s připojením Krymu k Rusku?

Co je to souhlas v politice? Osobně se domnívám, že na Putinově místě by žádný rozumný státník nepostupoval jinak.

PZ: Proč?

Uvedu tři důvody. Mezinárodní právo prochází krizí. Tu způsobila především politika Západu: bombardování Jugoslávie a odtržení Kosova od Srbska zpochybnilo vnější suverenitu států. Iniciování barevných revolucí, a to včetně letošního protidemokratického převratu v Kyjevě, zpochybňuje vnitřní suverenitu států. Tedy i Ukrajiny. V této situaci, to zadruhé, lze jistoty hledat například v právu národů na sebeurčení. Výsledky referenda na Krymu může Západ zpochybňovat jen s odkazem na právo, které sám nerespektuje. Jako upřímné a svobodné vyjádření vůle obyvatel, kteří jsou z valné většiny etničtí Rusové, referendum na Krymu zpochybnit nelze.

PZ: Na Krymu ale nežijí jen Rusové. Co krymští Tataři, ti přece s připojením k Rusku nesouhlasili.

Nesouhlasili někteří představitelé krymskotatarských organizací. Pro připojení však hlasoval větší podíl obyvatel, než je podíl Rusů. Jistě i proto, že si srovnali ekonomické a sociální podmínky života na Ukrajině a v Rusku. Mimochodem, při nedávné návštěvě Putina v Turecku poděkoval na tiskové konferenci turecký prezident Recep Erdoğan za to, že jazyk krymských Tatarů byl poprvé uznán jako oficiální jazyk na Krymu. Krymská tatarština patří do turecké jazykové rodiny.

PZ: Mluvil jste o třech důvodech, proč by každý rozumný státník postupoval vůči Krymu stejně jako Putin. Jaký je tedy ten třetí?

Nelze zapomínat, že Sevastopol je nejlepší vojenský přístav v Černém moři. Sevastopolský záliv v délce osmi kilometrů má velkou strategickou cenu. Pravděpodobnost, že by se tam po převratu v Kyjevě za rok či dva ubytovalo NATO, tedy především vojáci USA, se blíží jistotě. 

PZ: To o NATO zní tak trochu jako předlistopadová propaganda. Opravdu si myslíte, že NATO je agresivní organizací?

Agresivní organizace neexistují, existují jen agresivní politici.

Ale vážně. Když se k vašim hranicím přibližují tanková shromaždiště, vojenská letiště a základny válečného námořnictva, nemůžete vycházet z toho, že se tak děje proto, že Západ má nadbytek nafty, benzinu a mazutu. Odkud víte, že za dva roky nebude v Bílém domě sedět senátor John McCain proslavený svými rusofobními výroky, či nějaký jeho klon? Jak on bude velet oněm tankům, letadlům a lodím? Řád německých rytířů konal i náboženské obřady, ale osvětová organizace to rozhodně nebyla.

Vladimir Putin: Rusko nebude rozděleno, jak to chtěl Hitler!

Největším neúspěchem ruské diplomacie posledních dvaceti let je to, že nedokázala zabránit expanzi NATO na východ. Teď to ruský stát dohání modernizací zbraní. Jedná se o geopolitickou zákonitost nezávislou na vůli jedinců, byť by oním jedincem byl Putin.  Konkrétní podoba této zákonitosti na Ukrajině a kolem ní vyrůstá z hrubých chyb Západu, ne ze zlovůle Ruska. Rusko potřebuje klid k modernizaci.

PZ: Kdo si myslíte, že z případné rozšířené vojenské konfrontace na Ukrajině vyjde vítězně? Západ, nebo Rusko?

Čína. Tak jako vítězem války mezi Spartou a Athénami byl Alexandr Makedonský.

PZ: V Putinově projevu o stavu ruské země je obsažena amnestie pro ty, kdo vyvezli peníze do zahraničí a vrátí je domů. Myslíte, že toto opatření bude efektivní?

Jestli ano, tak málo. Putin je obklopen lidmi, kteří za liberálními frázemi o svobodě podnikání jako cestě k prosperitě umně skrývají zcela primitivní osobní finanční zájmy. Očekávat od oligarchů vlastenecké nadšení je riskantní. Ze zahrničí je daleko více vyhánějí sankce Západu, nepředvídatelnost toho, komu zase z Washingtonu zavelí zablokovat něčí účty. Od většiny ruských finančních spekulantů lze více než vlastenectví očekávat normální kapitalistické jednání: virus se nadšeně množí i za cenu toho, že zahubí organismus, v němž přebývá. Obdobně sebevražedné chování je pravděpodobné i u většiny ruských spekulantů.

Mnohem efektivnější strategii boje se spekulací předvedly některé státy v době asijské finanční krize. Prostě zastavily vývoz kapitálu ze země. A měna se okamžitě stabilizovala. Zdá se, že Moskva se takovýchto radikálních kroků bojí. Přesněji řečeno, chce se vyhnout politickým důsledkům takových rozhodnutí v podobě komplikací se Západem. Ono třeba zastavit splácení půjček západním bankám po dobu západních sankcí vůči Rusku je skutečně radikální opatření. Obávám se, že pokračující odliv kapitálu z Ruska spojený s předlužením podnikatelské sféry povede k faktickému vytunelování finačních rezerv. Ty při současných cenách za ropu a plyn nebude snadné doplňovat.

PZ: Než přednesl zprávu o stavu země před federálním shromážděním, navštívil Putin Turecko. Tam dramaticky oznámil ukončení projektu Jižní potok – tedy projekt dodávek ruského plynu přes Bulharsko do Srbska, Rakouska, ale i třeba na Slovensko a propojení na síť celé středozápadní Evropy. Pokládáte toto rozhodnutí za správné?

Je to vynucené rozhodnutí, kterému předcházelo zablokování výstavby plynovodu v Bulharsku díky dlouhodobému nekooperativnímu jednání tamní vlády a Evropské komise. Těžko může Rusko proinvestovat miliardy na stavbě plynovodu pod hladinou Černého moře k teritoriálním vodám Bulharska a čekat a čekat a čekat... na to, až se Brusel a Sofie rozhodnou Moskvu nevydírat. Ze strany Bulharska a Evropské komise se jedná o nezodpovědné jednání, které je v rozporu se zájmy občanů Unie. Jestliže Bulharsko přijde ročně o stamiliony eur jen za tranzit plynu, kdo této nejchudší zemi Evropské unie onu ztrátu nahradí?

PZ: Putin ale zároveň oznámil, že Rusko plynovod pod Černým mořem postaví, ovšem do Turecka, odkud povede do Řecka.

Na celou tuto situaci musí být fascinující pohled od mohyl ruských vojáků, kteří padli při osvobozování Bulharska od turecké nadvlády. Znovu se ukazuje, jak nesprávné je posuzovat současnost pomocí historických analogií. Žijeme zcela originální geopolitký cyklus, v němž staré rivality doprovází zcela nová konstelace sil.

PZ: Náš ministr zahraničí Lubomír Zaorálek ale prohlásil, že zastavení výstavby Jižního potoku je ku prospěchu jak Česka, tak i Slovenska. Že pořebujeme diverzifikovat zdroje, ne tranzitní trasy. To není bezvýznamné stanovisko.

Pan ministr opět prokázal, že neví, o čem mluví. Diverzifikace tras nevylučuje diverzifikaci zdrojů. Je jen rychlejší a levnější reakcí na současné problémy a požadavky. Má-li pan ministr dostatek peněz, nechť nakupuje plyn třeba v USA. Bude-li to ku pospěchu této země a Unie, je třeba jej za to pochválit.

V této chvíli ale oslava zablokování výstavby Jižního potoku Evropskou komisí a Bulharskem je jen a jen geopolitická hra ve prospěch Spojených států, na které tratí především Bulharsko samo a státy Unie. Výroky českého ministra jsou méně škodlivé, než kroky bulharské vlády, protože za nimi nenásleduje věcné rozhodnutí. Obecně ale platí, že v podmínkách rostoucího mezinárodního napětí je hloupost bezpečnostním rizikem.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)

Rozhovor uverejňujeme so súhlasom prof. Oskara Krejčího. Foto: Emil Polák

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama