Putin, Trump a hlas lidu

Počet zobrazení: 2601

Politolog Oskar Krejčí prezentuje konkrétní údaje o podpoře ruského i amerického prezidenta ze strany veřejnosti, a to na základě sociologických výzkumů. Ukazuje na rozdíly v jejich současném postavení i ve vyhlídkách na znovuzvolení.

trump_putin_helsinky_16.7.2018_1.jpg
Foto: kremlin.ru

V poselství o stavu Ruské federace, které prezident Vladimir Putin přednesl před Federálním shromážděním 20. února, slíbil spoluobčanům změny k lepšímu v jejich životě, a to již letos. Jeho vystoupení bylo – na rozdíl od loňského – orientováno především na sociální otázky, byť obsahovalo i důležité zahraničněpolitické pasáže. Putinova orientace na vnitrostátní problémy je zpravidla spojována s poklesem jeho popularity. Pravdou je, že důchodová reforma, která šetří na penzistech a opomíjí příjmy oligarchů i jejich vývoz zisku ze země směrem na západ, vedla k poklesu popularity centrálních orgánů výkonné i zákonodárné moci.
 

Prezident a politik

Neskrývaná radost z poklesu důvěry ruské veřejnosti vůči Putinovi v některých západních médiích pomíjí rozdíl mezi důvěrou v institut prezidenta a důvěrou v konkrétní osobu politika. Aktuální únorové výzkumy Centra Levada uvádějí, že s činností prezidenta Vladimira Putina souhlasí 64 % dotázaných, nesouhlasí 35 % respondentů. Graf číslo 1 názorně ukazuje, jak se tento postoj vůči činnosti Vladimira Putina na pozici premiéra či prezidenta vyvíjel od srpna 1999 do února letošního roku.

krejci_putin_g1.png
Graf č. 1: Vztah k činnosti Vladimira Putina.

Na tomto grafu je vidět prudký nárůst popularity Putina po přechodu z pozice předsedy vlády do funkce prezidenta (prosinec 1999), mírný pokles důvěry v době výkonu funkce premiéra (2008 až 2012), ale i prudké navýšení oblíbenosti v souvislosti s připojením Krymu a následnými sankcemi Západu vůči Rusku. Také pokles popularity loni je patrný. Celkově se ukazuje, že ruská politická kultura, a to zvláště s ohledem na historickou zkušenost a tradiční vztah k centru moci, vede k tomu, že se velká část veřejnosti pod tlakem zvenku shromažďuje pod prapory. Řečeno s dílčím zjednodušením, nátlak z Washingtonu štěpí venezuelskou veřejnost, ale sjednocuje tu ruskou.

Úvahy o rozpadu důvěry ve Vladimira Putina se opírají o jiné typy výzkumu, které provádí například fond „Veřejné mínění“ (FOM). Podle jejich databáze při odpovědi na otázku „Představte si, že volby prezidenta Ruska budou příští neděli. Řekněte prosím, pro kterého politika byste hlasoval/a?“ nastal zlom v podpoře Vladimira Putina v červnu loňského roku: ještě v květnu bylo ochotno Putinovi dát hlas 64 % dotázaných, v červnu se tato ochota propadla pod 50 % a tam setrvala až do současnosti. FOM uvádí, že podle jeho výzkumů byla 17. února, tedy v předvečer jeho projevu o stavu Ruské federace, ochota znovu volit Vladimira Putina na úrovni 46 % dotázaných.

Všeruské centrum výzkumu veřejného mínění (VCIOM) dlouhodobě zkoumá odpověď na otázku „Když mluvíme o politicích, komu důvěřujete a komu byste nedůvěřovali při řešení významných státních otázek?“ Řada dat získaná od ledna roku 2006 – menší část z nich přináší následující tabulka číslo 1 – potvrzuje, že během loňského roku skutečně došlo k výraznému poklesu důvěry k Vladimiru Putinovi: ještě začátkem roku 2018 důvěra byla 57,2 % (index, tedy důvěra minus nedůvěra, byl 54 bodů), ale letos 17. února činila důvěra 33,5 % (index 26 bodů). Důležité však je vidět, že podle tohoto výzkumu i nadále zůstává Putin v Rusku zdaleka nejpopulárnějším politikem. Originální tabulka obsahuje deset jmen, přičemž jediným uváděným současným státníkem s negativním indexem je premiér Dmitrij Medveděv. Do zkrácené verze původní tabulky byl pro ilustraci zařazen Alexej Navalnyj, který je dnes asi nejznámějším prozápadním opozičním politikem.

krejci_putin_tab1.pngTabulka číslo 1: Důvěra/nedůvěra k politikům v Rusku.

Tento týden by měly být k dispozici výzkumy FOM a VICIOM, ale i dalších agentur, které ukážou reakci veřejnosti na Putinův projev ve Federálním shromáždění. Vzhledem k patrné nedůvěře ruské veřejnosti ke slovům politiků výrazné změny postojů by byly překvapením – a to i při velké úctě k prezidentovi.
 

Americký prezident

Jiné postavení než ruský prezident má jeho kolega ze Spojených států. Zkoumáním důvěry k jeho osobě se zabývá celá řada výzkumných center, přičemž jako hlavní bývá uváděno deset z nich. Nejznámějším mezi nimi je analytická a poradenská firma Gallup, což je pracoviště, které výzkumy tohoto typu začalo provádět jako první, a to už v polovině třicátých let minulého století. Graf číslo 2 přibližuje, kolik dotázaných Američanů podle firmy Gallup schvaluje či neschvaluje Trumpův výkon funkce prezidenta. Nejvíce sympatií na úrovni 45 % dosáhl hned v prvním výzkumu a poté loni v červnu. Letos po projevu o stavu Unie souhlas stoupl oproti výzkumu v předvečer projevu o dva procentní body a dosáhl na 44 %.

krejci_trump_g2.pngGraf číslo 2: Souhlas či nesouhlas s prací Donalda Trumpa ve funkci prezidenta.

Jak ukazuje graf číslo 3, žádný americký poválečný prezident neměl tak špatný start jako Donald Trump – i když nejeden končil ve funkci s mnohem menší podporou veřejnosti, než má Trump dnes. Minulý měsíc ustanovil Trump poválečný rekord v podobě rozdílu souhlasu s výkonem funkce ze strany republikánů a ze strany demokratů ve výši 79 bodů: k Trumpovi tehdy mělo důvěru 87 % republikánů, ale pouze 8 % demokratů. Zároveň má Trump za celou dobu pobytu v Bílém domě nejstabilnější souhlas ze všech poválečných prezidentů, a to v průměru 39 %.

krejci_trump_g3.pngGraf č. 3: Souhlas americké veřejnosti s výkonem funkce prezidenta.


* * *

Oba prezidenti, Vladimir Putin i Donald Trump, vsadili při propagaci své politiky na vlastenectví, ovšem odlišně zdůvodňované, obhajované a propagované. Rozdílné jsou také výsledky. Výzkumy ukazují, že i při poklesu popularity Vladimíra Putina je jeho současné postavení na ruské politické scéně bezkonkurenční. Zároveň ale propad popularity během minulého roku vyžaduje výraznou korekci vnitřní politiky, nemá-li se pokles změnit na tendenci. Neexistence věrohodného opozičního politika neznamená, že ve společnosti nemůže narůstat chaos. Ostatně právě díky vnitřním zmatkům se zhroutila nejen rurikovská Rus, ale i Ruské impérium a Sovětský svaz.

Trumpovo postavení je z hlediska přípravy na prezidentské volby nevývodné. Výzkumy ukazují relativní stabilitu indexu popularita/nepopularita, což předznamenává velké potíže při získávání nerozhodných voličů, či dokonce voličů opoziční demokratické strany. V situaci, kdy je americká veřejnost rozštěpená vzrušenými emocemi, se zdá, že nový Trumpův volební úspěch bude vyžadovat nějakou dramatickou událost v předvečer samotných voleb. Třeba jako slavné „říjnové překvapení“ z roku 1972 v podobě líbivého – byť nepravdivého – oznámení Henryho Kissingera, že ve Vietnamu „je mír na dosah ruky“, které zásadním způsobem přispělo ke znovuzvolení Richarda Nixona prezidentem. Nebo bude muset Donald Trump čekat, zda demokraté udělají chybu při výběru svého prezidentského kandidáta. Také lze věřit na zázrak, ale ty se v liberálních společnostech dějí jen s velkou podporou médií.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 25. 2. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984