Prezidenti na známce jako řehole

(Olizovat nebo neolizovat?)
Počet zobrazení: 4046

Dilema být na poštovní známce je často otázkou chuti po moci.

Pro její tvůrce je to naopak velká příležitost uplatnit autorskou kresbu, rytinu a dokonalý tisk. Propojení mezi československými bankovkami, platidly, ceninami a poštovními známkami je nezpochybnitelné a má od roku 1918 svou velkou tradici. Ani po roce 1989 úroveň tohoto oboru v českých poměrech příliš neztratila. O Slovensku mi však dlouhodobě chybí průkazná fakta, trpím nedostatkem katalogových a realizačních informací. Věřím, že vysoká kvalita neutrpěla.

Československá (pak česká) známková tvorba dala od roku 1918 filatelii a sběratelům známek tváře prezidentů Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše, s vyloučením státního prezidenta Protektorátu Bőhmen und Mähren Emila Háchy, opakovaně Edvarda Beneše, Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Antonína Novotného, Ludvíka Svobody, Gustáva Husáka, Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. 

prezidenti.jpg 

Na Slovensku vazalský režim, v područí Grossdeutsche Reich, dovolil po roce 1939 vydání poštovní známky s portrétem Jozefa Tisa a ještě dalších osobností, například Andreje Hlinky.)
 

Jak kráčely známkové dějiny
 

O osudech dvou poštovních známek, z mnohem pozdějšího období, které byly vydány s portrétem Gustáva Husáka v československé emisní tvorbě, a Václava Havla v československé i v české známkové tvorbě, vydávám opakovaná svědectví.

Dosvědčují dobu, ve které tyto dvě známky spatřily světlo světa; prokazují více o dějinných osobnostech než cokoliv jiného.

Rozhodující roli při jejich vzniku sehrál vynikající český rytec, grafik Josef Herčík (1922 – 1999). Excelentní umělec, zdánlivě malého umění s obrovským dosahem. Nenechal si nic pro sebe. Začínal jako rytec v rodném Uherském Brodě ve Zbrojovce, kde zdobil rytinami lovecké pušky, od roku 1940 se věnoval cenným tiskům. Od svých čtyřiceti let se také věnoval poštovním známkám.  

Byl autorem více než 450 československých, českých, slovenských i japonských známek. Udělal více než 300 obálek prvního dne, stovky pamětních razítek. Podstatnou část díla obsahují pragensie. Nesl si krédo: „Cos neudělal dneska, to jsi neudělal.“

U Josefa Herčíka jsem poznal, že vytvářet poštovní známku, je profesí téměř řeholní. Tato tvorba má přesné a přísné zákony, ze kterých nemůže tvůrce vybočit. Vezměme třeba Tiziánův obraz – Apollón trestá Marsya. Je to olejomalba o rozměrech 213 x 207 cm.

Autor známky musel obraz mnohonásobně zmenšit, jeho barevnost převést do pěti tiskových barev.
 

Politika jako kompas
 

Do známkové tvorby se v každém režimu vměšuje politika, ozývají se úředníci, dokonce se ozývají i příbuzní mocných.

Naslouchal jsem svědectví Josefa Herčíka, věřil jsem jeho výpovědi, silně ve mně popíral časté zpochybňování orální výpovědi o dějinách.

„Někdy však spjatost s realitou nemusí být předností pro práci grafika a rytce, může jim dokonce jejich práci velmi zkomplikovat. Tak tomu bylo například při tvorbě na známce s portrétem prezidenta Gustáva Husáka. Návrh, který jsem připravil, Gustáv Husák schválil. Žádné dlouhé cavyky. Ale výhrady měli lidé z okolí. Nejprve požadovali, abych sundal ta silná dioptrická skla. Čili dopadlo to tak, že měl na očích prázdné obroučky. Musel jsem vyhladit obličej a na hlavě přidat trochu vlasů. To všechno byli nejasnosti. Řekl bych, že dokonce hlouposti, které státnický portrét značně deformovaly.“

Herčík byl krásný člověk. Málomluvný muž – s velkým zájmem o výtvarné umění. Jeho kamarády byli malíři František Bauch, František Tichý, Kamil Lhoták. Herčík sbíral všechno možné, dokonce i nočníky. Měl dokonce nočník britské královny Alžběty II.

„Korunu všemu tehdy nasadil tajemník ÚV KSČ. Když si prohlížel mou rytinu, vyslovil na mou adresu slova: ,Gustáv Husák je přece státník, který musí mít v očích ty šťastné zítřky, které buduje.Optal jsem se, jak mám v těch malých očích zobrazit ty šťastné zítřky?A co s tím mám vlastně udělat? Dostalo se mi vůdcovského imperativu, že to je moje věc. Ať si poradím. Tak jsem odešel. Návrh jsem doma nechal netknutý ležet čtrnáct dní na pracovním stole. Po čtrnácti dnech jsem jej položil do desek a šel s ním na nové jednání. Tajemník se na návrh podíval a potom velmi spokojeně řekl: ,Vidíš, a to ti musím radit já!

Všechno bylo v pořádku – ale blbost to byla veliká.“
 

Historie se opakuje, ještě silněji než včera
 

Na scéně s prezidentským stolcem ve Vladislavském sále Pražského hradu se v prosinci 1989 objevil Václav Havel. Hlasitě oznamoval, kromě toho, že socialismus nenahradí kapitalismem a odmítal, že by hrozila nezaměstnanost, kázal, že nechce být zobrazován na československých, posléze ani na českých, poštovních známkách.

Olizovat, neolizovat?

Kategoricky zamítal, aby v úřadovnách a ve školních třídách visely prezidentské portréty na stěnách.

Všechno odvál čas.

Jeho tvář nakonec ozdobila obojí.

Přišla řeč i na poštovní známku.

Josef Herčík byl opět osloven státně důležitým úkolem, měl připravit zkusmo kresbu a posléze rytinu nového prezidenta Václava Havla. Rytec a grafik pracoval a pracoval, ze všech stran se na něj vrhaly tentokrát roztodivné návrhy. Nebylo již jednoho tajemníka – ale byl tu sbor Havlových poradců. Jakoby jiných starostí ani nebylo? Už se návrhy netýkaly bystrozrakosti pohledu hlavy státu do šťastných zítřků. Ale některé byly stejně hloupé – jaké již dějiny poznaly. Nejprve se prozíravost týkala dlouhých vlasů, posléze vhodnosti „vytahaného“ svetru, rozevřeného límečku od košile. 

Herčík podle pokynů musel omladit Havlovu podobu. Konečnou verzi poštovní známky ještě cizeloval ak. mal. Josef Herčík mladší, Václav Havel ji souhlasně signoval, ale okolí ani tento tisk nepřijalo.  Prezident Václav Havel je přece od svého zvolení opravdový státník.

Jeho známka se ještě po rozdělení Československa mnohokráte upravovala a zdokonalovala.

Jako verze pro vzniklou Českou republiku vycházela v největších nákladech se stále rostoucí nominální cenou.

Ta se dodneška od Havla po Zemana zvedla od koruny již na devatenáct korun.

caputova.jpg

Takže moje krédo: poštovní známky raději neolizovat!

Spadla klec.

Ilustrace: Autor

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984