Reklama
Reklama

Pražské povstání 5. – 9. května 1945

Počet zobrazení: 1322

V závěrečných bojích druhé světové války mělo Pražské povstání spolu s celonárodním povstáním strategický význam, protože došlo k  zhroucení týlu německé armádní skupiny Střed. Šlo o jednu z největších bitev Květnového povstání českého lidu.

Koncem dubna 1945 se od západu blížily k našim hranicím spojenecké armády, Rudá armáda po překročení Odry zahájila bitvu o Berlín. Východní Slovensko již bylo osvobozeno a v Košicích zasedala československá vláda. Po boku sovětských vojáků osvobozovali svou vlast českoslovenští vojáci Svobodovy armády, bojovalo se v údolí Váhu a na Fatře. Bratislava již byla svobodná, fronta se blížila k Brnu, začínala Ostravská operace. Přes pohraniční hory bylo slyšet dunění děl.

75_logo_843.jpg

V prostoru Protektorátu Čechy a Morava čekala v záloze milionová německá armáda maršála Schörnera, která měla v poslední fázi války vytvořit „Festung Böhmen“ a během posledních bojů proměnit Čechy a Moravu na „spálenou zem“.

Říšský protektor K. H. Frank jednal s protektorátní vládou o předání moci nenásilnou cestou a vyhlášení Českomoravské republiky. Naproti tomu domácí odboj připravoval vytváření revolučních národních výborů. Z představitelů odbojových skupin byla v Praze sestavena Česká národní rada v čele s prof. Albertem Pražákem.

Zpráva o Hitlerově smrti vyvolala mezi lidem mylnou domněnku o kapitulaci Německa. 1. května vypuklo povstání v Přerově, které bylo utopeno v krvi. Krvavou exekucí bylo potlačeno povstání ve Velkém Meziříčí.

Následovala povstání v Nymburce, Poděbradech a Novém Bydžově. Také v horním Pojizeří od Turnova až po Jilemnici 3. května vzplanulo povstání. Na potlačení tohoto povstání byly nasazeny jednotky německé domobrany Volkssturm, složené ze sudetských Němců. Přestože byl konec války tak blízko, sudetští Němci, vyzbrojení loveckými puškami, se aktivně zapojili do bojů.

V Praze vypuklo povstání 5. května. Hlášení Českého rozhlasu vyvolalo rozšíření povstání po celém území Protektorátu. Vysílač „Praha na vlně 415 metrů“ vždy začínal svá hlášení sokolským pochodem Lví silou vzletem sokolím. Sokolský pochod byl za Protektorátu zakázaný, za sokolské pochody byla poprava. V květnových dnech burcoval národ a byl signálem vyzývajícím k povstání proti okupantům. Kdo to neprožil, nikdy nepochopí, jaká síla byla skryta v této písni. Byla Marseillesou Květnového povstání 1945.

Těmto událostem předcházelo 4. května vyhlášení protektorátní vlády o zrušení dvojjazyčných označení ulic a měst, dvojjazyčných úředních vyhlášek a dvojjazyčného úřadování. Od časného rána 5. května pražští občané odstraňovali dvojjazyčné uliční tabulky, pálili německé vlajky s hákovým křížem a vyvěšovali československé vlajky. Hitlerovy busty a fotografie se válely po ulicích, jak byly vyhazovány z oken škol a úřadů.

V poledne předal primátor Říha vedení Prahy do rukou Revolučního Národního výboru.

Česká národní rada vydala prohlášení o zániku protektorátu: „Lide český! ČNR jako představitelka revolučního hnutí českého lidu a jako zmocněnec vlády v Košicích, ujímá se dnešním dnem moci vládní a výkonné na území Čech, Moravy a Slezska. Pod údery hrdinných spojeneckých armád a pod údery aktivního odporu českého lidu zanikl tzv. „protektorát Čechy a Morava“, který nám byl Němci vnucen a tím zanikla veškerá správní moc vykonávaná protektorátní vládou a německými úřady.“

Německá okupační správa vydala rozkazy k potlačení povstání a němečtí vojáci začali střílet do pražských občanů. Kolem budovy rozhlasu vypukly silné boje. Československý rozhlas „Praha na vlně 415 metrů“ vysílal výzvy o pomoc „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu...!“ Bojovalo se i v budově rozhlasu, vysílací studio se přestěhovalo do jiných míst v Praze, vysílalo se např. ze sboru Československé církve (za Protektorátu Českomoravské) na rozhraní Vinohrad a Vršovic. Přerušit vysílání se Němcům nepodařilo po celou dobu povstání.

Povstalcům scházely zbraně, jediným řešením byla stavba barikád. Vyrostly přes noc a ráno 6. května jich v Praze bylo okolo dvou tisíc. Stavebním materiálem byly dlažební kostky, kolejnice, převržené tramvaje, popelnice, vše, co bylo po ruce.

Od jihu z Neveklovska, kde bylo cvičiště oddílů SS (SchutzStafeln ), postupovaly na Prahu s tanky a děly těžce vyzbrojené jednotky SS.

Začalo bombardování města německými letadly, na Pankráci se tanky začaly probíjet do ulic. Barikády stěžovaly tankům postup, a proto esesáci vyháněli z domovů muže, ženy, děti a hnali je před tanky jako živé štíty. Na řadě míst, která jednotky SS obsadily, došlo k masakrům civilního obyvatelstva. Vnikali do domů a v bytech vraždili ukryté Čechy. Znal jsem osobně svědky, kteří vraždění přežili.

Na pomoc Pražanům se zapojilo vládní vojsko (protektorátní vojenská jednotka, vykonávající strážní službu), které mělo pouze lehké zbraně i munici.

Na straně povstalců bojovaly také jednotky generála Vlasova (sovětský generál Vlasov v zajetí vytvořil ze zajatců Ruskou osvobozeneckou armádu pro boj proti Rudé armádě). Vlasovci měli tanky a děla, takže postup Němců se podařilo zastavit. Pomocí povstání se snažili smýt velezradu, kterou spáchali, když se se zbraní v ruce připojili k německé branné moci k boji proti své vlasti.

Mezitím ČNR vyjednávala s velením Wehrmachtu o jeho kapitulaci, ale zatím bez úspěchu.

V noci z 6. na 7. května projela Prahou mise americké armády k maršálu Schörnerovi. O této akci generála Pattona se nikde nepíše, jaký byl její úkol a co bylo jejím cílem. Kdyby chtěl Patton Pražanům skutečně pomoci, mohl poslat několik aut se zbraněmi a střelivem. Nevím, že by se některý historik snažil osvětlit tuto akci.

V centru Prahy se bojovalo 7. května. Německé tanky pronikly až k Staroměstské radnici, kterou zapálily. (Bylo rozhodnuto budovu neobnovovat, a ponechat ji v tomto stavu jako trvalou připomínku pražského povstání.) Jejich postup zastavili až partyzáni z Hořovic, všichni tam padli.

Vlasovci jednali s Českou národní radou o další pomoci, ale k dohodě nedošlo (proti byl Josef Smrkovský, KSČ). Poté vlasovci opustili Prahu a zamířili k Američanům. Ti je nepřijali, předali je Sovětům.

Úterý 8. května. Těžké boje probíhaly v celé Praze. Jednotky SS páchaly další masakry. Tento den byl nejkrvavějším z celého povstání. Tento den ve francouzské Remeši podepsal generál Jodl kapitulaci Německa, která začala platit ve 23 hodin 8. května.

Dalším vyjednáváním se České národní radě podařilo dosáhnout kapitulace jednotek Wehrmachtu odpoledne 8. května.Ty ihned opouštěly Prahu a spolu s nimi okupační úřady a civilisté. Ale jednotky SS odmítli kapitulaci a dále pokračovaly v boji. Nejvíce škod způsobili ostřelovači, kteří se střech a oken stříleli na civilisty a přijíždějící rudoarmějce. Těsně před příchodem Rudé armády jednotky SS Das Reich a Wallenstein opustily Prahu a stáhly se k Příbrami, kde je obklíčila Rudá armáda.

V bitvě u Milína 12. května padly poslední výstřely války v Evropě.

Tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva dorazily do Prahy v časných ranních hodinách 9. května. Pražané je nadšeně vítali s kyticemi kvetoucích šeříků. Během dne došlo v Praze k ukončení bojů.

Uvádí se, že v Praze během povstání bylo asi 3 000 padlých, počet všech padlých v Květnovém povstání českého lidu se odhaduje na 6 000. Rudoarmějců padlo během bojů o Prahu a u Milína asi 690.

Po všechny dny povstání bylo chladné a deštivé počasí. 9. května od rána jasno a slunečno.

Někteří tvrdí, že pražské povstání bylo zbytečné, že přineslo jen ztráty našemu obyvatelstvu. To není pravda. Povstání vypuklo v týlu německých armád, což mělo za následek, že Schörnerova armáda byla vyřazena z akce. Byl to milión odpočatých, dobře vyzbrojených vojáků, připravených v bojích zničit naši vlast. Kolik by asi při tom povraždili českého civilního obyvatelstva? Povstání překazilo tyto plány, týl se zhroutil a Wehrmacht musel velice rychle utíkat do amerického zajetí před Rudou armádou, přicházející od Berlína. Čechy ani Morava nemohly být proměněny ve spálenou zemi, jak zamýšleli okupanti. Stačilo, jaká zvěrstva spáchali při jen útěku v poslední dny již zcela jasně prohrané války. Nyní pomníky, připomínající události a osobnosti posledních válečných dnů, odstraňujeme. Co bude místo nich? Parkoviště nebo supermarkety, klaníme se zlatým telatům naší doby?

Procházel jsem prameny, abych zjistil, jaké bylo složení České národní rady. Zjistil jsem, že v ní byli zástupci za odbory a za KSČ (Josef Smrkovský), proti nim stál pouze prof. Albert Pražák. Česká domácí politická a demokratická elita byla během okupace naprosto programově Němci zlikvidována. Ti, kteří přežili koncentráky nebo se vrátili z exilu, vůbec nemohli nijak ovlivnit poválečný vývoj v Československu.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama