Poznámky o Hedvábné stezce

Počet zobrazení: 3128

Politolog Oskar Krejčí charakterizuje čtyři zásadní rozdíly mezi klasickou Hedvábnou stezkou a současnou Iniciativou pásu a stezky. Upozorňuje zároveň na rizika spojená s čínskou strategií sdílené prosperity.

Iniciativa pásu a stezky slaví páté narozeniny. Bylo to 7. září 2013, kdy na Nazarbajevově univerzitě v kazašské Astaně čínský prezident Si Ťin-pching poprvé tuto ideu představil světové veřejnosti. Mluvil o více než dva tisíce let staré Hedvábné stezce, ale také o aktuální potřebě „přijmout inovativní přístupy a společně vybudovat ekonomický pás Hedvábné stezky“. Jako začátek viděl aktivity ve středoasijském regionu v pěti oblastech: posílení komunikace na politické úrovni; zlepšení dopravního spojení; podpora bezbariérového obchodu; podpora toku peněz v národních měnách; zvýšit vzájemné porozumění mezi lidmi zúčastněných zemí.

brf.jpgLogo samitu, ktorý sa konal v Pekingu 14. a 15. mája 2017 pod názvom „Jedno pásmo, jedna cesta“ (Belt and Road Forum)

 

 

 

 

 

 

 

 

Zásluhu na tom, že se evropská věda i politika začala věnovat Hedvábné stezce, má především německý geograf Ferdinand von Richthofen, který jako první v roce 1877 slovní spojení „Hedvábná stezka“ použil. Od té doby se úvahy o tomto fenoménu staly součástí studií o Číně a Eurasii, o vztazích Číny a Evropy. Jenže Richthofenova formulace skrývá několik problémů: název nese podle hlavní obchodní komodity. Po této trase se ale neobchodovalo pouze s hedvábím. Navíc se nejednalo jenom o obchodní komunikaci, po této linii chodili i diplomaté, badatelé, migranti. A hlavně: nejednalo se o jedinou linii spojení mezi Čínou a západem.

 

Dvě hedvábné stezky
 

Vedle Richthofenovy Hedvábné stezky vedoucí pevninou přes Střední Asii  tu byla i jižní, námořní trasa vedoucí kolem pobřeží Asie. Český sinolog Vladimír Liščák ve své knize Čína: Dobrodružství Hedvábné cesty uvádí, že v době dynastie Sung a Jüan, tedy přibližně v době, kdy Marco Polo přicestoval přes Střední Asii do Číny (druhá polovina 13. století), žilo v přístavním městě Čchüan-čou (provincie Fu-ťien, přes průliv „naproti“ Tchaj-wanu) na 100 tisíc arabských obchodníků.[1] Také Marco Polo se vracel domů námořní trasou. Zdá se, že „objevení Číny“, které uskutečnili portugalští kolonizátoři přistáním v oblasti Macaa na počátku 16. století, souvisí především s evropskou neznalostí. Jižní, námořní trasa fungovala bez přerušení, které je známé z pozemní trasy. A podle dostupných údajů byla námořní linie i ekonomicky významnější.

V říjnu téhož roku, kdy v Kazachstánu přednesl svůj projev o Hedvábné stezce, prezident Si v indonéském parlamentu připomněl, že „jihovýchodní Asie je od dávných dob důležitou oblastí podél mořské Hedvábné stezky“. A slíbil „využít čínskou vládou založený Námořní fond pro spolupráci mezi Čínou a ASEAN k rozvoji partnerství v oblasti námořní spolupráce a společně vybudovat Námořní Hedvábnou stezku 21. století“.[2] Iniciativa pásu a stezky dostala svůj úplný tvar.

Letos v dubnu na Boao fóru pro Asii – což je obdoba Světového ekonomického fóra v Davosu (Boao je město v čínské ostrovní provincii Chaj-nan) ­– zaznělo mimo jiné, že v rámci Iniciativy pásu a stezky už podepsalo s Čínou dohodu o spolupráci více než 80 zemí a mezinárodních organizací. Jen v roce 2017 v rámci této iniciativy činily čínské nefinanční investice v 56 zemích téměř 14,4 miliard dolarů.[3]

 

Novost současné vize
 

Iniciativa pásu a stezky prezidenta Si je originálním pokusem udržet ekonomickou dynamiku Číny pomocí zvýšení výkonnosti ekonomiky partnerských států. To mimo jiné znamená, že vykazuje důležité odlišnosti od historické Hedvábné stezky – či přesněji hedvábných stezek:

  • Služby, projekty

Směřování Iniciativy pásu a stezky a klasické Hedvábné cesty je shodné, ovšem pojetí je jiné. Jestliže se v prvním případě jednalo především o trasy, po kterých se vozilo zboží, v současnosti vytýčená linie představuje především propojení podnikatelských uzlů a směřování kapitálových toků. Vedle obchodu se zbožím se jedná o „provázek“, na který se navlékají investiční korálky.

  • Čínská aktivita

Na klasické trase Hedvábné stezky vozili čínské zboží do Evropy především Arabové, Peršané a Židé. V současnosti jsou na cestách Iniciativy pásu a stezky v první linii obchodu i realizace investic všichni zúčastnění, ale především Číňané sami.

  • Skladba zboží

Po klasických hedvábných stezkách putovalo luxusní zboží. Čína vyvážela především hedvábí a porcelán, dovážela hlavně stříbro a zlato. Dnes by se řeklo, že čínský obchod byl aktivní, vývoz převyšoval dovoz, protože čínský trh agrární společnosti byl v zásadě soběstačný a nebylo co dovážet. Ještě v 19. století čínský vývoz čaje z Číny vedl k tomu, že z Velké Británie ve velkém mizelo stříbro. Proto civilizovaný Londýn rozpoutal války, aby na barbarský čínský trh mohl svobodně dodávat zvláštní zboží: opium. Dnes je Čína propojena s globálním trhem v celé škále širokého sortimentu zboží, služeb a kapitálu, které proudí oběma směry. Její turisté do zahraničí lámou rekordy jak co do množství, tak i pokud jde o výdaje. Její saldo zahraničního obchodu je opět aktivní. Ale nejen to. V některých komoditách, například ropě, je čínská ekonomická stabilita i dynamika na dovozu závislá.

  • Pohyb idejí

Po klasické Hedvábné stezce se nepohybovalo pouze zboží, diplomaté a cestovatelé. Tudy se do Evropy dostaly z Číny například znalosti výroby a užití střelného prachu, kompasu, ale také – dnes by se řeklo pomocí „průmyslové špionáže“ – znalosti o výrobě hedvábí a porcelánu. Západní moderní technologie pronikly do Číny až za použití násilí v 19. století. Ovšem náboženské ideje přicházely ze západu mnohem dříve: už přibližně v 7. století se v Číně objevily islám a křesťanství. K pozoruhodnostem vztahů Východ–Západ patří, že velké čínské ideje, jako je konfuciánství a taoismus, svoji cestu na Západ v širším měřítku nikdy nenašly.

 

Win-win
 

Rozvoj sinologie a dnes i vlastní aktivita čínského státu přispívají k oboustrannému toku idejí na trase Východ–Západ. Stále ale platí: znalost čínské společnosti o Západu je mnohem větší než znalost Západu o Číně. A není to dáno jen tím, že víc Číňanů umí anglicky než lidí na Západě čínsky. Říká se, že Marxe nelze pochopit před dosažením věku 50 let. Zdá se, že něco podobného platí i o Konfuciovi a Lao-c´. Při jejich četbě vzdělaný Evropan má dlouho pocit, že čínská filosofie je neúplná, že postrádá stálé dynamické proměnné v chápání obecné teorie bytí a teorie poznání. Až se šedinami přijde porozumění, že ona zdánlivá neúplnost je dána tím, že zmínění filosofové hovoří o podstatě. Že filosofie „kolektivisty“ Konfucia a „individualisty“ Lao-c´ směřuje k tomu nejdůležitějšímu týkajícímu se smyslu života, že mluví o mravních konstantách v sociálním a politickém životě. A promlouvá hlasem podobným hlasu antických mudrců, tedy jinak, než mluví dnešní Západ. Není to „protestantská etika“, podle níž úspěch v dravém podnikání je důkazem boží milosti. Filosofie Lao-c´, to není sobecký individualismus. Podle Lao-c´:

Vytvářet – a nevlastnit,
působit – a nezáviset,
být v čele – a neovládat,
to je, co nazývám tajemnou ctností.[4]

Není třeba souhlasit s odpověďmi, které přinášejí starověcí čínští filosofové, důležité je ale porozumět otázkám, které kladou. Přetrvávající sebestřednost Západu a představa vlastní nadřazenosti nejen znemožňují porozumět světu minulosti, ale především brání možnosti pochopit budoucnost. Není dobré posmívat se Číně, že si říká Říše středu – ona se stává nejen nejdůležitější továrnou světa, ale i nejvýznamnějším inovačním centrem.

Čína se vlastními silami vymanila z postavení na periferii globální ekonomiky a dostala se do jejího centra. Z druhé strany nesmí v Číně zapomínat na způsob uvažování důležité části západních politických elit. Iniciativa pásu a stezky je organicky spojena s představou Pekingu o sdílené prosperitě. Často se v čínských textech v této souvislosti opakuje formulace win-win, tedy představa, že všichni hráči vyhrávají. Že se nejedná o hru s nulovým součtem, kdy zisk jednoho je automaticky ztrátou druhého hráče. Pod tímto heslem se v pondělí v Pekingu začal summit Čína–Afrika. Problém je, že globální svět byl vytvořen na kapitalistických základech, tedy na asymetrických, v mnoha ohledech vykořisťovatelských vztazích centra a periferie. To ale znamená, že výhra pro všechny se v křivém zrcadle západní geopolitiky mění na obraz ztráty privilegovaného postavení. Není lehké si vzájemně porozumět, když jsou ve hře sobecké zájmy.

Odkazy

[1] Viz LIŠČÁK, Vladimír: Čína: Dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ. Praha: Set out, 2000, s. 158.
[2] XI Jinping: O správě státu. Olomouc:  Univerzita Palackého v Olomouci a Peking: Foreign Languages Press, 2017, s. 315-319 a 321.
[3] Spotlight: Boao Forum to offer world an Asian vision for shared prosperity. In: Xinhua, 8. 4. 2018.
[4]LAO-c‚: Tao te ťing. O Tao a ctnosti. Překlad Berta Krebsová. Praha: Odeon, 1971, s. 48.

(Komentár vyšiel vo webovom časopise !Argument 3. 9. 2018)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984