Reklama
Reklama

Potřebujeme nepodmíněný příjem?

Počet zobrazení: 999

Dialog Napříč: Třináct osobností z různých názorových směrů dnes odpovídá na aktuální otázku, zda potřebujeme nepodmíněný základní příjem.

Myšlenka, že by každý občan měl mít nárok na základní příjem, který nebude podmíněn prací ani ničím dalším, získává nové a nové příznivce. Ačkoliv je dnes spojována především s progresivní levicí, podporují ji také někteří neoliberálové. Za všechny zmiňme zakladatele a guru davoského fóra globálních lídrů Klause Schwaba. Na české politické scéně se k nepodmíněnému základnímu příjmu (NZP) hlásí například Piráti. Jeho zastánci slibují mimo jiné snižování společenských nerovností, osvobození člověka od práce a kapitalismu či odbourání nákladné administrativy sociálních podpor. Rovněž odpůrci NZP přicházejí zleva i zprava. Varují, že společenské nerovnosti naopak prohloubí, neboť část lidí vyloučí ze společnosti, že zvýší migrační tlak na Evropu a že vůbec není jasné, zda by se dal ufinancovat. Tak jsme se účastníků Dialogu napříč zeptali, kde vidí přínosy a kde naopak úskalí NZP.

Podnětnou četbu přeje Petr Drulák!

nepodmieny_zakladny_prijem.jpg
Ilustrácia: Flickr

Andrea Cerqueirová, novinářka

Nemám jednoznačný názor. Rozhodně by nebylo na škodu, aby o tom byla zahájena širší diskuse – o případné částce (či výpočtu), o tom, zda by tento příjem nahrazoval určité či všechny dávky nebo by byl jejich příjemcům vyplácen souběžně s nimi atd. To, že se diskutuje zleva doprava, považuji za pozitivum, byť v úvahách jsou jistě různé podoby NZP a zřejmě by nebylo jednoduché shodnout se. U takto závažné záležitosti, pokud by měla být realizována, je ale třeba najít kompromis a konsensus. Anebo také nenajít a nerealizovat. Případné klady vidím v tom, že pokud by se člověk dostal do tíživé situace, měl by nějakou – alespoň malou – jistotu. Úskalí vidím v tom, kde na to vzít (nepovažuji za rozumné zatěžovat lidi vysokými daněmi). Každopádně mám za to, že hlavní příjem by měl člověk získávat z práce, z vytváření hodnot. V současné době je problém především to, že někteří lidé – na základě protipandemických opatření – nemohou, ač by chtěli, vykonávat svou profesi.

Heda Čepelová, socioložka a analytička

NZP je nečekaně koncepční odpověď na problémy, o kterých si naše politická reprezentace ještě nemyslí, že je má řešit. Zrychlující digitalizace a přechod k udržitelným technologiím může proměnit podmínky práce víc než cokoliv, co jsme zažili za posledních 30 let. Pamatuju se, že jsem jako školačka trávila letní prázdniny na brigádě v rakovnické Rakoně, jako všichni okolo z podobných sociálních podmínek. Práce spočívala v hlídání (a příležitostném mytí) linky, která posouvala lahve k naplnění aviváží. Osm hodin v kuse sledujete plastové lahve. Potkala jsem tam ženské, které tuhle práci dělaly déle než dvacet let. Nepřišlo mi, že by své sebehodnocení odvíjely od toho, jak dobře či rychle ty lahve počítají. Chodily prostě do práce, jinak měly své životy, rodiny, starosti i radosti. Proč má být podmínkou k prostému lidskému žití to, aby někdo musel osm hodin denně sledovat lahve, nechme na jindy. Ale pokud taková práce zmizí, nemělo by s ní zmizet ono prosté žití.

Andrej Duhan, právník a publicista

NZP je nejen momentálně ekonomicky neproveditelný a neudržitelný, ale také hluboce nemorální. Představuje neskutečně nákladný systém, který bere zdroje lidem, místům a projektům, které je potřebují a částečně je přesouvá tam, kde potřeba nejsou. Roztrhnout sepětí mezi odměnou a zásluhou (práce), respektive mezi podporou a potřebností (sociální systém) je nebezpečný sociální a morální experiment. Jeho důsledky nejsou časově a územně omezené pokusy schopné podchytit. NZP vytvoří závislou zahálčivou třídu, kterou připraví o pocit vlastní hodnoty. V západním kontextu je NZP způsob, jak zafixovat současný neoliberální status quo a stále nespokojenější střední třídě ucpat ústa tím, že dostane peníze na masovou spotřebu levných produktů zajištěných globalizací. Nevytváří ekonomiku, která by lidem z upadajících regionů a tříd nabídla více příležitostí doma a s tím spojenou důstojnou práci. Odepisuje velké části populace jako zbytečné pro budoucí high-tech ekonomiku. NZP je utopie, která se v případě realizace, rychle změní na ošklivou dystopii. Je to takový neoliberální komunismus.

Marek Hrubec, filosof a sociolog

Každý zná motto „Každému podle jeho potřeb“. NZP je první fáze tohoto motta, a to „Každému podle jeho základních potřeb“. Proto ve světě prosazují základní příjem především socialisté a také sociální demokraté, komunisté nebo sociálně orientovaní Piráti a Zelení. Zatímco (neo)liberálů, kteří by dnes u nás podporovali základní příjem, lze najít skutečně jen několik, stále více sociálních konzervativců základní příjem podporuje, včetně papeže Františka. Jedním z důvodů je pandemie, které způsobila propad mnoha lidí do chudoby. Základní příjem podporují tradičně i různá sociální hnutí. Např. Martin Luther King se ptal: „Proč je v Americe čtyřicet milionů chudých lidí? Když si začnete klást tuto otázku, pokládáte otázky o ekonomickém systému, o širší distribuci bohatství.“ Za řešení považoval zavedení NZP, neboť má multiplikační potenciál být začátkem zásadní změny celého systému.

Marian Kechlibar, publicista a spisovatel

V určitém smyslu už něco jako NZP máme, i když jde o příjem nikoliv finanční; každý, kdo se nachází na našem území, čerpá určitou hodnotu z bezpečnosti zajišťované státem, z postavené infrastruktury, v určitém rozsahu i z existence zdravotnického systému. Nejen přímo, i prostřednictvím ostatních (např. je tu nižší pravděpodobnost nákazy TBC než v Africe). Otázka, zda se něco takového dá udělat i s penězi, je ale složitější. První, co člověka napadne, je vznik inflačních tlaků, zejména v oblasti bydlení. Někteří lidé nechtějí bydlet v blízkosti jiných lidí, což NZP neřeší. Dokonce i teď po Covidu, kdy úspory vzrostly, vidíme, že větší množství peněz v rukou lidí se projevuje zvyšováním některých cen. Další věc je ožehavá otázka, kdo všechno by měl na takový příjem nárok. Progresivní levice by určitě tlačila na jeho zpřístupnění imigrantům, čímž by vznikla další silná motivace dostat se jakýmkoliv způsobem do Evropy.

Jan Keller, sociolog

Přínos NZP nevidím žádný, negativ je bezpočet. Zvýší nerovnost mezi lidmi, pro někoho bude jediným zdrojem obživy, pro jiného bude kapesným k jeho ostatním příjmům. Zvýší nerovnost mezi těmi, kdo mají vlastní bydlení, a těmi, kdo utratí jeho podstatnou část za nájem. Povede k bagatelizaci nezaměstnanosti. Když bude vyplácen až od dosažení plnoletosti, bude snižovat životní úroveň rodin s dětmi, což povede k dalšímu snížení porodnosti. Pokud bude vyplácen již od narození, založí si někteří živnost v plození dětí. Přispěje k další degradaci vzdělání, neboť jeho výše bude nezávislá na dosaženém vzdělání. Fakticky povede k uznání kategorie „společensky neužitečných lidí“, neboť v naší kultuře je užitečnost stále ještě spojována s příjmem zaslouženým vlastním úsilím. Je otázka, jak se budou k těm, kdo budou žít pouze z tohoto příjmu, chovat poskytovatelé půjček. Povede k dalšímu přesunu daňové zátěže do kategorie nepřímých daní, což vždy dopadá především na sociálně slabší vrstvy.

Veronika Sušová-Salminen, historička a šéfredaktorka !Argumentu

Jako u každé myšlenky je v případě NZP nutné se ptát, k čemu má sloužit? Nápad, že by každý občan měl opravdu bez jakýchkoliv podmínek nárok na NZP je lákavý. Ale co má řešit? A jak základní by takový příjem byl? Pokud je nepodmíněný příjem náhradou za robustní sociální stát, jde o pokračování přenášení odpovědnosti a fakticky i nákladů na jednotlivé občany. I jako odpověď na „kapitalismus bez práce“, tj. na digitalizaci a automatizaci, jsou tu otazníky: jaký bude mít dopad na práce, které jsou dnes placeny mizerně nebo vůbec, i když jsou společensky potřebné a nenahraditelné? Nejde ale jenom o to, práce není pouze to, co chce nebo nechce používat kapitál k tomu, aby měl zisky. Práce má společenský i antropologický rozměr. Umožňuje fungování společnosti a je dost často pilířem osobní identity. Myslím, že nějaká forma NZP dává smysl jenom tehdy, když se změní vztah mezi prací a kapitálem, tak aby kapitál nebyl tím, kdo určuje hodnotu a smysl lidské práce. Jinak mám obavu, že je to jenom další berlička.

Ivan Šebesta, nakladatel

Zavedenie NZP môže byť prvým podstatným krokom k prekonaniu hegemónie kapitalistického nazerania na človeka, považujúceho ho za vyžmýkateľné a nahraditeľné koliesko v stroji na peniaze. Tiež môže aspoň zmierniť niektoré negatívne javy ako bezdomovectvo či bullshit joby (viz David Graeber). Každopádne je nutné vziať do úvahy kultúrny a medzinárodný kontext, hlavne príťažlivosť Európy pre migrantov, pre ktorých by sa po tomto stala ešte lákavejšou. Zjednotená Európa je momentálne iba deteritorializovaný trh, veľký hypermarket bez jasnej identity, sebavedomia, dokonca hanbiaci sa za väčšinu svojich dejín. Diskurz ľudskoprávneho univerzalizmu je v ňom nastavený tak, aby rozpúšťal všetky, predovšetkým ale domorodé identity.  Zavedenie NZP vzhľadom k množstvu už existujúcich dávok až tak veľa nezmení, teda až na to, že to bude vnímané ako prekročenie psychologickej hranice, ktoré môže urýchliť už prebiehajúce kultúrno-demografické trendy.

Ilona Švihlíková, ekonomka

NZP je pro mne jako pro ekonoma spojen s řadou problémů. Není jasné, jak by byl financován. Z jakých daní? Kdo by nesl daňové břemeno? Jak by se změnil sociální systém? Byly by ostatní dávky odstraněny? Jaký by byl dopad na důchodový systém? NZP navíc problém nezaměstnanosti či prekarizace redukuje jen na problém příjmu, vynechává socializační roli práce, její přínos pro společnost. Jedná se o liberálkovský defenzivní návrh, který by nevedl k řešení problému technologické nezaměstnanosti, ale spíš jen ke vzniku vrstvy lidí vyčleněných z práce a ze společnosti, kteří budou závislí na pobírání NZP. Na mocenských poměrech ve společnosti by se ovšem nic nezměnilo. Neřeší se tím vůbec otázka vlastnictví kapitálu a technologií. Chudí by nebyli tolik vidět, byli by „uklizeni“. NZP se vlastně vyhýbá konfliktu mezi kapitálem a prací, tím, že ho překrývá „nepodmíněnou dávkou“ jako tlumičem společenských změn. NZP je slepá ulička. Problém není v nedostatku práce – práce je nekonečné množství. Spíše jde o to nastavit mechanismy veřejného financování tak, aby financovaly pracovní činnosti, které jsou pro fungování společnosti nezbytné, ale negenerují zisk.

Alena Vitásková, manažerka, předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové

NZP je další z pokusů o urychlení úpadku společnosti. Směřuje k výrobě konzumentů, masy lidí bez vzdělání s omezeným uvažováním. Demoralizuje národ. Zrušení zásluhovosti vede ke ztrátě motivace, k anarchii vládnutí a ohrožení samé podstaty státu. Mrhat veřejnými financemi je v rozporu s veřejným zájmem. Veřejné finance mají být účelně vynaloženy k chodu státu a služeb pro občany, solidaritě. Pokud je nadbytek pracovní síly, tak by se měla snížit věková hranice odchodu do důchodu. Každý příjem musí být podmíněn prací, nebo něčím dalším. Společenský řád by měl vytvořit nejen právo na práci, ale také povinnost pracovat. Přínos: snížení státní správy, jednoduchý systém dávek, potlačení chudoby. Byrokracii je potřebné redukovat obzvláště nyní, je důsledkem neschopnosti řídit stát, což nelze nahradit NZP. Východisko: kompetentní lidé v řízení státu. Úskalí: další zadlužování státu s cílem výchovy hloupého národa, který bude dřív nebo později různou formou poroben.

Adam Votruba, historik a etnolog

Sociální stát byl založen na principu spravedlnosti a solidarity. Kdo odvádí práci, tak si zaslouží důstojnou mzdu, kdo nemůže pracovat ne vlastní vinou, zaslouží podporu. NZP postrádá vazbu nejen na práci, ale i na solidaritu. Ve stejné výši by ho měl dostávat miliardář jako nezaměstnaný, ačkoliv první z nich nic takového nepotřebuje. K čemu má takové opatření sloužit? K pochopení NZP je třeba si uvědomit, že tento koncept není levicový, ale liberální, což je rozdíl; označení „levicový liberalismus“ tyto rozdíly zamlžuje. Lze ho zařadit do širší skupiny návrhů, jejichž prosazení je interpretováno jako pokrok v oblasti rovnosti a k nimž patří i často skloňovaná práva menšin. Žádný z liberálních návrhů však neřeší rostoucí nerovnost ekonomickou a demontáž sociálního státu. Liberální opatření jsou právě jen v oblasti předstírání. Proto také bývají liberální projekty podporovány korporacemi.

(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama