Podporujte Ukrajince, ne extrémní pravici a zdiskreditované politiky!

Počet zobrazení: 3458

euromajdan.jpgNěkolik mezinárodně uznávaných akademiků a intelektuálů nedávno podepsalo dopis na podporu protestů zvaných Euromajdan, který obhajoval „ukrajinskou společnost“ proti „ukrajinské vládě“. Zygmunt Bauman, Ulrich Beck, Craig Calhoun, Claus Offe, Saskia Sassen, Charles Taylor, Michel Wieviorka, Slavoj Žižek a řada dalších v něm vyzdvihli „legální“ a „poklidné“ protesty, jež podle nich ztělesňují „ty nejlepší evropské hodnoty“, žádali pro Ukrajinu „něco jako Marshallův plán“ a vyjádřili naději, že v případě přijetí do EU by Ukrajinci mohli pomoct vybudovat „novou Evropu a spravedlivější svět“. Dopis bohužel ukazuje nepřijatelnou míru zjednodušení a zkreslení těchto značně rozporuplných protestů, jež v sobě skrývají velice nebezpečné tendence. Pokud je tito vážení akademici opomíjejí, legitimizují je.

Asi nikdo nepochybuje o tom, že vláda Viktora Janukovyče je zkorumpovaná. V ukrajinské společnosti poznamenané velkou nerovností zastupuje zájmy jen několika nejbohatších a je zodpovědná za brutální potlačení opozičních protestů. Většina nespokojených Ukrajinců, kteří se demonstrací účastní, doufají ve spravedlivou, férovou a demokratickou společnost, jakkoliv své naděje naivně spojují s idealizovaným obrazem Evropy.

Protesty Euromajdanu nepředstavují konflikt ukrajinské vlády s celou ukrajinskou společností. Ještě před jejich propuknutím byla společnost rovnoměrně rozdělena mezi stoupence a oponenty dohody o přidružení k Evropské unii. Zatímco na počátku listopadu podporovalo vstup do EU čtyřicet procent ukrajinských občanů, čtyřicet procent souhlasilo s celní unií s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Velká část občanů podporovala obě dohody zároveň, jiní obě odmítli. I po brutálních policejních zásazích proti demonstrantům ukazují různé průzkumy, že čtyřicet až padesát procent lidí s protesty nesouhlasí.

Podpora Euromajdanu se soustředí v západních a středních oblastech Ukrajiny, zatímco Ukrajinci z východu a jihu země, kde se nachází těžký průmysl, s protesty v drtivé většině nesouhlasí. Celkem oprávněně se obávají nárůstu konkurence jako důsledku začlenění Ukrajiny do zóny volného obchodu a zpřetrhání vztahů s ostatními bývalými Sovětskými státy. Bojí se, jaké to vše bude mít dopady na pracovní místa a životní úroveň. Neodmítají demokracii, ale programy strukturálního přizpůsobení a úsporná opatření související s půjčkami Mezinárodního měnového fondu, jež se zas tak neliší od těch, které v nedávné době vyhnaly v Evropské unii do ulic ještě větší počet protestujících. Vydávat postoj poloviny populace za vůli celé ukrajinské společnosti a přitom ignorovat hlas druhé půlky znamená zavádějícím a nedemokratickým způsobem zacházet s diskurzivní mocí pojištěnou věhlasem v akademickém prostředí.

Násilí extrémní pravice

Akce ukrajinské policie proti demonstrantům byly nepochybně brutální a ukrajinská vláda stále nepotrestala všechny, kdo mají na svědomí násilné rozehnání protestního tábora 30. listopadu. Jenže ani protesty Euromajdanu nebyly tak úplně poklidné. Okupace kyjevské radnice byla nelegální a totéž lze říci o zničení Leninovy sochy. Jednalo se o vandalismus, s nímž nesouhlasila většina obyvatel Kyjeva. 1. prosince demonstranti několik hodin útočili na řadu neozbrojených policistů v blízkosti prezidentského paláce, až byli nakonec sami napadeni zásahovými jednotkami, což vyústilo v nejkrvavější pouliční střet v dějinách nezávislé Ukrajiny – více než tři sta lidí bylo zraněno. Přestože populární vysvětlení zní, že za násilí mohou někteří „provokatéři“, vyšetřování ukazuje, že většina útočníků se rekrutovala z řad extrémně pravicových a neonacistických militantů z takzvaného Pravicového sektoru, který sdružuje různé nacionalistické skupiny podílející se na Euromajdanu.

Dopis od uznávaných, většinou politicky progresivních akademiků překvapivě opomíjí míru účasti extrémní pravice na ukrajinských protestech. Jedna z hlavních sil Euromajdanu je extrémně pravicová, xenofobní strana Svoboda. Její stoupenci převládají mezi dobrovolnickou hlídkou protestního tábora a jsou v popředí většiny radikálních pouličních akcí, jako byla například okupace administrativních budov v centru Kyjeva. Před rokem 2004 se Svoboda jmenovala Sociálně-nacionální strana Ukrajiny a používala nacistický symbol Wolfsangel. Představitel strany Oleh Ťahnybok je dodnes znám pro své antisemitské projevy. I poté, co strana změnila svou značku, spolupracuje s neonacisty a neofašistickými evropskými stranami, například s Národně demokratickou stranou Německa nebo Forza nuova z Itálie. Řadoví militantní členové se často účastní pouličních bitek a dopouštějí se rasově motivovaných zločinů na migrantech a politických oponentech.

Legitimizace fašistů

Konkrétně na náměstí Euromajdan napadla skupina ultrapravičáků levicové studenty, kteří se pokoušeli v rámci protestů poukázat na otázky sociálně-ekonomické a genderové rovnosti. O několik dní později dav příslušníků krajní pravice vážně zranil dva odboráře poté, co je obvinil, že jsou komunisté. Hesla dříve vnímaná v souvislosti s extrémně pravicovou subkulturou – „Sláva Ukrajině! Sláva hrdinům!“, „Sláva národu! Smrt nepřátelům!“, „Ukrajina nade vše!“ (variace na „Deutschland über alles“) – se nyní stala na demonstracích mainstreamem. 1. ledna uspořádala Svoboda pochod s pochodněmi u příležitosti narozenin Stepana Bandery, předáka Organizace ukrajinských nacionalistů. Toto uskupení po určitou dobu spolupracovalo s nacisty, nese svůj podíl na holocaustu a je zodpovědné za genocidu Poláků na západní Ukrajině. Jistě, tito protestující by s nadšením přikročili k budování „nové Evropy“, ta by se však v případě jejich úspěchu těžko stala spravedlivější, než byl nacistický Nový evropský pořádek. Zamlčování temných stránek Euromajdanu a označování protestů jako vzoru „zralého občanského postoje“ a „toho nejlepšího z evropských hodnot“ pouze legitimizuje xenofoby a neofašisty a pomáhá jim ovládnout ukrajinskou občanskou společnost.

Euromajdan jistě nemůže být redukován na fašistické bitky, tak jak to často uvádí nepřátelská ruská média. Vlastní organizace občanů v protestním táboře je působivá a masové demonstrace aktivizují stovky tisíců lidí, kteří jinak nejsou angažováni ani v politických stranách, a dokonce ani v občanských organizacích a kteří doufají v zásadní změnu směrem k naplnění evropského snu. Jenže ten, kdo protesty reprezentuje v politické sféře, jsou tři hlavní opoziční strany: jednou je extrémně pravicová Svoboda, zbylé dvě (v čele s Arsenijem Jaceňukem a Vitalijem Kličkem) jsou plné lidí, kteří se zdiskreditovali během své vlády po Oranžové revoluci a jsou úzce napojeni na ukrajinské oligarchy. Nemají ambice ani schopnosti usilovat o sociální a ekonomickou reformu oligarchického a neoliberálního kapitalismu, který na Ukrajině vládne. Zvítězí-li hnutí Euromajdan, nedostane se k moci nikdo jiný než tyto strany. Nebrat v potaz tuto skutečnost a slepě oslavovat jakoukoliv alternativu vůči, pravda, zkorumpovanému a brutálnímu režimu je politicky nezodpovědné.

Patos a naivita

K obhajobě sociálních a ekonomických práv chudých ukrajinských občanů a budování opravdové politické reprezentace zdola potřebují ukrajinská progresivní hnutí a občanská sdružení skutečně mezinárodní podporu. Slova o „evropských hodnotách“ jsou ale povrchní a patetická. Naivní a iluzorní návrhy na „něco jako Marshallův plán“ pro Ukrajinu v době, kdy EU není schopná pomoci ani Řecku a dalším zemím jižní Evropy, občanské společnosti vůbec nepomáhají. Od předních světových intelektuálů a akademiků bychom čekali kritický a promyšlený postoj, jež by upozorňoval i na tyto důležité, i když nepříjemné věci. Pokud je zamlčuje, jen dále legitimizuje zdiskreditované politiky a ukrajinskou extrémní pravici v boji o moc.

Autor je sociolog.

Text vyšiel na
A2larm.cz 10. 1. 2014. Z anglického originálu Support Ukrainians but do not legitimize the far-right and discredited politicians!, publikovaného na serveru LeftEast CriticAtac, přeložila Tereza Stejskalová.

Foto: mac_ivan/cc

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984