Reklama
Reklama

Německo a Spojené státy americké: Bezprecedentní roztržka

Počet zobrazení: 2568


wallerstein_new_0.jpg

Desátého července německá vláda požádala o okamžitý odchod vedoucího mise CIA v Berlíně. Tyto požadavky nejsou neobvyklé, dokonce i mezi zjevnými spojenci. Neobvyklé je, že to bylo oznámeno veřejně a s velkou slávou. Jaké účty a komu budou předloženy za to, co někteří už teď nazývají „bezprecedentní roztržkou“ ve velmi úzkých vztazích, které panují mezi Spojenými státy a Spolkovou republikou Německo už od roku 1945?

Trvalo jeden den než se událost stala tématem dvou důležitých článků v tisku. Jeden vyšel v Los Angeles Times a další v německém Der Spiegel. Oba jsou pesimistické v pohledu na to, zda je možno onu bezprecedentní roztržku rychle (pokud vůbec) napravit.

Článek v Los Angeles Times (op-ed vyjadřující jen mínění autora) napsal Jacob Heilbrun a byl publikován s titulkem „Německo-americký rozchod“. Slovo „rozchod“ se zdá zde být téměř jednoznačné. Po přehledu různých německých komentářů, Heilbrun končí s tímto napomenutím:

„Není-li Obama schopen udržet na uzdě špionáž v Německu, může zjistit, že to povede k transformování spojence na protivníka. Pro Obamu bude toto Auf Wiedersehen dlouholetému spojenci znamenat takovou ránu americké národní bezpečnosti, že to žádné množství tajných informací nemůže ospravedlnit. 

Pokud má Heilbrun jen malou naději, že jeho názor bude slyšen ve Washingtonu, pak to neplatí o hlavním článku v Der Spiegel, který vyšel ve stejný den. Dlouhý článek má titul „Německá volba: Amerika nebo Rusko?“. Jedna část článku má podtitul „Poslední kapka“. Necituje se v ní někdo, kdo stojí nalevo a už dlouho obhajuje užší vztahy s Ruskem, ale konzervativní zastánce volného hospodářství a pevných vztahů se Spojenými státy, který předsedá organizaci s názvem Atlantic Bridge. Onen muž v zoufalství říká: „Pokud se poslední tvrzení o špionáži ukáže pravdou, je čas to zastavit“. Všimněte si, že článek říká, že je čas to zastavit, ne, že je čas na další diskuse a jednání. Prostě stop.

Ještě poslední – trochu uštěpačný – detail: Americký velvyslanec v Německu nemluví německy. Ruský velvyslanec mluví německy tak plynule, že si sotva všimnete jeho přízvuku. Vchod do úřadu amerického velvyslance je chráněn zabezpečením na nejvyšší možné úrovni, které překonává jen vstup Oválné pracovny Bílého domu. Vstup do ruského velvyslanectví je tak neformální až to vzbuzuje nedůvěru.

Je ta bezprecedentní ropztržka tak náhlá a tak nepředvídatelná? Všechny větší či menší novinové články vyšlé v Německu, Spojených státech, Francii, Velké Británii a jinde představují příběh, analyzují příčiny a káží řešení. Většina článků také hledá viníka. Hlavními podezřelými jsou Agentura pro národní bezpečnost (NSA) a prezident Obama. Ale je to vše prostě jen nerozumné rozhodnutí NSA nebo Obamy? Jinými slovy, mohlo by to být jinak? V detailu jistě. Americká vláda je hloupá a velmi nemotorná. Nicméně problém je strukturální a nespočívá jen v chybách a hlouposti těch u moci ve Spojených státech.

Základem problému je, že Spojené státy jsou už po určitou dobu v geopolitické poklesu. Nelíbí se jim to. Nechtějí tuto pravdu přijmout. Neví jak s touto skutečností zacházet, aby se minimalizovaly jejich ztráty. Takže se pořád snaží napravit to, co se nedá vrátit zpátky: americké „vedení“ (čti: hegemonii) ve světovém systému. To dělá ze Spojených států velmi nebezpečného aktéra. Nemalý počet politických činitelů ve Spojených státech volá po jakési rozhodující „akci“ – bez ohledu na to, co by to mohlo znamenat. A volby USA mohou do značné míry záviset na tom, jakou američtí političtí hráči budou hrát hru.

To je to, co si Evropané obecně, a teď kancléřka Angela Merkelová zvláště, uvědomují. Spojené státy se staly velmi nespolehlivým partnerem. Takže i ti, kdo v Německu a jinde v Evropě, s nostalgií vzpomínají na teplé objetí „svobodného světa“, se neochotně připojují k méně nostalgickým ostatním při rozhodování o tom, jak mohou přežít geopoliticky bez Spojených států amerických. A to je tlačí do logické alternativy evropského stanu zahrnujícího i Rusko.

Jakkoli se Němci, a Evropané obecně, pohybují neúprosně v tomto směru, stále váhají. Pokud se již nemůže věřit Spojeným státům, jak by mohli důvěřovat Rusku? A co je důležitější, pokud mohou uzavřít dohodu s Rusy, stojí o to Rusové vůbec a mají v úmyslu takovou dohodu dodržovat? Můžete se vsadit, že to je to, co se dnes projednává ve vnitřním kruhu německé vlády. Ne, jak opravit nenapravitelné porušení důvěry se Spojenými státy.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 381, 15.7.2014. Z angličtiny přeložil Stanislav Vozka.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER Binghamton University, USA. Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.
 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama