Reklama
Reklama

Nebudou teď ostatní země EU jen přispívat na neokoloniální politiku velmocí v Africe?

Počet zobrazení: 2490
Časopis !Argument hovoril s politológom Oskarom Krejčím o európskej pomoci africkému Sahelu, ktorý je jedným zo zdrojov migrácie do Európy. Prečo bola donorská konferencia len čiastočným úspechom?

 

!Argument: Koncem minulého týdne, po jednání dárcovské konference, které se kromě Evropské a Africké unie účastnili i zástupci několika států a OSN, šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová oznámila, že zemím Sahelu bude nově poskytnuta pomoc ve výši 414 milionů eur. To je přibližně 10,5 miliardy korun. Pokládáte toto rozhodnutí za správné?

Oskar Krejčí: Ano, ale s vážnou výhradou. Napřed, proč se jedná o krok správným směrem. Oblast Sahelu táhnoucí se na jihu Sahary od Mauritánie na západě po Etiopii na východě odděluje arabský sever Afriky od zbytku tohoto světadílu. Je to jedna z hranic mezi migračními regiony. Ten na jih od Sahary je oblastí největší chudoby, která je spojena jak s místními ozbrojenými konflikty, tak fenomény, jako je například El Niño. Podle nejnovějších údajů Organizace pro výživu a zemědělství je v regionu subsaharské Afriky hrubý domácí produkt na hlavu třikrát nižší než v jiných regionech světa. Po letech dílčích úspěchů stoupl v letech 2015 až 2016 počet podvyživených obyvatel Afriky z 200 na 224 milionů lidí, přičemž většina z nich žije v subsaharské Africe. Skutečně mohutnou migrační vlnu ze zemí na jih od Sahelu Evropa nezvládne. V samotném Sahelu pak narůstá islámský radikalismus, kterému je nutné čelit.

sahel.jpg

!A.: Vaši poznámku by mohl někdo pochopit tak, že vítáte oddělení Evropy od hladovějících lidí, kteří potřebují pomoc.

O.K.: V žádném případě! Jen tvrdím, že Evropa nemá ekonomický, sociální a politický potenciál pro pomoc v podobě vítání desítek milionů migrantů. Jediným humanistickým řešením je podpora obyvatelům Afriky v místě jejich bydliště či ve státě, v němž žijí.

!A.: O což právě ona dárcovská konference usilovala.

O.K.: A to si právě nejsem jist. Především je jasné, že zmíněná částka 414 milionů eur v žádném případě nemůže stačit k tomu, aby se situace v Sahelu a v subsaharské Africe zásadním způsobem změnila – aby byl ekonomický růst dostatečný a aby konflikty nebyly živeny ze zahraničí. Nebude stačit ani Francií přislíbený nárůst pomoci Sahelu o 40 % během pěti let či další přísliby, včetně unijních osmi miliard eur na rozvojovou pomoc v období 2014 až 2020. Vývoz západních potravinových přebytků do Afriky nesmí nahrazovat pomoc tamnímu zemědělství. Kdyby Francie nedotovala vlastní zemědělce a dovážela víc potravin ze svých bývalých kolonií, jistě by to africkým zemím pomohlo. Jak může Nigerie patřit do desítky nejchudších států s rostoucím počtem obyvatel i bídy, a zároveň být jedním z největších vývozců ropy na světě? Vždyť v roce 2016 byla na osmém místě mezi světovými exportéry a vyvezla surovou ropu za 27 miliard dolarů! Není to třeba proto, že zde podniká slavná britsko-nizozemská Royal Dutch Shell?

!A.: Sám jste ale upozornil, že v této oblasti je mnoho ozbrojených konfliktů a narůstá tu islámský extremismus. Z dárcovské konference zaznělo, že Evropská unie zdvojnásobí svůj příspěvek na plánované africké vojenské operace v oblasti Sahelu, a to ze současných 50 na 100 milionů eur. Cílem mají být především akce proti převaděčům lidí a džihádistickým teroristům. Připravovaná vojenská mise má mít přibližně pět tisíc vojáků z Burkiny Faso, Mali, Mauritánie, Nigeru a Čadu. To by podle navrhovatelů oněch výdajů mělo umožnit ukončení dosavadních mezinárodních vojenských misí v regionu. Mluví se v tomto případě o více než čtyřech tisících vojáků, které má v této oblasti Francie.

O.K.: To je právě matoucí. Sahel je především oblast bývalých francouzských kolonií. Dodnes tu Paříž ostražitě hlídá své ekonomické i politické zájmy, někdy dokonce za pomoci cizinecké legie či přímo francouzských vojáků. Připomeňme si jen nedávný osud prvního ze seznamu států, které uvádíte – republiku Burkinu Faso. Té se dříve říkalo Horní Volta. V letech 1983 až 1987 tady funkci prezidenta vykonával legendární Thomas Sankara. Byl vychován jako křesťan, dobře znal i korán – ale také Marxe a Lenina. Prováděl radikální sociálně-ekonomické reformy jako například pozemkovou reformu, přičemž za čtyři roky své vlády zdvojnásobil produkci obilí a dosáhl tak soběstačnosti země. Nechal očkovat 2,5 milionů dětí proti meningitidě, žluté zimnici a spalničkám. Zahájil boj proti negramotnosti, stavěl nemocnice a školy. Omezil platy a výhody úředníků, včetně svých. Zákonem zakázal ženskou obřízku, ale i polygamii a nucené manželství. Někdy bývá nazýván „africkým Che Guevarou“: myslel si, že v bývalé francouzské kolonii může budovat socialismus. Byl svržen a zavražděn vojenským pučem podporovaným Francií, který vedl jeho spolupracovník Blaise Compaoré. Týden před smrtí Sankara v projevu na shromáždění přednesl vlastní epitaf: „Revolucionáře je možné zabít, myšlenky – nikdy.“ Compaoré však s podporu Paříže a Washingtonu vládl v Burkině Faso až do roku 2014. A dnes jsou v této zemi velké problémy s chudobou a islámským terorismem.

Toto je zásadní problém. Západní mocnosti mají v oblasti Sahelu dlouhodobě obrovský vliv, ale sociální situace se k lepšímu nemění a konflikty narůstají. Současná vysoká vlna islámského radikalismu se v oblasti od Pákistánu do západní Afriky nevzedmula kvůli zlovolné propagandě; ta tu byla vždy. Zvedla se proto, že se zde prohlubuje pocit beznaděje a nespravedlnosti. Všichni souhlasíme s pomocí – ale změnila se politika Paříže či Bruselu tak, abychom jen nepřilévali olej do ohně nebo pouze neodkládali výbuch? Francie nese velkou část viny za stav tohoto regionu. A nejen tím, že francouzské bombardéry nastartovaly současnou krizi Libye či proto, že její zpravodajské služby a následná podpora ozbrojených povstalců dodnes rozkládají Sýrii. Nebudou teď ostatní členské státy Evropské unie pouze přispívat na neokoloniální politiku Paříže? Je hezké rozhodnout o finanční pomoci Africe, byly však kriticky vyhodnoceny dosavadní aktivity Západu v tomto světadíle, nebo jen narychlo záplatujeme díry – jako například v Afghánistánu?

!A.: Česko na zmíněné dárcovské konferenci zastupoval premiér Andrej Babiš. Podle jeho slov Praha v letošním roce poskytne do příslušného svěřeneckého fondu čtyři miliony eur. Myslíte si, že měl český premiér nějaké analýzy dosavadní politiky Evropské unie vůči Africe?

O.K.: Nestačí posuzovat politiku Evropské unie, je také nutné vyhodnotit politiku jednotlivých členských států Unie. Mocnosti, jako je Francie či Německo, jednají samostatně bez ohledu na společné dohody, kdykoliv se jim to z nějakého důvodu hodí. Obávám se, že rozhodnutí o českém příspěvku mělo podobu účetnického handrkování o finančních možnostech podílet se na akci předem dohodnuté mocnostmi, nikoliv věcně zdůvodněného rozhodování. Ostatně když vidíme, jak Ministerstvo zahraničí zajišťovalo účast českého premiéra a ministrů na Mnichovské bezpečnostní konferenci, můžeme s klidem odhadnout, že nikdo žádné hlubší analytické podklady ani nepožadoval.

Priemer: 4.6 (22 hlasov)
     
Reklama
Reklama
Počúvanie je nové čítanie

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama