Reklama
Reklama

Nebezpečí války, kterou nikdo nevyhraje, narůstá

Počet zobrazení: 3393

o._krejci_480.jpgÚvahy o potřebě zvýšit vojenské výdaje NATO kvůli nebezpečí z Východu jsou jen čirou propagandou, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

 



PZ: Tento týden Stockholmský institut pro výzkum míru (SIPRI) zveřejnil informace o globálních vojenských výdajích za minulý rok. Co je možné z publikovaných dat vyvodit?

Stále jsou světové vojenské výdaje nesmyslně vysoké, a to především díky liberálně- kapitalistickým zemím. V řeči konkrétních čísel to znamená, že v roce 2014 tyto výdaje dosáhly úrovně 1776 miliard dolarů. To je sice o půl procenta méně než v předcházejícím roce a téměř o dvě procenta méně než na vrcholu v roce 2011, ale stále více než na konci studené války.

PZ: V Česku díky kulminující válečné psychóze nejvíce pozornosti přitahuje takzvané nebezpečí z východu. Jak vypadá ona hrozba z Ruska?

Vojenské výdaje Ruské federace jsou podle SIPRI třetí největší na světě, a to 84,5 miliardy dolarů za uplynulý rok. Za posledních deset let vyrostly o 97 %. To znamená, že vojenské výdaje Ruska jsou přibližně 7,2x menší než obdobné výdaje USA. Sečteme-li vojenské výdaje Francie, Velké Británie a Německa, dostaneme se – i bez USA – na dvojnásobek vojenských výdajů Ruska.

PZ: Znamená to, že vojenské výdaje demokratického Západu jsou vyšší než ruské?

Byly, jsou a zatím budou mnohem vyšší. Západní vojenské výdaje zaznamenaly po krizi v roce 2008 pokles, ale jsou několikanásobkem výdajů jak Ruska, tak i Číny. Vojenské výdaje samotných Spojených států byly loni 610 miliard dolarů a tvořily 34 % světových výdajů. Čína, která zaujímá druhé místo ve vojenských výdajích, vynaložila na vojenství 216 miliard dolarů, což představuje 12 % světových výdajů. Výdaje USA jsou tedy 2,8x větší, než výdaje Číny.

Úvahy o potřebě zvýšit vojenské výdaje NATO kvůli nebezpečí z Východu jsou jen čirou propagandou.

Domovinou militarismu je na počátku 21. století bezesporu liberální kapitalismus. Vojenské výdaje států NATO jsou bezkonkurenčně nejvyšší a už na současné hladině představují pro ostatní státy, především pro Rusko a Čínu, hrozivou výzvu. Dlužno dodat, že Čína nepodléhá těmto tlakům a uplynulou dekádu si udržovala výdaje na úrovni přibližně 2 až 2,2 % hrubého domácího produktu. Což ovšem při její ekonomické dynamice představovalo nemalý růst.

PZ: Počítáte západní vojenské výdaje v jednotě. Nedají se naopak k ruským výdajům připočítávat i výdaje jejich spojenců? V uplynulém týdnu svět polekalo oznámení o dodávkách ruského systému S-300 do Íránu.

Jde o kontrakt za více než 800 milionů dolarů, který byl dohodnut přibližně před osmi lety. Posléze jej na nátlak Západu jednostranně Moskva zablokovala. Nešlo o rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Teď, když se vztahy Západu a Íránu lepší a vztahy Ruska se Západem horší, bylo splnění tohoto smluvního závazku předvídatelné. Připomínám, že jde o čistě obranný systém, který může vadit jen tomu, kdo zvažuje útok na Írán.

Mimochodem, na pozadí dodávky raket systému S-300 do Íránu proběhla jako zcela nepovšimnuta zpráva o tom, že Rusko poprvé prodalo do zahraničí nejmodernější obranný systém na světě, a to S-400.

PZ: Kam?

Do Číny. Tedy k sousedovi. Což je bezesporu projev nejvyšší možné vzájemné důvěry. Je to gesto znamenající „my nikdy nepůjdeme proti vám a jsme připraveni podílet se na vaší obraně“. A je to také produkt přihlouplé západní politiky.

PZ: Znovu se vrací otázka, proč se tak děje? Proč takové plýtvání, pokud jde o vojenské výdaje, proč tolik obav z východního nebezpečí?

Především se změnila atmosféra světové politiky. I u nás doma, v malém Česku. Když se v listopadu 2011 objevil v Literárních novinách článek Proč bude válka, většinu čtenářů šokoval už onen název. Jak může někdo uvažovat o budoucí válce? Co je to za úchylnou herezi?

Dnes se válka pro většinu médií a komentátorů stala samozřejmostí. Každý s ní počítá. Nikdo se nediví vraždění lidí na Ukrajině. Jako samozřejmost se vnímá volání po dalších a dalších miliardách pro vojenskoprůmyslový komplex, po řešení syrského problému válkou. Vnímání války se u veřejnosti velmi změnilo. A to nesprávným směrem, podléhá propagandě. Válka přece není samozřejmostí a nemusí vypuknout.

PZ: Ale může být realitou!

Nejen může – nebezpečí války narůstá. Podívejte se na naše generály převlékané do uniforem NATO. Místo aby analyzovali situaci, breptají o ruské propagandě, protože netuší, jak zdůvodnit politiku Západu. Po pravdě řečeno, Washington nepotřebuje evropské generály a generální tajemníky NATO k tomu, aby něčemu veleli. Na to si Pentagon stačí sám. Nikomu by rozhodovací funkce nesvěřil. Potřebuje Evropany v NATO kvůli propagandě.

Ale podstatné je něco jiného. Západní politické elity ztratily schopnost analýzy vojensko-politické rovnováhy. Před půl stoletím, po karibské raketové krizi, snad každý šerif na středozápadě USA uměl propočíst strategickou rovnováhu mezi USA a Sovětským svazem, věděl, co je to možnost vzájemného zaručeného zničení. Dnes ani ministři netuší, co je to strategická rovnováha, jak vypadá zaručená zničující odveta.

PZ: To zní trochu zvláštně. Můžete být konkrétnější?

Na co jsou vám výdaje na konvenční zbraně při úvahách o nebezpečí z východu? Kolik potřebujete tanků na vykompenzování jedné strategické jaderné nálože? To je jako počítat, kolik potřebujete švestek na kompenzování sekery. Bavíme se o úplně jiných řádech.

PZ: To ale moc nevysvětluje...

Vezměte si onen smutně proslulý systém globální protiraketové obrany, který za stovky miliard stavějí Spojené státy, aby byly takzvaně nezranitelné. Mluví se o efektivnosti na úrovni 75 %. Jenže počítejte se mnou. Na Washington vyšle Rusko sto náloží ze svého arzenálu 1600 strategických náloží. Vaše obrana dosáhla efektivnosti ne 75 %, ale dokonce rovných 99 %. Čeho jste dosáhli? Na Washington spadla jedna nálož – a Washington zmizel. Řečeno jinak, účinnost obrany na úrovni 99 % je nulová účinnost. A to ještě těm zlým zůstalo v rezervě 1500 jaderných náloží. A totéž platí, když vše počítáte z druhé strany, když na místo Washingtonu dosadíte Moskvu.

Ruské jaderné síly: Opravdu chce Západ jít do této konfrontace?

Proboha, o jaké válce to mluvíme? Západ se až teď, po první fázi války v Sýrii, znovu učí počítat strategické arzenály. Vlastní, ruské, čínské. Až obnovené lety ruských strategických bombardérů a přesuny raketových křižníků vrátily západní elity k jaderným kalkulačkám. Ale zdá se, že stále nechápou. Ani politici, ani někteří generálové. Taková válka se nedá vyhrát, ta se dá jenom prohrát. A vůbec nezáleží na výdajích do konvenčních arzenálů, na počtu tanků nebo letadlových lodí.

PZ: Nezdá se mi ale, že tento návrat ke studenoválečnické kalkulaci je pro svět zdravý. Vždyť se vracíme k tomu, čemu se říkalo „rovnováha strachu“ či „rovnováha teroru“.

To máte pravdu.

PZ: Ale proč?

Svět se v 21. století změnil, a to ne vždy k lepšímu. Po studené válce jsme zdědili uspořádání, které představitelé anglické teoretické školy nazvali „mezinárodní společnost“. Mysleli tím něco více, než je světový politický systém, který je založený na živelné mocenské rovnováze. Tedy něco víc než systém fungující jako nepřetržité vyvažování stále rostoucích vojenských arzenálů díky zastrašovací diplomacii a válkám.

Mezinárodní společnost představuje nadstavbu nad takovýmto systémem. Je to fungující mezinárodní právo, síť mezinárodních organizací, pravidla řešení problémů a porozumění výhodám kooperace. Proto po skončení studené války, přesněji v roce 1990, americký prezident George Bush starší hovořil o „novém světovém řádu“ a byla podepsána Pařížská charta.

Závrať z úspěchu, závrať z vítězství ve studené válce, neochota dělit se s někým o řízení světa a série vojenských intervencí přivedla USA do obrovských vnitřních dluhů a odehnala některé partnery. Už v 90. letech nejprozíravější představitelé anglické školy hovořili o zpětné vlně, o rozpadu mezinárodní společnosti a o návratu k živelné anarchii.

PZ: Myslíte si, že tento vývoj je nezvratný? Že skutečně směrujeme k velké válce?

Svět je plný rozporuplných signálů. Ve srovnání s počátkem 90. let je plný nedůvěry. A nejde jen o Ukrajinu. Vše začalo už bombardováním Jugoslávie letadly NATO. Evropská unie se díky zaslepenosti některých politiků blíží k hluboké krizi, protože se nechala uzavřít v konfliktu na dvě fronty: ve Středomoří, a to nejen v Řecku, a na východě, především na Ukrajině. Řada západních spojenců poprvé neuposlechla „radu“ Washingtonu a vstupuje do první globální neamerické banky – Asijské infrastrukturní investiční banky, kde hlavní slovo bude patřit Číně. Oslavy 60. výročí Bandungské konference pak v nejbližších dnech připomenou nejen zásady mírového soužití, ale i fakt, že naděje na vytvoření mezinárodní společnosti se přesouvají z oblasti Atlantiku směrem k Pacifiku, do vztahů Jih-Jih. To jsou změny, které žádné zbrojení nevyřeší. Naopak – plýtvání v podobě zbytečných vojenských výdajů jen tento ústup Západu z výsluní urychlí.

PZ: Nemohu si na závěr odpustit otázku, zda nejste zklamán rozhodnutím prezidenta Miloše Zemana, že se nezúčastní přehlídky na oslavu vítězství nad německým nacismem v Moskvě. Není to ústup tlaku médií?

Já jsem zatím neslyšel, že by se neměl zúčastnit…

PZ: Jak to? Vždyť jeho mluvčí prohlásil, že dobu přehlídky využije ke konzultacím se slovenským premiérem Robertem Ficem.

No právě, to prohlásil. A kde při tom budou ti dva stát?

PZ: To by ale znamenalo, že by stáli někde vedle severokorejského...

Nebo izraelského prezidenta či premiéra. Základem televizní hysterie je nedostatek informací. Zpravidla záměrný nedostatek.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof, Oskara Krejčího

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     

Komentáre

Obrázok používateľa anton b.
#1
anton braxatoris
20. apríl 2015, 10:46

Daksia vojna sa chysta v Kirgizsku:

Jak ve středu informovaly kyrgyzské noviny s odkazem na vlastní zdroje, tak na mezinárodní letiště Manas v Biškeku přepravila ukrajinská letecká společnost Avialinii Antonova do kyrgyzského hlavního města více než 150 tun neznámého nákladu se statusem „diplomatická pošta“, který byl určen pro americké velvyslanectví v Kyrgyzstánu.

Podle jejich informací přepravní letadlo AN-124 (Ruslan) dvakrát 28. a 30. března přistálo v Manasu. Jak uvádí noviny, pokaždé letadlo přilétalo z hlavního města Spojených arabských emirátů Abú Dhabí a přiváželo nějaký náklad. 28. března letadlo přivezlo sedm kontejnerů s celkovou váhou více než 78 tun a 30. března pět kontejnerů s celkovou váhou asi 74 tun. Takže celkem za dva dny americké velvyslanectví obdrželo 12 kontejnerů s váhou téměř 152 tun.

V obou případech měl náklad status diplomatické pošty a kyrgyzská strana jej nesměla kontrolovat. Doprovázelo jej několik lidí a přebíralo 14 pracovníků z velvyslanectví.

http://ria.ru/world/20150415/1058625373.html

preklad: Irena

 

Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama