Reklama
Reklama

Nazývat věci pravými jmény

Počet zobrazení: 1142

Ivo Šebestík píše o tom, jak se sankce (nejnověji proti Bělorusku) stávají symptomem neurotického stavu současného Západu

Nejspíš nejvíce transparentním symptomem neurotické kondice současného Západu je jeho rostoucí agresivita při prosazování sobeckých a neoprávněných zájmů ve světě. Západ, tedy především USA a Velká Británie, rozhodně není to, co se nazývá klidná síla. Je to síla naopak velice zneklidněná, skutečně neurotická a zbavená veškeré elegance.

Jedním z aktuálních projevů jejího uvadajícího šarmu jsou sankce. Spojené státy, Velká Británie a pod americkým tlakem i řada západoevropských zemí učinila z nátlakových sankcí nejčastěji používanou zbraň doposud ještě neválečného arzenálu. Spolupracovat v tomto ohledu s USA a Velkou Británií znamená dělat přesný opak toho, čeho je lidstvu na této planetě třeba. Občané potřebují mír, bezpečí a spolupráci a chránit svoji kulturu, své myšlení a své svobody. Ne konflikty a bourání všech starobylých pilířů civilizace. Stabilitu, nikoliv chaos!

Momentálně je terčem sankcí především malé Bělorusko. Čím slabší je země, tím zběsilejší jsou útoky proti ní vedené. Země byla zbavena práva spolupořádat mistrovství světa v ledním hokeji. Potom byla dokonce odstraněna běloruská oficiální státní vlajka a nahrazena jakýmsi neoficiálním praporem prohlášeným cizími státními příslušníky za běloruský státní symbol. Potom došlo k incidentu s přistáním letadla v Minsku, víceméně k podobnému případu, jaký se stal už v roce 2013, kdy ve Vídni, ovšem z vůle USA, muselo rovněž přistát letadlo, dokonce s prezidentem Bolívie na palubě. Po Evropě nyní cestuje jakási osoba podporovaná Západem pro roli předáka opozice proti Lukašenkovi, a někteří bezvýznamní politici ji při těchto návštěvám prohlašují za prezidentku. Nevadí, že její podpora je v Bělorusku minimální.

sankcie_clipart.jpg
Ilustrácia: ClipArt

Kdyby tyto jevy nedokládaly ohromný úpadek západní politické kultury, mohly by představovat pouhou frašku. Bohužel, úpadek Západu není nic, co by občané západních států měli vítat a podporovat. Není to vůbec nic pro zasmání. Bělorusko pochopitelně stíhají sankce. Jeho letadla například nesmí přistávat na letištích EU, a dokonce se k tomuto agresívnímu nesmyslu připojilo i několik zemí mimo EU. Dokonce i Srbsko se patrně ocitá pod silným západním tlakem (jde o přijetí do EU?), takže vlastní autonomní politiku je ochotno tu a tam zmrzačit službou pro cizí zájmy. Pokud se nechá i Bělehrad přivinout na západní hruď, bude těch ústupků stále víc a víc a jeho politika už nebude mít s pravdou, právem a spravedlností vůbec nic společného. Vítejte, bratři Srbové, do klubu bezprávných. Dobro došli!

V politice či především v politice platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. USA mohou (prozatím!) konat vše a beztrestně, ti, kteří USA neposlouchají, nesmí (prozatím!) nic. Média veřejné „služby“ a další mediální mainstream se snaží tyto kroky Západu, včetně absurdních a téměř vždy velice zákeřných sankcí vysvětlovat tím nejvíce nesmyslným způsobem, tedy jako snahu o prosazení demokracie a svobody, jako starost o blaho a práva občanů, kteří žijí v zemích, jež Západ oněmi sankcemi trestá nebo „trestá“. Pokud tomu někdo chce věřit, je to jenom jeho problém. Tato písnička pochází z již velice poškozené gramofonové desky. Tupá jehla do ní po tisícím přehrávání vyryla velice hluboké rýhy. Poslouchat se to opravdu nedá…

Toto je ale nesporně jedna z největších lží, jaké se v dějinách lidstva kdy uplatňovaly, a to těch lží bylo na tisíce. Kdyby Lukašenko obracel Bělorusko proti Rusku, kdyby ve spojení s místními oligarchy kolaboroval s Washingtonem a byl přitom třeba i zloděj, podvodník, korupčník, tunelář vlastního státu a vrah, kdyby měl na hlavě rohy a na nohou kopyta, nemělo by Bělorusko se Západem žádné problémy. Úplná selanka. Země by „vzkvétala“ po vzoru Ukrajiny, byla by rozkrádána blahodárným působením západního kapitálu, a vůbec nic by se nedělo. Svět by o Bělorusku nevěděl. Na jeho území by NATO pořádalo vojenská cvičení. Američané by zde zbudovali dvě tři vojenské základny. Z jedné z nich by se rakety mohly strefit dokonce přímo do oken Putinovy pracovny v Kremlu.

Jedinou zprávou o Bělorusku by možná byla informace o tom, že Minsk vyhlásil státní bankrot nebo že se země rozpadla a zoufalý Minsk požádal třeba Polsko, aby se jí laskavě a nezištně ujalo. Všichni (kromě obyvatel Běloruska) by byli s Minskem spokojeni a Západ by možná odeslal několik drobných almužen, které by si mezi sebou rozdělili prozápadní oligarchové. Zkrátka vše jako na Ukrajině. „Bo tak je to spravne,“ řekl by nadporučík Mazurek z Černých baronů.

Jenomže Lukašenko se tak nechová. To jej samozřejmě vůbec neomlouvá vzhledem ke stylu jeho vládnutí, jež má daleko do demokracie (která demokracie nemá daleko do demokracie?), byť není alespoň pustošivé směrem k národnímu bohatství. (A právě toto je patrně, z pohledu Západu, jeho velký problém.) Na druhé straně Bělorusko pod Lukašenkem si zaslouží umravnění a cizí sankce asi tak stotisíckrát méně, než jak by obé slušelo Spojeným státům. Pokud bychom chtěli položit na pomyslné váhy proti sobě hříchy Běloruska a USA, vyletěla by miska s Běloruskem vzhůru tak rychle, až by hrozilo, že překoná zemskou gravitaci a ocitne se v kosmu. Obdobné riziko by hrozilo v podstatě úplně každé zemi, jejíž hříchy by mohly být poměřovány americkou „zahraniční politikou“. Takový stát, jenž by v posledních třech desetiletích trumfnul USA co do množství škod napáchaných někomu jinému, na této planetě není a dlouho nebude. Takovýto primát Washingtonu ani nikdo vzít nechce. Vskutku marno je vyhrožovat Ruskem nebo Čínou.

A právě z těchto důvodů jsou americké moralizování, americké mesiášství a americké sankce vůči komukoliv na světě nejspíš tím nejvíce nevkusným jevem naší přítomnosti. Kdo chce moralizovat a umravňovat jiné, měl by si nejdříve zamést před vlastním prahem. Před prahy Bílého domu, Kongresu a CIA je toho tolik, že parta metařů-dříčů by měla o práci postaráno na sto let dopředu. Jugoslávie, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina, Gruzie, Bělorusko, Guantánamo, Assange, Snowden… Krev, slzy bolest, ponížení, nespravedlnost, bezohlednost, výsměch, pokrytectví, lež a k tomu tuny a tuny nátlaku, vyhrožování a sankcí, které většinou dopadly na nevinné. Ve svém oboru jsou USA skutečnou extratřídou, ovšem hodnou nenásledování!

(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama