Mýty a surová realita válek na Blízkém východě

Počet zobrazení: 4237

Za Aleppem dnes účelová propaganda Západu schovává všechny hrůzy válek od Pákistánu po Sýrii a Jemen, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

Phlavicka_krejci_250.jpgZ: Máme za sebou jeden z nejdramatičtějších týdnů v mezinárodní politice po studené válce. Rusko oznámilo odstoupení od dohody s USA o likvidaci plutonia, Spojené státy vypověděly dohody o Sýrii, Rusko oznámilo, že ruší spolupráci s USA v jaderné energetice. Spojené státy zdůvodňují svůj krok barbarskými nálety syrského a ruského letectva na Aleppo a mluví o válečných zločinech…

O vojenském barbarství se v západních médiích hovoří pokaždé, když se západní vojáci či spojenci Západu dostanou na bojišti do defenzivy. Do té doby je vždy válka jen „humanitárním bombardováním“ a média z bojišť přinášejí poutavé obrázky ukazující, jak se našim hrdinům ničícím Bělehrad, Bagdád či Tripolis daří šířit demokracii. Někdy mne napadá, že nejlépe ztvárnil „optimistickou“ budoucnost kapitalismu román Roberta Heinleina Hvězdná pěchota (1959); u nás je znám především ve své zfilmované podobě (1997). Rozkastování společnosti, oslava militarismu, fašizoidní kult drsného válečníka a samozřejmost věčného krvavého násilí… Sekvence z filmu, které ukazují televizní zpravodajství nadšeně oslavující agresivitu vlastních vojáků – to je směr, kterým se vyvíjí hlavní proud západní novinařiny. Snad jen s tím rozdílem, že oproti literární předloze si ve skutečném životě nepřítele vytváříme sami.

PZ: Proč ale Rusko vypovědělo ony smlouvy, o kterých jsem mluvil?

Myslím, že zdůvodnění bylo srozumitelné. Za prvé, Spojené státy neplní přijaté závazky. To platí především o smlouvě z roku 2000 týkající se likvidace plutonia. V devadesátých letech, kdy se zastavil šílený závod o jadernou převahu, měly SSSR a USA dohromady 273 TUN plutonia. Pro lepší pochopení – Nagasaki zničila bomba, v níž bylo 6,4 KILOGRAMŮ plutonia. Podle uzavřené dohody měly Rusko i Spojené státy k 1. lednu příštího roku začít s likvidací 34 tun plutonia každý. Podotýkám, že toto množství považovaly smluvní strany z hlediska své bezpečnosti za nadbytečné. Rusko závod na likvidaci svého plutonia postavilo. Washington chce, v rozporu se smlouvou, likvidaci vyřešit zakopáním svého plutonia do šachet – odkud ale může být po velmi dlouhou řadu generací vyzvednuto a použito k výrobě jaderných náloží, protože poločas rozpadu plutonia je více než 24 tisíc let.

Druhým důvodem Moskvy pro odstoupení od smluv s USA je diferencovaný přístup Washingtonu k Rusku, ona strukturovaná zahraniční politika, o které jsme již jednou mluvili. Spojené státy prosazují sankce tam, kde je to pro ně výhodné, a to včetně tlaků na spojence, ale pokračují ve spolupráci tam, kde se jim to hodí. Teď nemluvím o faktu, že v administrativě Baracka Obamy měsíc před volbami neví pravá ruka, co dělá levá.

Jde o promyšlené jednání. Spojené státy například spolupracují s Ruskem na řadě kosmických programů. Nejen při práci na Mezinárodní vesmírné stanici, kam americké astronauty nosí ruské rakety, protože momentálně v USA žádný vhodný nosič nemají. Spojené státy dovážejí z Ruska některé typy raketových motorů, a kdyby to někteří senátoři nepokládali za urážku či ohrožení národní bezpečnosti, nakupovaly by je donekonečna. Firma Boeing vyjednává s Ruskem o podílu na výstavbě a využití plovoucí plošiny ke startům raket z rovníkové oblasti Tichého oceánu, přičemž by měla nahradit Ukrajince. Nebo jinak: od roku 1999 spolupráci a hezká slova o lidských právech doprovází rozšiřování NATO na východ, tedy přibližování amerických vojsk k hranicím Ruska. A tak by bylo možné pokračovat. Rusko si teď vyhradilo právo spolupracovat s USA podle zásady „Já pán, ty pán“.  

PZ: V amerických médiích se ale objevily zprávy, že se Spojené státy chystají k zásahům proti syrské armádě. Mluví se o bombardování letišť.

Jsou dva faktory, které brání těmto útokům. Tím prvním je ruská přítomnost na bojišti, která by při americké eskalaci mohla vést k přeměně války v zastoupení v přímou konfrontaci mocností. Přitom nejde jen o ruská letadla, ale také o systémy protiletadlové a protiraketové obrany, které Rusko v Sýrii rozmístilo na ochranu svých letadel a základny. A nezapomínejme, že ke břehům Sýrie právě míří ruský letadlový křižník Admirál Kuzněcov, který nejen přináší, ale také potřebuje doplňkovou ochranu. Pokud jde o Aleppo, za které dnes účelová propaganda schovává všechny hrůzy válek od Pákistánu po Sýrii a Jemen, nejlepším řešením pro civilisty se jeví návrh představitele OSN: volný odchod protivládních bojovníků všeho druhu z obklíčení. Tento model byl už úspěšně odzkoušen na jiných místech v Sýrii.

Tím druhým, méně často zmiňovaným faktorem, který brání rozšíření intervence Západu v Sýrii, je veřejné mínění v USA. Poslední výzkum z agentury Gallup z února tohoto roku říká, že jen 34 % dotázaných je nakloněno větší vojenské angažovanosti Spojených států  v Sýrii. Pro větší vojenské zapojení se vyslovilo pouze 26 % dotázaných hlásících se k demokratické straně. Podle studie Brookingského institutu z loňského roku je 72 % Američanů přesvědčeno, že americké ozbrojené síly by neměly být použity proti Asadově armádě. Před volbami je i pro nositele Nobelovy ceny míru z Bílého domu obtížné nastartovat větší válečnou intervenci USA. Na druhé straně stojí za to připomenout, že větší užití amerických ozbrojených sil v Sýrii schvalovalo ve zmíněném výzkumu agentury Gallup 49 % přívrženců republikánů. Říkám to proto, že mnohé naděje vkládané do Trumpa v souvislosti s předpokládanou změnou zahraniční politiky USA se mohou ukázat jako liché. Navíc zatím vládní propagandistická masáž vždy dokázala strhnout většinu americké veřejnosti k podpoře  strany války. Bylo tomu tak v době korejské války, vietnamské války i intervence v Iráku. Vystřízlivění se dostavilo až na hromadách mrtvých lidských těl a růstu zadluženosti USA.

PZ: Proč je tedy americké veřejné mínění vůči větší vojenské angažovanosti USA v Sýrii? Proč se nedostavila ona „masáž“? 

Obávám se, že důvodem nejsou lidské ztráty, ale slabost americké ekonomiky. Zářijová analýza Cena války, kterou vydal americký Watsonův institut z Brownovy univerzity, uvádí, že náklady na války v pásu od Pákistánu, přes Afganistán a Irák do Sýrie dosáhly 4,79 bilionů dolarů. Údaj zahrnuje i závazky vůči veteránům. Podle tohoto zdroje Spojené státy zatím vydávaly na válku v Sýrii více než pět miliard ročně. V Obamově návrhu rozpočtu na fiskální rok 2017 je ale na válku v Sýrii požadována částka 9,4 miliardy dolarů. Pokud jde o zmíněný pás zmítaný válkami, na příští rok je prezidentem požadováno 65,3 miliardy dolarů (včetně Operace Noble Eagle, tedy bezpečnostní aktivity v USA a Kanadě související s tímto válečným seriálem).

PZ: To vskutku nejsou malé částky a pro někoho se mohou náklady na válku opravdu jevit jako neúnosné.

Nezapomínejte ale, že válka je pro řadu podnikatelů skvělý byznys. Militarismus je nejdokonalejší tunel na veřejné prostředky. Mnohdy je snadné takový tunel zdůvodnit, protože je zastrašovanou veřejností vnímán jako nutná obrana. Někdy jsou s ním dokonce spojené programy chápány jako projev lidskosti. Oprávněně: kdo by například nesouhlasil s vybudováním sítě institucí na pomoc válečným veteránům? A to rozhodně není malý byznys. Ve Spojených státech je dnes registrováno více než 21 milionů veteránů. Není divu, že Ministerstvo pro záležitosti veteránů je druhé největší ministerstvo v USA – zaměstnává 327 tisíc lidí. Na fiskální rok 2017 požaduje prezident pro toto ministerstvo 182,3 miliardy dolarů. Je správné pečovat o zdraví veteránů. Ovšem noční můrou každého slušného člověka by mělo být propojení lobby vojensko-průmyslového komplexu a farmaceutického průmyslu – toť vskutku ďábelský koktejl!

PZ: Nejde ale jen o vnitřní poměry v USA. Jak už jste řekl, konflikt v Sýrii je do značné míry válkou v zastoupení, válkou, v níž se střetávají rozporné zájmy velmocí.

S narůstajícím chaosem se války v zastoupení stávají módou. Ariane Tabatabai z americké Georgetown University upozornila na serveru Foreign Affaires, že na pozadí konfliktu v uvedeném pásu válek je skryta ještě jedna válka v zastoupení: Írán versus Saúdská Arábie. Tedy Peršanů a Arabů. Ale i republikánů a monarchistů, či sunnitů a šíitů plus boje umírněných a extremistů uvnitř jednotlivých konfesí. Nejde jen o konflikt v Sýrii, ale také o války v Afganistánu a Jemenu. Tabatabai píše, že „Afganistán je pro Saúdskou Arábii totéž co Jemen pro Írán: představuje nejvyšší prioritu pro klíčového nepřítele, kam lze mocensky pronikat bez velkého úsilí“.

Dlužno dodat, že ve válce v Jemenu se intervenční koalici na čele se Saúdskou Arábií dostává podpory ze Spojených států, Velké Británie, Francie, Kanady a Turecka – což je propojení známé ze Sýrie. Podle některých informací se na straně této koalice vedené Saúdy účastní akcí i několik set žoldnéřů z americké soukromé firmy Academi, která v Iráku získala smutnou slávu pod svým dřívějším jménem Blackwater. Dostupné údaje OSN říkají, že v Jemenu od loňského roku zahynulo v důsledku bombardování koaličním letectvem, a to především saúdskoarabským, téměř 2300 civilistů. Celkem bylo v této válce zatím zabito více než 11 tisíc lidí, z toho čtyři tisíce civilistů. Přes tři miliony lidí byly vyhnány ze svých domovů. Válka v Jemenu je pro západní média neviditelná, chybí i ona emotivní a moralizující prohlášení západních státníků, jakých je kolem syrského Aleppa nepřeberné množství. 

Také v tomto případě ale vidíme příklon ke strukturované zahraniční politice. Přestože na bojišti v Sýrii či Jemenu představují arabské monarchie a Írán odlišné strany, při dohadování o cenách ropy už spolupracují. Konflikt zájmů není totální, není to spor o životní zájmy. Rozpory doprovázejí společné zájmy v jiných důležitějších či alespoň významných oblastech. To blokuje přechod od války v zastoupení v přímou vojenskou konfrontaci. Alespoň zatím. Což platí nejen o Jemenu, ale též o Sýrii či Ukrajině.

PZ: Rozhovory s vámi bývají depresivní. Nevidíte nějaké pozitivní jevy v současném světě, v němž se podle vašich slov schyluje ke konfliktu civilizací?

Vize přirozeného konfliktu civilizací je zhoubný sebenaplňující se nesmysl. Pro tento návrat ke středověkému typu konfliktů byl po skončení studené války pouze jediný důvod: někdo nějaký konflikt pro své mocenské a majetkové ambice potřeboval. Když o tom začnou mluvit důležitá akademická pracoviště a dá se tomu významná mediální podpora, politici uvěří, že tomu tak nutně musí být – a začnou rozdíly mezi kulturami měnit na spory, spory na konflikty, konflikty na války… Na konci studené války byla vize konfliktu civilizací skrytá v zaprášených starých knihách, dnes nesmyslu o zákonitém boji kultur věří i řada mých přátel.

Oskar Krejčí: NATO pochoduje na východ a samo vytváří rizika!

Dějí se ale i pozitivní věci. Například v uplynulém týdnu čínská delegace navštívila v Řecku fórum, kde se jednalo o dialogu civilizací. V této souvislosti se obnovila snaha změnit přístav Pireus na čínskou obchodní bránu do Evropy. Pomohlo by to Řecku, zlevnil a zrychlil by se vzájemný obchod „mezi civilizacemi“. Zvláště poté, kdy byl rozšířen Suezský průplav. Nebo jiný příklad. Do užívání byla tento týden předaná první africká elektrizovaná železnice, a to z etiopské Addis Abeby do Džibuti. Postavili ji Číňané. Takto má vypadat pozitivní zahraniční politika. Bez frází, bez paternalistického poučování, bez sebestředného mesianismu. Vzájemně výhodná spolupráce – to je nejefektivnější bariéra proti vzniku válek, nástroj odstraňování příčin migrace, zdroj sociálního růstu. Je to i první linie zajišťování lidských práv.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984