My Tří králové, my jdeme k vám...

Počet zobrazení: 2437

„My Tří králové, my jdeme k vám, štěstí zdraví neseme vám, štěstí zdraví neseme k vám zdaleka...“

Koledu jsem se naučil v hodině náboženství od pana katechety Dobrovolného a od paní učitelky Neužilové.

S posvěcenou křídou jsme chodili za koledou i s tím černým vzadu.

Pravda – milodary se později už nedržely – bylo to označeno za žebrotu, ale tradice se alespoň u nás pořád zachovávaly.

A podnes se zachovávají.

Nedotkly se jich ani padesátá léta, ani znovuzrození, ani normalizace, zkrátka nedotklo se jich vůbec nic. Možná jinde se našel nějaký vyprázdněný zupák, který z moci úřední chtěl Tří krále vymazat i z kalendáře, ale nesetkal se s žádným jásotem.

Trávil jsem tento svátek většinou v ateliérech svých kamarádů – výtvarníků, u skleničky rybízového i hroznového vína, zejména u slovutného malíře a grafika Jarouška Sůry, žáka Karla Svolinského.

sura_843.jpg

Sbíral jsem pohlednice s tématem Tří králů, pobízely nás k veselému novému nadcházejícímu roku.

S Třemi králi to bylo – jak ubíhal čas – jako s 28. říjnem, když namísto připomenutí vzniku Československé republiky se stal Dnem znárodnění.

Jak pro koho?

S Třemi králi to později bylo jako s Mezinárodním dnem studentstva 17. listopadem –, kdy jsme vzpomínali krutého naložení německých fašistů s českými, ale i polskými a dalšími studenty v roce 1939!

Byl po roce 1989 nahrazen nápisem Dne boje za demokracii a za svobodu. Nic proti tomu. Kdyby jej však duté hlavy nevyzmizíkovaly na desetiletí i z kalendářů. Trvalo to drahných třicet let, než se vrátí opět do kalendáře roku 2021 i původní podoba. Daná světovými okolnostmi a rozhodnutím vně našich národních hranic.

Hanba – aby nás všechny fackovala!

Každoročně jsem zaznamenával před pražskou Hlávkovou kolejí strnulé tváře politiků – ODS, KDÚ a dalších – bez studu a bez hany, jak se nestyděly při burácení jiných na vrata. Jiné představoval předseda Nadace Josefa, Marie, Zdeňky Hlávkových, předseda ČSBZS, studentského parlamentu, poslední sachsenhausenský vězeň Mojmír Srdečný (1919) – dohromady vyzývali mocipány, abychom nenosili před světem z ostudy kabát!

Nepomáhalo vůbec nic!

Až loni slunce vysvitlo. Ale do kalendářů se návrat už nestihl. 

Snad jej spatříme v příštím novém roce...

Ej juchněm, my Češi jsme opravdu hrdý – pro někoho i vyvolený národ.

Sám si to ani v nejlepším vůbec nemyslím.

Udavače, kolaboranty, práskače jsme měli za Rakouska-Uherska, za protektorátu, včera i dnes. A jak mi zvěstí přišlo z jednoho letošního novoročního poselství ústavního činitele České republiky – máme udavače ve vztahu k Evropské unii – i dnes!

Sám bych je mohl v řadě jednoho po druhém vyjmenovat...

Bibličtí Tří králové – ani ten černý vzadu – to nejsou.

Tomu jsem moc rád!

Ilustrace: Ak. mal. Jaroslav Sůra

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984