Lesk a bída TTIP

Počet zobrazení: 4024

Pavel Poc, biolog a poslanec Evropského parlamentu za ČSSD, je členem evropské Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů a předsedou oficiální Meziskupiny Evropského parlamentu pro klimatické změny, biodiversitu a udržitelný rozvoj. Mimo to je místopředsedou Skupiny poslanců proti rakovině a členem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).Je patrně jediným českým europoslancem, který nejen navrhl, ale také nakonec úspěšně prosadil kompletní zamítnutí návrhu nařízení Evropské komise o tzv. „semínkovém zákonu (směrnice EP o zákazu pro zahrádkáře vyměňovat si mezi sebou semínka. pozn. red)“. Dlouhodobě se zasazuje o potravinovou bezpečnost a strategii předběžné opatrnosti vzhledem ke geneticky modifikovaným organismům.

europslanec_p._poc_cssd.jpg
S poslancem Evropského parlamentu Pavlem Pocem jsme mluvili o smlouvě TTIP a interních mechanismech vyjednávání. Foto: Archiv P. P.

Organizace Greenpeace zveřejnila několik stovek stran přípravného textu ke smlouvě TTIP a svoji analýzu. Jakou výpovědní hodnotu podle vás zveřejněný text má a potvrdily se obavy z dopadů smlouvy?

To, co Greenpeace pustili ven, jsou poziční dokumenty, v tuto chvíli neexistuje žádný konsolidovaný text smlouvy. Pro pochopení síly a pozice vyjednávacích stran mají ale zveřejněné texty velkou hodnotu. Naopak slabou výpovědní hodnotu mají o tom, jak bude vypadat konsolidovaný text. Podle mě se tedy nepotvrdily obavy, ale realita, protože to, že je pozice stran nevyrovnaná, je jasné od začátku. To vyplývá i z každého čtení dokumentů v oné utajované místnosti, kde musíte odevzdat telefon. Také je jasné, že komise má v ruce některé legislativní nástroje nepodléhající demokratické kontrole a snaží se usnadnit si vyjednávání tím, že dělá nějaké ústupky. To, že americká strana má silné ofenzivní zájmy, které hájí, a že zájmům Evropské unie nechce ustoupit, zveřejněný text potvrzuje. Kdybychom to nepředpokládali, nesnažil by se Evropský parlament všechny tyto věci dopředu říct a varovat Evropskou komisi: „Když tam ty problematické oblasti budou, my vám to potom nebudeme ratifikovat.“ Pro občanskou společnost, která to téma extrémně sleduje, ať už v EU nebo v USA, ovšem to zveřejnění rozhodně bylo potvrzením obav.

Byli jsme ujišťováni, že se nebudou snižovat evropské standardy ochrany a kvality. Lze si nyní udělat jasnější představu o relevantnosti takových ujištění?

Když se podíváme na vyjádření komise a některých politiků, už je to z mého pohledu trochu směšné – neustále slyšet to samé: „Nebudou se snižovat standardy, nebudou se snižovat standardy…“ Ale k tomu už došlo a znovu dochází a těch indikací je čím dál tím více. Z toho zveřejněného textu se dá vyčíst mnoho a velice mě to zajímá, protože se za Sociální demokracii v rámci ENVI věnuji kompletní chemické legislativě v EU.

Dost dlouho nám trvalo, než jsme se propracovali k současné míře informovanosti, k současnému stavu demokracie a k současné chemické a potravinové bezpečnosti. Není možné připustit, aby nás o to jakákoli obchodní dohoda připravila.

Z našeho pohledu, pokud jde o chemikálie, bylo stěžejní hlavně to, aby se respektoval evropský přístup. Ten spočívá v tom, že je před uvedením na trh nejprve dokázat, že látka není nebezpečná. V USA lze uvést na trh produkty a látky bez tohoto postupu, a aby byly staženy, musí se zpětně prokázat, že jsou nebezpečné. Zásadní věc je – a Evropský parlament to jasně řekl –, že implementace chemické legislativy nesmí být ve vyjednávání TTIP. Všechny tyto věci jsou ale nakonec zmíněny v Kapitole o regulaci. Takže Evropská komise zjevně dlouhodobě ignoruje to, co si Evropský parlament přál a co doporučoval.

Evropský parlament v roce 2015 přijal pozici, ve které říká, že pokud se tyto oblasti objeví ve finálním textu TTIP, pak ho neschválí. Jak sám říkáte, nyní je potvrzeno, že se tyto části v přípravném textu objevují. V jiných formulacích se navíc vracejí i problematické oblasti, které byly vypuštěny kvůli občanskému tlaku. Například o GMO se mluví jako o „moderních zemědělských technologiích“.

Ano, ukázalo se, že tomu tak skutečně je. Nepříjemným překvapením pro nás je to, že dokonce i poté, co Evropský parlament přijal jasně definovanou pozici a řekl Komisi, že TTIP neschválí, pokud půjde nad rámec této pozice, uniklé dokumenty stejně ukazují, že to je Komisi jedno. A vyjednává podle vlastní strategie a uvážení. To je přesně případ oněch „moderních zemědělských technik“. Projednává se to už celkem dlouho na úrovni EU a komise vydala prohlášení, kde řekla, že vydá pro členské státy právní posudek, kde jasně řekne, zda ty „nové zemědělské techniky“ spadají, nebo nespadají pod GMO. Pokud by to spadalo pod GMO, pak na to je legislativa a takové produkty musí projít dopadovými studiemi. Komise souhlasila s tím, že vydá právní posudek. Ale z ničeho nic, loni na podzim bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko řekl, že si americká strana všimla, že v EU probíhají tato opatření k označování GMO. A vytvořila tlak na to, aby ten právní posudek nebyl publikován. Komise stále tvrdí, že ho publikovat bude, ale už ani neříká kdy a snaží se to zamést pod koberec. Existuje tedy enormní tlak americké strany na to, aby se odstranily naše bariéry a aby se naše zemědělství mohlo „modernizovat“.

Z jakých studií o GMO vycházíte vy, vaši kolegové, potažmo česká vláda? Česká republika je dlouhodobě geneticky modifikovaným plodinám otevřena, ministr zemědělství dokonce prohlašuje, že čím dřív je zavedeme, tím lépe. Postoj mnoha českých odborníků a zemědělců je také pozitivní.

Vědecká veřejnost v České republice je dlouhodobě přesvědčena, že problém s GMO neexistuje. Měl jsem možnost se seznámit s celou řadou prací na toto téma, které říkají, že to tak není. A nemusí přitom jít hned o přímou nebezpečnost, tedy jedovatost.  Dlouhodobé chronické účinky mohou být minimálně stejně nebezpečné. Vždy je to kombinace různých aspektů, se kterými souvisí používání specifických chemikálií, jako je pesticid glyfosát, resistence na chemikálie, zvyšování antimikrobiotické resistence, a z toho potom vzniká celá řada důsledků. V EU se pěstuje zatím jen jedna Bt kukuřice se zavedeným genem. Roundup ready plodiny se tady naštěstí zatím nepěstují, ale u nás někteří zemědělci tento herbicid zneužívají jako předsklizňový desikant (odstraňovač nadměrné vlhkosti) – zejména při pěstování řepky, což pokládám za nejhorší zvěrstvo. Pokud jde o Bt kukuřici: Bt toxin funguje zjednodušeně tak, že když „škůdce“, nějaký hmyz, žere listy takto modifikovaných rostlin, Bt toxin mu pak rozežere střevní stěnu, aniž by bylo třeba používat insekticidy.

Nabízí se otázka, co se po konzumaci takové rostliny či plodiny stane běžnému spotřebiteli…

Podle některých prací je Bt toxin schopen poškozovat i střevní stěnu savců, a to my spotřebitelé jsme také. Sice s odpuštěním nechcípneme jak ten hmyz, ale přesto tu riziko poškození prostě existuje. Ostatně současný téměř epidemický výskyt rakoviny tlustého střeva také musí mít nějaké příčiny.

Byl jste ve Washingtonu s delegací Výboru pro životní prostředí. K jakým závěrům jste došel skrze přímou zkušenost s americkou stranou?

My máme schovaný dokument z American Business Chambre, a to je klasický příklad vydírání. Říká se v něm, že jestli zkusíme přijmout nějakou legislativu, která se bude zabývat otázkou omezení endokrinních disruptorů, může to vyloženě ohrozit vyjednávání o TTIP. Dost mě zajímalo, jak to vypadá na druhé straně Atlantiku a ta návštěva Washingtonu byla, myslím, ilustrativní pro návštěvníky z kterékoli části politického spektra. I zarytí příznivci té obchodní dohody po absolvování té mise značně otočili. Protože jsme tu realitu všichni dostali naplno, bez rukaviček. Jednali jsme jak s neziskovkami, tak s administrativou. Zajímavé bylo, co nám řekli lidé z neziskovek a spotřebitelské platformy: že, bohužel, tady u nich už demokracie skončila. S nimi se nikdo nebaví, nemají k vyjednávání vůbec žádný přístup. Spotřebitelská veřejnost tím pádem také ne a vláda ve chvíli, kdy něco chce, nasadí PR mechanismy, a celkem pohodlně stačí na to, aby se veřejné mínění obrátilo tam, kam chce byznys. Neziskovky v USA se dnes potýkají s tím, že když už je někde skutečně občanská iniciativa, která se zabývá nějakou problematikou, průmysl si zaplatí čtyři další neziskovky, které se budou zabývat tou samou problematikou, a bitva se vůbec neodehraje mezi občanskou veřejností a politickou reprezentací. Ta si tak bude dělat, co bude chtít. Což je podle mě způsobeno i politickým systémem. Dvě věci jsme ve Washingtonu slyšeli úplně od každého, od kongresmanů až po konkrétní úřady. Za prvé: „Chceme, abyste urychlili a zjednodušili procesy povolování GMO.“ A za druhé: „Chceme, abyste od nás kupovali zkapalněný břidličný plyn.“

Ačkoliv americká vláda má eminentní zájem na prosazení smlouvy TTIP, na úrovni členských států USA nejsou velké páky, jak závazky dané vládou vymáhat. Především kvůli zkušenostem s NAFTA si velice chrání svůj trh a raději by vyvážely než dovážely. Navíc se šíří kampaň Buy American, cílící na podporu domácí výroby a spotřeby.

Ano, jednotlivé státy USA si leckdy dělají, co chtějí. Jejich soudy nejsou povinné respektovat mezinárodní dohody. Při své legislativní tvorbě, pokud není vytvořen vyloženě tvrdý federální zákon, tak nemusí unijní státy nic respektovat. Když jsem mluvil s Evropskou komisí, tak se dušovali, že když se něco dohodne, americká vláda to udělá. Ale když jsem tam osobně byl a ptal jsem se kongresmanů, kteří o tom budou rozhodovat, co by se stalo, kdyby zrušili kampaň Buy American, abychom mohli z Evropy víc dovážet, odpověděli, že jsem se asi zbláznil. Že máme dost možností jít do výběrových řízení. Neexistuje, aby americká strana udělala jakýkoliv ústupek. Navíc – a to tady vůbec nevíme – se ale i sama americká společnost proti TTIP bouří. Protože jedna z mála věcí, které se podařilo prosadit potravinovým hnutím za lepší stravování a podmínky zemědělců, je to, aby se kupovala a konzumovala místní produkce, ideálně ekologická. A mají pocit, že TTIP by tento jejich výdobytek ohrozil. Nyní se díky těm uniklým dokumentům toto téma v amerických médiích probírá stylem: „Věděli jsme, že pozice EU je špatná, teď ale víme, že pozice USA je ještě horší.“ Tento komentář vystihuje celkově současný dojem lidí v USA z TTIP.

Jaké jsou předpokládané dopady TTIP na EU? Z čeho lze vycházet?

Zajímavá je poznámka, která zazněla v rámci debat o brexitu – Obama komentoval, co by se stalo s Velkou Británií, a jasně řekl, že pokud Británie vystoupí, může se rovnou zařadit na konec fronty těch, kdo vyjednávají s USA. Existuje studie z London School of Economics, která říká, že pro Velkou Británii TTIP, ať už bude obsahovat cokoliv, nic nepřinese. První důvod je ten, že vzhledem k nadstandartním bilaterálním vztahům, které Británie s USA mají, všechny investice, které by v Británii mohly USA udělat, už stejně udělaly. Takže neexistuje žádný pozitivní odhad zvýšení investic v Británii, a tím pádem žádný přínos z hlediska nových pracovních příležitostí. Naopak existuje ohrožení britských pracovních míst kvůli posílení dovozu. Tato hrozba se ale týká evropského zemědělství obecně. Existují dvě velké studie – jednu dělala americká vláda a druhou Evropský parlament. Obě tyto studie říkají, že nejoptimističtějším scénářem pro Evropskou unii jsou neutrální dopady. Podle všech ostatních scénářů na TTIP vydělá americká strana a EU více či méně ztratí. Což je myslím mimo jiné i důvod k nedávnému, poměrně překvapivému prohlášení evropského komisaře pro zemědělství Phila Hogana. Ten u příležitosti Obamovy návštěvy řekl, že na jeho podmínky neskočí a že vůbec nevidí žádný důvod, proč by mělo být TTIP vyjednané ještě za Obamova mandátu. To bylo velice silné a pro mnoho lidí překvapivé prohlášení. Víme, že Hogan je ochráncem zemědělství, ale zároveň víme, že Komise se až donedávna tvářila, že je pro ni vyjednání TTIP extrémně důležité. Pro mě je to velmi dobrá informace. Protože riziko, že Komise přijde s nějakým mimodemokratickým regulačním orgánem, který by potichu upravoval naše standardy směrem k těm americkým, tu reálně skutečně bylo. Navíc se nyní i francouzský prezident Hollande vyslovil v tomtéž duchu – že v současné fázi by Francie TTIP blokovala. A to pro Komisi znamená velké problémy.

Jak jdou dohromady závěry z Pařížské klimatické konference COP 21 a z ní vyplývající závazky států na snižování emisí a TTIP, jehož záměrem je zvýšit obchod, a tedy zátěž životního prostředí?

Samozřejmě, že to nejde dohromady. Jedna věc jsou tiskové zprávy a prohlášení a jiná věc je, když se přímo bavíte s lidmi, kteří v Kongresu dělají reálnou politiku. Když se s nimi zkusíte bavit o klimatických a environmentálních otázkách, zeptají se vás, jak to mají asi ve svém státě komunikovat. Je zajímá jen to, kolik čeho prodají – čehokoliv. Když zažertuji v duchu filmu Thank You for Smoking, ve státě Vermont, když přijde kongresman pro volební hlasy, musí říct, o kolik víc se díky TTIP prodá čedaru, a ne kolik se ušetří na klimatických kvótách. My jsme například chtěli, a bylo to myslím i  pozici Evropského parlamentu, aby aspoň takzvaný animal welfare standard, který máme v EU, byl nějakým způsobem reflektován. To je ale pro americkou stranu absolutně nepřijatelné. V těch uniklých dokumentech také bylo, že EU v případě povolování GMO bude povinná výrobcům poskytnout přesný návod, jak to udělat, aby to prošlo. Americká strana také požaduje, aby všichni výrobci GMO měli automaticky přístup k regulatorním procedurám EU. Což je samozřejmě nesmysl – to bych pokládal, když ne rovnou za konec, tak za nepřijatelné okleštění demokracie v EU.

Petici proti TTIP podepsaly již na 3 436 888 občanů EU. Jedná se tak o doposud největší občanskou iniciativu v EU. Na podzim minulého roku proběhla v Německu demonstrace proti TTIP za účasti 200 tisíc lidí, nedávno v Hannoveru u příležitosti návštěvy Baracka Obamy demonstrovalo 90 tisíc lidí. Kamkoliv se podíváme, je široká občanská veřejnost proti smlouvě. V Česku existuje mnoho aktivních organizací a kampaní, které buďto o TTIP pouze informují, anebo smlouvu zcela odmítají jako koncept. Nicméně česká veřejnost, včetně mnoha politiků, ani netuší, že něco takového existuje. Jak daleko to musí zajít, abychom se začali zajímat o naši budoucnost?

Mně se někdy zdá, že skutečně vážná témata naše média moc nezajímají. Co mám na mysli vážnými tématy? Třeba endokrinní disruptory – látky, které bychom tady všude našli a které nás zabíjejí. Víte, jak obrovské téma byl v západní Evropě například glyfosát, tedy jeden z pesticidů na plevel? V době, kdy jsem navrhoval parlamentní námitku a hlasovalo se pro ni ve Výboru pro životní prostředí, to bylo číslo dvě v headlinech. Vážná témata, která mají skutečný dopad na občany, jsou v Česku z nějakého důvodu opomíjena. Když jsme se snažili to téma TTIP prosadit u médií, reakce byla, že je to sice strašně zajímavé, ale je to příliš těžké – to na poradě neprojde. Nedokáží to reinterpretovat veřejnosti, je to moc složité a musí se u toho myslet. Absolutní nezájem. K endokrinním disruptorům patří například zpomalovače hoření, kterými jsou v USA povinně napouštěna například dětská pyžámka. A ty já tady prostě nechci pro evropské spotřebitele. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se propracovali k současné míře informovanosti, k současnému stavu demokracie a k současné chemické a potravinové bezpečnosti. Není možné připustit, aby nás o to jakákoli obchodní dohoda připravila. Ale aby bylo jasno, já nejsem žádný antiameričan. Jednoduše jsem přesvědčený, že do zahraničního obchodu se nesmí míchat ideologie, což se děje. To totiž nikdy nekončí dobře.

Jak podle vás bude dále probíhat vyjednávání a jaká je budoucnost TTIP? Po zveřejnění pozičních dokumentů se mluví dokonce o konci TTIP – lze to skutečně považovat za určitý konec?

Ne, minulý týden jsme v rámci sociálnědemokratické frakce v parlamentu debatovali s komisařkou Malmströmovou, která je za jednání zodpovědná. Nic o ukončení, nic o změně kurzu, pořád ta stejná prázdná klišé. Zdá se mi, jako by Evropská komise byla odtržená od reality, stejně jako třeba v případě povinných kvót jakožto opatření k řešení migrační krize. Nemohu mluvit za celý Evropský parlament a dokonce ani za svou frakci, ale co se týká mě osobně, jsem k dalšímu osudu TTIP opravdu velice skeptický a neřekl bych, že je to v Evropském parlamentu osamocený názor.

Další články: TOMÁŠ UHNÁK

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984