Kniháreň Slova – október (2)

Etela Farkašová: Na rube plátna | Michail Michajlovič Prišvin, Valerija Dmitrijevna Prišvinová: My dvaja. Denník lásky | Marián Sekerák: Ekonomická demokracia alebo trhový socializmus? | Hynek Jeřábek a kol.: Mezigenerační solidarita v péči o seniori | Alain Badiou: Rapsódia pre divadlo | Chase Madar: Vášeň Bradleyho Manninga. Príbeh whistleblowera z Wikileaks | Frederic Jameson: Rozpory realizmu

Etela Farkašová: Na rube plátna

Filozofka a spisovateľka Etela Farkašová doteraz vydala viac ako dve desiatky kníh, jej texty boli preložené do viacerých jazykov, je v domácich i zahraničných antológiách. Farkašová každou novou knihou čoraz väčšmi nachádza nielen svoju osobnú „tvár“, ale aj literárnu polohu, ktorá umožňuje vyniknúť jej štýlovým vlastnostiam, tematickému záberu determinovanému profesiou i životom autorky, jej tvorivým aj intelektuálnym záujmom. Na margo jej ostatnej knihy Na rube plátna, pozostávajúcej zo siedmich poviedok, spisovateľ Anton Hykisch napísal: „(Autorkine slová) skúmajú priestor okolo seba, aby nakoniec poviedka dospela do konca jednoduchou záverečnou vetou. Farkašová je naozajstnou majsterkou v rafinovanom dobýjaní neznámeho terénu ľudskej duše...“ A literárny kritik Derek Rebro konštatuje: „... písanie ako tkanie a zamotávanie utkaného vytvára napätie s jednou z ústredných tém Farkašovej písania. Tou je (zdanlivo protikladná) modernistická viera, resp. túžba po celistvosti, autentickosti, chvíľami dokonca hodnotovej hierarchizácii – nie však v zmysle nadraďovania (sa). Naopak, pre ,hrdinku‘ je dôležitá vzťahovosť, súcitenie, začlenenie individualít do komunity...“
Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov 2013, 213 strán

Michail Michajlovič Prišvin, Valerija Dmitrijevna Prišvinová: My dvaja. Denník lásky

Jedno z najčítanejších Prišvinových diel „My dvaja“, vychádzajúce prvý raz v slovenskom preklade, je denníkom lásky dvoch ľudí, ktorým sa hrdinským úsilím podarilo obnoviť celistvosť človeka stvoreného na obraz Boží, „ozajstného človeka v úplnosti svojej ideálnej osobnosti“, ktorý podľa Vladimíra Solovjova „nemôže byť iba mužom alebo iba ženou, ale musí byť vyššou jednotou obidvoch“.
     Z úvodu: Kniha My dvaja obsahuje záznamy dvoch ľudí, ktorí už nie sú medzi živými - spisovateľa Michaila Michajloviča Prišivina a Valérie Dmitrijevny Lebedevovej. Ich stretnutie sa odohralo 16. januára 1940, keď už vo svete zúrila vojna a v našej obrovskej krajine panoval temný stalinský režim represálií a teroru. O dva roky neskoršie - v evakuácii v jednej zapadnutej jaroslavľovskej dedinke - sa Prišvin vrátil k svojmu denníku z r. 1940, k obdobiu ich spoločného stretnutia. Valérii Dmitrijevne diktuje svoje vybrané zápisky, ona ich komentuje a pridáva k nim svoje dojmy z ich prvých stretaní a rozhovorov. V úvode Prišvin píše: „Dovediem svoju lásku do konca a nájdem na jej konci začiatok nekonečnej lásky vzájomne sa prenikajúcich ľudí. Nech naši potomkovia vedia, aké pramene sa v tejto epoche skrývali pod balvanami zrady a násilia.“ Tak sa rodí ich spoločný denník a formuje sa žáner knihy, ktorá dostala podtitul Denník lásky. Prišvin zveril Valérii Dmitrijevne úkol, aby dotiahla toto dielo do konca, čo ona zavŕšila niekoľko rokov po jeho smrti (zomrel 16.1.1954).
     Kniha My dvaja vyšla v Rusku v niekoľkých vydaniach a stala sa jednou z najčítanejších kníh tohto autora. Som rada, že vychádza na Slovensku v preklade nášho dlhoročného priateľa Júliusa Rybáka, ktorý urobil veľmi veľa preto, aby slovenskí čitatelia mohli spoznať a obľúbiť si ruského spisovateľa Michaila Prišvina.
     Lilia Riazanovová, riaditeľka Múzea M. M. Prišvina v Dunine
Vydavateľstvo G-ATELIÉR  2013, 296 strán

Marián Sekerák: Ekonomická demokracia alebo trhový socializmus?

Z predhovoru publikácie, ktorého autorkou je doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D.: „Autor si pro publikaci zvolil vhodnou dobu – krize, která nás trápí, není jistojistě žádná chřipka, která jen tak sama přejde. Jedná se o hlubokou krizi, systémové povahy, která se navíc neomezuje jen na sféru ekonomickou, ale dotýká se také sféry politické. Pojem ekonomické demokracie obé spojuje – ekonomiku a politiku – a nabízí to, co je nám tak zoufale zapotřebí: alternativu vůči současnému uspořádání. Autor se do problematiky pouští opravdu „z gruntu“ a pojímá téma, tak jak je třeba: interdisciplinárně. Poznatky a úvahy z ekonomie, politologie a filozofie jsou doplněny praktickými informacemi a historickým exkurzem za řadou zajímavých příkladů, která nás přímo vybízejí k tomu, abychom pokračovali v jejich cestě, abychom se je pokusili aplikovat v podmínkách České a Slovenské republiky. Monografie ale není jen přehledem všeho, co autor přečetl (a že je to úctyhodná přehlídka!), ale v řadě případů najdete autorovy polemiky, názory, které ukazují, jak důkladně se nad tématem zamýšlel.
     Jak často (a chybně) se pojmy jako demokracie, kapitalismus a tržní hospodářství berou jako synonyma, nebo siamská dvojčata nemohoucí bez sebe existovat. A přeci je možné, jak autor ukázal, těmto „žurnalistickým omylům“ nepodlehnout a začít kolečka pojmů rozebírat důkladně a jasně. Kritické myšlení, které je dnes téměř ekonomicky vzácným statkem je v monografii „doma.“ A to se pak, věř mi, milý čtenáři, jinak čte a kniha jinak vychutnává a hlavně: můžeš se k ní opakovaně vracet a vždy v ní najdeš něco dalšího na zamyšlení a jak bych ráda doufala, i na realizaci.
     Když se, milý čtenáři, vydáš na cestu a podíváš se reálnýma očima na systém, ve kterém se nacházíme (v I. části knihy) spolu s konfrontací pojmů svoboda, rovnost, demokracie, už budeš dostatečně naladěn na to, podívat se podrobněji, co to je ta „ekonomická demokracie“, bez níž se na západ od nás téměř žádný alternativně kritický text neobejde.
     V druhé části knihy jsem ocenila nejen historický pohled (včetně Československa – my bychom měli na co navazovat!), ale také specifické exkurzy: do katolické sociální nauky, vztahů odborů a ekonomické demokracie či družstevnictví. Specielně družstva jsou mi velice blízká, a i když mám za to, že o problematice něco vím, našla jsem tam řadu pro sebe nových zajímavých poznatků.
     Třetí část Ekonomická demokracie a prax je velkolepým shrnutím zahraničních zkušeností, které vyvracejí ono známé klišé: jinak to nejde (ano, tu nechvalně proslulou TINu), a zároveň by snad mohly přispět k tomu vyvrátit druhý mýtus: „u nás je to jinak a u nás to nepůjde.“
     Od zaměstnaneckých akcií ve Spojených státech, po švédskou zkušenost s mezemi ekonomické demokracie a radikalitou návrhů v rámci kapitalistického systému, po legendární a zřejmě nejúspěšnější příklad baskického Mondragonu, až po kibucnictví v Izraeli. A pro praktickou inspiraci v rámci EU i souhrn úprav zaměstnanecké participace, včetně situace ve Slovenské republice.
    Marián Sekerák si hned na začátek (spolu se známými odborníky) klade celou řadu znepokojivých otázek. Můžeme říci, že žijeme v demokracii, když velkou část svého života trávíme v zaměstnání, které se spíš podobá despocii či tyranii? A k čemu je (spolu s filozofem Berlinem) svoboda pro ty, kteří ji nemohou prakticky využít? A je opravdu znakem té „nejvyspělejší“ společnosti, když se řekne, že žádné jiné cesty nejsou a že musime (!) akceptovat to, v čem nyní žijeme? Proč jsou lidé považováni za dostatečně kompetentní k tomu, aby si zvolili své zástupce, ale už ne k tomu, aby se podíleli na řízení firmy, kde pracují a jejíž fungování jim asi bude bližší než fungování celého státu?
     Jistě, můžeme nad těmito a dalšími otázkami (chytrá kniha vždy provokuje k otázkám a zamýšlení, to jen tak na okraj) mávnout rukou a „konzumovat“ dennodenní porci mediálního brainwashingu. Nebo si můžeme říci, že ekonomická demokracie je přesně oním nástrojem, jak zlepšit náš každodenní život a že je jednou z cest, jak se stát plnohodnotným občanem. A řekněme si na rovinu, nestojí to za to? (Už jen za ten pocit, že tohle je přesný opak toho, co si přejí tzv. elity).
     Možná, že hned nezaložíme český, nebo slovenský Mondragon (i když, kdo ví?), ale podpora družstev jako organizací uspokojující potřeby svých členů (ne tedy primárně zisk!) stojí za více než úvahu. Alternativní hnutí, za všechny jmenujme New economy movement ze Spojených států stojí právě na ekonomické demokracii, dominantně na družstvech, když říká: potřebujeme vybudovat Spojené státy od základů. A jestli se Vám zdají Spojené státy příliš vzdálené a příliš jiné, tak uveďme německý příklad o záchraně drogistické sítě Schlecker samotnými prodavačkami a transformaci na družstvo (za podpory odborů).
     Vydejme se na cestu za poznáním, že alternativy existují a že je jen na nás, zda se uskuteční. Prvním krokem je vědět, druhým je pak konat. K obému Vám tato kniha dopomůže.
Po knihe možno pátrať na adrese http://www.fhv.umb.sk/veda-a-vyskum/referat-pre-edicnu-cinnost/publikacie-na-predaj.html)
Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici 2013, 226 strán.

Hynek Jeřábek a kol.: Mezigenerační solidarita v péči o seniori

Knížka začíná podrobným rozborem motivací a aktivit neformální péče o seniory v českých rodinách. Výsledky prvního z výzkumných projektů seznamují se způsoby, motivy a důsledky péče v životě rodin, které se starají o seniora v domácích podmínkách. Druhým cílem knížky je seznámit čtenáře s modely mezigenerační solidarity, vyvíjenými v USA a v Evropě v letech 1976 až 2001. Snahou autorů bylo ověřit, nakolik tyto modely platí pro rodiny v České republice, a vyvinout lepší měřící nástroje pro toto zjišťování. „Jak provádět měření mezigenerační solidarity a rodinné soudržnosti?“, bylo jednou z ústředních otázek druhého výzkumného projektu. Projekt využil široký rejstřík poznávacích postupů od standardizovaného dotazování a podrobného zjišťování potřeb seniorů a pečovatelských aktivit příslušníků rodin starajících se o seniory v domácích podmínkách přes skupinové rozhovory se skupinami laických i profesionálních pečovatelů až k hloubkovým rozhovorům s pečovatelkami a pečovateli o seniory přímo v rodinách. Dalším tématem bylo srovnání rodinné a institucionální péče o seniory. Testování hypotéz a mnohorozměrné metody poskytly analytické závěry. Citace pečujících osob umožnily porozumět hodnotám a motivaci péče o seniory v rodinách. Závěrečné kapitoly knížky jsou příspěvkem k teorii mezigenerační solidarity její specifikací pro „pečovatelskou generaci“ rodin v České republice. Kdo pečuje o české seniory? Co je to za lidi, kteří obětují svůj volný čas, dovolenou, koníčky i soukromí a starají se o své seniory v domácích podmínkách? Čím se liší od těch, kteří zajistí svým seniorům institucionální péči? Co přináší rodinná péče pečujícím rodinám? A o co pečovatelé a pečovatelky přicházejí? Co je podmínkou rodinné soudržnosti? Platí pro české rodiny šestidimenzionální model mezigenerační solidarity V. L. Bengtsona? Jak to, že pro Českou republiku existuje syntetická jednorozměrná míra mezigenerační soudržnosti, když ve světě to neplatí? Doplněno o CD ROM s dokumentací výzkumů.
Sociologické nakladatelství Slon 2013, 317 strán

Alain Badiou: Rapsódia pre divadlo

Renomovaný filozof o svojej vášni pre divadlo. Pre Alaina Badioua je divadlo na rozdiel od kina miesto, v ktorom sa dá prežívať filozofia. Zo všetkých spoločenských vied je najviac podobná politike: obe závisia od obmedzeného množstva textov a výrokov, ktoré sú kolektívne stanovené skupinou hercov alebo radikálov, ktorí testujú štruktúru, s ktorou sú spätí, či už je to dráma alebo národný štát. Z tohto dôvodu sú dejiny divadla neodlúčiteľné  od dejín štátnych represií a cenzúry. Táto významná Badiouova práca o divadle neobsahuje len titulnú esej Rapsódia pre divadlo, ktorá bola pôvodne publikovaná ako pamflet vo Francúzsku, ale aj eseje o Jean-Paul Satrovi, o politickom osude súčasnej drámy a Badiouove vlastné dramatické diela.
Verso 2013, 160 strán.


Chase Madar: Vášeň Bradleyho Manninga. Príbeh whistleblowera z Wikileaks

Napínavý príbeh Bradleyho Manninga, vojaka, ktorý údajne vyniesol na verejnosť takmer pól milióna tajných dokumentov. Bradleyho Manninga zadržali, deväť mesiacov väznili na samotke a vojenský súd ho odsúdil za vynesenie na verejnosť tajných vládnych dokumentov, vrátane neslávne známeho videa pod názvom Collateral Murder. Bol analytikom tajnej služby americkej armády, 10-tej horskej divízie, má 24 rokov a pochádza z Crescenta v Oklahome. Ale kto je Bradley Manning, vojak prvej triedy? Prečo je zodpovedný za najväčší únik tajných informácií v americkej histórii, a prečo to bolo také ľahké? Táto kniha sleduje tieto ohromné úniky informácií pripisované Bradleymu Manningovi z viacerých perspektív, z Tuniska do Guantánamo Bay, z Foggy Bottom do Bagdadu a až do malého mesta v Oklahome. Tento veľavravný čin tak oprávňuje občanov na celom svete, pýtať sa, či majú právo vedieť, čo ich vláda v skutočnosti robí.
OR Books 2012, 176 strán

Frederic Jameson: Rozpory realizmu

Dielo Rozpory realizmu je v skutočnosti dejinami realistického románu devätnásteho storočia a jeho odkazu rozprávanými bez akýchkoľvek náznakov nostalgie za umeleckými úspechmi tohto obdobia, ktoré už nie je možné zopakovať. Diela Zolu, Tolstého, Péreza Galda či Georga Eliota sú v najširšom slova zmysle nenapodobiteľné, no aj tak stále dominujú na románovej scéne do dnešného dňa. Romány vznikajú, aby umiernili rozpor medzi spoločenskými podmienkami ich vzniku a dejinami tohto žánru: takzvaný modernistický román je jedným z pokusov riešenia tohto konfliktu, no aj tak ostáva len ochudobneným variantom komerčného rozprávania, ktoré dnešní kritici prezývajú „vážnym románom“.  Majú pritom na mysli pokusy v nezmyselnej snahe o prinavrátenie minulosti.
     Frederic Jameson skúma najvplyvnejšie teórie umeleckého a literárneho realizmu. K tejto problematike pristupuje so zreteľom na spoločenské a historické predpoklady vzniku realizmu. Realistický román skombinoval záujem o telo a jeho pocitové stavy so zameraním sa na snahu jednotlivca o sebarealizáciu v rámci dejín.
     V súčasnej literatúre sa objavili aj ďalšie formy prezentácie, pre ktoré je termín „postmoderna“ príliš zľahčujúci: napríklad v historickej fikcii Hilary Mantelová alebo štylistickej pluralite románov Davida Mitchella. Súčasná beletria sa javí zberňou prekvapivých experimentov v prezentácii nových realít globálnej spoločenskej celistvosti, moderných technologických spôsobov vedenia vojny a historických dianí, ktoré sa, aj keď pokrývajú každý aspekt našich životov, stávajú viditeľnými len príležitostne a aj to prostredníctvom zvláštnych formálnych a umeleckých metód.
     Jameson skrátka vysvetľuje ako „realistické“ rozprávanie prežilo zánik klasického realizmu. Autor tak nabáda k vážnemu výskumu populárnej beletrie a masovej kultúry, ktorá presahuje lenivý žurnalizmus a jalové reči súčasných kulturologických štúdií.
Verso, 2013, 432 strán

Dovozcom zahraničných publikácií je www.megabooks.sk/