Kniháreň Slova – november 2

Počet zobrazení: 2828

Miroslav Tížik (ed.): Pierre Bourdieu ako inšpirácia pre sociologický výskum | Peter Dinuš, Kristína Šabíková (eds.) Ekonomická demokracia dnes. Od teórie k praxi | Martin Myant, Jan Drahokoupil: Tranzitivní ekonomiky. Politická ekonomie Ruska, východní Evropy a střední Asie | Slavoj Žižek: Násilí | Timothy Snyder: Intelektuál ve dvacátém století. Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtom | Pavel Kosatík: Tigrid, poprvé. Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století | Alexandra Harrisová: Virginia Woolfová

bourdieu1.jpgMiroslav Tížik (ed.): Pierre Bourdieu ako inšpirácia pre sociologický výskum

Publikácia, ktorá je aj pokusom vyskúšať si štýl výskumnej práce Pierra Bourdieua, je výsledkom aktivity širokej medzinárodnej siete vedcov a inštitúcií. S tým súvisí aj rozmanitosť prameňov, štýlov a teoretických inklinácií prispievateľov, transdisciplinarita a zameranie aj na viaceré súčasné sociopolitické témy. Ambíciou autorov bolo nielen opakovať, ale aj spochybňovať súčasné intelektuálne a politické trendy a zároveň podporovať predstavu, že len sebakritická sociológia dokáže byť „verejnou službou“. Táto sebakritickosť sa asi najvýraznejšie prejavuje zameraním sa aj na kritické prehodnotenie samotnej Bourdieuovej teórie. Ďalšou ambíciou bolo „odnárodnenie“ spoločenskovedného bádania otvorením sa zahraničnej vede. Prizvanie kolegov z iných vedných disciplín, napríklad antropológie, literárnej teórie, histórie alebo práva pomohlo dať knihe transdisciplinárny charakter. Pri vzniku knihy zohrala významnú úlohu medzinárodná vedecká konferencia „Teória Pierra Bourdieua v sociologickom výskume“ (Bratislava 10. a 11. 11. 2011); medzinárodný prípravný výbor konferencie sa rozhodol rozšíriť pôvodný tematický zámer na problémy Slovenska a rozšíriť ich na širšie, minimálne stredoeurópske prostredie. Publikácia je rozdelená na štyri časti: 1. Kritické reflexie teórie Pierra Bourdieua. 2. Kultúrny kapitál a symbolický svet v empirickom výskume. 3. Právo a moc. 4. Reprodukcie a heterodoxie. Uzatvára ju prehľadová štúdia o prítomnosti myšlienok Pierra Bourdieua v českej alebo slovenskej sociológii a o tom, ako sociológovia u nás s jeho myšlienkami pracovali.
Sociologický ústav SAV 2013, 357 strán
Viac sa o zameraní publikácie a obsahu jednotlivých príspevkov dozviete na adrese: http://www.sociologia.sav.sk/cms/uploaded/1771_attach_Pierre_Bourdieu_obsah.pdf

ekonomdemo.jpgPeter Dinuš, Kristína Šabíková (eds.) Ekonomická demokracia dnes. Od teórie k praxi

Zborník venovaný problematike ekonomickej demokracie. Diskusie o ekonomickej demokracii ako alternatíve k existujúcemu kapitalizmu sa u nás začali rozvíjať po vydaní prekladu knihy jej najvýznamnejšieho teoretika, amerického autora D. Schweickarta. (Po kapitalizme. Ekonomická demokracia. Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2010.) Témou ním inšpirovaného vedeckého sympózia Systémové alternatívy kapitalizmu, ktoré sa uskutočnilo na jar 2011, boli otázky životaschopných modelov ekonomickej demokracie. Praktickým výstupom akademických diskusií sa nestalo len vydanie publikácie Ústavu politických vied SAV s názvom Svet v bode obratu (Veda, 2011), ale aj vytvorenie pracovnej skupiny modelovania ekonomickej demokracie, ktorej vznik koncom roka 2011 inicioval Peter Zajac-Vanka. S cieľom vypracovať program ekonomicky efektívnej a eticky vyhovujúcej formy socializmu, ktorý by mohol byť aplikovateľný do ekonomickej a spoločenskej praxe, boli na jej pôde diskutované základné črty charakterizujúce systém ekonomickej demokracie (zamestnanecká samospráva, spoločenská kontrola nad investíciami a férový trh). Čiastkovým teoretickým výstupom z činnosti pracovnej skupiny sú štúdie zaradené do tohto zborníka. Jozef Schwarz sa vo svojom príspevku zaoberá možnosťou implementácie teórie ekonomickej demokracie do spoločenskej praxe, Imrich Juhár vymedzuje legislatívny rámec pre zavedenie ekonomickej demokracie v Slovenskej republike a Dominika Dinušová hľadá paralely medzi Schweickartovým modelom a procesom „socializmu 21. storočia“ vo Venezuele. Posledné dva texty vznikli mimo rámca uvedenej pracovnej skupiny. M. Hrubec porovnáva model Pareconu, model podnikovej ekonomickej demokracie a model samosprávnej ekonomickej demokracie, Ilona Švihlíková uvádza niektoré praktické príklady funkčných prvkov ekonomickej demokracie. Zborník Ekonomická demokracia dnes možno považovať za voľné pokračovanie publikácie Svet v bode obratu. Pokiaľ sa väčšina jej autorov sústredila na otázky teoretických východísk, prevažujúcou ambíciou autorov zborníka je nielen prispieť k relevancii uvažovania o základných princípoch ekonomickej demokracie, ale aj hľadať cesty jej presadzovania v praxi.
Veda 2013, 104 strán

tranzitivni_ekonomiky.jpgMartin Myant, Jan Drahokoupil: Tranzitivní ekonomiky. Politická ekonomie Ruska, východní Evropy a střední Asie

O výjimečnosti této knihy o ekonomické transformaci se dá hovořit ve více rovinách. Tou první je fakt, že text analyzuje ekonomickou transformaci v dřívějších komunistických zemích východní a střední Evropy a v zemích bývalého Sovětského svazu od skončení centrálního plánovaní až po rozmanité výsledné varianty kapitalistického uspořádání v současnosti včetně nejnovějšího vývoje až po finanční krizi v roce 2008. Další rovinou je specifičnost a originalita přístupu vycházejícího důsledně z ekonomické teorie politické ekonomie ústící ve vlastní, samostatný přístup dokumentovaný v textu využitím bohatých statistických materiálů a aktivní prací s tabulkami i obrázky. Třetí rovinou je skutečnost, že oba autoři pozorovali a pozorují popisované procesy zvenčí - Martin Myant je profesorem na University of the West of Scotland ve Velké Británii a Jan Drahokoupil je vedoucím výzkumných projektů v Mannheim Centre for European Social Research na University of Mannheim. A poslední, ne však nevýznamnou rovinou, je zajímavá a hlavně ucelená kritika tzv. Washingtonského konsensu, která je podložena argumenty a podpořena empirickými daty. Vychází v edici 21. století.
Academia 2013, 577 strán
O knihe píše Ilona Švihlíková: Transformace bývalého východního bloku: fascinující rozbor a stále aktuální témata

zizek_nasili.jpgSlavoj Žižek: Násilí

V knížce věnované násilí věhlasný slovinský filozof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek komplexně promýšlí a analyzuje tento fenomén ve všech jeho viditelných i neviditelných aspektech a především pátrá po jeho příčinách.

V čem tkví podstata násilí, ať už nabývá podoby individuálních zločinů, teroristických útoků, fundamentalismu, týrání iráckých zajatců ve věznici Abú Ghrajb, násilných výbuchů občanské nespokojenosti, rabování, občanských či mezinárodních konfliktů a válek? Neměli bychom si však nejprve položit otázku, zda není není naše fascinace těmito viditelnými projevy násilí, ba naše hysterické brojení proti němu, právě tím, co nás oslepuje, co nám znemožňuje vidět jeho podstatu? A není okázalé vzývání nenásilí a tolerance právě tím, co násilí udržuje při životě?

Měli bychom se naučit poodstoupit a odpoutat se od fascinující vábničky přímo viditelného „subjektivního“ násilí, páchaného jasně identifikovatelným původcem a chápaného jako narušení „normálního“, pokojného stavu věcí. Musíme umět rozpoznávat obrysy pozadí, jež podobné jevy vyvolává.  To je východisko Žižkovy knihy: „subjektivní“ násilí je pouze nejviditelnější částí základní triády, do níž patří i dva druhy násilí „objektivního“: jednak násilí „symbolické“, tedy násilí vtělené v řeči, a především pak to, jemuž Žižek říká násilí „systémové“, projevující se neblahými, ba katastrofickými následky hladkého fungování našich ekonomických a politických systémů.

Žižkova kniha není ovšem pouhou analýzou, nýbrž i pokusem o obranu – obranu násilí emancipačního.

Místo aby se s násilím konfrontoval čelně, pokouší se Žižek nahlédnout tento fenomén nepřímo, ze strany, jakoby úkosem: přímá konfrontace s násilím je totiž ve své podstatě matoucí, neboť zdrcující hrůza násilných činů a empatie s oběťmi nevyhnutelně působí jako překážka v přemýšlení.

 Slavoj Žižek (*1949) je slovinský filozof, psychoanalytik a kulturní teoretik čerpající z filozofických tradic Hegela a především z psychoanalytické teorie Jacquese Lacana. Absolvoval studia psychoanalýzy v Lublani a v Paříži. Působí v Institutu sociologie na Universitě v Lublani a na European Graduate School, přednáší na řadě prestižních amerických universit. Mezi jeho nejznámější knihy patří: Less Than Nothing: Hegel and the Shadow of Dialectical Materialism (2012), Living in the End Times (2010), First as Tragedy, Then as Farce (česky pod názvem Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, 2011), The Parallax View (2006), The Puppet and the Dwarf: The Perverse Core of Christianity (2002), Welcome to the Desert of the Real (2001), The Ticklish Subject: The Absent Centre Of Political Ontology (1999).)
Rybka Publishers 2013, 220 strán
Jeden z textov z knihy si môžete prečítať:
Volby a nejnásilnější gesto

intelektual.jpgTimothy Snyder: Intelektuál ve dvacátém století. Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtom

Kniha v dialogické formě mapuje dějiny moderních politických idejí a představ o vládě a spravedlnosti, jak je chápali liberální, socialističtí, komunističtí, nacionalističtí a fašističtí intelektuálové od konce 19. století až do počátku 21. století. Zároveň se jedná o intelektuální životopis historika a esejisty Tonyho Judta. A v neposlední řadě pak o hledání pravdy, o možnostech společenské obrody, jakož i o morálních selháních i povinnostech intelektuálů v politice. Každá kapitola je tvořena biografickou a historickou částí. Kniha tak prochází údobími Judtova intelektuálního života i nejvýznamnějšími momenty politického myšlení 20. století, jako je otázka holokaustu, sionismus a jeho evropské zdroje, anglický izolacionismus a francouzský univerzalismus, marxismus a jeho svody, fašismus a antifašismus, renesance liberalismu ve východní Evropě či sociální plánování v Evropě a v USA. Oba účastníci rozhovoru mají blízký vztah k východní Evropě. Timothy Snyder je mj. autorem knihy Krvavé země, která zachycuje stalinský i nacistický teror ve východoevropských zemích, a Tony Judt udržoval živé kontakty s polskými a českými disidenty a sám se naučil česky. Rozhovor vznikal za mimořádných okolností od počátku roku 2009. Tony Judt už tehdy trpěl amyotrofickou laterální sklerózou, ničivou nervovou chorobou, která způsobuje postupnou tělesnou paralýzu a vede k rychlé smrti. V závěru rozhovoru v létě 2009 Judt ovládal pouze hlasivky a oči. Jak ovšem uvádí Snyder v předmluvě, „není to kniha o zápase. Je to kniha o životě pozorného ducha a životě duchovní pozornosti“.

Tony Judt (1948–2010), britský historik a esejista, studoval na univerzitách v Cambridgi a v Paříži. Přednášel na prestižních britských a amerických univerzitách, dlouhodobě působil jako profesor Newyorské univerzity a ředitel jejího Remarque Institute. Původně se věnoval francouzské intelektuální historii, později rozšířil svůj zájem na širší problémy evropských dějin. Po roce 1989 se intenzivně věnoval změnám ve východní Evropě, navázal styky s východoevropskými intelektuály a naučil se mj. česky. Je autorem desítek článků a patnácti knih, do češtiny byla přeložena jeho monumentální Poválečná Evropa (Postwar, 2005) a esej Zle se vede zemi (Ill Fares the Land, 2010).

Timothy Snyder (nar. 1969), americký historik, studoval na Brownově a Oxfordské univerzitě, působil v Paříži, ve Vídni, Varšavě a na Harvardu, nyní je profesorem historie na Yaleově univerzitě. Zaměřuje se na dějiny střední a východní Evropy. Česky vyšla jeho kniha Rudý kníže. Utajený život habsburského arcivévody (The Red Prince. The Secret Lives of a Habsburg Archduke, 2008) a v nakladatelství PROSTOR Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem (Bloodlands. Europe Between Hitler and Stalin, 2010).
Prostor 2013, 400 strán

tigrid.jpgPavel Kosatík: Tigrid, poprvé. Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století

První knižní životopis Pavla Tigrida vychází v roce desátého výročí jeho smrti. Je to příběh člověka, který se celý život vyjadřoval psaným slovem, byl však hlavně mužem činu. Člověk, považovaný komunisty před rokem 1989 za jejich největšího nepřítele, paradoxně svůj zápas s nimi nevedl z pozic antikomunismu: věřil, že zvítězí, pokud osloví ty inteligentnější z nich a získá je na svou stranu. Snažil se o to hlavně na stránkách časopisu Svědectví, který vydával od roku 1956, ale zdaleka nejen tam. Svůj boj s komunisty vedl často bez rukavic, stejně jako oni. Obracel se k veřejnosti, ale byl nucen pohybovat se i ve světě tajných služeb. Jak vzdoroval strachu? A jak vůbec unesl svou obrovskou odpovědnost? Kromě příběhu celoživotního bojovníka s totalitou kniha nabízí i odpověď na otázku: Jak žít dnes a vlastně kdykoliv, pokud se člověk rozhodne pro bytostně aktivní roli.
Mladá fronta 2013, 352 strán
Nielen o knihe píše Daniel Strož: O Tigridovi jen v dobrém nestačí

woolfova.jpgAlexandra Harrisová: Virginia Woolfová

Virginia Woolfová patří k literárním ikonám dvacátého století: málokdo měl na vývoj moderní prózy větší vliv než ona. Proč tomu tak je, ukazuje výmluvně přední britská kulturní historička Alexandra Harrisová. Její nové biografii Virginie Woolfové se v anglofonních zemích dostalo nadšeného kritického přijetí i mimořádného čtenářského ohlasu, zejména díky autorčině schopnosti barvitě a srozumitelně vykreslit Woolfové život i dobu a skrze živý detail přiblížit její geniální literární dílo. Těm, kdož Woolfovou neznají, nabízí Alexandra Harrisová čtivý úvod do spisovatelčina díla, znalcům modernistické spisovatelky pak neotřelé a novátorské interpretace jejích velkých děl, založené na důkladné znalosti předmětu.

Alexandra Harrisová (1981) vystudovala anglistiku na Oxfordu, v současnosti přednáší na University of Liverpool. Kritická biografie Virginie Woolfové je její druhou knihou, její literárněhistorický debut Romantic Moderns získal řadu ocenění, mj. prestižní cenu The Guardian First Book Award za rok 2010.
Argo 2013, 221 strán

 

 

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984