Reklama
Reklama

Jan Keller: Evropa se mění. Bohužel k horšímu

Počet zobrazení: 4509
Tradičný Vratimovský odborný seminár ­– prvý bol v novembri 1990 –, ktorý zorganizoval OV KSČM vo Frýdku-Místku a Moravskoslezský Krajský výbor KSČM, sa konal 24. októbra na tému: „Média dnes – informují, či spíše manipulují?“ Videozáznamy vystúpení vrátane úvodu hlavného organizátora Karla Klimšu, ktorými sa predstavili pred asi 500 účastníkmi, sme priniesli 29. októbra, nájdete ich tu: Vratimovský seminár 2015.

Postupne uverejňujeme prepis vystúpení jednotlivých rečníkov, dnes to je text Jana Kellera.

Už uverejnené texty si môžete otvoriť v zozname vystupujúcich:
1. Zahájení semináře - RSDr. KAREL KLIMŠA
2. „Mediální manipulace – nemoc české demokracie po roce 1989“
Doc. Mgr. PETR ŽANTOVSKÝ, PhD., ředitel Česko-slovenského institutu, analytik medií
3. „Informovanosť ako demokratická disciplína“
Doc. Mgr. EDUARD CHMELÁR, PhD., historik, politolog, analytik medii
4. „Jak na přesilovku mediálního švindlu?“
PhDr. JOSEF SKÁLA,  CSc., historik a publicista
5. „Politika agresí a její mediální krytí“
Pplk. v.z., MUDr. MAREK OBRTEL, bývalý vojenský lékař, účastník zahraničních misí AČR
6. „Co dělat?“
MUDr. IVAN DAVID, CSc., psychiatr, bývalý ministr zdravotnictví
7. „Lež jako nový světový řád“
LENKA PROCHÁZKOVÁ,  spisovatelka
8. „Evropa se mění. Bohužel k horšímu“
Prof. PhDr. JAN KELLER, CSc., sociolog a publicista
9. „Jak přežít mediální kapitalismus?“
Prof. PhDr. OSKAR KREJČÍ,  CSc., politolog a publicista

 

Evropa se mění. Bohužel k horšímu
 

Děkuji za slovo, vážení přítomní. Už je to více než rok, co probíhala volební kampaň do Evropského parlamentu a ve všech zemích byla tehdy vedena pod heslem „Změníme Evropu“. Toto heslo se daří naplňovat.

Ke sjednocování Evropy se původně přistoupilo především ze tří důvodů. Za prvé aby se zamezilo opakování války na kontinentu, to už od padesátých let. Ten druhý motiv přistoupil někdy na přelomu sedmdesátých, osmdesátých let. Evropa se měla sjednocovat také proto, aby se čelilo negativním dopadům globalizace, kterým jednotlivé státy samy čelit nemohou. A jaksi tak průběžně měl být plněn i třetí cíl, dosáhnout toho, aby malé státy nebyly vydány všanc svým velkým sousedům.

První z těchto důvodů byl vážně ohrožen děním na Ukrajině. EU se aktivně účastnila destabilizace režimu, který byl výsledkem právoplatných voleb. Přitom nedovedla nijak ovlivnit události, které následovaly. Boje na Donbasu, 2 miliony utečenců, zhroucení ukrajinské ekonomiky a vzestup fašismu na Ukrajině. Jediné, čeho se dosáhlo – na východě vzniklo ložisko konfliktu, jehož následky mohou Evropu závažně postihnout.

j._keller.jpgK tomu druhému bodu: Už zhruba dva roky se jedná o smlouvě o obchodu a investicích mezi USA a EU. Přitom se dodnes neví a neví to ani nikdo v Evropském parlamentu, zda ta smlouva bude mírnit negativní dopady globalizace a nebo je naopak umocní. Jediné, čeho se dosáhlo – zvýšil se tzv. demokratický deficit, ani europoslanci po letech jednání nevědí, co budou vlastně schvalovat.

K třetímu bodu – EU se už půl roku přelévají ilegální masy migrantů. Překračují bez kontroly hranice, paralyzují dopravu, vytvářejí rizika šíření chorob a rizika bezpečnostní. Jediné, čeho se dosáhlo, velké státy, především Německo, diktují menším zemím kvóty, o kterých se dobře ví, že problém v žádném případě neřeší.

Evropa tak bohužel selhává jak ve věcech války a míru, tak při společném čelení dopadů globalizace, tak při ochraně svých vlastních členů před silnějšími. Přitom je zarážející, že evropské instituce dělají pořád dokola tu samou chybu. Nejprve prosadí nějaké krajně problematické opatření, potom se hledají viníci neúspěchu, vůbec nikdo se nestará o skutečné příčiny, proč to nefunguje a na svém původním opatření trvají zmíněné instituce s o to větším důrazem. Brzy tak budeme mít jenom samé viníky, ale žádná řešení.

Tímto postupem je postupně stigmatizováno stále více zemí. O Řecích se dozvídáme, že jsou rozhazovační a líní. Rusové útočí na Ukrajince, kteří mají holubičí povahu, kterou zdědili po Banderovi. Maďaři jsou fašisté, kteří nerespektují lidská práva. Češi jsou xenofobové, Slováci jsou taky xenofobové a navíc potížisté. Když to takhle půjde dál, pak časem zbudou mezi spravedlivými jenom Němci a možná Francouzi, tedy ti, kdo mají v EU největší slovo.

Co dělá v této situaci evropská levice? Žalostně selhává. V situaci, kdy kapitalismus prochází krizí obrovských rozměrů, krizí patrně největší přinejmenším od třicátých let XX. století, je levice stále více paralyzována. K historickému rozštěpení na komunisty a sociální demokraty přibylo nové. V evropské levici jsou dnes nejhlasitěji slyšet liberální pseudolevičáci. Vynořili se v 60 a 70-tých letech, tzn. v době – tehdy to bylo svým způsobem pochopitelné, že vznikli –, kdy sociální nerovnost byl relativně nízká, neexistovala ještě masová nezaměstnanost (už neexistovala a ještě neexistovala), sociálně tržní ekonomika vcelku spolehlivě pojišťovala chudší vrstvy a dělníci, zejména ti kvalifikovanější, se dostávali mzdami na úroveň někdejších středních vrstev. A v této situaci se zrodila liberální levice, která prohlašovala, že sociální problém už je vyřešen, že problémem už není nerovnost, ale nerespektování různosti. A tak se vyzdvihla genderova otázka, problémy etnických, náboženských a kulturních minorit, práva homosexuálů atd. To vše jsou důležité otázky, ale pomocí nich se zahladily ty ještě důležitější.

Udělalo se to takovým způsobem, že tyto dílčí otázky byly upřednostněny před všemi ostatními. Přestalo se mluvit o základních protikladech systému, přestalo se mluvit o základních antagonismech, které neustále přetrvávají a začalo se mluvit o těchto – z toho podstatného hlediska – víceméně marginálních věcech, které nejdou dost dobře vyřešit pokud nevyřešíme ty věci podstatné. Rétorika liberální levice po celé Evropě zůstala nezměněná, i když poměry ve společnosti se radikálně zhoršují. To zhoršování probíhá už od osmdesátých let, ale liberální levice to ještě nezaznamenala. Příjmová a majetková nerovnost prudce vzrostly. Vynořila se masová nezaměstnanost, zejména masová nezaměstnanost mladých, což je zvlášť nebezpečné. Systém sociálního zabezpečení je osekáván, mzdy zaměstnanců stagnují, někdy dokonce klesají. Systém se tak propadá do stále hlubší krize a v této chvíli, čistě náhodou, přichází jako na zavolanou velká vlna migrace.

Migranti ideálně naplňují kritérium jinakosti, čímž se stávají nesmírně zajímavými pro liberální levici. Jejich složitá životní situace nahrává sklonu liberálů připisovat lidem pouze práva a pomlčet o jejich povinnostech. Všimněte si, že dneska vzniká jakási zvláštní dělba práv a povinností. Migranti mají pouze práva a domácí obyvatelstvo pouze povinnosti. Já tomu říkám zvrácená solidarita. Několik spekulací o možných dopadech masové migrace. Masová vlna migrace pomáhá systému, který je v krizi. Pomáhá mu v následujících ohledech. S velkou pravděpodobností vyvine tlak na snižování ceny práce, nejdříve v těch odvětvích, která nelze delokalizovat. Tu práci méně kvalifikovanou, kterou nelze z různých důvodů vyvézt, tak bude tlačit na snížení její ceny, ale snížení ceny méně kvalifikované práce zároveň vyvolá tlak na snížení cen prací kvalifikovanějších. Další možný dopad – vzniknou konflikty, které odvedou pozornost od sociální otázky. Nebude se mluvit o stagnujících příjmech nižších a středních vrstev, pozornost bude odvedena ke sporům mezi etnickými a náboženskými skupinami. Tímto způsobem se v podstatě v USA daří už minimálně sto let paralyzovat sociální otázku.

Další dopad – osekávání sociálních jistot se zdůvodní nutností financovat bezpečnostní aparát. Lidem se řekne, nevadí, že máte problém s placením nájmu, buďte rádi, že váš dům nevyletí do vzduchu. Hlavním problémem nebude stále větší vyhrocování nerovnosti, ale snaha o integraci nově příchozích do společnosti při zachování a zostřování všech existujících nerovností. Budou se vyzvedávat ty příklady migrantů, kteří byli tak dobří, že se dostali mezi milionáře. Ten, komu se stav společnosti nebude líbit, bude prohlášen za xenofoba a tím umlčen. Kritika poměrů bude prohlášena za projev nacionalismu.

Já jsem si nedávno dělal takovou malou inventuru, z čeho všeho už jsem byl za poslední čtvrtstoletí obviňován. Popořadě jsem byl označen za starou strukturu, bolševika, stalinistu, potom za zeleného extremistu, pak (na to mám dokonce soudní diplom) za ekoteroristu, ve své sbírce mám i označení za renegáta, buržoazního reformistu a eurohujera. Zároveň jsem prý škůdcem evropské jednoty, xenofobem, populistou a buď přímo fašistou, nebo aspoň sympatizantem fašismu – zarytým, ale skrytým. Takhle všelijak mě jmenují v pražských a brněnských kavárnách. Zajímavé, že v Ostravě ne, v Ostravě jsou samé slušné podniky. Přitom po celou dobu tvrdím pořád to samé.

Současný kapitalismus nejprve využil globalizaci k tomu, aby rozložil proletariát a nyní se snaží finanční oligarchie vyždímat střední vrstvy a sociálně je deklasovat, což je nebezpečné pro demokracii, dokonce i pro tu, která se za demokracii pouze vydává. Jistě jste si povšimli rozporu mezi tvrdou politikou finanční přísnosti vůči vlastnímu obyvatelstvu a velkorysosti vůči migrantům. Jak to, že ti samí Kalousci a Schwarzenbergové, kteří jsou tak přísní na seniory, na nemocné, na rodiny s dětmi, tak překypují vstřícností vůči migrantům. Jak to, že jejich humanismus a solidarita jsou tak vysoce selektivní.

Myslím si, že je to tím, že politika přísného osekávání výdajů funguje všude tam, kde šetří náklady především velkým firmám a nejbohatším skupinkám obyvatelstva. Naopak náklady na běžence nebudou platit velké firmy, a nebudou je platit ani ti nejbohatší. Firmy je nebudou platit vůbec, protože by to snižovalo jejich konkurenceschopnost, což je krycí název pro soukromé zisky. Tyto náklady zaplatí zaměstnanci i živnostníci v přímých daních a spotřebitelé v nepřímých daních. V nepřímých daních je budou platit i senioři, nezaměstnaní a rodiny s dětmi. Uvidíte, jak brzo se začne mluvit o různých formách solidární daně. Každý si pak samozřejmě ještě více rozváží, zda a kolik dětí si pořídit. Takže nás bude neustále ubývat, což bude další argument pro ty, kteří chtějí zachraňovat demografickou krizi skrze migranty. Roztáčí se tak dokonale bludný kruh.

Na závěr zpátky k Evropě. Ve všech třech bodech, kvůli kterým byla původně budovaná, dnes Evropa selhává. Z toho mají velkou radost její odpůrci a navrhují vystoupit z EU. Jak ale řešit problémy Evropy bez Evropy? A naše problémy – jak řešit bez ní? Sami se vzhledem ke stavu naší armády neubráníme. Sami se vzhledem k rozsahu a stavu naší ekonomiky nepostavíme globalizaci. Sami svým silným sousedům nemůžeme čelit, tím spíše ne po rozpadu Československa. Jediná šance teoreticky je změnit Evropu už konečně k lepšímu, já se ovšem obávám, že cesta k tomu je v současné době mnohem neprůchodnější, než kdykoliv dříve.

Úplně na závěr, abych nebyl nařčen, že se nevěnuji médiím, doporučuji přečtěte si knihu Guy de Maupassanta, vyšla v polovině 19. století, jmenuje se to Miláček a pojednává o poměrech v redakcích francouzských novin. Ukazuje, jak majitel jedněch novin využívá svého listu k podpoře kandidáta na senátora, toho kandidáta, který kryje burzovní machinace majitele těch novin. Moderní společnost nevymyslela mnoho nového, i když má plnou pusu inovací. Je to pořád dokola to samé. Dneska v bleděmodrém, pochopitelně.

(Neautorizovaný přepis)
Foto: Karel Růžička

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama