Reklama
Reklama
Počúvanie je nové čítanie

Dva konkurenční střednědobé scénaře pro Irák

Počet zobrazení: 1757


wallerstein_new_0.jpg

Celosvětová pozornost věnovaná rostoucí moci sil vedených Islámským státem v Iráku a Sýrii iniciovala intenzivní debatu o postupu aktérů stojících mimo ISIS a snažících se zkrotit toto nebezpečné společenství. V jistém bodě však expanze ISIS dosáhne svého limitu růstu a Irák i celý rozsáhlejší region dospěje určitému stabilnímu uspořádání a ustavení nových hranic. Cestu k takovému uspořádání je možno nazvat střednědobým scénářem událostí.

Světoví aktéři mohou jen rozhodnout – a podpořit – jeden ze dvou reálných konkurenčních (a zcela rozdílných) střednědobých scénářů pro Irák. Prvním je rozdělení Iráku na tři samostatné etnické státy. Přinejmenším de facto a možná i formálně. Druhým je znovusjednocení Iráckého státu založeného nově na iráckém nacionalismu. Obě alternativy – pokud vůbec jsou otevřeně diskutovány – jsou prezentovány jako analytické úvahy. Ve skutečnosti však jde o úvahy veskrze politické.

Rozdělení Iráku na tři etnické státy – sunitský, šítský a kurdský – bylo diskutováno i podporováno dávno předtím než se na scéně objevila agresivní ISIS. Základním argumentem pro zmíněné rozdělení obvykle je existence všeobecného a dlouhodobého etnického nepřátelství, které je kombinováno s geograficky vymezenými oblastmi koncentrace jednotlivých etnik. Proponenti dělení vycházejí z názoru, že nepřátelství v Iráku nikdy neskončí a jediná cesta ke stabilitě je uznání této reality.

Argumenty ve prospěch rozdělení jsou ale problematické. Prvním problémem je, že dlouhodobě přítomné nepřátelství bylo po jistou dobu slučitelné s takovými praktikami jako jsou mezietnická manželství a mírová koexistence prolínajících se etnických skupin v mnoha oblastech – především ve městech. Historicky existující koncentrace jednotlivých etnik byla sice v posledních deseti letech posílena.značně rozsáhlými etnickými čistkami, ty ale byly spíše následkem než příčinou násilných konfliktů.

Druhým problémem je, že rozdělení nevytvoří etnicky homogenní státy, neboť ve všech třech zůstanou etnické minority. Nemluvím zde jen o přežití osob příslušejících ke třem hlavním zmíněným etnikám, ale také o menších etnických skupinách jako jsou křesťané, Turkméni, šítští Kurdové a (neuznávaní) náboženští agnostikové. Perfektní etnická čistota je v každém případě nerealizovatelným cílem.

Abychom viděli jak pravdivé to jsou argumenty, stačí vzpomenout na Jugoslávii, kde se zhroutila idea společného státu a ten se rozpadl na „etnické“ komponenty s všeobecně známými následky. Jugoslávský příklad podtrhuje důležitost třetího argumentu proti rozdělení. Před rozdělením byla Jugoslávie důležitým geopolitickým hráčem se silnou ekonomikou. Už není. Budeme i o Iráku v budoucnu mluvit jako o státu, který byl důležitým geopolitickým hráčem se silnou ekonomikou?

Obrátíme-li se k druhému alternativnímu scénáři, uvidíme, že se přesně vyhýbá nástrahám prvního řešení. Ale na základě čeho by bylo možné zkonstruovat takový scénář? Zřejmě je tu jen jedna možnost: opozice vůči imperialistické roli Spojených států (a západního světa obecně) v Iráku. To je přesně důvod, proč některé skupiny silně upřednostňují takový vývoj a jiné proti němu stejně silně vystupují. Uvnitř Iráku je dnes toto řešení podporováno pouze jedním z hlavních aktérů – Sadristy. Muktada al-Sadr vede šíitské hnutí, které má politickou i vojenskou sílu. Sám byl těžce pronásledován za režimu Saddáma Husajna, přesto ale od počátku říká, že chce spolupracovat jak se seriozními sunnitskými hráči (ti se nacházejí jak mezi sunnitskými kmeny, tak mezi městskými intelektuály a odborníky a to včetně ex-baasistů) tak s hlavními představiteli kurdských hnutí. Jeho jedinná podmínka je, že se budou společně bránit jakékoli další roli Spojených států v Iráku.

Existuje mnoho otevřených otázek, které je nutno ve velmi krátkém období řešit. Jednnu takovou je, jak daleko jsou Spojené státy připraveny zmařit sadristický scénář, a kolik kapacit by bylo nutno použít k zastavení al-Sadra. Druhou otázkou je, zda je Írán připraven akceptovat změnu čistě šíitské vlády v Iráku ve prospěch anti-imperialistické, ale multietnické irácké koalice. Třetí otázkou je, kdo převezme roli favorita té části sunnitské komunity v Iráku, která nepodporuje ISIS. Pokud (jak se zdá) budou Spojené státy ochotny se dohodnout s Íránem a pokud Saúdská Arábie na tuto hru nepřistoupí, kdo se stane hlavním geopolitickým aktérem v regionu? A jak se Turecko dokáže izolovat od od ISIS – té noční můry, kterou částečně pomáhalo stvořit?

To, jaký scénář nakonec dojde uplatnění, bude mít velký význam pro Sýrii a Libanon – a ovšem pro Palestinu.

 © Immanuel Wallerstein, komentář č. 380, 1.7.2014. Z angličtiny přeložil Stanislav Vozka.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER Binghamton University, USA, Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Najčítanejšie

Matovičove referendá
Idioti v politike
Kto sa smeje naposledy
Čas na nových 2 000 slov
Esencia cynizmu a pokrytectva
Návrat posolstva Novočerkaska
Ad.: Idioti v politike
Čo dnes zasejete, to budete v budúcnosti žať!
Matovičove referendá
Budíček spoza Dunaja
Idioti v politike
Vrtieť Justitiou
Kam až môže klesnúť verejná morálka?
Ako Slovensko prichádza o verejnosť
Pod rúškom tma
Covid - Rozdelená spoločnosť
Reklama
Reklama
Reklama