Curriculum vitae vojenské fotografie

Rudá armáda vznikla z lidových milicí a ze zbytků carské armády v roce 1918. Porazila pod velením Lva Trockého Bílou armádu v občanské válce, která trvala až do roku 1922. Ta byla složená z monarchistů, zahraničních expedicí a z antikomunistů ze všech koutů světa.

Výřez monumentální černobílé fotografie, kterou kolorovala brazilská umělkyně Marina Amaralová, ukazuje ruské malé chlapce v uniformách Rudé armády. Kdo jsou tyto děti, není dosud známo. V jejich řadách působil i slavný spisovatel pro děti Arkadij Gajdar.

Jako nadšený bolševik vstoupil do strany i do armády ve svých 14 letech. Bojoval v Rusku, na Ukrajině, v Polsku a v Mongolsku. Když válka skončila, bylo mu teprve 20 let. Pak se věnoval literatuře, žurnalistice. Byl autorem knihy pro děti – „Timur a jeho parta“. Později ji půvabně ilustroval i český malíř Kamil Lhoták. S ní dospívaly i české a slovenské děti minulých generací.

Kniha je zavátá prachem a dočkala se skartace i v naší polistopadové svobodě a demokracii. Několik jejich českých, slovenských a ruských vydání jsem nyní nalezl v časech Covidu-19 v sídlištním kontejneru. Zkázou epidemie však neutrpěla jenom ona. Dostalo se mi velké radosti odhozeným IX. ilustrovaným vydáním Jiráskových „Starých pověstí českých“.

Všechno zlé je pro něco dobré.

Po spisovateli Arkadii Gajdarovi se potatil i jeho syn, kontradmirál Rudé armády, zahraniční reportér a novinář Timur Gajdar. Seznámil jsem se s ním ve svém mládí v Moskvě a dozvěděl jsem se toho o něm a o jeho otci hodně zajímavého.

Nakonec jsem zvěděl mnohé nové i o Lvu Trockém, který stál u zrodu armády, která měla zásadní význam pro průběh ruských a sovětských dějin, včetně vítězství nad Hitlerem ve druhé světové válce. Od Timura jsem vyslechl mnohá fakta o Lvu Trockém, který byl po svém vyhnání ze SSSR v roce 1940 zavražděn najatým vrahem v Mexiku. Na jedné z rodinných Gajdarových fotografií jsem spatřil Timurova otce Arkadije jako dětského vojáka – rudoarmějce. Jakoby vystřiženého z dobového snímku. Rudá armáda nebyla jedinou, která povolávala děti do zbraně. Za vítězství impéria bojovaly v britské armádě indické děti z rodin horských kmenů, udatně si vedly vietnamské děti, dívky i kluci v bojích s Američany. Znavený uplakaný Adolf Hitler vyznamenával děti, nasazované do prohrané války. Šly na zteč s oddíly starců, povolaných do volksturmu.

Války dětí nešetří.

Naštěstí my, moje a další evropské generace, jsme si jenom hrály s luky a šípy na Indiány v bojích s novými osídlenci, častěji však v českých a slovenských poměrech zosnovaly s dřevěnými puškami bitvy vítězných partyzánů, kteří poráželi Němce. Podle současného repertoáru pak přišly na pořad i dětské Hvězdné války a po nich se objevili teroristé...

Zatím jsem v urputném mediálním a hlavně televizním a filmovém masírování nynější nové mladé generace nezaznamenal, že by se klukovské bitvy odehrávaly retro mezi Čechy a odsunem postiženými Němci. Nebo, aby se přibližovaly děje o těch, kdož ve válečných dobách 1939-1945 se hrnuly na vstupenky ze zvědavosti k vraždění českých vlastenců. V Kounicových kolejích a na jiných místech.

Díky Bohu, o to se již starají s velkou vervou mnohem odrostlejší!

Ilustrační výřez kolorované fotografie z knihy Dan Jonese a Mariny Amaralové Barvy času, Jota 2018.

Foto a repro z archivu autora.