Reklama
Reklama

Chcete-li válčit, není to jménem většiny!

Počet zobrazení: 3163

o._krejci_480.jpgJe patrné, že konfrontační politika Západu, která v nejrůznějších současných válkách získala brutální podobu, má podporu malé části domácí veřejnosti, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.



PZ: Ministr zahraničních věcí USA John Kerry navštívil Rusko a Čínu. Lze jeho cesty vnímat jako počátek nového přístupu Washingtonu k těmto dvěma zemím či k nežhavějším konfliktům současnosti?

Máme příliš málo informací jak o pozadí rozhodnutí prezidenta Baracka Obamy vyslat ministra zahraničí do Ruska, tak i o vlastním obsahu jednání. Řada signálů sice naznačuje změnu…

PZ: Jakých signálů?

Příkladem je samotný fakt, že Kerry přiletěl do Soči, olympijského města embargovaného západními politiky – například summit G8 naplánovaný do tohoto „jižního hlavního města Ruska“ byl zrušen. Novinářům bylo umožněno natočit a odvysílat začátek setkání ministrů, kdy si vyměňovali dárky a osobní poznámky. Signálem je i skutečnost, že na čtyřhodinové jednání s ministrem Sergejem Lavrovem navázaly další téměř čtyři hodiny jednání s Vladimírem Putinem. Také Kerryho ostrou repliku na tiskové konferenci směrem k ukrajinskému prezidentovi, že by měl napřed přemýšlet a potom mluvit, lze pokládat za ukázku změny.

PZ: Náznaků druhého restartu tedy bylo mnoho. Přesto cítím z vašich slov opatrnost, pokud jde o hodnocení. Myslíte si, že to bylo jen divadlo?

Nemyslím, jsou tu ale další problémy. Především není jasné, zda má Kerry sílu prosadit změnu ve složité washingtonské byrokracii, v křižovatkách lobbistických tlaků a proti opozici v Kongresu. A pokud ano, tak na jak dlouho? Už nyní například dávají někteří republikánští kongresmani najevo, že po příštích volbách zruší dohody s Íránem.  

A pak je tu složitost motivace případné změny v politice Washingtonu.

PZ: Potom by to znamenalo, že jednání v Rusku a Číně nebylo upřímné?

Nejde o upřímnost, ale o americké důvody pocitu potřeby změnit politiku. Ukázalo se, že politika přímého tlaku na Rusko není úspěšná, a to hned ve třech zásadních ohledech. Především je zřejmé, že se ruská ekonomika nezhroutila. Za druhé, ruská armáda neslábne, ale sílí. A za třetí, nepodařilo se Rusko izolovat.

PZ: O tom jsme hovořili minulý týden. Na přehlídce 9. května byli zástupci Západu reprezentativně nahrazeni státníky z Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

Nejen na přehlídce, ale i na večerním koncertu na Rudém náměstí. Tam snad ještě lépe než na přehlídce bylo vidět, jak těsný je vztah Moskvy a Pekingu. A každý den přináší nové informace na toto téma. Čínské válečné lodě, které byly 9. května na návštěvě v černomořském Novorossijsku, se přesunuly do Středozemního moře, kde provádějí společné cvičení s ruskými válečnými loděmi. Byly upřesněny dohody o ruské účasti na čínském projektu nové hedvábné stezky. Z návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě, Astaně a Minsku je patrná čínská podpora Euroasijské ekonomické unie. Ruští vojáci se chystají na přehlídku, která se bude konat začátkem září v Pekingu u příležitosti 70. výročí porážky japonských militaristů. A tak by bylo možné ještě velmi dlouho pokračovat.

Oskar Krejčí: Moskevská přehlídka jako symbol změny

Protože je jasné, že čínsko-ruská spolupráce znamená prohru strategie Západu v tlaku na Moskvu, otevírá se otázka, zda motivem nového přístupu Washingtonu není snaha vrazit klín mezi Rusko a Čínu.

PZ: Může se to podařit? 

Tak dobré vztahy Moskvy a Pekingu, jako jsou nyní, nebyly nikdy v dějinách. Myslím, že i prozápadní politici v Moskvě vidí, že Čína se chová nesmírně solidárně a vstřícně. Nejde jen o současnou podporu. Čína podepsala rovnoprávné smlouvy o společných hranicích až po rozpadu Sovětského svazu – a nezneužila fakt, že Rusko bylo dramaticky oslabeno jelcinovskou politikou. Čínské nákupy zbraní zachránily ruský vojensko-průmyslový komplex. Čína navíc cílevědomě a úspěšně brání migraci svých obyvatel na Sibiř a Dálný východ.

Čína se ukazuje jako mocnost, která dokáže jednat mimo obvyklé šablony. Nejde jen o zmíněné oslavy 70. výročí porážky japonských militaristů, první svého druhu. Podle dostupných informací by tento měsíc měl do Pekingu přiletět šéf tchajwanského Kuomintangu. Bude zajímavé sledovat, jak daleko jeho jednání půjdou. Porážka japonských militaristů je vítězství, které mohou oprávněně slavit čínští nacionalisté i komunisté. Třeba nastal čas ke společným oslavám. Zvláště když Tokio nedokáže zaujmout jednoznačné stanovisko k minulosti a koketuje s odstraněním pacifistických pasáží z japonské Ústavy.

PZ: Z toho vyplývá, že se nepodaří Rusko a Čínu rozdělit...

Nevěřím tomu. Alespoň pro tento geopolitický cyklus se díky slepé strategii Západu nic takového očekávat nedá.

PZ: Sám jste však v souvislosti s cestou Johna Kerryho nevyloučil změnu politiky Washingtonu. 

Základní otázkou zůstává, zda se dokáže Washington přeorientovat od geopolitických stereotypů o upevňování vlastní hegemonie k uvažování směřujícímu ke kooperativní multipolaritě, tedy k vzájemně výhodné spolupráci mocností. Diplomaticky to vyjádřil čínský ministr zahraničních věcí Wang I, když v sobotu přivítal Johna Kerryho slovy: „Ne všichni lidé na světě si přejí lepší čínsko-americké vztahy, ale já věřím, že státní tajemník sem přilétá, aby komunikace a kooperace nahradily hádku a konfrontaci.“

Uvedu příklad geopolitických předsudků. Robert Kaplan, vlivný americký politolog a publicista, v knize Pomsta geografie hovoří o možnosti dohodnout se s Ruskem proti Říši středu, a donutit tak Čínu „odvrátit pozornost od prvního řetězce ostrovů (Kurilské ostrovy, Japonské souostroví, severní Filipíny, Tchaj-wan a Borneo) v Tichém oceánu a nasměrovat ji k jejím vlastním pozemním hranicím“.

PZ: Robert Kaplan je ale přece jen intelektuál, který nerozhoduje o praktické politice USA.  Z jeho slov nelze vyvozovat, jaké jsou současné představy Bílého domu. 

To máte pravdu. Uvedu tedy jiný příklad. Před několika dny poslalo Ministerstvo obrany USA do Kongresu zprávu o stavu čínských ozbrojených sil. Je to bezesporu velmi zajímavá informace. Jenže opět zpochybňuje politiku Pekingu v Jihočínském moři a směřuje k dalšímu posilování amerického válečného námořnictva v této oblasti. Zatím je to ze strany Washingtonu stále stejná hra na hegemona.

PZ: Je ale přirozené, že na takové manifestace síly, jako byla vojenská přehlídka v Moskvě či posilování čínského válečného loďstva, reagují někteří politici podrážděně. V Evropě například polské vedení už dlouhou dobu vyjadřuje obavy z oživování ruské armády.

Polská politická elita se bojí i Nočních vlků! Takto nelze nalézt měřítko nebezpečí. Můžeme ale na celý problém pohlédnout i z jiných zorných úhlů. Například celosvětová výzkumná síť WIN/Gallup International zveřejnila svůj výroční přehled nálad veřejnosti ve světě. Pozoruhodná je odpověď na otázku „Kdyby propukla válka, do které by byla zatažena vaše země, byl byste ochoten bojovat za svoji zemi?“ Celosvětově odpovědělo „Ano“ 60 % dotázaných, v USA to bylo 44 % respondentů. V západní  Evropě to však bylo jen 25 % – ve Francii vyjádřilo ochotu bojovat za svoji zemi 29 %, ve Velké Británii 27 % a v Německu pouze 18 % dotázaných (62 % Němců odpovědělo „Ne“). I proto na Západě narůstá význam žoldnéřů a soukromých armád.

PZ: Byl výzkum prováděn i u nás? 

V Česku vyjádřilo ochotu bojovat 23 % dotázaných a 64 % se vyjádřilo negativně. Na Slovensku výzkum neproběhl – nebo jsem výsledky nedohledal.

PZ: Začal jste Polskem. Dá se porovnat odhodlání Poláků a Rusů?

Podle tohoto výzkumu je ochotno bojovat za svoji vlast 47 % dotázaných Poláků a 59 % Rusů. Pro srovnání – „Ano“ na uvedenou otázku odpovědělo 71 % dotázaných Číňanů.

PZ: Jak se dají tyto údaje interpretovat? Je to informace o změnách ve vlasteneckém cítění na Západě?

Přesná odpověď na tuto otázku by vyžadovala specializovaný výzkum. Máte jistě pravdu,  ke změně pojetí vlastenectví na Západě dochází. Z domova víme, že lásku ke své zemi či národu může doprovázet nedůvěra ke státu a odpor k vládnoucí elitě. Kdo by chtěl umírat za zemi, kterou si zprivatizovali oligarchové?

V některých případech je citovaná výzkumná zpráva zjevně nepřesná. Uvádí například, že 62 % Ukrajinců je ochotno bojovat. To je údaj, který je zcela v rozporu s informacemi o dezercích branců, a to především na západě země a v Kyjevě. Zdá se, že ukrajinští respondenti nebyli s ohledem na politickou atmosféru ochotni odpovídat upřímně, nebo se v onom čísle skrývá fakt, že Ukrajinci mohou být právě tak ze Lvova jako z Donbasu – a liší se v představě o tom, co je vlast. Pravděpodobně je ale ve všech zmíněných výsledcích obsažena informace o tom, jak dotázaní vnímají ohrožení své země. Němci nepokládají válku za pravděpodobnou. Kdyby válka Německu hrozila, asi by narostlo odhodlání bránit vlastní zemi. V USA je procento vyšší díky úspěšné přeměně strachu na zboží, abych parafrázoval režiséra Michaela Moora.

PZ: Mám-li se vrátit na začátek našeho rozhovoru, dá se z tohoto výzkumu odvodit, zda dochází ke změně politiky Washingtonu? 

Je patrné, že konfrontační politika Západu, která v nejrůznějších současných válkách získala brutální podobu, má podporu malé části domácí veřejnosti. Přes všudypřítomnou militaristickou propagandu tento výzkum říká: Chcete-li válčit a zbrojit, není to jménem většiny!

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     

Komentáre

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#1
Peter Zajac-Vanka
17. máj 2015, 17:56

"Kdo by chtěl umírat za zemi, kterou si zprivatizovali oligarchové?" . myslím, že to je ústredná myšlienka, ktorú nám chcel Oskar Krejčí tlmočiť. Pretože ani zbrojenie, ani "zamestnanie" desaťtisícov "vojačkov" hoc i pod vlajkou štátu dnes nezaručuje prosperitu ľudu a krajine, ale iba prosperitu veľmi malému okruhu fyzických osôb, ktorí na tejto "hospodárskej činnosti" zbohatnú vďaka prekonanému a nespravodlivému globálnemu kapitalistickému výrobnému a finančnému systému.

A je úplne jedno, o akú vojnu pôjde a kto koho napadne a kto sa bude brániť. Nakoniec, poznáme to ešte z predkresťanských časov, keď Rímska ríša často bohatla na tom, že rozhádala a nechala dva rôzne národy vykrvácať, pričom obom poskytla zbrane i dodávky čohokoľvek. Divided et impera!

Inak, je to skúška, včera mi niekto zablokoval účet, no, som zvedavý...

Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama