Reklama
Reklama

„Bývaly už horší časy/Nebylo tolik ničemů“

(Nikolaj Někrasov 1821 – 1877)
Počet zobrazení: 1164

Co se odehrává v poslední době kolem nás, je vskutku neuvěřitelné. Před našimi zraky se odehrává jakýsi utajený, až sci-fi – režim.

Jednoho dávného času, po roce 1990, jsem se procházel po rokycanském náměstí s politikem a znalcem kultury Čestmírem Císařem. Vyprávěl mi o tom, jak byl mimořádným československým velvyslancem u Rady Evropy. V jeho agendě, kromě jiného, bylo opečovávat tehdejší hlavu státu Václava Havla.

Posilovat jeho mezinárodní autoritu a také hledat a nacházet možnosti ve světě k udělení mu různých vyznamenání a řádů, čestných doktorátů a poct.

To všechno nebylo pro nikoho ani pro naši republiku nikdy zadarmo.
 

Něco za něco

Vzpomněl jsem si nyní ve velmi vzrušené době, po vzniklém a značně vypjatém konfliktu Česka s Ruskem, kolem výbuchu a smrti dvou českých občanů v muničním skladu, na veřejně nám poskytované informace okolo „šéfa“ české Bezpečnostní a informační služby (BIS), plk. Michala Koudelku.

Počátkem března 2019 obdržel v sídle americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) prestižní ocenění za mezinárodní spolupráci.

Letos prezident České republiky Miloš Zeman již po šesté odmítl návrh vlády České republiky o povýšení Michala Koudelky do generálské hodnosti.

V září 2011 převzal už podruhé v  USA český ministr financí Miroslav Kalousek prestižní Cenu pro nejlepšího ministra financí ve střední a východní Evropě, kterou mu udělil časopis Emerging Market.

Dostalo se mu gratulací, mj. od mnoha českých osobností veřejného života. Nad udělením pocty kroutil hlavou i tehdejší předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a za spornou ji označil expremiér Jiří Paroubek. Napsal: „Za dobu, co se stal ministrem financí, počínaje lednem 2007 až dosud (tedy v roce 2011 – pozn. Z. H.) se státní dluh zvýšil o cirka 650 miliard korun. Když je Kalousek nejlepším ministrem, chtěl bych vidět toho nejhoršího.“

Nyní oba, v USA vysoce ocenění a doma trochu poněkud přehlížení muži, v povýšení a v dekoraci, byli trochu ve své době i u toho. Jeden méně, druhý trochu více, když se v devadesátých letech minulého století „rozpouštěl“ nejenom majetek bývalé Československé lidové armády – tedy materiální zásoby pro mužstvo a pro mobilizační zálohy, ale když se zároveň také otevíraly brány pro soukromý byznys u muničních skladů. Ležících na našem území. Tehdy byl rozprášen vojenský materiál pro 200 000 aktivních vojáků a pro 200 000 případných armádních mobilizantů. Byly zčásti dokonce rozkradeny miliardové hodnoty vojenské techniky a vojenských zařízení.
 

Když se na minutu zhaslo!

Hodně z nás u toho bylo.

Podařilo se zlikvidovat zbrojní výrobu, utlumit zejména zbrojařské podniky na Slovensku. Začal rozprodej a vývoz vojenské techniky i munice do zahraničí – na Ukrajinu, do Libye a do jiných oblastí, do Asie a Afriky. Všude tam, kde se zejména české zbraně od středověku těšily slávě a úctě.

cuk_a_gek.png

To bylo v době, kdy zde možná ještě nebylo ani stopy – že by tu již slídila skoro všehoschopná škodná ruská dvojice (dneska mezi lidmi pejorativně a trochu s úsměvem – nazývaná Čuk a Gek), podle sdělení odhodlaná se na cizím suverénním území dopouštět zločinů na majetku i na životech.

První, Michal Koudelka, začal pracovat v tajných službách v roce 1992, a druhý, Miroslav Kalousek, byl v té době od roku 1993 – 1998 náměstkem ministra obrany ve vládě České republiky.

Odpovídal za rozpočet a za akviziční problémy armády.

A to už se děly věci, které výsostně přesahovaly nejenom vnitrostátní i mezinárodní zájem, ale dokonce i zákonné zajištění státní bezpečnosti.

Nestálo by za to trochu hlouběji zalistovat ve všech stránkách novodobé vojenské historie a hledat odpovědi na vše, co se v těchto dnech odvíjí v české politice?
 

Nový Velký přítel a nový Velký nepřítel

Od rána do večera je vyzýván český, ale i slovenský občan, spotřebitel svobodných médií pod dohledem komise Evropské unie, aby všemu doslova a do písmene, bez konkrétních faktů na stole, stále v jakémsi utajeném režimu, uvěřil. Před nímž se oficiálně prezentuje a proklamuje jenom jedna, ta nejpravdivější verze, která prosakuje do celého politického, ekonomického, veřejného i kulturního a vojenského života.

Dlouho jsme nebyli vláčeni takovou mlhovinou, jaká panuje a stupňuje se v naší zemi nyní. Znovu je nám předloženo k věření jediné, kdo je zase naším skutečným nepřítelem a kdo je jediným a největším přítelem a naším ochráncem.

Maršál Koněv a generál Svoboda.

konev_a_svoboda.jpg
 

Kalamita české politiky

Zdá se mi, že tato poslední hluboká krize a kalamita české politiky a jejich důsledků je v mnoha okolnostech úsměvná. Jak v mnoha zemích EU, tak i v celém širém světě. Předznamenala se nejenom bouráním zjevných symbolů (zbouráním sochy I. S. Koněva v Praze 6) a jejich nahrazováním jinými symboly (odhalením pomníku Vlasovcům v Řeporyjích a pomníku Marie Terezie blízko Pražského hradu). Přejmenováním náměstí v blízkosti pražského velvyslanectví Ruské federace. Tažení předcházela výprava českého Tchajwance na Tchajwan, pokračovala klamným sledování ruského špiona – diplomata... Vcelku se projevila i hlasitými výzvami k solidárnímu tažení proti Rusku. Bez jasné odpovědi těch, kteří se k nám, ať si to chceme nebo nechceme přiznat, nakonec poněkud otočili zády. Aby dali přednost před našimi zájmy především zájmům svým!

Ilustrace a reprodukce: Autor

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama