Brusel hledí na východ

Počet zobrazení: 3815

Politolog Oskar Krejčí na textech dvou dokumentů týkajících se Číny a Ruska ukazuje na hodnotové zázemí nejrůznějších rozhodnutí a prohlášení jak bruselských orgánů, tak i některých členských států Evropské unie.

O přestávkách během snahy rozmotat gordický uzel zvaný brexit pohlédla Evropská unie směrem na východ. Učinila tak přes vskutku zvláštní brýle. Oříšek zvaný Čína se pokusila rozlousknout Evropská komise, a to 12. března v materiálu nazvaném EU-Čína – strategický výhled. Každý, kdo se s tímto textem seznámil, znal deset dní dopředu závěry jednání unijního summitu o Číně i formulace k tomuto tématu z tiskové konference nejvyšších představitelů Unie 22. března. A ví, s čím přijdou představitelé Unie na summit EU-Čína v dubnu.
 

Čína v křivém zrcadle

Hned na začátku dokument připomíná, že Čína je pro Evropskou unii druhý největší obchodní partner (za USA), přičemž Unie je pro Čínu dokonce největším obchodním partnerem. Tuto realitu následně doprovází stížností na to, že „rovnováha výzev a příležitostí, které pro ni (Unii) Čína představuje, byla narušena“. I když mnohé je nutné zlepšit, nelze zapomínat, že zahraniční obchod Evropské unie je do značné míry statistická veličina vzniklá součtem aktivit jednotlivých členských států. A vždy bude problém vytvořit nabídku zboží a služeb u státu, který má 10 milionů obyvatel a 143,3 miliardy dolarů devizových rezerv, což je příklad Česka, stejnou jako u Číny, která má 1,5 miliardy obyvatel a víc než tři biliony dolarů rezerv. Nemluvě o čínských výhodách propojení státu a tamních významných firem.

Strategický výhled obsahuje tvrzení, že Čína má „ambici stát se vedoucí globální mocností“, přičemž by „nadále neměla být pokládána za rozvojovou zemi. Je klíčovým globálním aktérem a vedoucí technologická mocnost“. Toto tvrzení je sporné. Z hlediska růstu spotřeby, zadluženosti, gramotnosti, ale i péče o životní prostředí Čína rozvojovou zemí není. Avšak z hlediska hrubého domácího produktu na hlavu, což je významný ukazatel, rozvojovou zemí stále zůstává. Čína je prostě jiná, nevejde se do tradičních definic – nemluvě o tom, že žádná oficiální definice „rozvojové země“ neexistuje.
 

Cíle a úkoly

Dokument EU-ČínaStrategický výhled přináší tři obecné cíle a celé desatero navrhovaných konkrétních akcí. Cíle jsou skutečně obecné: užší spolupráce s Čínou při prosazování společných zájmů na globální úrovni; důsledné (robustly) hledání vyváženějších a recipročních vzájemných hospodářských vztahů; potřeba, aby se Evropa adaptovala na měnící se ekonomickou realitu a posílila svou domácí politiku i průmyslovou základnu. Mezi navrhovanými aktivitami je celá řada konkrétních – například společné přístupy ke klimatickým změnám a k ekologii, k Íránu a podobně. Je zbytečné uvádět všechny, už proto, že se obdobně jako v třetím cíli u mnohých aktivit vytrácí specifika vztahů Unie s Čínou. Zajímavé jsou obecné politické postoje.

Podle Strategického výhledu Čína sice vyjadřuje závazek usilovat o model férové a nestranné globální správy (governance), avšak v téže době prý „čínská angažovanost ve prospěch multilateralismu je občas selektivní a založena na jiném pochopení pořádku založeném na pravidlech“. Na rozdíl od Číny prý Evropská unie podporuje „efektivní multilateralismus, v jehož jádru je OSN“. Následuje pasáž o lidských právech. Psát ve dnech 20. výročí bombardování Jugoslávie, které bylo flagrantním porušením mezinárodního práva a Charty OSN, o tom, že Unie je mírotvorná, to je typický projev bruselského pokrytectví: my Unie jsme mírotvorci, co dělají naše členské státy pod hlavičkou NATO, to není naše věc. S takovým přístupem lze uspět v českých veřejnoprávních médiích, jít ale takto ideově vyzbrojen na summit s Čínou – to není příliš moudré. Což platí i o výhradách k čínskému „zvyšování vojenských schopností“, které nedosahují úrovně výdajů NATO jako celku, ale ani členských států Evropské unie. Ze stejného soudku jsou i poznámky o Jihočínském moři a arbitráži. Zároveň je ale třeba vyzvednout, že Strategický výhled neobsahuje žádné poznámky o kyberšpionáži ze strany firmy Huawei či ZTE.
 

Bez hedvábné stezky

Strategický výhled je psán v duchu teze, která zazněla jak při jeho představování, tak i na závěr summitu EU minulý týden: Čína je pro Unii právě tak partnerem jakož i konkurentem. Citovaný dokument přitom zdůrazňuje, že „ani EU, ani žádný její členský stát nemůže dosáhnout svých cílů s Čínou bez plné jednoty“. Problém je v tom, že jako celek se Unie ve vztazích s východem pohybuje podle nejpomalejšího členského státu, který může být brzděn washingtonskými zájmy. Je příznačné, že na 11 stranách tohoto textu není ani jedna zmínka o iniciativě pásu a stezky, což je, velmi mírně řečeno, nezdvořilé. Zato tam lze nalézt odkaz na sdělení Komise EU adresované Evropskému parlamentu, Radě a dalším institucím Evropské unie pod názvem Propojení Evropy a Asie – základní prvky strategie EU ze září loňského roku (dokumenty s přívlastkem „strategický“ podléhají v EU divoké inflaci). Ani v tomto materiálu není zmínka o iniciativě pásu a stezky.

Tato programová ignorance má zdroje jednak v černobíle pojaté konkurenci, jednak v zaoceánských geopolitických vizích. Proto tolik – mírně řečeno – rozpaků nad skutečností, že během návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Itálii bylo v sobotu podepsáno memorandum o porozumění, v němž se Řím hlásí k iniciativě pásu a stezky. Důvod této „italské partyzánštiny“ je obdobný jako v případě německého pochopení pro Severní proud 2: výhoda pro vlastní stát a koneckonců i pro Evropskou unii. Itálie je v nevýhodném geografickém postavení při tlaku migrantů na Unii z Libye, ovšem její přístavy jsou výhodnou evropskou bránou pro zboží proplouvající oběma směry Suezským průplavem.
 

Démonická Moskva

V tentýž den, kdy Komise EU zveřejnila Strategický výhled, obrátil svůj zrak na východ i Evropský parlament a přijal rezoluci Stav politických vztahů mezi EU a Ruskem. Pro její přijetí hlasovalo 402 europoslanců, proti bylo 163. I když čtení úvodníků, usnesení a rezolucí bývá povětšině nudné, v tomto případě je navíc inspirativní a pomáhá nalézt zdroj některých stanovisek zaznívajících z Prahy a Bratislavy. Text má obvyklou, z čtenářského hlediska poněkud nesmyslnou strukturu usnesení Europarlamentu: jedenáct stran zmíněné rezoluce začíná jedenácti odrážkami ukazujícími, že byla zpracována „s ohledem na…“, dále pokračuje články A až U, které sdělují, že toto usnesení bylo připraveno „vzhledem k tomu…“, aby pak následovalo 57 bodů vlastní rezoluce. Text je tak trochu archivem všech novinářských výtek vůči Rusku za posledních pět let, od připojení Krymu k Rusku přes sestřelení malajského letadla nad Ukrajinou, kauzu Skripal, stavbu Kerčského mostu, přes incident v Azovském moři, ruské zasahování do voleb a referend na Západě a tak dále a tak podobně. Přátelská ruka Washingtonu je v textu rezoluce patrná nejen ve výzvě připravit legislativní návrh celounijní verze „zákona Magnitský“, ale především v tezi, že projekt plynovodu Severní proud 2 „není v souladu s energetickou politikou EU ani s jejími strategickými zájmy, a měl by být tudíž zastaven“. Rezoluce neopomněla ani zopakovat tvrzení, že „Rusko využívá energii jako prostředek k ochraně a podpoře svých zahraničněpolitických zájmů“.

Je zbytečné zabývat se jednotlivostmi, ale některé formulace jsou netradiční, až novátorské a vybízejí k citaci: v Rusku je patrné „šíření nálad proti LGTBI menšině“ (To řídí Kreml? Stejně jako Brusel podněcuje růst antisemitismu v zemích Evropské unie?); „ruská intervence v Sýrii a zasahování do záležitostí v jiných zemích, jako jsou Libye…“ (Nebyl ruský zásah v Sýrii na základě pozvání tamní vlády a nepomohl porážce takzvaného Islámského státu? Bombardovalo Libyi Rusko, nebo to byly členské státy EU/NATO?); „akce ruských stíhacích letounů v blízkosti vzdušného prostoru EU a NATO ohrožují bezpečnost civilních letů a mohly by představovat hrozbu bezpečnosti evropského vzdušného prostoru“ (V blízkosti… mohly? Letadla států EU/NATO u hranic Ruské federace nelétají?); Europarlament „je hluboce znepokojen vazbami mezi ruskou vládou a krajními pravicovými a populistickými nacionalistickými stranami a vládami v EU“ (Moskva by měla přerušit vztahy s některými vládami Evropské unie?); Evropský parlament se domnívá, že „ruští státní aktéři zasahovali do kampaně k referendu o vystoupení Spojeného království z EU…, což v současné době vyšetřují orgány Spojeného království“ (Domněnka a neukončené vyšetřování jsou důkazem?); Europarlament „vyjadřuje znepokojení nad možná stovkami miliard eur, které jsou každoročně vyprány v EU ruskými společnostmi a jednotlivci“ (Možná? Tyto úniky z vlastního daňového prostoru organizuje Kreml?); Europarlament poukazuje na ruské „zneužívání Interpolu“; Evropský parlament „vyzývá ruskou vládu, aby se zdržela blokování rezolucí Rady bezpečnosti OSN o situaci v Sýrii, které usilují o řešení probíhajícího násilí páchaného na civilním obyvatelstvu“ (Asi se jedná o návrhy rezolucí, které nebyly jednáním připraveny ke schválení a měly jen propagandistický význam. Rusko není jediným státem, který vetuje rezoluce o Blízkém východu, činí tak i západní mocnosti). Pointu celé rezoluce tvoří článek 56., v němž Europarlament „vyzývá ruské orgány, aby odsoudily komunismus a sovětský režim a potrestaly pachatele trestných činů spáchaných za tohoto režimu“.
 

Evropský multilateralismus

Tyto jednotlivosti jsou druhořadé při porovnání s třemi kategoriemi, které mají organizovat myšlení i akce. Především je to v textu rezoluce patrný důraz na „věrohodné odstrašení“ (credible deterrence; čl. D), což je pojem převzatý z vojenského slovníku studené války: je třeba Rusko zadržovat a pokud možno i zatlačovat pomocí hrozby silou. Druhou kategorií je „selektivní spolupráce“ (čl. 15 a čl. 28). I když Evropský parlament „vyzývá k upřesnění definice zásady selektivní spolupráce“, podstata je zřejmá: s Ruskem lze spolupracovat jen tam, kde je to podle unijních jestřábů výhodné pro Západ.

Nejzajímavější je teze, která připomíná výše zmíněný dokument EU-Čína – strategický výhled. V článku Q. se zdůrazňuje, že „ruská polycentrická vize koncentrace moci je v rozporu se závazkem EU vůči multilateralismu a mezinárodnímu pořádku založenému na pravidlech“. Touto méně srozumitelnou větou chtěli asi autoři říci, že pro Kreml je multilateralismus živelnou rovnováhou sil několika mocností, zatímco v unijním pojetí multilateralismu jsou vztahy mezi státy řízeny mezinárodním právem. Opět se tak vrací obraz panensky nevinné Evropské unie, která nemá nic společného s bombardováním Bělehradu, Tripolisu, Bagdádu a dalších měst, byť se na něm podílely některé její členské státy. A tak se zákonitým vyzněním celé rezoluce stala výzva k „zásadnímu a komplexnímu přehodnocení vztahů“ Evropské unie s Ruskou federací, protože „za současných okolností nelze Rusko považovat za strategického partnera“.
 

*          *          *

Předpoklad, že se Paříž, Berlín či Budapešť budou řídit citovanou rezolucí o Rusku, je naivní. Kolik set pracovních člověkohodin ale strávili úředníci a poslanci nad její přípravou, aby ihned po jejím přijetí upadla do zaslouženého zapomnění? Kdo ale najde sílu a seznámí se s ní, znejistí: má se Rusku vyhlásit válka, nebo se má podat trestní oznámení na Evropský parlament pro podezření z trestného činu šíření nenávisti k jinému národu či skupině osob? Problémem není, že rezoluce obsahuje výtky vůči Rusku; nejedna z nich je pravděpodobně oprávněná. Podstatné je, že v textu chybí jakákoliv drobná zmínka o úspěších v Rusku. Protože rezoluce zároveň postrádá sebekritický pohled na chyby Západu, zákonitě tam není vize, jak vztahy EU-Rusko zlepšit. Nemluvě o tom, že přijít s takovýmto materiálem v předvečer prezidentských voleb na Ukrajině, kde je společnost přesycená emocemi a zbraněmi, je nezodpovědné.

Zdá se, že blížící se volby do Evropského parlamentu nabízejí možnost alespoň něco změnit. Jenže v Evropské unii má posun nálad uvnitř takzvaného deep state, tedy propojení bruselské a washingtonské vrcholné byrokracie se zájmy euro-amerických oligarchů, větší význam pro praktickou politiku než složení nějakého parlamentu.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 25. 3. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984