Břidlicová válka
streda 25. jún 2014
Nejkrutější boje na východní Ukrajině se odehrávají v oblastech, které jsou připraveny pro těžbu břidlicového plynu. O obsahu smluv kolují hrůzné zvěsti, podle kterých ty, koho dnes nevyžene ukrajinská armáda, vyženou příště zahraniční těžaři.
První smlouva o zahraniční spolupráci při těžbě břidlicového plynu na východní Ukrajině byla podepsána už loni v lednu prezidentem Viktorem Janukovyčem na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Teoreticky se jedná společný podnik se společností Royal Dutch Shell Plc. v poměru 50 na 50, ale jak uvedl Český rozhlas, na ukrajinské straně má desetiprocentní podíl soukromá firma, o které se říkalo, že je s prezidentem Janukovyčem spojená.
Ukrajina patří k evropským zemím s velkými zásobami břidličného plynu, v tomto ohledu má třetí největší zásoby v Evropě. Ale vedle toho má největší evropské zásoby ještě důležitější strategické suroviny - podzemní pitné vody. Musí si tedy vybrat. Pokud se pustí do hydraulického frakování břidličného plynu, může si pitnou vodu zničit.
Těžba břidličných plynů se totiž neobejde bez vhánění chemikálií do podzemí. Tyto chemikálie tvoří hlavně rozpouštědla, která mají plyn uvolnit z horniny narušené podzemními výbuchy. Těžaři tvrdí, že plynonosné břidlice jsou dostatečně hluboko v zemi a jsou odděleny od okolí nepropustnými vrstvami, takže nebezpečí nehrozí. Ale věřte jim. Je také otázka, jak dlouho neprostupnost přirozených izolačních vrstev vydrží, když se pod nimi budou odehrávat pravidelné podzemní odpaly a poměry v podzemí ovlivní vhánění tlakové vody a odčerpání plynu. Z amerických zkušeností s touto těžbou je zřejmé, že tak prudce vzrůstá riziko lokálních zemětřesení.
A pak je tu také ta odpadová voda se zbytky rozpouštědel a vyluhovaných látek, která se bude hromadit v obrovském množství v podzemí i na povrchu a je prakticky nevyčistitelná. Bude nejspíš soustřeďována v nějakých povrchových nádržích, aby se těkavé látka odpařily a ty těžší usadily na dně. Až se začne vsakovat do podzemí, podzemní pitná voda této příchuti neunikne. Na druhou stranu, hnědá barva zlevní použití v populární nápoji.
Podle zmíněné zprávy Českého rozhlasu ukrajinskou vládu ekologické důsledky těžby neděsí, nezajímá se o ně. Marný křik zůstává jen na bedrech nevládních organizací.
Dohoda s firmou Shell má Ukrajinu úplně vysvobodit ze závislosti na ruských dodávkách energetických surovin, píšou optimistické zprávy, které ji provázejí. Podle dalších zpráv však osvobodí občany také od jejich domovů a půdy. Je-li pravda, co se šíří po internetu, je to dohoda velice drsná. Vlastně odevzdává velké části území na 50 let do rukou cizí firmě a obsahuje příslib, že lidi bude možné bezohledně vyhánět. Uvidíme, jestli je to slučitelné s podpisem asociační dohody s EU.
O některých prvcích ukrajinské smlouvy píše třeba Břetislav Olšer v blogu na iDnes.
„Jde o plochy převážně v Doněcké a Charkovské oblasti, o rozloze téměř osm tisíc kilometrů čtverečních. Zcela sem spadají velká města Slavjansk, Izjum, Barvenkovo, obrovský kus Kramatorska, část Družkovki a Balaklei, a také desítky a stovky menších osad.“
Připomínají vám jména těchto míst něco? Začíná být jasné, o co se na Ukrajině bojuje.
„Ukrajinci však patrně ani netuší, že jim jejich majetek již nepatří,“ pokračuje Olšer s informací, která mne k tématu přivedla. „Podle článku 37.2 (b) dohody to stát dovoluje. Lze to vysvětlit stručně a jasně: Pokud Shell prohlásí, že pod vaším domem, firmou, sadem nebo polem se může nacházet břidlicový plyn, budete povinni prodat Angličanům svůj majetek za cenu, kterou oni nabídnou. Veškerý cynismus situace nespočívá ani v tak metodách, uvedených v dohodě s Shell, ale hlavně v tom, že náklady Angličanů na „získání území“ jim budou kompenzovány státem, na úkor zisku z vytěženého plynu.“
Olšer vede odporný blog, jehož bližší charakteristice se vyhnu, abych se nezamotal do žalob. Podobnou informaci šíří i Petr Hájek, kterého bych přihodil na stejné hnojiště. To však nemusí znamenat, že všechny jejich údaje jsou smyšlené.
O existence smlouvy nepochybuji, jen hledám potvrzení detailů o jejím obsahu. Autoři ji možná mají, já ne.
Podle agentury Bloomberg však Shell už vyvrtal dva průzkumné vrty na východním ložisku Juživská, v oblasti bojových operací, a práce přerušil teprve na začátku června. Další společnost, americký Chevron, operuje na poli Oleška na západní Ukrajině, kam boje nedoléhají. Smlouva s Chevronem byla podepsána na konci února 2013.
V listopadu nastoupil i Exxon Mobile, který se chystal vyjednat těžbu v Černém moři. Jednání proběhla také s italskou ENI a s Electricité de France, které rovněž měly zájem na průzkumu černomořského šelfu na Ukrajině.
O smlouvě s evropskými těžaři se zmínil na začátku června v kyjevské sněmovně premiér Arsenij Jaceňuk. Podle jeho slov Shell plánuje otevřít až 15 studní (obrat, který zahrnuje bezpočet vertikálních i horizontálních vrtů).
Žádná z těchto zpráv však neobsahuje zmínky o obsahu uzavřených smluv. Našel jsem však zprávy z letošního jara, podle kterých Shell snižuje svou angažovanost v USA, protože těžba na jeho polích je tam neekonomická.
Jestli je to na Ukrajině výhodnější „pod zemí“, nebo „nad zemí“, to se z toho vyčíst nedá. Ponechávám tedy tuto otázku specialistům.
Autor je žurnalista, v minulosti dlhoročný šéfredaktor časopisu Ekonom.
Publikované v spolupráci s českým názorovým portálom vaševěc.cz
Reagujte na článok
Komentáre
No, konečne je to "vonku", už to musí byť jasné i poslednému "pakovi"!