Bitva o Aleppo v zajetí informační války

Bitva o Aleppo vzbuzuje hodně mediální pozornosti i emocí, protože se jedná o klíčové město a strana, která ho ovládne, bude faktickým vítězem syrské války. Záměrně nepoužívám označení „občanská“, protože pokud proti legitimnímu prezidentovi, který ve volbách v roce 2014 získal 88,7 % hlasů při 73,4 % účasti voličů, bojují velmocemi podporovaní mezinárodní džihádisté, z nichž Syřané tvoří jen menšinu, nemá to s definicí občanské války nic společného.

Je tomu už více než rok, co se do syrského konfliktu vložilo Rusko a od té doby se syrské armádě podařilo osvobodit poměrně rozsáhlá území z područí teroristických skupin. Tyto úspěchy kontrastují s angažovaností tzv. západní koalice v čele s USA, během které se území ovládané IS a dalšími islamistickými skupinami nezmenšovalo. Navíc je třeba zmínit důležitý fakt – na rozdíl od Turecka, USA a dalších, operuje Rusko v Sýrii legálně, v souladu s mezinárodním právem, na pozvání oficiální vlády vzešlé z voleb. Ruské úspěchy v boji proti terorismu – zejména osvobození bašty IS, historické Palmýry – Západ těžce nese. Strategická iniciativa a posílení Asadova režimu je v rozporu se zájmy západních mocností, Turecka a monarchistických diktatur na Arabském poloostrově, které si přejí vítězství tzv. opozice, kterou však z drtivé většiny tvoří islamisté všeho druhu. Tzv. umírněná opozice je pouhou fikcí a západní politici dodnes nebyli schopni definovat, kdo ji vlastně tvoří. Zbraně, které Američané dodávali těmto „umírněným opozičníkům“, povětšinou skončily kvůli jejich neschopnosti i dezercím, v rukou islamistů.

Nedávné americké porušení vyjednaného příměří bombardováním pozic syrské armády u Dajr az-Zauru, při kterém zahynulo podle střízlivých odhadů na osmdesát vojáků, nelze považovat za omyl. USA se nelíbí posilování režimu prezidenta Asada díky ruské podpoře a letecký úder jej měl oslabit a pomoci islamistům. USA se drží v Sýrii stejné strategie jako před třiceti lety v Afghánistánu – raději pomáhali mudžahedínům proti Sovětům a komunistické afghánské vládě. Studenoválečné myšlení bohužel stále určuje zahraničně-politickou linii Washingtonu a Rusko bude za všech okolností nepřítelem číslo jedna. Z toho důvodu ani není možný společný postup v boji proti terorismu. USA nepřipustí, aby syrskou válku vyhrál Asadův režim a stal se oporou ruského vlivu v Levantě. Raději podpoří islamisty a udržování permanentního chaosu v regionu.

Paralelně s válkou na frontě běží na plné obrátky mediální masáž. Nejsou-li ruské úspěchy v boji s terorismem zcela zamlčovány, jsou alespoň bagatelizovány. Média dokola opakují, že Rusové neútočí na IS, ale na tzv. umírněnou opozici (stále nevíme, kdo ji tvoří). Zřejmě tím mají na mysli někdejší Frontu an-Nusra, odnož teroristické sítě Al-Kájda, která se přejmenovala na Frontu dobytí Sýrie, čímž se zřejmě stala pro Západ umírněnou a přijatelnou. Podle ruského ministra zahraničí Lavrova s ní Washington počítá ve svém záložním plánu. Stále jsou zdůrazňovány počty obětí rusko-syrského bombardování Aleppa a denně jsme informováni o tom, kolik lidí zabily ruské bomby – tu dva lidi, onde šest lidí. Nevzpomínám si, že by se – nejen takto detailně, ale vůbec – o počtu obětí hovořilo, když NATO v roce 2011 sedm měsíců nepřetržitě bombardovalo Libyi. Mimochodem, od konce března 2015 probíhá intervence zemí Zálivu v Jemenu a Saúdská Arábie se svými spojenci uskutečňuje na tuto zemi masivní nálety. V médiích ani zmínka o utrpení civilistů, kterých již zahynulo přes deset tisíc. Naopak, dovídáme se o skvělých činech Saúdů – např. že saúdskoarabská armáda zachránila v Rudém moři cestující z lodi, kterou napadli jemenští šíitší povstalci. Zkrátka: o našich „spojencích“ (včetně teokratické totalitní královské diktatury v Saúdské Arábii) za všech okolností jen v dobrém a o našich „nepřátelích“ (o Rusku především) jen ve zlém.

Všechny tiskové agentury přitom vychází z čísel SOHR (Syrské organizace pro lidská práva) se sídlem v Británii, jejíž důvěryhodnost je mnohými odborníky zpochybňována. Badatel Washington Institute F. Balanche soudí, že SOHR je nástrojem propagandy Muslimského bratrstva a od roku 2013 dostává také příspěvky od Evropské unie. Muž, který za SOHR stojí, je sunnitský opozičník, který na území Sýrie nebyl šestnáct let. Údaje SOHR jsou nekriticky přebírány, přestože skutečný počet obětí nelze z mnoha důvodů spolehlivě kvantifikovat. Dalším častým zdrojem, který pokrývá válku v Sýrii, je katarská televize Al-Džazíra, přestože Katar je jednou stranou konfliktu. V rámci objektivity by tedy měla být citována i syrská tisková agentura SANA, aby si každý mohl vytvořit vlastní pohled na věc.

O čem se nemluví, jako by neexistovalo. Mezinárodní a mediální pozornost je tudíž soustředěna pouze tam, kde se to hodí. Za povšimnutí stojí i používaná terminologie ve stylu Orwellova newspeaku. O islamistických teroristech a vrazích mainstream referuje jako o „bojovnících IS“, „povstalcích“, „radikálech“a „rebelech“, velmi zřídka jako o teroristech, zatímco o vojácích pravidelné syrské armády hovoří jako o „jednotkách věrných Asadovi“ nebo „Asadových mužích“. Není divu, že s tímto přístupem důvěřuje médiím hlavního proudu stále méně lidí, kteří hledají vyváženost a objektivitu na alternativních serverech.

Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz
Fotozdroj: Pervyj kanal