Reklama
Refundo.sk
Reklama

Alexander Dubček – třicet let zpět…

Politik, který byl třikrát zvolen předsedou Federálního shromáždění
Počet zobrazení: 2582

Před 30 roky, 28. prosince 1989, byl Alexander Dubček, na 20. schůzi nejvyššího zákonodárného sboru, tehdy ještě společného státu, zvolen předsedou Federálního shromáždění ČSSR.

Volba byla velmi jednoznačná. Měla několik zvláštností. Doba bezprostředně po „sametové revoluci“ přinesla velkou transparentnost hlasování. Volba byla prováděna veřejným hlasování - aklamací.

Volba nebyla ani doprovázena nikterak vzrušenou atmosférou, rozprava se prakticky nekonala, ale ve výsledku, přes jeho celkovou jednoznačnost, se projevila skutečnost, že část poslanců se nechtěla volby zúčastnit. Hlasování proběhlo odděleně ve Sněmovně lidu a ve Sněmovně národů.

Alexander Dubček byl zvolen prakticky téměř všemi hlasy přítomných. Ve Sněmovně lidu se z přítomných 185 poslanců (v počtu 200) vyslovili pro zvolení všichni poslanci, ve Sněmovně národů, kde bylo přítomno celkem 140 poslanců (ze 150…). Tam se jeden poslanec hlasování zdržel. Alexandr Dubček měl bezprostředně po hlasování uděleno řídícím schůze slovo k poděkování a možnosti vyjádřit se. Hned v prvních větách přítomné překvapil.

Uvedl doslova: „Nemôžem sa ubrániť osobnej spomienke. Práve pred dvadsiatimi rokmi som musel opustiť funkciu, do ktorej teraz znovu vstupujem…!“konec citace  1)

Právě tohle byla připomínka jeho etapy životopisu, která pro něho byla – díky neuvěřitelné „hektice dnů“ po jeho odvolání z funkce 1. tajemníka strany (17. dubna 1969) – velmi nepříjemná i osobně smutná.

dubcek_hrabica.jpg
Alexander Dubček v lete 1968. Foto: Zdeněk Hrabica

Vlastně se, při vzpomínané první volbě předsedou FS, jednalo o „jakýsi zástupný oddechový čas“, kdy byl v dubnu 1969 zvolen poprvé do funkce předsedy nejvyššího zákonodárného sboru, aby byl po necelých šesti měsících odvolán nejen z této funkce, ale i z předsednictva své strany – KSČ. 

Tím byla „de facto“ zahájena dvacetiletá etapa jeho pronásledování a doslova i značné „dehonestace“ jeho osoby. Například je s tím spojeno i osočování A. Dubčeka z přijetí „pendrekového zákona“, přestože historik PhDr. Antonín Benčík popsal situaci tak, že, 

(Cit.):

„s porušením zásad parlamentního jednání bylo narychlo svoláno zasedání předsednictva parlamentu. Dubček, jako předseda Federálního shromáždění, byl povolán z domova, ze Sence, a dopraven letecky do Prahy až 22. srpna kolem 16. hodiny.

Při jednání předsednictva o tomto návrhu, předloženém Černíkem, souhlasil sice s použitím zákona proti vandalům, ale odmítl nekontrolovatelné pravomoci soudců k odsuzování lidí. Byl jediný, kdo v dané situaci varoval před vytvářením systému umožňujícímu porušování zákona. Dubček pro tento návrh nehlasoval…!“ 2)

Navzdory tomu byl, o dva měsíce později, některými členy nejvyšších orgánů KSČ veřejně osočován se „zavinění“ známých nepokojů veřejnosti v dubnu 1969, po památných vítězstvích hokejistů na MS ve Švédku nad mužstvem, SSSR…! 

V této souvislosti je zajímavé, že v době, kdy byl Alexander Dubček zvolen podruhé předsedou FS ČSFR, neobsahovala charakteristika jeho osoby událost, které vysoko přesahovala rámec (hranice) naší země.

dubcek_univerzita_v_boloni.jpg

V roce 1988 byly nuceny stranické orgány (po značném mezinárodním tlaku politiků i médií…) povolit A. Dubčekovi vycestovat do Itálie, kde mu byl, za neuvěřitelné pozornosti světových médií, slavnostně udělen na jedné z nejstarších světových univerzit světa – v Boloni - čestný doktorát. 3)

Ještě větší mezinárodní ohlas ale vyvolalo přijetí Alexandra Dubčeka ve Vatikánu papežem Janem Pavlem II. (Wojtylou). Přijetí se změnilo v neformální, neobvykle dlouho trvající, vzájemný rozhovor.

dubcek_a_papez.jpg

Alexander Dubček tak vlastně měl – díky své autoritě a mezinárodnímu uznání – možnost hovořit s nejvyšším představitelem katolické církve, dlouho před některými  představiteli našeho státu, kteří využili této možnosti po 17.listopadu 1989…!

28. prosince 1989 při volbě A.Dubčeka předsedou Federálního shromáždění znali ale tuto skutečnost jen někteří. Nepsalo se,  a nehovořilo se o ní… .

Pro faktografické doplnění se sluší uvést i třetí zvolení Alexandra Dubčeka předsedou Federálního shromáždění. Proběhlo po volbách v roce 1990, na 1. společné schůzi obou komor FS ČSFR (27.června).  4)

Volba již neprobíhala aklamací, ale tajnou volbou. Na začátku schůze bylo přítomno 140 poslanců Sněmovny lidi a 145 poslanců Sněmovny národů. Alexander Dubček byl společným kandidátem Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí. Ve Sněmovně lidu se voleb zúčastnilo 134 poslanců, 130 jich odevzdalo hlas Alexandru Dubčekovi (4 poslance se zdrželi hlasování). Ve Sněmovně národů bylo vydáno celkem 139 hlasovacích lístků, pro A.Dubčeka  hlasovalo celkem 108 poslanců, 29 jich bylo proti němu, 2 se zdrželi hlasování. Daleko dramatičtější pak byla následující volba místopředsedů… .

V roce 1992 byl zvolen Alexander Dubček (již za SDSS) jen řadovým poslancem Sněmovny národů.

Alexander Dubček, přestože byl mezinárodně uznáván i oceňován (čestné doktoráty „h.c.“  obdržel od renomovaných světových univerzit, namátkou: Univerzity Complutense v Madridu, Americké univerzity ve Washingtonu, Bruselské svobodné univerzity…), tak v naší společnosti jsou jeho úloha a význam často posuzovány rozporuplně. Měl jsem tu možnost poznat A.Dubčeka osobně a vím, jak ho některá nepodložená, a často velmi subjektivně „laděná“, hodnocení,  nejenže mrzela, ale i přímo zarážela.

Bylo, a často stále ještě je, si je i dnes obtížné vysvětlit. Dodnes například, téměř většinově, převládají jeho hodnocení převzatá z „memoárové“ literatury protagonistů tehdejších událostí, často se ale jednalo o jeho „hlavní“ politické protivníky. Alexander Dubček je tak někdy veřejnosti jejich pohledem i představován… .

Přitom dokumentární dokumenty, které charakterizují podstatně jiné stránky jeho vlastností a povahy jsou vysílány v okrajových vysílacích časech. VIZ veřejnoprávní ČT, která odvysílala v letošním roce 30.výročí „sametové revoluce“ například slovenský film „Výjezdní doložka pro Dubčeka“…poprvé v časné odpolední hodině (15.00) a reprízu zařadila až po půlnoci… . V archivu ČT je prakticky nedostupná.

Dovolím si zakončit úvahu poukazem na SPOT, který je ale dostupný na YouTube. Jde o slova Jana Wericha, která vyslovil na adresu A. Dubčeka v létě roku 1968.

Citací jeho názoru, že…“ kdyby Dubček v té době kandidoval na post generálního tajemníka OSN M.T.S. U Thanta, tak by se jím stal“ !  si dovoluji zakončit tuto stručnou retrospektivu.   5)

(Václav Pecka – 27. prosince 2019)

 

Odkazy na zdroje:

  1.  http://www.psp.cz/eknih/1986fs/slsn/stenprot/020schuz/s020001.htm
  2. http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/phdr-antonin-bencik-csc-alexander-dubcek-ii.html
  3. https://archiviostorico.unibo.it/it/archivio-fotografico/cerimonie-accademiche/sezione-moderna/visite-ufficiali/visita-di-alexander-dubcek-alla-sede-centrale
  4. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/001schuz/s001004.htm
  5. https://youtu.be/97QRvUPYl8c

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama