Afričané všech zemí, spojme se!

Rozhovor s filozofom a sociálnym vedcom Markom Hrubcom
Počet zobrazení: 3521

Spolupracujete dlouhodobě s řadou vědců ve světě, včetně amerických, a znáte situaci v USA. Jak hodnotíte tamní současné protesty, kdy se rozbíjejí a bourají památníky otrokářství a rasismu?

Už když jsem před lety v USA studoval, ptal jsem se tamních studentů a pedagogů, proč jim nevadí názvy institucí a ulic a sochy politiků, kteří jsou historickými reprezentanty rasismu a otrokářství. Dokonce i většina progresivních studentů a učitelů mi odpovídala, že jsou to už dávno překonané spory a dnes už skoro nikoho nezajímají. Je vidět, že podcenili míru vyrovnání se s minulostí.

Je však nutné si uvědomit, že současné protesty nemají primárně svůj zdroj ve snaze prozkoumat lépe minulost za účelem vytvoření vhodnějších památníků. Protesty, které navazují na smrtelný policejní zákrok proti George Floydovi, mají svůj původ v současné, stále přetrvávající rasistické represi vůči Afroameričanům, což je velmi často spojeno s institucionálním násilím policie a se sociální a ekonomickou nespravedlností.

Proto nyní zaznívají požadavky na zásadní reformu policie a převedení financí na nerepresivní účely. Uvidíme, jak silně budou prosazovány náročnější požadavky na změny institucí, které by mohly být pilíři nerasistické společnosti s podstatně větší sociální a politickou spravedlností. Časy se mění a podle posledního výzkumu Washington Post - ABC News se 69 % Američanů domnívá, že se k Afroameričanům a dalším menšinám nepřistupuje v soudním systému rovně. Většina proto souhlasí s určitými změnami.

Některé památníky v USA i jinde ve světě asi vůbec neměly vzniknout, jiné snad by mohly zůstat, byť třeba opatřené – snad podle pražského vzoru à la Kolář – vysvětlujícími tabulemi. Jak to vidíte vy?

Nyní jsou sochy na veřejných místech předmětem pozornosti v USA i u nás v Evropě. Někdy se u nás skutečně postavily dobré sochy a nyní se nepatřičně odstraňují, a jindy se postavily sochy nevhodné a ty stále zůstávají. Antirasistická reakce proti symbolům historického útlaku v podobě soch je však v současné době v USA jen doprovodných jevem protestů proti rasismu. Navíc především mladá a střední generace se pohybuje hlavně na internetu, komunikuje v sociálních médiích, kde se vyrovnávají se současnou společností a také s historií. Nepřeceňoval bych proto do budoucna roli soch na veřejnosti, přestože třeba pro mě osobně význam mají.

Nicméně s již existujícími veřejnými sochami rasistů a otrokářů je vhodné se vypořádat. Je možné je odstranit, ale lepší je připomínat si historii vhodným způsobem a nezapomínat na ni. Je například možné doplnit k sochám otrokářů ještě sochy revoltujících otroků, kteří dodají do sousoší patřičné prostředí vzpoury proti otrokářství.

Na Wikipedii u hesla prvního amerického prezidenta Georga Washingtona je vedle výčtu jeho různých »profesí« také uvedeno: otrokář. Patrně současná úprava. Vlastnil otroky, byl prvním prezidentem nového státu a má tam svou sochu. Americké hlavní město je po něm pojmenováno – nabízí se otázka: I to se bude přejmenovávat?

USA mají svůj původ v britské (a také holandské a francouzské) koloniální expanzi, která zmasakrovala tamní původní obyvatelstvo, zabrala mu území a dovlekla zotročenou pracovní sílu z Afriky. Proslulé vyhlášení nezávislosti USA v roce 1776 bylo vzpourou těchto rasistů, kteří odmítali platit daně Británii a chtěli si nechat koloniální zisky z represe černých a domorodých obyvatel jen pro sebe. Generál George Washington se stal prvním prezidentem tohoto separatistického ziskotvorného útvaru, který ovládali bílí muži, kteří vlastnili majetek. Ženy, nemajetní, původní obyvatelstvo a otroci byli podřízeni. Jen pomalu se prosazovalo omezování otroctví a teprve po občanské válce v roce 1865 bylo ústavně zrušeno. Například historik Howard Zinn výstižně popisuje tyto dějiny ve své knize, která je k dispozici také v češtině.

Je na obyvatelích USA, do velké míry na těch původních, aby si hlavní město pojmenovali, jak chtějí. Například v Kongu po vyhnání kolonizátorů a získání nezávislosti bylo v roce 1966 hlavní město přejmenováno z Léopoldville na Kinshasa, neboť původní konžské obyvatelstvo nechtělo jméno po belgickém králi Leopoldovi, který Kongo kolonizoval.

Na každém člověku záleží, a je lhostejno, jaké je pleti. Jak hodnotíte americké hnutí BML (Black Lives Matter)- Na černošských životech záleží? Někdo to považuje za správnou podporu staletí perzekvované skupiny občanů, jiný za jakýsi rasismus naruby.

BML jsou oprávněnou reakcí na staletí trvající rasistický útlak Afroameričanů. S tímto systémem měli dosud Afroameričané velkou trpělivost.

V situaci útlaku nestačí říkat, že na každém životě záleží. Je třeba upozornit především na ty životy, které jsou ohroženy. Když jede sanitka pro raněné a nemocné, také se neříká, že na všech životech záleží. Jede pro raněné, na jejichž životech záleží. Mají přednost, sanitka používá sirénu a ostatní musejí dočasně ustoupit z cesty, aby mohla být záchrana úspěšná.

Laxní reakce vlády USA k pandemii s miliony nakažených a mnoha mrtvými a policejní násilí vytvořily konfliktní prostředí. Už i prezident Trump považuje situaci za vážnou a nebagatelizuje ji. Dokonce prohlásil, že v Chicagu je teď situace »horší než v Afghánistánu«. Kromě mrtvých v souvislosti s koronavirem bylo v Chicagu jen v minulém týdnu postřeleno 64 osob, jedenáct z nich zemřelo. V dalších městech je situace také vyhrocená.

Základ těchto bouří je sociální – nejchudší lidé jsou více mezi občany tmavé pleti, stejně tak nevzdělaní se rekrutují více z této skupiny, Afroameričané mají vyšší procento vězněných, nejvíce nemocní COVID-19 jsou právě Afroameričané apod. Čeho tedy dosáhla americká společnost na poli sociálního a ekonomického zrovnoprávnění občanů USA? Zlepšilo se něco?

Sociální příčiny protestů jsou skutečně jejich zásadní motivací. Rasismus slouží sociální represi, ekonomickému vykořisťování, politickému útlaku a kulturní marginalizaci Afroameričanů i dalších etnických skupin. Rasismus není samoúčelný, ale je živen právě proto, aby na něm rasisté v mnoha směrech vydělali. Policejní brutalita, která nyní dala podnět k protestům, je násilnou podporou tohoto systému.

Již jsem zmínil, že teprve v roce 1865 bylo otroctví v USA ústavně zrušeno. To ale ještě vůbec neznamenalo svobodu a rovnost pro propuštěné otroky. Ti se pak postupně snažili prosazovat svá práva. V 60. letech 20. století probíhalo hnutí Afroameričanů za sociální a občanská práva, které bylo jedním z největších úspěšných milníků boje proti rasismu. Většina z nich teprve potom mohla začít reálně volit.

Jak je vidět na současných protestech, je to stále probíhající boj za zrovnoprávnění, který není ani zdaleka dovršen. Nástupem Donalda Trumpa do role prezidenta se opět více uvolnila stavidla rasismu, nesnášenlivosti a represe. Symbolem tohoto regresu se stalo už jmenování vedoucího rasistického média Breitbart News Steva Bannona za hlavního stratéga v Bílém domě, kterého však musel Trump brzy propustit, protože to bylo skutečně příliš a vyvolávalo to vlnu velkého odporu.

A pokud nyní vystupuje do popředí rasismus vůči Afroameričanům, nezapomíná se na indiány, tedy původní obyvatelstvo Ameriky vybité a eliminované přicházejícími bílými lidmi?

Původní obyvatelé Amerik se k protestům černých přidávají také. Určitě by se na jejich genocidu, kterou spáchala evropská kolonizace, nemělo zapomínat. Zatímco západní země musely kolonie ve většině částí světa opustit, Ameriky zůstávají stále kolonizovány i po pádu koloniálního systému. Je to výsledek míry kolonizace. V jiných částech světa, kde byl útlak západních mocností relativně menší, třeba v Asii, bylo potom možné kolonizátory vyhnat. Ale když v případě USA kolonizátoři agresivně vybili skoro všechny původní obyvatele, zabrali většinu jejich území a populačně je přečíslili, nezbyl skoro nikdo, kdo by měl sílu si nárokovat odchod kolonizátorů, reparace v podobě navrácení půdy a dalšího odškodnění.

Je to pochopitelné: čím silnější byla kolonizace, tím méně lze její výsledek zvrátit. Původní obyvatelé USA mají částečnou autonomii už jen na relativně malém území »indiánských« rezervací.

Někdejší otrokářství, jehož průvodním znakem byl dovoz Afričanů po moři na těžké otrocké práce, se Američanům vrátilo i s úroky. Jste také vysokoškolský pedagog – jak se vzdělávají američtí studenti a žáci v dějepise své země? Jaké antirasistické programy jsou v tamních školách?

Tento druh výuky na školách existuje jen částečně a ve velmi neúplné formě. Po 60. letech, kdy se prosadilo hnutí Afroameričanů, došlo k částečné revizi dějepisu a dalších školních osnov a ke zlepšení přístupu k Afroameričanům a k jejich podpoře ve vzdělávání. V současné době na některých školách zavedli antirasistické přístupy, ale to se týká jen menšiny škol, kde jejich vedení samo aktivně působí tímto směrem.

Odhlédneme-li od školní výchovy, jakým způsobem se v USA snaží rasismu čelit, čím ho překonávají - jaké jsou vaše zkušenosti? A je to účinné?

Nejviditelnějším příkladem z poslední doby bylo zvolení Baracka Obamy prezidentem USA. Byl to symbolický akt, který ukázal, že nejvyšší politická funkce může být obsazena Afroameričanem. Obama však pro Afroameričany skoro nic neudělal. Bylo to pro ně zklamání.

Nicméně na lokální rovině se najdou občané a politici, kteří dělají zásadní rozhodnutí ve prospěch Afroameričanů. Například městská rada v Asheville v Severní Karolíně 14. července 2020 jednohlasně rozhodla, že v důsledku historické role města v otrokářství a s ním spojené diskriminace černých obyvatel město poskytne reparace místním Afroameričanům a jejich potomkům. Rada přitom uvedla: »Byly prolity stovky let černé krve, která v podstatě naplňuje poháry, z nichž dnes pijeme.«

Také na dalších místech USA se nyní přistupuje k nápravám, například ke vracení půdy původním obyvatelům apod. Jsou to ale zatím jen výjimečné případy.

Prezident Trump svými neomalenými výroky přilévá oleje do ohně. Kdo by mohl nastalou výbušnou situaci v USA zmírnit? Vidíte nějakou americkou osobnost, která by to dokázala?

V 60. letech 20. století to byli především Martin Luther King a Malcolm X, kteří se ujali vedení hnutí a kteří byli také proto oba zavražděni. Dnes je výraznou osobností například poslankyně Alexandria Ocasio-Cortezová, narozená v Bronxu v New Yorku s předky z Portorika, inteligentní odvážná politička, která prosazuje potřebné reformy. Mohly by být dobrým začátkem změn. Také Jill Steinová, která byla kandidátkou na prezidentku USA v letech 2012 a 2016, byla pro mnoho lidí nadějí. Možná současné protesty vygenerují další osobnosti.

Jak hodnotíte zvyšující se výskyt COVID-19 a počet zemřelých na tuto nemoc ve Spojených státech? Počet obětí je vyloženě hrozivý – více než bylo amerických obětí vietnamské války! Kdo či co je zodpovědný za tyto mrtvé?

Jak je veřejně známo, v USA je situace v počtu nakažených a mrtvých vzhledem ke koronaviru nejhorší na celém světě. Neoliberální systém, přesněji neo-ordoliberalismus, který prosazuje současný prezident v USA a také současný prezident v Brazílii a současný britský premiér, je podle dat nejvíce smrtelný ze současných systémů, neboť neobsahuje nezbytná opatření proti pandemii. Jejich přístup, který spoléhá na to, že si hlavně neviditelná ruka trhu v těchto problémech sama poradí, je iluzorní. To se ukázalo již dříve a pandemie to jen eskalovala. Z ostatních částí světa je zřejmé, že je zapotřebí rovněž viditelná ruka centrální i lokální vlády, která učiní nutná zdravotní a další opatření.

Jak vaši kolegové-vědci na amerických univerzitách prožívají současné období, tedy nápor koronaviru a také protesty?

Skoro všichni, které tam znám, kritizují Trumpův asociální přístup, jeho chaotické rozhodování, které se mění z minuty na minutu, včetně zmatečné mediální »komunikace« na Twitteru a dalších sociálních sítích. Protesty proti tomuto přístupu považují za oprávněné a mnozí se k nim přidávají.

Před několika lety jste byl prvním rektorem univerzity na hranicích Burundi, Rwandy a Konga a jezdíte také přednášet na další africké univerzity. Jak reagují na současné americké protesty proti rasismu vaši afričtí kolegové a obecně lidé v Africe?

Kolegové i další lidé v Africe se k protestům v USA skutečně přidávají, aby projevili solidaritu s Američany afrického původu a aby ukázali, že také lidé v Africe jsou stále ještě dnes utlačováni systémem, který stále obsahuje prvky kolonialismu. Ty jsou přitom většinou už transformovány do nespravedlností současného systému a přibývají k nim nové prvky.

Jaké konkrétní aktivity v tomto směru v Africe probíhají?

Podobně jako v období získání nezávislosti afrických zemí v 60. a 70. letech je teď opět na vzestupu pan-afrikanismus. Nyní chce spojit síly nejen v celé Africe, ale i celosvětově. Jde o globální solidaritu s lidmi afrického původu, kteří jsou na různých místech světa utlačováni.

V minulém roce 2019 se připomínalo 400. výročí dovlečení prvních zotročených Afričanů do Brity ovládaných teritorií v Severní Americe. Některé africké země pozvaly Afroameričany a další potomky Afričanů z různých částí světa, aby si tragické výročí připomněli a aby se přidali ke zlepšování poměrů v Africe. V návaznosti na demokratického socialistu Kwame Nkrumaha, prvního prezidenta Ghany po vyhlášení nezávislosti, oznámila vloni Ghana »Rok návratu«, kterým pozvala potomky Afričanů z diaspory domů. Ghana byla jedním z míst, odkud bylo v minulosti deportováno nejvíce otroků do Amerik.

Někteří jejich potomci se nyní stěhují, rozhodli se žít a pracovat v Africe, nejen v Ghaně, ale také v Nigérii, Gabonu nebo Burundi, aby podpořili rozvíjení Afriky a tamní sociální a politické spravedlnosti. Také my jim tady z Evropy můžeme přispět svou spoluprací, je to solidární úsilí nás všech, kteří chceme přispět k nápravě. Koneckonců, všichni naši předci přišli původně z Afriky. Je to pan-africká výzva: Afričané všech zemí, spojme se!

Pripravila Monika HOŘENÍ

(Rozhovor vyšiel v Haló novinách 28. 7. 2020)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984