Reklama
Reklama

Archív článkov

Navzdory probíhajícím protičínským vichrům a vánicím, bouřím a povodním, zdaleka ne všichni jim jako mouchy sedají na lep. Ještě jsou a žijí statní jonáci. Když americký ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno pronesl v Senátu Parlamentu České republiky projev hodný opravdového protektora a varoval Čechy, Moravany a Slezany hlasitou vábničkou před případnou účasti Číny nebo Ruska na dostavbě...

To se tedy máme opravdu čím chlubit!

Mrákotínská žula patří k nejcennějšímu národnímu stříbru české, moravské, slezské a slovenské krásné země. Je jedním z mála míst nerostného bohatství kraje pod horou Javořicí, které jsme ještě nikomu za humna neprodali.

Z této žuly postavil vděčný národ a společná republika Čechů...

Mám rád trpaslíky; opovrhuji však slabými a malými tvory s napoleonským komplexem. Pracoval jsem v instituci, ponořené do zahraničního kapitálu, kde malí měli dokonce i svůj klub. Jednou v týdnu měli poradu a pro své  jednání a chování obdrželi vypracovaný manuál, morální kodex.

Dostali jej dokonce přeložený do češtiny ze zámoří. Podle šéfa jeho účinnost vyzkoušeli Spojené státy...

Kamarádím s Číňanem Cai Zhiyiem. Je profesorem šanghajské univerzity, žije u nás už více než pětadvacet let, založil u nás rodinu. Živí se, co den dá a jako vzdělaný v oboru textilního designu – i prodejem konfekčního textilu. Fotografuje. S manželkou, stejně odborně vzdělanou, mají nesmírně vzdělaného a skvělého syna, hudebního virtuosa a ještě nadanějšího...

Na všech nádražích se vždycky kradlo, krade se a bude se krást! Z Ruska k nám se to špióny vždycky jenom hemžilo, hemží a bude stále hemžit.
 

Pravda je to odvěká
 

O tom jsem se přesvědčil i sám na sobě. V  tomto tisíciletí jsem byl na krakovském nádraží při nástupu do vagónu směrem Katovice okraden; podle policie a její kartotéky...

Vypravil jsem s báglem a s Nikonem na Pražský hrad – do sídla českých králů a prezidentů – den před ukončením povinného veřejného rouškování, ústenkování, náhubkování. Pod nebeskou klenbou. Vešel jsem do míst, kterými pochodovaly dějiny mé vlasti. Po kolikáte to bylo – už ani nevím.

Skoro tu nebylo ani živé nohy, dvě hospody od Loretánského...

Povolenou procházkou jsem se v májovém dopoledni 2. května 2020 vypravil do okolního pražského lesoparku; ten park skoro zcela v posledních letech zahynul hřmotnou masivní developerskou výstavbou. Rezidenční budovy v pražských ulicích Novomeského a Jurkovičově jsou z poloviny obydleny, zejí na rozdíl od „králíkáren“ prázdnotou, jejími místnostmi se prohání již skoro dva...

Měli třídní boj pod kůží! Zalezl jim do duše a do těla. Pevně se přisál, natrvalo. Bylo to dávno, v září 1989. Zpod podloubí naproti Orloji na Staroměstském náměstí jsem se chtěl rozeběhnout do redakce Světa v obrazech v Pařížské ulici. Na rynku, kde se popravovali čeští páni, se demonstrovalo. Před očima mi zamávali známí milicionáři z ústředních úřadů. Mávali svými...

Vyléčili jsme písní a smíchem Plačtivou princeznu, vyléčíme a zdoláme i koronavirus COVID-19. Jsme přece národ geniálních tvůrců – Jaroslava Haška a Franze Kafky. Jakuba Arbese, Ignáce Hermanna. Bratří Čapků! Josefa Lady a Františka Bidla, Ondřeje Sekory a Otakara Mrkvičky. A před nimi Karla Havlíčka Borovského a Egona Ervína Kische.

První na...

Jenom málo k nám přicházejí informace o tom, jak si svět pomáhá, jakou pomoc jeden stát nabízí druhému. Důvod tohoto stavu nedokážu selským rozumem pochopit, i když jeden politik za druhým po selském rozumu volá, zdá se, že některý neví, co říká.

Od jisté doby nemají někteří činitelé selský, ale již zcela jiný – farmářský rozum, naplněný často...

S povděkem sleduji televizní zprávy a informace představitelů Státních hmotných rezerv Slovenské republiky, do jednoho chráněných ochrannými rouškami a respirátory, o tom, že z Číny dorazí na Slovensko miliony kusů tohoto preventivního zdravotního materiálu. Toto množství pokryje potřeby celé slovenské populace. Informace je doprovázená ujištěním, že Čína tak vrací...

Nedělní poledne 19. ledna 2020; místo svátečního oběda přináší číšník do rodin – prostřednictvím české veřejně právní televize – nepříliš oblíbený pořad Události Václava Moravce.

K televiznímu stolu si vedle sebe usedají – Moravec, Konečná, Petříček, Vondra.

Usedají pospolu – ač k sobě jenom málo patří. Usedají...

Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Betschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči, Haškova olbřímí socha Hlava XXII.

Nyní na počest nadcházejícím „slavným výročím“ pracuje od slunka východu do slunka západu v lipnickém ateliéru...

Propaganda se nemusí vždy projevovat před očima jenom na obrazovce České televize. Může se představovat i ve veřejném prostoru – zvláště na náměstích.
Rynek k tomu byl vždy od pradávna přirozeným a vhodným místem.
Nedaleko od někdejšího Adolf Hitler Platz němečtí okupanti Protektorátu Bőhmen und Mähren rozestavěli v březnu 1943 propagační tabule rozsáhlého fotosouboru:
„...

Říkali ji na fakultě „rudá fena“, byla mladá, ohnivá.

Později vrostla mezi disidenty. Neohlíží se nalevo ani napravo.

Její naklonovaná kopie se i v našich dnech diví, jak mohli čeští umělci sloužit totalitě a nedbali zákonů doby.

Pár okamžiků po zádušní mši za Karla Gotta v chrámu svatého...

Po celém světě je spolupráce se státní mocí vysoce oceňována; v USA jsou agenti FBI a CIA považováni za opravdové vlastence. Nejinak je tomu v sousedním Německu, není nad to, když někdo pomáhá BND. Ani v Polsku už tomu dneska není jinak, u nás se o dotyčných agentech BIS zatím jenom šeptá.

Uši Vlasti milené jsou v každém režimu nezbytné. Moc...

Není to tak dávno, kdy se u nás bouraly sochy Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Nepomuckého, kdy se odstřelila socha Josefa Vissarionoviče Stalina. Kdy se s oprátkami na krku odvážely sochy Klementa Gottwalda, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Jana Švermy. Není to tak dávno, kdy národní a zasloužilí umělci házeli své diplomy u Mánesa do stříbropěnné Vltavy. Není to tak dávno, kdy se na znojemském...

Dávno to bylo, záviděl jsem Italům! Mohli v Bologni demonstrovat, kdy a když se jim zachtělo; nesměli se však nikdy bouřit proti USA a urážet italského prezidenta.

Mohli pískat i bubnovat!

Luigi Longo a Enrico Berlinguer vedli na demonstracích dialog s demonstranty.

„Za co stojí naše italská vláda“ – optal se Luigi Longo, generální tajemník Italské komunistické strany...

Teprve několik dnů uplynulo od ostudného dvacátého výročí napadení Bělehradu leteckými eskadrami NATO v roce 1999.

Váže mne k tomu několik vzpomínek.

V šedesátých letech XX. století jsem se zúčastnil mezinárodního semináře v azerbajdžánském Baku, konaným pod názvem: „Sovětský svaz buduje komunismus.“ Byli jsme mladí...

Na V. sjezdu Československého svazu mládeže ve Sportovní hale v Praze 7 – Holešovicích v červnu 1967 jsem se potkal na toaletě s prezidentem Antonínem Novotným, v té místnosti se jeden s druhým nezdraví.

Hlava státu zaklela, proč tam nejsou ručníky, byť jenom papírové. Dal jsem mu za pravdu.

Na Fondu národního...

Už při našich posledních přímých prezidentských volbách mi něco hned od počátku vrtalo hlavou; opět a znovu může být prezidentem státu téměř každý. Kdo má předpokládaný věk, peníze a sesbírané podpisy. Přede mnou defilovaly osobnosti ve své většině neznámé, nevýrazné, ničím pozoruhodné; zkrátka někdy i skoro bezvýznamné.

Čertovo kopýtko bylo v...

Nejsme jako ONI, jsme ještě mnohem HORŠÍ!

Mahátmá Gándhí:  „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“

Rudolf Pařenica, novinář deníku Mladé fronty, nikoliv /MF DNES/:
Kvalitní časopis musí být: – čtivý – poutavý – zajímavý – angažovaný!“

Také musí být vždy slušný...

Měl jsem v životě velké štěstí, že jsem se jako novinář mohl dvakrát vypravit do daleké země, do Afghánistánu. Pokaždé jsem se tam dostával přes Indii. Jednou to bylo v mezinárodní novinářské skupině – Indonésani, Američané, Ceylonci, Britové ... Podruhé jsem tam mohl pobývat, v kraji skal a podivných podmanivých pohledů tváří desítek osmahlých mužů a žen a jejich zakrytých obličejů, skoro...

Když čas oponou trhnul, když se lidé ocitli po různých politických vánicích a po jiných agentomániích v situacích, z houfu se rozutekli. Rychlostí, jako když do vrabců střelí, si začali bránit své soukromí. Co jiného měli dělat, namítají mnozí. Cožpak je vůbec někomu zapotřebí, nechat si donekonečna nadávat do zlodějů, do zločinců, do vyžírků, do estebáků, do komoušů a...

Máme svobodu, můžeme se radovat! Tato svoboda nám nespadla sama od sebe do klína. Není to svoboda mladá – v červený květ rozkvetlá. Je to jiná svoboda, od základu je to jiná svoboda. Zdaleka není pro všechny. Je založena na nejhlubší nenávisti, na odporu k jinak smýšlejícím hlavám, než jaké si vysnil Mesiáš. Jak před několika dny zdůraznil poslanec z podstaty Marek Benda...

Stránky

Autor