Archív článkov

Stalo se 2.listopadu 1952. V ten den byla ve Znojmě na kruhovitém Mariánském náměstí vztyčena socha na válcovitém piedestalu, dílo tehdy jednatřicetiletého ak. soch. Konráda Babraje (1921 – 1991). V místě, kde došlo při osvobození města 8.května 1945 k prvnímu setkání představitelů Znojma s Rudou armádou. Pomník byl postaven o sedm let později svépomocí a z dobrovolných...

Doba je zapeklitá, jedni říkají, že je tu konflikt, jiní, že tu je válka. Umírají lidé!

Kdo by s válkou ještě včera počítal?

Málokdo.

Pamatuji si, když zrána v den osvobození od německých nacistů 9. května 1945 vylezly z brlohů v našem česko-německém městě Jihlavě, Iglau na Wienerstrasse...

Jsem pro okamžité zastavení krveprolévání na Ukrajině. Nechci, aby to byl výkřik. Nepřeji si, aby pokračovala válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Bouřím se proti bezuzdnému útisku a proti vykořisťování člověka člověkem Mám rád Zakarpatskou Ukrajinu a velké město Kyjev a Lvov. Stejně jako ukrajinský Černigov.

Plakal jsem nad bídou a nad ponižováním...

Budu hodně osobní. Stává se každému, kdo si v životě vytvořil k tomu druhému hluboký vztah. Můj otec, pacholek Jakub Hrabica, sluha Josefa Hybeše, náčelník Federace proletářských tělovýchovných jednot na Moravském Slovácku, narukoval za trest na vojenskou službu v Československé armádě na Podkarpatskou Rus, do Užhorodu.

Vrátil se domů s láskou...

Moje hanácká maminka Vlasta hýřila moudrostmi. Byly k nezaplacení! Kladla mi opakovaně na srdce moudra nad moudra a přikazovala, že jestli chci v životě uspět, měl by být jeden z mých kamarádů Žid.

Protože Židé jsou často velmi moudří a vzdělaní.

Daleko později, už v časech dospívání, jsem obrátil svou pozornost k ...

Prožil jsem romantická a krásná klukovská léta – bezprostředně po druhé světové válce, po útisku v nacistickém Protektorátu Bőhmen und Mähren, po návratu tatínka z německého žaláře až 12.května 1945. Odehrálo se vše v jihlavském českém a německém městě Jihlavě a Iglau. Žili jsme hned poté romantickém prostředí Foglarových Čtenářských klubů Junáka a Vpřed, kdy nad námi...

Naší ulicí trasoval v době mé nepřítomnosti pod střechou trasující agent Bohemia Energy, vedral se do bytu a začal s mou ženou agresivně a sprostě jednat; spočítal mé ženě, jak výhodnou energetickou agenturou představuje. Jeden z tisíců najatých podvodníků. Jakých je zde přehršel. Byl jsem v dalším jednání zcela bezmocný, odkazován na nejrůznější osvobozovací agentury...

Afghánistán jsem navštívil ve svém životě třikrát. Od těch dob mne k této zemi poutají nejenom vzpomínky, ale i mnohé, dosud živé lidské kontakty s těmi, kdo tam s puškou nebo s pistolí kdy pobývali.

Z této země jsem si přivezl nezapomenutelné, přestože dramatické dojmy.

Vlastní a moc cennou fotodokumentaci mi po...

Nepamatuji si, že by se v dřívějších dobách – v československé a v české ani ve slovenské historii urozené hlavy ze svého titulu komukoliv vůbec kdy omlouvaly.

Za roky, které jsme prožili po listopadu 1989 jsme toho svědky už podruhé.

Václav Havel se omluvil Němcům za zločiny páchané Čechy v Československu na...

Co se odehrává v poslední době kolem nás, je vskutku neuvěřitelné. Před našimi zraky se odehrává jakýsi utajený, až sci-fi – režim.

Jednoho dávného času, po roce 1990, jsem se procházel po rokycanském náměstí s politikem a znalcem kultury Čestmírem Císařem. Vyprávěl mi o tom, jak byl mimořádným československým velvyslancem u Rady Evropy. V ...

Navzdory probíhajícím protičínským vichrům a vánicím, bouřím a povodním, zdaleka ne všichni jim jako mouchy sedají na lep. Ještě jsou a žijí statní jonáci. Když americký ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno pronesl v Senátu Parlamentu České republiky projev hodný opravdového protektora a varoval Čechy, Moravany a Slezany hlasitou vábničkou před případnou účasti Číny nebo Ruska na dostavbě...

To se tedy máme opravdu čím chlubit!

Mrákotínská žula patří k nejcennějšímu národnímu stříbru české, moravské, slezské a slovenské krásné země. Je jedním z mála míst nerostného bohatství kraje pod horou Javořicí, které jsme ještě nikomu za humna neprodali.

Z této žuly postavil vděčný národ a společná republika Čechů...

Mám rád trpaslíky; opovrhuji však slabými a malými tvory s napoleonským komplexem. Pracoval jsem v instituci, ponořené do zahraničního kapitálu, kde malí měli dokonce i svůj klub. Jednou v týdnu měli poradu a pro své  jednání a chování obdrželi vypracovaný manuál, morální kodex.

Dostali jej dokonce přeložený do češtiny ze zámoří. Podle šéfa jeho účinnost vyzkoušeli Spojené státy...

Kamarádím s Číňanem Cai Zhiyiem. Je profesorem šanghajské univerzity, žije u nás už více než pětadvacet let, založil u nás rodinu. Živí se, co den dá a jako vzdělaný v oboru textilního designu – i prodejem konfekčního textilu. Fotografuje. S manželkou, stejně odborně vzdělanou, mají nesmírně vzdělaného a skvělého syna, hudebního virtuosa a ještě nadanějšího...

Na všech nádražích se vždycky kradlo, krade se a bude se krást! Z Ruska k nám se to špióny vždycky jenom hemžilo, hemží a bude stále hemžit.
 

Pravda je to odvěká
 

O tom jsem se přesvědčil i sám na sobě. V  tomto tisíciletí jsem byl na krakovském nádraží při nástupu do vagónu směrem Katovice okraden; podle policie a její kartotéky...

Vypravil jsem s báglem a s Nikonem na Pražský hrad – do sídla českých králů a prezidentů – den před ukončením povinného veřejného rouškování, ústenkování, náhubkování. Pod nebeskou klenbou. Vešel jsem do míst, kterými pochodovaly dějiny mé vlasti. Po kolikáte to bylo – už ani nevím.

Skoro tu nebylo ani živé nohy, dvě hospody od Loretánského...

Povolenou procházkou jsem se v májovém dopoledni 2. května 2020 vypravil do okolního pražského lesoparku; ten park skoro zcela v posledních letech zahynul hřmotnou masivní developerskou výstavbou. Rezidenční budovy v pražských ulicích Novomeského a Jurkovičově jsou z poloviny obydleny, zejí na rozdíl od „králíkáren“ prázdnotou, jejími místnostmi se prohání již skoro dva...

Měli třídní boj pod kůží! Zalezl jim do duše a do těla. Pevně se přisál, natrvalo. Bylo to dávno, v září 1989. Zpod podloubí naproti Orloji na Staroměstském náměstí jsem se chtěl rozeběhnout do redakce Světa v obrazech v Pařížské ulici. Na rynku, kde se popravovali čeští páni, se demonstrovalo. Před očima mi zamávali známí milicionáři z ústředních úřadů. Mávali svými...

Vyléčili jsme písní a smíchem Plačtivou princeznu, vyléčíme a zdoláme i koronavirus COVID-19. Jsme přece národ geniálních tvůrců – Jaroslava Haška a Franze Kafky. Jakuba Arbese, Ignáce Hermanna. Bratří Čapků! Josefa Lady a Františka Bidla, Ondřeje Sekory a Otakara Mrkvičky. A před nimi Karla Havlíčka Borovského a Egona Ervína Kische.

První na...

Jenom málo k nám přicházejí informace o tom, jak si svět pomáhá, jakou pomoc jeden stát nabízí druhému. Důvod tohoto stavu nedokážu selským rozumem pochopit, i když jeden politik za druhým po selském rozumu volá, zdá se, že některý neví, co říká.

Od jisté doby nemají někteří činitelé selský, ale již zcela jiný – farmářský rozum, naplněný často...

S povděkem sleduji televizní zprávy a informace představitelů Státních hmotných rezerv Slovenské republiky, do jednoho chráněných ochrannými rouškami a respirátory, o tom, že z Číny dorazí na Slovensko miliony kusů tohoto preventivního zdravotního materiálu. Toto množství pokryje potřeby celé slovenské populace. Informace je doprovázená ujištěním, že Čína tak vrací...

Nedělní poledne 19. ledna 2020; místo svátečního oběda přináší číšník do rodin – prostřednictvím české veřejně právní televize – nepříliš oblíbený pořad Události Václava Moravce.

K televiznímu stolu si vedle sebe usedají – Moravec, Konečná, Petříček, Vondra.

Usedají pospolu – ač k sobě jenom málo patří. Usedají...

Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Betschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči, Haškova olbřímí socha Hlava XXII.

Nyní na počest nadcházejícím „slavným výročím“ pracuje od slunka východu do slunka západu v lipnickém ateliéru...

Propaganda se nemusí vždy projevovat před očima jenom na obrazovce České televize. Může se představovat i ve veřejném prostoru – zvláště na náměstích.
Rynek k tomu byl vždy od pradávna přirozeným a vhodným místem.
Nedaleko od někdejšího Adolf Hitler Platz němečtí okupanti Protektorátu Bőhmen und Mähren rozestavěli v březnu 1943 propagační tabule rozsáhlého fotosouboru:
„...

Říkali ji na fakultě „rudá fena“, byla mladá, ohnivá.

Později vrostla mezi disidenty. Neohlíží se nalevo ani napravo.

Její naklonovaná kopie se i v našich dnech diví, jak mohli čeští umělci sloužit totalitě a nedbali zákonů doby.

Pár okamžiků po zádušní mši za Karla Gotta v chrámu svatého...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984