Archív článkov
V poslední sváteční den jsme prošli bezpečnostními rámy do areálu Pražského hradu; až k bráně Chrámu svatého Víta. Klidně, spořádaně, noblesně. Češi, Korejci, Španělé, Slováci, Italové, Francouzi, Číňané, Rusové a Ukrajinci.
Ti poslední z Užhorodu a Mukačeva nám dokonce poskytovali hygienický servis.
Ještě před několika měsíci se předháněli čeští kandidáti v prezidentských...
Z českých veřejnoprávních mediálních zdrojů, fungujících i z mého přispění, jsem zvěděl, že do Prahy soukromě zavítala nová prezidentka Slovenské republiky. Konečně, do toho nikomu nic není, ctíme soukromí, když se vypravila do hlavního města České republiky, kam hned po svém zvolení zavítá na budoucí první oficiální návštěvu.
Do soukromí...
Teprve několik dnů uplynulo od ostudného dvacátého výročí napadení Bělehradu leteckými eskadrami NATO v roce 1999.
Váže mne k tomu několik vzpomínek.
V šedesátých letech XX. století jsem se zúčastnil mezinárodního semináře v azerbajdžánském Baku, konaným pod názvem: „Sovětský svaz buduje komunismus.“ Byli jsme mladí...
V Juditině věži na konci Karlova mostu bydlel ještě před desetiletím od roku 1939 někdejší pasíř, umělec Eda Šmejkal. Vyřezával z různých dřev, hodně rád z tují, ale i z lípy, ptáčky a čeští malíři je pro něho pomalovávali do svých výtvarných kabátů; vzniklo jich několik stovek. Ve všech výtvarných proudech a směrech. Rozletěli se do celého světa. U Šmejkalů v pokoji s ...
Dopoledne 15. března 1939 zatklo jihlavské gestapo mého otce Jakuba; československá státní policie předala německé branné moci seznamy všech členů KSČ a organizovala se svými kolegy akci „Mříže“. Otec byl komunista, Moravský Slovák.
Mou tetu s proutěnou nůší odvedli slovenští četníci den předtím z Plaveckého Štvrtku na vlak a šupem ji poslali...
Na V. sjezdu Československého svazu mládeže ve Sportovní hale v Praze 7 – Holešovicích v červnu 1967 jsem se potkal na toaletě s prezidentem Antonínem Novotným, v té místnosti se jeden s druhým nezdraví.
Hlava státu zaklela, proč tam nejsou ručníky, byť jenom papírové. Dal jsem mu za pravdu.
Na Fondu národního...
Už při našich posledních přímých prezidentských volbách mi něco hned od počátku vrtalo hlavou; opět a znovu může být prezidentem státu téměř každý. Kdo má předpokládaný věk, peníze a sesbírané podpisy. Přede mnou defilovaly osobnosti ve své většině neznámé, nevýrazné, ničím pozoruhodné; zkrátka někdy i skoro bezvýznamné.
Čertovo kopýtko bylo v...
Listovat v paměti není pokaždé příjemnou procházkou – ani po cestách trnité historie. Obracení jejích jednotlivých listů se může někdy stát pro člověka utrpením i trápením. Zejména, když poměřujeme roli člověka ve včerejším a nynějším režimu.
Někteří se v tomto srovnání nyní holedbají a ověnčují tituly historiků, politologů, komentátorů,...