Reklama
Reklama

Archív článkov

Házení hrachu na zeď? Zdá se! Ale není to zase tak zcela bez výsledku. Jsme svědky nesmírné masáže, kterou nám poskytují česká média a jejichž charakter a morálku ve vánočním projevu přesně definovala hlava státu

Označila je za volební štáb Hillary Clintonové.

Před časem jsem se nakrátko při pražské cestě paní...

Den před Štědrým dnem odvysílala ČT 24 pořad, který se hluboce ponořil do odcizení člověka člověku, přibližoval ústy moudrých, jak se řítíme do neustále hlubšího individualismu, který se bude podle respondentů neustále prohlubovat a zvětšovat. V rozpadu rodiny, v sousedských vztazích, napříč námi a vůkol nás. Není prý před ním úniku ani návratu.

...

Před dvaceti sedmi lety, 17. listopadu 1989 jsem šel s ostatními, zdaleka ne jenom se studenty, z Albertova přes Vyšehrad na Národní třídu; očitým svědkem mé přítomnosti byl tehdy kolega novinář Petr Hájek, později nablízku Václavu Klausovi. A snad jsme tam šli spolu s několika dalšími i s hercem Josefem Kemrem, oblečeném v džínovém tralaláčku a v džínovém obleku....

Spojité nádoby jsou fyzikálním imperativem; diplomacie je souhrnem zahraničních vztahů. Málokdy je však diplomacie projevem lidské domluvy. Když se na pražském Loretánském náměstí, v blízkosti Černínského paláce, odhalovala socha významného českého ministra zahraničí a později i prezidenta dr. Edvarda Beneše, odnášel jsem si v paměti zajímavý příběh. Řečnil předseda...


Pamětníci nezapřou kukuřičné vánice Nikity Sergejeviče Chruščova při jeho monumentální návštěvě Spojených států v šedesátých letech XX. století. Nadchl se pro pěstování této plodiny a přijal pseudonym „kukuřičníka“ („kukuruznika“). Tehdy spatřoval v kukuřici produkt zvláště k vyšší produkci masa; nikoliv doplněk k obohacení pohonných hmot nebo zdroj do bioplynek a...


Stále mi leží v hlavě myšlenka provozující ještě profesorky, která skoro nikdy neudrží jazyk na zámek. Občas káže páté přes deváté, dokonce i na rozhlasových vlnách. Před mnoha lety ji ostatní studenti na vysoké škole potajmu říkali, pro její horlivost a umanutost - „rudá fena“. Neladil mi ten urážlivý pseudonym, zvláště proto, že se týkal ženské bytosti. Ale v mnoha ohledech si jej za...

Skoro neznám nic a nikoho, koho by a co by polistopadoví vítězové nechali na pokoji; vzali to opravdu z gruntu. Kde jim to podle mustru neštymovalo, vyrazili se smyšlenkami. Anebo lhali, až se prášilo – nebo jakoby se nechumelilo.  Z Bedřicha Engelse udělal Mesiáš ješitného filozofa. Slouhové změnili i název ulice, ve které aktér „lásky a pravdy“ bydlel ve vlastním domě...

Před několika dny se konal Den Ruska, novodobý státní svátek Ruské federace. Připomněli si jej diplomaté spolu s hosty i v Praze. Slavnostní projevy byly z obou stran uměřené. Diplomaté ze Západu však zpozorněli, když místopředseda sněmovny Vojtěch Filip v souvislosti s odkazem na některé vážné hrozby míru připomněl, že se doba hodně podobá jiné době na počátku...

Ač již nemáme téměř dvě desetiletí jakoukoliv bojeschopnou armádu, přesto ji v místech nahrazují, zvláště při slavnostech či pohřbech, dobrovolné i stálé hasičské sbory v čele s generalitou. Před očima se šikují nejrůznější seskupení aktivních vojenských záloh. Máme bezpočet nejrůznějších militarklubů z protichůdných stran - v průsečíku století. Ke cti k našim předkům...

Už se jednou musíme smířit s tím, co nám režim naservíroval. Na světě je přece jenom jediná pravda. Ta, kterou nám do hlavy  vtloukají vítězní  kormidelníci doby.  Málokdo čte – kdyby jenom trochu četl, hodně se dozví o Hitlerovi, o Stalinovi jako o krvavých zločincích, dozví se více o zlotřilém Putinovi – novém Stalinovi, hodně si z nových knih vtluče do hlavy  i z pera...

Před letošním přímým přenosem z terezínské tryzny se český televizní divák dozvídá, nejen kolik tisíc bylo českých a evropských obětí – a to ještě 2. května 1945, ale i kolik Němců bylo z Československa odsunuto, včetně ztrát na životech. Ani muk o tom, že se tak stalo na základě kategorického rozhodnutí velmocí, protifašistické koalice, která přijala k řešení tento – na...

Málokdo si povšimnul nedávných slov Vladimíra Putina, že Turecko je dávný přítel Ruska, ale nikoliv z jeho pohledu je přítelem Ruska současná turecká politická reprezentace.

Nevím, proč to druhé nemůže platit nyní i pro nás. Maně si vzpomínám ze své práce v redakci, když na území Turecka došlo před lety k zatčení a věznění dvou mých kolegů –...

Do konečného rozhodnutí potentátů (i s hlavou státu) dohromady, mám nezcizitelné právo kibicovat. A v demokracii a svobodě, kterou podle Miroslavy Němcové už u nás máme, mám tu možnost i povinnost jistě i posléze.

Kvůli pojmům vznikají i války.

Ač by se to kdysi slušelo, nikdy jsem pražské Vinohradské třídě neříkal...

Jak to je jenom možné, že jsme si rozdělili Československo na dva státy a vlezli jsme do superstátu s dříve nepředstavitelným počtem úředníků, s mechanismem hodně podobným někdejší monarchistické nebo stranické nomenklatuře a nedemokratickému dirigismu?

Jak to jenom možné, že jsme vyklidili odedávné tradiční trhy, které dávaly...

Pamatuji dobu, kdy jsme se vzpouzeli. Víra v nepoznané a nadpřirozené nás od dětství odvracela od bigotní sevřenosti; krutě do našeho tradičního věření zasáhla válka. I zbraním se v ní žehnalo.
Ani těm, co zbraním žehnali, se její krutost a útrapy nevyhnuly.
Ani za války, ani po jejím konci.
Ač jsme toužili po osvobození, od potřeby patřit ke stádu, nepodařilo se.
Víru v Boha...
Není dobré, ani zdraví prospěšné zabředout do hloubky politiky. Oddával jsem se proto po delší době krásnému vínu z jižní Moravy. Rulandskému znovínskému modrému 2012 – „Jubilejnímu vínu augustiniánského opata“, z výběru hroznů ze Staré vinice v Havraníkách.

Je to svým způsobem služební nápoj chrámového obřadu.

Před nedávnem jsem oslavil šedesátiny jednoho jubilanta blízko...

Vepsali mi do kolébky, chceš-li to daleko dotáhnout, dbej, aby alespoň jeden z blízkých kamarádů byl Žid. Kolikrát jsem si vzpomněl na tento posvátný odkaz své maminky Vlasty, rozumné, pokřtěné moderní křesťanky. Sociálně spravedlivé.

Za  dětských let mé židovské kamarády ve většině Němci zbavili života. Přežili jenom nemnozí díky změněné...

Stačilo téměř pouhých 27  let od chvíle, která uplynula od 17. listopadu 1989  – dneska už si stále více myslím a pod nohama se mi objevují i průkazné indicie, že tenkrát šlo o dokonale dlouhodobě připravený estebácký převrat - s mnohostrannou cizí, tedy zahraniční - pomocí. I zvolení Václava Havla převážně komunistickým parlamentem za prezidenta, na doporučení Michaila...

Pamatuji, jak „občané druhého řádu“ odhazovali po 17. listopadu 1989 do Vltavy v blízkosti staroslavného pražského Mánesu dekorace, které jim odevzdal minulý „zločinný režim“ – dekoroval je za jejich umělecké konání. Desítky národních a zasloužilých umělců se někdejší pocty, o kterou předtím dajli jim, nedajli medajli sami tolik usilovali, se nakonec dobrovolně nebo pod...

Listoval jsem stránkami dávného literárního odkazu Julia Zeyera; překvapila mne jeho odhodlaná náklonost k carskému Rusku. Nebyl jediným. Svým hlubokým pohledem si mohl kdykoliv - i s Karlem Havlíčkem Borovským zároveň vůči „velkému slovanskému dubisku“ být rovněž hodně kritický. O Masarykovi ani nemluvě. Co se odehrává nyní, je odjinud. Většinou vyčerpáno z hodně kalné a nejspodnější české...
Neviditelná ruka trhu, úcta k mamonu, k bohatství a vzmáhající se chudoba, nadvláda peněz a dluhů s námi cloumají jako nikdy předtím. Občas, a nejsem jistě sám a jediný, shlédnu televizní pořad České televize s Michaelou Jílkovou a nenechám se, seč mi síly stačí, unášet zasvěcenými přítomnými. Ale spíše pečlivě sleduji text v dolní části obrazovky. Srovnávám, jak se od sebe dva odlišné pohledy...

Nepamatuji v uchované paměti, že bychom kdy očekávali podobné vzedmutí nenávisti vůči osobnosti, jaké v Československu vzplanulo proti všem zápasům o pravost rukopisů a při včlenění do případu Hilsneriáda, kterých se ujal Tomáš Garrigue  Masaryk.
     Byl proklet ještě dříve, než usedl na stolec. Hněv však dokázal vracet, profláknutému papalášovi už nikdy nepodal...

Často se vracím k novinářským rozhovorům Karla Čapka (Hovory s TGM), Egona Ervína Kische (i k fiktivním), věřím jim a hledám v nich poučení. Nikdo je, dříve vydané, už nečte, povalují se na regálech odložených knih v knihovnách – ve štalářích „Čtenáři čtenářům“. Nevěřím knižním dlouhým módním rozhovorům, třebas „dálkovým“ Karla Hvížďaly s Havlem, Schwarzenbergem, s Halíkem. V rozhovorech plných...

Jako žák školou povinný jsem se povinně zúčastnil za Protektorátu Böhmen und Mähren s milou paní učitelkou Neužilovou výstavy, pořádanej Ligou proti bolševismu, Národním souručenstvím a Kuratoriem pro výchovu mládeže. Byla instalována v jihlavském městském muzeu pod patronátem bývalého legionáře na Rusi, plk. Gšt., později protektorátního ministra osvěty Emanuela Moravce...

Dbám rady Egona Ervína Kische. Jdeš-li za reportáží, překroč práh hřbitova. Činím tak snad bez výjimky. Hřbitovy mi dávají obrovské ponaučení. Ve Světlé nad Sázavou mají novodobý, „posametový“ hrob, něco jako domov důchodců. Pro seniory, kteří nemají na zaplacení, nebo jimi potomci pohrdají. Je to asi více než pietní loučka. Je to něco jako pastouška nebo vejminek. Na vyšehradském památném...

Stránky