Archív článkov

Stalo se 2.listopadu 1952. V ten den byla ve Znojmě na kruhovitém Mariánském náměstí vztyčena socha na válcovitém piedestalu, dílo tehdy jednatřicetiletého ak. soch. Konráda Babraje (1921 – 1991). V místě, kde došlo při osvobození města 8.května 1945 k prvnímu setkání představitelů Znojma s Rudou armádou. Pomník byl postaven o sedm let později svépomocí a z dobrovolných...

Rusko-ukrajinský konflikt, ukrajinsko-ruský konflikt, speciální operace, agrese, mrtví, pravda i klamání, denacifikace, plnění plánu, šíření pravdivých i lživých informací, cenzura na běžícím pásu, ministerstva pravdy i lži, válka v přímém televizním, rozhlasovém, novinovém a elektronickém přenosu. Přijímání manuálů člověka, žáků a studentů pro jednání se sebou samým a s...

Hodnota slova a myšlenek neuvěřitelně klesá. Nikoliv až nyní! Žasneme!

Prožil jsem dobu – v níž byla mnohdy i zrada považována za lidskou přednost. Nerad, trochu s obavami před vychloubáním si připomínám příběh svého otce Jakuba Hrabici. Byl zatčen jako devětatřicetiletý komunista a jako náčelník Federace proletářských jednot na Moravském...

Doba je zapeklitá, jedni říkají, že je tu konflikt, jiní, že tu je válka. Umírají lidé!

Kdo by s válkou ještě včera počítal?

Málokdo.

Pamatuji si, když zrána v den osvobození od německých nacistů 9. května 1945 vylezly z brlohů v našem česko-německém městě Jihlavě, Iglau na Wienerstrasse...

Jsem pro okamžité zastavení krveprolévání na Ukrajině. Nechci, aby to byl výkřik. Nepřeji si, aby pokračovala válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Bouřím se proti bezuzdnému útisku a proti vykořisťování člověka člověkem Mám rád Zakarpatskou Ukrajinu a velké město Kyjev a Lvov. Stejně jako ukrajinský Černigov.

Plakal jsem nad bídou a nad ponižováním...

Budu hodně osobní. Stává se každému, kdo si v životě vytvořil k tomu druhému hluboký vztah. Můj otec, pacholek Jakub Hrabica, sluha Josefa Hybeše, náčelník Federace proletářských tělovýchovných jednot na Moravském Slovácku, narukoval za trest na vojenskou službu v Československé armádě na Podkarpatskou Rus, do Užhorodu.

Vrátil se domů s láskou...

Při jediné oficiální návštěvě prezidenta Vladimíra  Putina v Praze  mně nedovolili vstoupit na Olšanské hřbitovy – a tak jsem jej vyfotografoval při příchodu na pietní pohřebiště.  Zastavil se a ke zděšení ochranky se mně optal, zda jsem si přál fotografovat, odpověděl jsem, že ano.

Momentka se mi podařila.


...

Moje hanácká maminka Vlasta hýřila moudrostmi. Byly k nezaplacení! Kladla mi opakovaně na srdce moudra nad moudra a přikazovala, že jestli chci v životě uspět, měl by být jeden z mých kamarádů Žid.

Protože Židé jsou často velmi moudří a vzdělaní.

Daleko později, už v časech dospívání, jsem obrátil svou pozornost k ...

Prožil jsem romantická a krásná klukovská léta – bezprostředně po druhé světové válce, po útisku v nacistickém Protektorátu Bőhmen und Mähren, po návratu tatínka z německého žaláře až 12.května 1945. Odehrálo se vše v jihlavském českém a německém městě Jihlavě a Iglau. Žili jsme hned poté romantickém prostředí Foglarových Čtenářských klubů Junáka a Vpřed, kdy nad námi...

Zhrubli jsme!

Od návratu svého otce z věznice na Pankráci, po nevykonané a propáslé popravě – ohlášené na 7. 5. 1945 v tamní sekyrárně, jsme přestali být do jednoho v rodině katolíky.

Z bezbožného příkazu přednosty domácnosti, po osvobození Rudou armádou, jsme jako pokřtěni a biřmovaní vystoupili na jeho přání z ...

Meky, Miro byl sluníčkem mého světa.

Mluvil mateřštinou po otci a mateřštinou po mamince.

Nesnažil se být takovým, jako jiní z bezpočtu Slováků kolem mě.

Zpíval, plakal, hrál, mluvil tak, jak už nepromluví do českého prostředí a do kosmopolitního anglosaského světa nikdo jiný.

...

Naší ulicí trasoval v době mé nepřítomnosti pod střechou trasující agent Bohemia Energy, vedral se do bytu a začal s mou ženou agresivně a sprostě jednat; spočítal mé ženě, jak výhodnou energetickou agenturou představuje. Jeden z tisíců najatých podvodníků. Jakých je zde přehršel. Byl jsem v dalším jednání zcela bezmocný, odkazován na nejrůznější osvobozovací agentury...

Afghánistán jsem navštívil ve svém životě třikrát. Od těch dob mne k této zemi poutají nejenom vzpomínky, ale i mnohé, dosud živé lidské kontakty s těmi, kdo tam s puškou nebo s pistolí kdy pobývali.

Z této země jsem si přivezl nezapomenutelné, přestože dramatické dojmy.

Vlastní a moc cennou fotodokumentaci mi po...

Nepamatuji si, že by se v dřívějších dobách – v československé a v české ani ve slovenské historii urozené hlavy ze svého titulu komukoliv vůbec kdy omlouvaly.

Za roky, které jsme prožili po listopadu 1989 jsme toho svědky už podruhé.

Václav Havel se omluvil Němcům za zločiny páchané Čechy v Československu na...

Co se odehrává v poslední době kolem nás, je vskutku neuvěřitelné. Před našimi zraky se odehrává jakýsi utajený, až sci-fi – režim.

Jednoho dávného času, po roce 1990, jsem se procházel po rokycanském náměstí s politikem a znalcem kultury Čestmírem Císařem. Vyprávěl mi o tom, jak byl mimořádným československým velvyslancem u Rady Evropy. V ...

Rudá armáda vznikla z lidových milicí a ze zbytků carské armády v roce 1918. Porazila pod velením Lva Trockého Bílou armádu v občanské válce, která trvala až do roku 1922. Ta byla složená z monarchistů, zahraničních expedicí a z antikomunistů ze všech koutů světa.

Výřez monumentální černobílé fotografie, kterou kolorovala brazilská umělkyně...

Navzdory probíhajícím protičínským vichrům a vánicím, bouřím a povodním, zdaleka ne všichni jim jako mouchy sedají na lep. Ještě jsou a žijí statní jonáci. Když americký ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno pronesl v Senátu Parlamentu České republiky projev hodný opravdového protektora a varoval Čechy, Moravany a Slezany hlasitou vábničkou před případnou účasti Číny nebo Ruska na dostavbě...

Nemizející trauma dějin.

Dvaadvacátého srpna 1968 jsem jel vlakem z Prahy do Bratislavy; přespal jsem v mládežnické ubytovně YMCA; všichni zde byli v ilegalitě. Poznal jsem mezi nimi i ředitele Slovenské televize. Ostatní byli k nepoznání. Dalšího dne jsem se ocitnul v Bánské Bystrici.

Z pověření Ústředního výboru...

Herečka Věra Schránilová, manželka herce frakmena, šviháka Raoula Schránila, který jako syn diplomata hrával tenis v Plané nad Lužnicí s prezidentem Edvardem Benešem, mne často uctivě nabádala. Přikazovala, že je dobrým společenským imperativem jednou za šest let umět si vyměnit své některé přátele a nahradit je jinými. Totéž jiní mohou udělat ze své vůle s námi.

...

To se tedy máme opravdu čím chlubit!

Mrákotínská žula patří k nejcennějšímu národnímu stříbru české, moravské, slezské a slovenské krásné země. Je jedním z mála míst nerostného bohatství kraje pod horou Javořicí, které jsme ještě nikomu za humna neprodali.

Z této žuly postavil vděčný národ a společná republika Čechů...

Mám rád trpaslíky; opovrhuji však slabými a malými tvory s napoleonským komplexem. Pracoval jsem v instituci, ponořené do zahraničního kapitálu, kde malí měli dokonce i svůj klub. Jednou v týdnu měli poradu a pro své  jednání a chování obdrželi vypracovaný manuál, morální kodex.

Dostali jej dokonce přeložený do češtiny ze zámoří. Podle šéfa jeho účinnost vyzkoušeli Spojené státy...

Kamarádím s Číňanem Cai Zhiyiem. Je profesorem šanghajské univerzity, žije u nás už více než pětadvacet let, založil u nás rodinu. Živí se, co den dá a jako vzdělaný v oboru textilního designu – i prodejem konfekčního textilu. Fotografuje. S manželkou, stejně odborně vzdělanou, mají nesmírně vzdělaného a skvělého syna, hudebního virtuosa a ještě nadanějšího...

Na všech nádražích se vždycky kradlo, krade se a bude se krást! Z Ruska k nám se to špióny vždycky jenom hemžilo, hemží a bude stále hemžit.
 

Pravda je to odvěká
 

O tom jsem se přesvědčil i sám na sobě. V  tomto tisíciletí jsem byl na krakovském nádraží při nástupu do vagónu směrem Katovice okraden; podle policie a její kartotéky...

Byl jsem 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě  – od začátku do konce. Vloni jsem si na humpoleckém náměstí na propagandistických tabulích pod fotografiemi „lídrů sametu“ v  blízkosti tamního muzea přečetl, jak v Praze na Národní třídě tekla v ten den před třiceti lety proudem studentská krev. Za studií v zahraničí jsem se skamarádil se skvělým mladým černošským studentem, s Kubáncem...

Vypravil jsem s báglem a s Nikonem na Pražský hrad – do sídla českých králů a prezidentů – den před ukončením povinného veřejného rouškování, ústenkování, náhubkování. Pod nebeskou klenbou. Vešel jsem do míst, kterými pochodovaly dějiny mé vlasti. Po kolikáte to bylo – už ani nevím.

Skoro tu nebylo ani živé nohy, dvě hospody od Loretánského...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984