Archív článkov

Zpěvák Josef Laufer se nyní po skonu Karla Gotta nechal slyšet, že Česko má dva opravdové fenomény – Václava Havla a Karla Gotta. Není jediným, kdo takto smýšlí a má na takové srovnání jistě plné právo.

Vyjadřuje svobodně své mínění. 

Neztratili jsme paměť. Pamatujeme si, co se odehrávalo skoro po dva roky po...

Po celém světě je spolupráce se státní mocí vysoce oceňována; v USA jsou agenti FBI a CIA považováni za opravdové vlastence. Nejinak je tomu v sousedním Německu, není nad to, když někdo pomáhá BND. Ani v Polsku už tomu dneska není jinak, u nás se o dotyčných agentech BIS zatím jenom šeptá.

Uši Vlasti milené jsou v každém režimu nezbytné. Moc...

Není to tak dávno, kdy se u nás bouraly sochy Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Nepomuckého, kdy se odstřelila socha Josefa Vissarionoviče Stalina. Kdy se s oprátkami na krku odvážely sochy Klementa Gottwalda, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Jana Švermy. Není to tak dávno, kdy národní a zasloužilí umělci házeli své diplomy u Mánesa do stříbropěnné Vltavy. Není to tak dávno, kdy se na znojemském...

Můj tatínek Jakub Hrabica se narodil do velké moravskoslovácké rodiny. Přišel na svět v Poštorné u Břeclavi. Nikdo z bratrů ani ze sester neměl na vybranou; většinou třeli bídu, nebo našli místo u Bati. Dokonce se ve zralém věku od sebe značně odlišovali, jako voliči volili někteří vždy tu stranu, která jim nabízela práci a obživu. Narodili se do monarchie. Všichni...

Po téměř třicetileté propagandistické řežbě ze všech světových stran uskutečnil Český rozhlas PLUS „reprezentativní“ anketu. 

Po rozhlasových vlnách přenášel dílčí i globální odpovědi na otázku, koho mají Češi rádi (co do národnostního vztahu) – a koho až za hrob nenávidí, nebo koho také mají nenávidět.

Kdo jim je a...

V říjnu 1988 jsme většinou již dobře věděli, co jsou to „Potěmkinovy vesnice“.

Stručně zkrášlená a načinčaná skutečnost.

V osmdesátých letech XX. století u nás v řadě s jinými vycházel v češtině Výběr ze sovětského tisku pod titulem SPUTNIK; byl za babku, za 6, 40 Kčs, v barvě i černobíle o 160 stranách.

...

Psal se rok 1959. V něm letěla do vesmíru sovětská kosmická raketa s Lajkou. Na moskevské studentské koleji, v korpusu „B“, jsme za hluboké noci zvěděli úžasnou zvěst; za člověka vyletěl do vesmíru pes. Úžasnou zprávu sdělila sovětská tisková agentura TASS. Běželi jsme radostí bez sebe – my Češi, Slováci, Moravané gratulovat svým kamarádům – Rusům, Bělorusům, Tuvincům,...

Originálnost
 „Není nad původnost!
každý po ní touží:
lidé chodí přes most,
to já půjdu louží.“
 

Karel Havlíček Borovský
 

Sladké i břitké slovo poezie člověka oblažuje.

V nedávných rozpomínáních na okamžiky, kdy se zrodil samostatný stát, Československá republika, jakoby neexistovaly básně, jakoby ty,...

Bilancování je vlastní každému společenskému uspořádání; nasvědčuje a chlubí se jím všichni aktéři, kteří chtějí ukázat nejen své výsledky, ale především i svou velikost.

Jeden ze zakladatelů samostatného československého státu Tomáš Garrigue Masaryk ve svém prvním poselství v roce 1918 uvedl:

„Získali jsme si...

Nekrology do novin psali Jan Neruda i Karel Čapek. Vycházely pamětní listy ke cti života a díla zesnulých, o novináři Karlu Havlíčkovi Borovském, o spisovatelce Boženě Němcové, o básnících – Jiřím Wolkerovi, Josefu Horovi, Stanislavu K. Neumannovi, prezidentu Tomáši G. Masarykovi, o skvělém politikovi, diplomatu Janu Masarykovi, o spisovateli – legionáři Františku...

To je výrok šéfredaktora rozhlasové stanice ČRo 2-Plus v den 15. června 2019, kdy se odehrála inaugurace slovenské prezidentky. Tento muž prý působil několik let na Slovensku a má podle moderátorky právo míchat kartami v sousední zemi.

Nikita Sergejevič Chruščov by o něm v dávných časech jiné epochy otevřeně řekl: „Škoda mladého soudruha!“...

V těchto dnech probíhá sklizeň domácích raných brambor. Spotřebitelům se dostává na stůl plodina, která neodlučně patří do české (stejně jako do slovenské) domácnosti, patří na každý stůl.

Klimatické podmínky posledních týdnů pomohly, že raným bramborám se doma dařilo. A daří se i nyní. Kdyby nedošlo k závažným systémovým chybám včera – a tato...

Pošťáka viděti, štěstí míti!

Chodí jenom občas; roznáší zásilky jenom nahodile, nenosí dopisy, nenosí noviny. Nedoručuje vánoční, velikonoční ani srdečná blahopřání.

Pošta i člověk jsou v krizi.

Schránky jsou přecpány reklamou, kterou nikdo nečte. Vrší se jí i kontejnery s papírem.

Ale český básník stále ještě žije a básní.

Jsem tomu moc rád, že žije básník,...

Před mnoha lety jsem se vyučil v pražském ČKD Stalingrad v Odborném učilišti pracovních záloh číslo 13 univerzálním soustružníkem. Osud mne zavedl mezi skvělé mladé muže z Čech, Moravy, Slezska i ze Slovenska. Navždycky zůstali v mé paměti z mnoha jiných hlavně Karol Vrábel a Viliam Drlička z Piešťan.

Před maturitou je z důvodu sociálního...

1. kapitola

Počátkem devadesátých let Syndikát novinářů České republiky prodal někdejší zámek Českého svazu novinářů Roztěž jednomu asijskému velkokapitalistovi.

Tehdy se odehrál jeden příběh. 

Při cestě na místo šlechtického sídla zastavilo vozidlo bohatého člověka a z něho vystoupila...


Dávno si už nemyslím, že stále používaná forma prvomájových demonstrací, jaké se drží i KSČM, ale i jiné politické strany, bojující nepřestajně o politickou moc, je tím nejlepším a trvalým projevem. Nic jiného si však nemyslím ani o protichůdné straně, která se staví do role obránce demokracie a svobody, pod deštníkem záchrany a ochrany lidských práv.

...

Dávno to bylo, záviděl jsem Italům! Mohli v Bologni demonstrovat, kdy a když se jim zachtělo; nesměli se však nikdy bouřit proti USA a urážet italského prezidenta.

Mohli pískat i bubnovat!

Luigi Longo a Enrico Berlinguer vedli na demonstracích dialog s demonstranty.

„Za co stojí naše italská vláda“ – optal se Luigi Longo, generální tajemník Italské komunistické strany...

V poslední sváteční den jsme prošli bezpečnostními rámy do areálu Pražského hradu; až k bráně Chrámu svatého Víta. Klidně, spořádaně, noblesně. Češi, Korejci, Španělé, Slováci, Italové, Francouzi, Číňané, Rusové a Ukrajinci.  

Ti poslední z Užhorodu a Mukačeva nám dokonce poskytovali hygienický servis.

Ještě před několika měsíci se předháněli čeští kandidáti v prezidentských...

Z českých veřejnoprávních mediálních zdrojů, fungujících i z mého přispění, jsem zvěděl, že do Prahy soukromě zavítala nová prezidentka Slovenské republiky. Konečně, do toho nikomu nic není, ctíme soukromí, když se vypravila do hlavního města České republiky, kam hned po svém zvolení zavítá na budoucí první oficiální návštěvu.

Do soukromí...

Teprve několik dnů uplynulo od ostudného dvacátého výročí napadení Bělehradu leteckými eskadrami NATO v roce 1999.

Váže mne k tomu několik vzpomínek.

V šedesátých letech XX. století jsem se zúčastnil mezinárodního semináře v azerbajdžánském Baku, konaným pod názvem: „Sovětský svaz buduje komunismus.“ Byli jsme mladí...

V Juditině věži na konci Karlova mostu bydlel ještě před desetiletím od roku 1939 někdejší pasíř, umělec Eda Šmejkal. Vyřezával z různých dřev, hodně rád z tují, ale i z lípy, ptáčky a čeští malíři je pro něho pomalovávali do svých výtvarných kabátů; vzniklo jich několik stovek. Ve všech výtvarných proudech a směrech. Rozletěli se do celého světa. U Šmejkalů v pokoji s ...

Dopoledne 15. března 1939 zatklo jihlavské gestapo mého otce Jakuba; československá státní policie předala německé branné moci seznamy všech členů KSČ a organizovala se svými kolegy akci „Mříže“. Otec byl komunista, Moravský Slovák.

Mou tetu s proutěnou nůší odvedli slovenští četníci den předtím z Plaveckého Štvrtku na vlak a šupem ji poslali...

Na V. sjezdu Československého svazu mládeže ve Sportovní hale v Praze 7 – Holešovicích v červnu 1967 jsem se potkal na toaletě s prezidentem Antonínem Novotným, v té místnosti se jeden s druhým nezdraví.

Hlava státu zaklela, proč tam nejsou ručníky, byť jenom papírové. Dal jsem mu za pravdu.

Na Fondu národního...

Už při našich posledních přímých prezidentských volbách mi něco hned od počátku vrtalo hlavou; opět a znovu může být prezidentem státu téměř každý. Kdo má předpokládaný věk, peníze a sesbírané podpisy. Přede mnou defilovaly osobnosti ve své většině neznámé, nevýrazné, ničím pozoruhodné; zkrátka někdy i skoro bezvýznamné.

Čertovo kopýtko bylo v...

Listovat v paměti není pokaždé příjemnou procházkou – ani po cestách trnité historie. Obracení jejích jednotlivých listů se může někdy stát pro člověka utrpením i trápením. Zejména, když poměřujeme roli člověka ve včerejším a nynějším režimu.

Někteří se v tomto srovnání nyní holedbají a ověnčují tituly historiků, politologů, komentátorů,...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984