Archív článkov

Házení hrachu na zeď? Zdá se! Ale není to zase tak zcela bez výsledku. Jsme svědky nesmírné masáže, kterou nám poskytují česká média a jejichž charakter a morálku ve vánočním projevu přesně definovala hlava státu

Označila je za volební štáb Hillary Clintonové.

Před časem jsem se nakrátko při pražské cestě paní...

Den před Štědrým dnem odvysílala ČT 24 pořad, který se hluboce ponořil do odcizení člověka člověku, přibližoval ústy moudrých, jak se řítíme do neustále hlubšího individualismu, který se bude podle respondentů neustále prohlubovat a zvětšovat. V rozpadu rodiny, v sousedských vztazích, napříč námi a vůkol nás. Není prý před ním úniku ani návratu.

...

Ani ve snu by mne, a to i v mém vlastním umanutém zájmu, nikdy nenapadlo, že se najde ještě v roce 2016 někdo z českých autorů (jsoucích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku doma) – historiků, spisovatelů literatury faktu, kdo se posune dál, než přešlapovali před ním dávno jiní.

Nepředpokládal jsem, že se nalezne odvaha nahlédnout jiným pohledem do spisů života...

K málokomu se slétlo v okamžiku konce života, završení díla, smrti, tolik názorových krkavců, jako v těchto dnech k zesnulému představiteli Kubánské republiky – Fidelu Castrovi. U jeho jména a příjmení se střídala označení – revolucionáře, hrdiny, katolíka, komunisty, zlosyna, diktátora a dokonce i masového vraha. Jeho jméno na rozdíl od krkavců nebude nikdy zapomenuto....

Jakoby na okamžitě splněnou společenskou objednávku dalo pražské nakladatelství Epocha na knižní pulty a do knihoven  titul nadmíru aktuální a potřebný. Autorem knihy „Rudá hrozba – Antikomunismus v USA 1917 – 1954“ je představitel nastupující generace historik Daniel Srch (1986). Považujme jeho útlou práci za manuál v orientaci, co je to vlastně v neustále opakující...

Dlouhá léta života jsem se přátelil se Srby, Černohorci, Chorvaty, Makedonci, zkrátka – tenkrát s Jugoslávci, což mnohé po prožitých tragédiích nyní silně irituje. Těžko jsem nesl přelety bombardovacích letadel na Bělehrad v nedávných letech, krátce poté, kdy jsme se stali členy NATO. Proklínal jsem všechny, kdo si v tomto díle namočili prsty. Proklínal jsem později...

Před dvaceti sedmi lety, 17. listopadu 1989 jsem šel s ostatními, zdaleka ne jenom se studenty, z Albertova přes Vyšehrad na Národní třídu; očitým svědkem mé přítomnosti byl tehdy kolega novinář Petr Hájek, později nablízku Václavu Klausovi. A snad jsme tam šli spolu s několika dalšími i s hercem Josefem Kemrem, oblečeném v džínovém tralaláčku a v džínovém obleku....

Spojité nádoby jsou fyzikálním imperativem; diplomacie je souhrnem zahraničních vztahů. Málokdy je však diplomacie projevem lidské domluvy. Když se na pražském Loretánském náměstí, v blízkosti Černínského paláce, odhalovala socha významného českého ministra zahraničí a později i prezidenta dr. Edvarda Beneše, odnášel jsem si v paměti zajímavý příběh. Řečnil předseda...


Pamětníci nezapřou kukuřičné vánice Nikity Sergejeviče Chruščova při jeho monumentální návštěvě Spojených států v šedesátých letech XX. století. Nadchl se pro pěstování této plodiny a přijal pseudonym „kukuřičníka“ („kukuruznika“). Tehdy spatřoval v kukuřici produkt zvláště k vyšší produkci masa; nikoliv doplněk k obohacení pohonných hmot nebo zdroj do bioplynek a...


Osud a náhody mne dali několikrát dohromady s nesmírně vzdělaným hercem Pavlem Landovským, včera, 11. září 2016 by mu bylo osmdesát let. Měli jsme podobné zážitky z dětství. Byli jsme vrstevníky. Před šesti lety jsme mu v Havlíčkově Brodě odhalili překrásnou bronzovou desku sochaře Radomíra Dvořáka, autora monumentálních sochařských děl pod širým nebem v někdejších...


Stále mi leží v hlavě myšlenka provozující ještě profesorky, která skoro nikdy neudrží jazyk na zámek. Občas káže páté přes deváté, dokonce i na rozhlasových vlnách. Před mnoha lety ji ostatní studenti na vysoké škole potajmu říkali, pro její horlivost a umanutost - „rudá fena“. Neladil mi ten urážlivý pseudonym, zvláště proto, že se týkal ženské bytosti. Ale v mnoha ohledech si jej za...


Vylidněný Václavák před polední sobotní demonstrací 25. června 2016 proti válce a za mír. Proti NATO! - Ano, mír! NATO, ne! Na protest a k vzplanutí  hněvu vůči herci v roli „protektorátního“ ministra obrany Martinu Stropnickému, proti armádnímu generálu v cizích službách Petru Pavlovi. Křivému jako turecká šavle. Připodobněnému řečníky k tragickému osudu plk.gšt....

Skoro neznám nic a nikoho, koho by a co by polistopadoví vítězové nechali na pokoji; vzali to opravdu z gruntu. Kde jim to podle mustru neštymovalo, vyrazili se smyšlenkami. Anebo lhali, až se prášilo – nebo jakoby se nechumelilo.  Z Bedřicha Engelse udělal Mesiáš ješitného filozofa. Slouhové změnili i název ulice, ve které aktér „lásky a pravdy“ bydlel ve vlastním domě...

Před několika dny se konal Den Ruska, novodobý státní svátek Ruské federace. Připomněli si jej diplomaté spolu s hosty i v Praze. Slavnostní projevy byly z obou stran uměřené. Diplomaté ze Západu však zpozorněli, když místopředseda sněmovny Vojtěch Filip v souvislosti s odkazem na některé vážné hrozby míru připomněl, že se doba hodně podobá jiné době na počátku...

Ač již nemáme téměř dvě desetiletí jakoukoliv bojeschopnou armádu, přesto ji v místech nahrazují, zvláště při slavnostech či pohřbech, dobrovolné i stálé hasičské sbory v čele s generalitou. Před očima se šikují nejrůznější seskupení aktivních vojenských záloh. Máme bezpočet nejrůznějších militarklubů z protichůdných stran - v průsečíku století. Ke cti k našim předkům...

Už se jednou musíme smířit s tím, co nám režim naservíroval. Na světě je přece jenom jediná pravda. Ta, kterou nám do hlavy  vtloukají vítězní  kormidelníci doby.  Málokdo čte – kdyby jenom trochu četl, hodně se dozví o Hitlerovi, o Stalinovi jako o krvavých zločincích, dozví se více o zlotřilém Putinovi – novém Stalinovi, hodně si z nových knih vtluče do hlavy  i z pera...

Před letošním přímým přenosem z terezínské tryzny se český televizní divák dozvídá, nejen kolik tisíc bylo českých a evropských obětí – a to ještě 2. května 1945, ale i kolik Němců bylo z Československa odsunuto, včetně ztrát na životech. Ani muk o tom, že se tak stalo na základě kategorického rozhodnutí velmocí, protifašistické koalice, která přijala k řešení tento – na...

Doba plyne, pro fotografa šance, pro fotografovaný subjekt – přestupek, dokonce možný zločin. Jak měsíce plynuly, byl jsem u toho, s fotoaparátem Nikon. Na nádvoří ruzyňských kasáren jsem zvěčňoval vojáky US ARMY, příslušníky „dragounské jízdy“ – která projela  přes území České republiky. Většinou měli její vojáci tmavou pleť, byli sympatičtí  a přijeli z jedné ze stovek...

Prvním, kdo se chopil pera v polovině třicátých let minulého století a odhodlal se k napsání Rooseveltova životopisu byl americký spisovatel Emil Ludwig. Jako jednoho z mála jej osobně přijal populární americký prezident.

Autor průkopnické monografie tehdy vyslovil obavy nad svou zamyšlenou prací a Rooseveltovi to otevřeně řekl: „Pro mne to je...

Málokdo si povšimnul nedávných slov Vladimíra Putina, že Turecko je dávný přítel Ruska, ale nikoliv z jeho pohledu je přítelem Ruska současná turecká politická reprezentace.

Nevím, proč to druhé nemůže platit nyní i pro nás. Maně si vzpomínám ze své práce v redakci, když na území Turecka došlo před lety k zatčení a věznění dvou mých kolegů –...

Do konečného rozhodnutí potentátů (i s hlavou státu) dohromady, mám nezcizitelné právo kibicovat. A v demokracii a svobodě, kterou podle Miroslavy Němcové už u nás máme, mám tu možnost i povinnost jistě i posléze.

Kvůli pojmům vznikají i války.

Ač by se to kdysi slušelo, nikdy jsem pražské Vinohradské třídě neříkal...

Jak to je jenom možné, že jsme si rozdělili Československo na dva státy a vlezli jsme do superstátu s dříve nepředstavitelným počtem úředníků, s mechanismem hodně podobným někdejší monarchistické nebo stranické nomenklatuře a nedemokratickému dirigismu?

Jak to jenom možné, že jsme vyklidili odedávné tradiční trhy, které dávaly...

Pamatuji dobu, kdy jsme se vzpouzeli. Víra v nepoznané a nadpřirozené nás od dětství odvracela od bigotní sevřenosti; krutě do našeho tradičního věření zasáhla válka. I zbraním se v ní žehnalo.
Ani těm, co zbraním žehnali, se její krutost a útrapy nevyhnuly.
Ani za války, ani po jejím konci.
Ač jsme toužili po osvobození, od potřeby patřit ke stádu, nepodařilo se.
Víru v Boha...

Rmoutí mne, že v některých ohledech nejsme a již se neprojevujeme téměř jako národ. Spíše se vyjevujeme před okolním světem jako nepochopitelná rozhádaná a nenávistná cháska, skoro chátra. Běsníme s vyceněnými, mstivými zuby malého vzteklého skřítka proti velkému slovanskému medvědovi. Hodně podobně, jako se u nás dělo v okamžiku, do značné míry vnucené poválečné „...

Není dobré, ani zdraví prospěšné zabředout do hloubky politiky. Oddával jsem se proto po delší době krásnému vínu z jižní Moravy. Rulandskému znovínskému modrému 2012 – „Jubilejnímu vínu augustiniánského opata“, z výběru hroznů ze Staré vinice v Havraníkách.

Je to svým způsobem služební nápoj chrámového obřadu.

Před nedávnem jsem oslavil šedesátiny jednoho jubilanta blízko...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984