Archív článkov

Meky, Miro byl sluníčkem mého světa.

Mluvil mateřštinou po otci a mateřštinou po mamince.

Nesnažil se být takovým, jako jiní z bezpočtu Slováků kolem mě.

Zpíval, plakal, hrál, mluvil tak, jak už nepromluví do českého prostředí a do kosmopolitního anglosaského světa nikdo jiný.

...

Rád si povídal o smrti.

Znal dopodrobna své útroby. Zejména prudce pohlížel do svých střev, do slinivky břišní, do žaludku a do ledvin. Bavil se o vyměšování a o příčinách vedoucích ke smrti.

Kromě Jiřího Wolkera s jeho epitafem /„Básník, jenž miloval svět, ... zemřel mlád dvacet čtyři let“/, napsal svůj epitaf...

Nekrology do novin psali Jan Neruda i Karel Čapek. Vycházely pamětní listy ke cti života a díla zesnulých, o novináři Karlu Havlíčkovi Borovském, o spisovatelce Boženě Němcové, o básnících – Jiřím Wolkerovi, Josefu Horovi, Stanislavu K. Neumannovi, prezidentu Tomáši G. Masarykovi, o skvělém politikovi, diplomatu Janu Masarykovi, o spisovateli – legionáři Františku...

Všední i nevšední život byl ke mně mnohokrát hodně štědrý; zásluhu jsem na tom měl pramalou. Po vyučení a po dělnické práci v ČKD Stalingrad a v jihlavském Motorpalu, na níž nedám dopustit, jsem nějaké roky působil v Československém svazu mládeže. Přes současnou ostrakizaci minulosti jsem si i odtud odnesl plnou nůši zážitků. Poznal jsem zpěváka srdci blízkého Waldemara...

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984