Před několika dny odešel do uměleckého nebe český filmový režisér a pedagog prof. Antonín Kachlík. Drobný, vnímavý člověk, pozorný a myslící muž. Jenom toto označení by jej proslavilo v každém normálním světě. Nikoliv však našem, který nás obklopuje. Ale vše se odehrávalo občas poněkud jinak. Narodil se v Rozdělově na Kladensku 26. února 1923, zemřel 20. dubna 2022 v ...

Je to dávno, psal se rok 1952. Šlo mi na šestnáctý rok věku. Přišel jsem z Jihlavy do Prahy, aby se ze mě stal nikoli básník, jak se mne o tom snažil...

Meky, Miro byl sluníčkem mého světa.

Mluvil mateřštinou po otci a mateřštinou po mamince.

Nesnažil se být takovým, jako jiní z bezpočtu Slováků kolem mě.

Zpíval, plakal, hrál, mluvil tak, jak už nepromluví do českého prostředí a do kosmopolitního anglosaského světa nikdo jiný.

S Emilem Zátopkem jsem se poprvé potkal ve svých jedenácti letech. Bylo to v roce 1947. Jel jsem vlakem z Jihlavy přes Okříšky do Třebíče fandit Emilovi na Velkou cenu Třebíče. Konala se na stadionu Horácké Slávie. Po běhu na 5 000 m, který Zátopek vyhrál, jsem si k němu šel nechat podepsat jízdenku ČSD Odmítl mně s tím, že se na drážní jízdenky nikomu nepodepisuje.

Jak zvláštní? Mám se dát do psaní řádek pro slovenské Nové slovo o prvním dobyvateli kosmu – o Juriji Gagarinovi. O jeho letu do kosmu. A to v  situaci, kdy se poměry na planetě zcela obrátily z nohou třeba na hlavu. Z někdejších přátel na věčné časy jakoby se nyní od rána do večera klubali nepřátelé na život a na smrt.

Kolik mých novinářských...

Rád si povídal o smrti.

Znal dopodrobna své útroby. Zejména prudce pohlížel do svých střev, do slinivky břišní, do žaludku a do ledvin. Bavil se o vyměšování a o příčinách vedoucích ke smrti.

Kromě Jiřího Wolkera s jeho epitafem /„Básník, jenž miloval svět, ... zemřel mlád dvacet čtyři let“/, napsal svůj epitaf...

Najatí a nikoliv nezištní pražští barbaři polili za letošní letní noci barvou krve a barvou májového šeříku pražskou sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Nestalo se poprvé.

Starosta městské části Praha 6 (shnilé jablko nespadlo daleko od stromu) nasadil do televizních kamer úšklebek „číslo 6“ a odeslal do etéru demarši, podobnou té, jakou...

Nekrology do novin psali Jan Neruda i Karel Čapek. Vycházely pamětní listy ke cti života a díla zesnulých, o novináři Karlu Havlíčkovi Borovském, o spisovatelce Boženě Němcové, o básnících – Jiřím Wolkerovi, Josefu Horovi, Stanislavu K. Neumannovi, prezidentu Tomáši G. Masarykovi, o skvělém politikovi, diplomatu Janu Masarykovi, o spisovateli – legionáři Františku...

Na Vysoké škole hotelové v Praze 8 – Kobylisích přejmenovali koncem března 2019 školní knihovnu na „Knihovnu Dr. Jaroslava Holoubka“ a odhalili jeho bustu, dílo ak. soch. Ladislava Janoucha. Byl jsem pozván a chvíle tam strávené – se skvělým cateringem, jaký umějí připravit pro gurmány jenom opravdoví mistři a jejich studenti, mi před očima běžel život a práce mého...

„Dubček byl kovaný komunista. Nejvíce směšný byl v okamžiku, kdy si myslel, že se stane po revoluci československým prezidentem, a ve své prostoduchosti nemohl stále pochopit, že doba už si nežádá dalšího komunistu na Hradě.“
Martin Lukeš, Magazín DNES, 16. 8. 2018

Není mi známo, kdo byl hlavním kormidelníkem nedávné silné a hlučné...

Karel Klapálek, narozen 26. května 1893 v Novém Městě nad Metují – zemřel 18. listopadu 1984 v Praze.

Koncem sedmdesátých let jsem napsal dopis armádnímu generálovi Karlu Klapálkovi, hrdinovi od Zborova, Tobrúku a od Dukly, abych ho mohl navštívit. Brzy jsem od něj obdržel korespondenční lístek a hned při prvním setkání mi k mému údivu...

Byl z rodu nejryzejšího. Batelovský rodák.  Syn kováře. Zdeněk Mahler.

Kdyby byl mladším, byl by to opravdový prezident pro chatrnou zemi v ještě ohroženějším a chatrnějším světě. Chovali jsme k sobě navzájem velkou úctu. Vykali jsme si. Vážnost nelze sdělit ani připodobnit. Ničím a nikdy. Znali jsme se dávno – od nepaměti – osobně i z knížek...