Archív článkov

V životě jsem se potkal a rozmlouval s dvěma ženami, které, díky vědě a konstruktérům, dostaly křídla a poznaly kosmos. Valentínu Těreškovovou (1937) poprvé v roce jejího jediného kosmického letu. Bylo to v roce 1963 v Praze a pak mnohokrát. Na Ukrajině v SSSR, v Bulharsku a jinde. V roce 2009 jsem se setkal v přítomnosti ruského kosmonauta Alexeje Leonova s americkou...

Před několika dny odešel do uměleckého nebe český filmový režisér a pedagog prof. Antonín Kachlík. Drobný, vnímavý člověk, pozorný a myslící muž. Jenom toto označení by jej proslavilo v každém normálním světě. Nikoliv však našem, který nás obklopuje. Ale vše se odehrávalo občas poněkud jinak. Narodil se v Rozdělově na Kladensku 26. února 1923, zemřel 20. dubna 2022 v ...

V pozdní noci z 24. na 25. říjen 1955 jsme projížděli na korbě vétřiesky branou kasáren, stojících nedaleko od právě tehdy nově postaveného Hotelu Internacionál v pražských Dejvicích. Byl postaven hlavně pro sovětské poradce – důstojníky. Byli jsme vojáky Strážního praporu MNO. Vedle mě seděl pod zelenou plachtou stejně jako já vyjevený vojenský bažant, slovenský...

„Je radostí a štěstím pro člověka, který píše své vzpomínky,
když svědkové jeho dnů žijí a když nám jejich přátelství není
odepřeno. Žel je jich už málo a čas letí…
VÍTĚZSLAV NEZVAL, král básníků
 

Je to dávno, psal se rok 1952. Šlo mi na šestnáctý rok věku. Přišel jsem z Jihlavy do Prahy, aby se ze mě stal nikoli básník, jak se mne o tom snažil...

Život je nevyzpytatelný. Mezi haraburdím panelového bytu jsme začali zgruntu u nás doma uklízet. Hledání a ztráty byly gigantické. K radosti své jsem nakonec objevil svůj velmi rozsáhlý imprimovaný rukopis rozhovoru z roku 1997 s Egonem Bondym (*1930 – Ɨ 2007).

Tenkrát Egonek hodně zlobil. Nebyl sám.

Padli jsme si...

Meky, Miro byl sluníčkem mého světa.

Mluvil mateřštinou po otci a mateřštinou po mamince.

Nesnažil se být takovým, jako jiní z bezpočtu Slováků kolem mě.

Zpíval, plakal, hrál, mluvil tak, jak už nepromluví do českého prostředí a do kosmopolitního anglosaského světa nikdo jiný.

...

Motto:

„Kvete mateřídouška
Mezi Lipnicí a Světlou
jdou Hašek a malíř Panuška
Lidé je tam potkávají
Těch pár kroků
jdou už přes sto roků“
František Uher


Zářijovou Prahou pochodují v sobotu 4. září 2021 oživlé legionářské šiky. Po stovce let si připomínají vznik Československé...

S Emilem Zátopkem jsem se poprvé potkal ve svých jedenácti letech. Bylo to v roce 1947. Jel jsem vlakem z Jihlavy přes Okříšky do Třebíče fandit Emilovi na Velkou cenu Třebíče. Konala se na stadionu Horácké Slávie. Po běhu na 5 000 m, který Zátopek vyhrál, jsem si k němu šel nechat podepsat jízdenku ČSD Odmítl mně s tím, že se na drážní jízdenky nikomu nepodepisuje.

...

Básníka, překladatele, literárního vědce Viliama Turčányho jsem poznal v osmdesátých letech minulého století. Ve švýcarském Merlingenu jsme si jeden druhému padli do oka. Stalo se tak i díky šefredaktorovi římského kulturně společenského časopisu Scena Illustrata Italo Carlo Sestimu.

Cílem italského prestižního magazínu bylo spojovat „studenou...

Jak zvláštní? Mám se dát do psaní řádek pro slovenské Nové slovo o prvním dobyvateli kosmu – o Juriji Gagarinovi. O jeho letu do kosmu. A to v  situaci, kdy se poměry na planetě zcela obrátily z nohou třeba na hlavu. Z někdejších přátel na věčné časy jakoby se nyní od rána do večera klubali nepřátelé na život a na smrt.

Kolik mých novinářských...

„Když pliveš vzhůru, zakryj si tvář.“
Z oděského mudrosloví
 „Neznalost neznalosti je nemocí ignoranta.“
A. B. Alcott

 

Můj třídní profesor češtiny, literatury a lehký atlet, běžec na 400 m a 800 m Jaroslav Točík si 17. listopadu 1989 oblékl nové sako.

Ještě rok před majetkovým převratem se před...

Rád si povídal o smrti.

Znal dopodrobna své útroby. Zejména prudce pohlížel do svých střev, do slinivky břišní, do žaludku a do ledvin. Bavil se o vyměšování a o příčinách vedoucích ke smrti.

Kromě Jiřího Wolkera s jeho epitafem /„Básník, jenž miloval svět, ... zemřel mlád dvacet čtyři let“/, napsal svůj epitaf...

Na rozloučenou: Poslední sbohem pro Karla Gotta; napsáno pro Nové slovo v letošním horkém létě; psal se 19.červenec 2019;  přál jsem si, aby se Karel radoval a někteří z našich dnů hodně a hodně  červenali a mráz je strašně štípal do jejich křivých ksichtů! Karle, čau!


V porotě STM (Soutěže tvořivosti mládeže) v padesátých letech dvacátého století byl básník...

Najatí a nikoliv nezištní pražští barbaři polili za letošní letní noci barvou krve a barvou májového šeříku pražskou sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Nestalo se poprvé.

Starosta městské části Praha 6 (shnilé jablko nespadlo daleko od stromu) nasadil do televizních kamer úšklebek „číslo 6“ a odeslal do etéru demarši, podobnou té, jakou...

V porotě STM (Soutěže tvořivosti mládeže) v padesátých letech dvacátého století byl básník Stanislav Neumann, svazáci Josef (Pepa) Brát, Rudolf Zeman a dirigent a hudební skladatel Vadim Petrov.

Soutěž se odehrávala ve Slovanském a v Obecním domě, Karel Gott exceloval.

Místní kolo ČKD proběhlo ve velkých sálech –...

Nekrology do novin psali Jan Neruda i Karel Čapek. Vycházely pamětní listy ke cti života a díla zesnulých, o novináři Karlu Havlíčkovi Borovském, o spisovatelce Boženě Němcové, o básnících – Jiřím Wolkerovi, Josefu Horovi, Stanislavu K. Neumannovi, prezidentu Tomáši G. Masarykovi, o skvělém politikovi, diplomatu Janu Masarykovi, o spisovateli – legionáři Františku...

Země s deseti miliony obyvatel už nejednou ve své historii zacházela naprosto hanebně se svými nadanými a talentovanými lidmi. Jedině tak mohla v českém národě vzniknout a zakořenit lidová průpovídka o tom, že práce by měla být tím posledním, co by nás mělo živit.

K talentovaným a odborně schopným lidem dodneška řadím Františka Čubu ze...

Na Vysoké škole hotelové v Praze 8 – Kobylisích přejmenovali koncem března 2019 školní knihovnu na „Knihovnu Dr. Jaroslava Holoubka“ a odhalili jeho bustu, dílo ak. soch. Ladislava Janoucha. Byl jsem pozván a chvíle tam strávené – se skvělým cateringem, jaký umějí připravit pro gurmány jenom opravdoví mistři a jejich studenti, mi před očima běžel život a práce mého...

Vzedmutá hladina. Nejprve jsem zaznamenal ohlasy zvenku na vyznamenání Jarka Nohavici Puškinovou medaili od Vladimíra Putina. Jeden z mnoha mi přišel z dalekého Mexika. 

„Zaznamenala jsem, jak prý v Česku prudce klesá obliba Jaromíra Nohavici, okamžitě po vyznamenání Vladimírem Putinem. Jak je ta přízeň proměnlivá,“ píše mi pisatelka, která...

„Dubček byl kovaný komunista. Nejvíce směšný byl v okamžiku, kdy si myslel, že se stane po revoluci československým prezidentem, a ve své prostoduchosti nemohl stále pochopit, že doba už si nežádá dalšího komunistu na Hradě.“
Martin Lukeš, Magazín DNES, 16. 8. 2018

Není mi známo, kdo byl hlavním kormidelníkem nedávné silné a hlučné...

Kolik šmoků se již opakovaně pokusilo v posledních desetiletích zcela zašlápnout prof. Zdeňka Nejedlého. Čím vším byl užitečný a čím byl především ostudný. Kolik dobra – avšak hlavně kolik zla se dopustil.

Skoro se to podařilo – nejenom v jeho případě.

Až se zjevila zčista jasna svým obsahem a rozsahem skvělá kniha...


Karel Klapálek, narozen 26. května 1893 v Novém Městě nad Metují – zemřel 18. listopadu 1984 v Praze.

Koncem sedmdesátých let jsem napsal dopis armádnímu generálovi Karlu Klapálkovi, hrdinovi od Zborova, Tobrúku a od Dukly, abych ho mohl navštívit. Brzy jsem od něj obdržel korespondenční lístek a hned při prvním setkání mi k mému údivu...

Ve dnech 4. – 6. května 2018 se uskutečnila v Lipnici nad Sázavou Mezinárodní konference o životě a díle Jaroslava Haška. Přijeli znalci z České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska, Ruska, Ukrajiny, Norska, fotografoval je i Číňan. Promluvil velký znalec Haškova odkazu Radko Pytlík a všichni přítomní.


Haškova socha z ateliéru...

Byl z rodu nejryzejšího. Batelovský rodák.  Syn kováře. Zdeněk Mahler.

Kdyby byl mladším, byl by to opravdový prezident pro chatrnou zemi v ještě ohroženějším a chatrnějším světě. Chovali jsme k sobě navzájem velkou úctu. Vykali jsme si. Vážnost nelze sdělit ani připodobnit. Ničím a nikdy. Znali jsme se dávno – od nepaměti – osobně i z knížek...

Ojedinělé dílo se ve slovenské a české literatuře faktu objevilo koncem roku 2015 z pera Rudolfa Belana pod titulem „Zväzáci – (1945 – 1970)“ z produkce nakladatelství Slovart.

Líčí existenci mládežnické a dětské organizace v poválečném Československu. Popisuje jejich problémy a snaží se o vytvoření pravdivého obrazu. Zatím však nemá...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984