Archív článkov
Od června přišla asi desítka dotazů, jak vlastně ta akce u sochy svatého Václava dopadla (SLOVO č. 23 – pozn. redakcie). To balení řetězů na rudo. Dopadlo to blbě, prohráli jsme. Řetězy tam budou dál. Přišlo snad padesát lidí a s náhodnými čumily se udělal asi tak stohlavý řídký dav, který sledoval naše pošetilé počínání. Šéf Balbínů vesele promluvil, my jsme s Hladíkem vesele...
Svatý Václav na Václavském náměstí je místem, kde český národ poslední století prožívá své porážky, vítězství, frustrace a radosti. Ale od roku 1969 je jeho socha omotána kovovým řetězem, který má lidem zkomplikovat přístup k soše. Řetěz je sprostě odlit z podob lipových listů, které jsou národním symbolem, akorát že ty listy míří ostrými špičkami nahoru, aby na ně nešlo...
Předevčírem jsem přijel z koncertu z Plzně o půl čtvrté ráno. Krásný koncert a hnusná cesta. Vyvlekl jsem do třetího patra kytaru, kufřík svých samopalnických cédéček a velkou slohu s grafikami. Ani nevím, jestli už jsem víc potulný zpěvák, nebo potulný hokynář. Ale obojí znamená svobodu. Dal jsem krámy do pracovny a šel se podívat do ledničky. V předsíni jsem potkal Elišku....
Vylezl jsem z domečku, kde spím, když jsme na chalupě. Bylo už po poledni. Po modrém nebi pluly obrovské ostrovy bachratých mraků, ale mezi nimi bylo dost místa na teple svítící jarní slunce. Ospale jsem se rozhlédl po celé svěžesti jara a všeho toho, co tu máme. Všude ticho. Před sedmi lety jsme koupili chátrající usedlost, levný opuštěný statek v kopci na konci vesnice,...
Člověk je do života zatažen. Nikdo se ho na to neptá. Narodí se a umře. Je to nevyhnutelnost a člověk mezi tím žít svůj život musí. A když už žije, tak zjistí, že i žít chce.
„Já se někdy nad životem tak divím, že se mi to zdá jako zázrak,“ říkala mi jednou dopoledne Klárka. To jí byly čtyři. Byli jsme doma sami, oknem svítilo slunce, holčička si sedla...