Mnozí ji přitom musili brát po jistou dobu velmi vážně, a nebyli to nutně toliko její předsedové, z nichž předposlední, málo známý Jan Hadrava, praví v rozlučkové zdravici následující: „Unie byla naše matka, dcera, otec, strejda i teta. Pro ni jsme bojovali, taktizovali, lhali, ponižovali se, jen aby ona žila… Naši nepřátelé, korupčníci, po nás plivali, podráželi...