Jacques Derrida patřil k velmi silné generaci, která od konce 60. let působila téměř jako celek, a přesto každý z jejích příslušníků dokázal v tomto soustředění sil nejen uchovat svůj osobitý hlas, ale byl také slyšen jako naprostá individualita. To, co spojovalo Michela Foucaulta s Derridou či Deleuzem, Jacquese Derridu s Lévinasem, Lyotardem či Heideggerem, byl mnohem spíše...