Mluvili jsme spolu na velikou dálku, možná přes několik staletí a na rubu různých civilizací. A třebaže to byl zpočátku dialog vedený odlišnými jazyky, zanedlouho bylo jasné, že hovoříme universální řečí. V proměnlivých očích homunkulů se nepřestávají střídat smutek, zděšení a úsměvy – znamení, že nemluvíme s cesty, ačkoliv jsme se dostali do hodně hlubokých vod melancholie,...