Zbyněk Fiala: S pocity převratu

Pokud Česko spadne do vládní krize, nikdo si toho ani nevšimne. Daleko dramatičtější věci se odehrávají v USA, Británii, Španělsku, Francii, Německu, zkrátka všude jinde. Na vybranou jsou buď zásadní, dlouho odsouvané změny soužití ve společnosti nerovností, bezmoci a nenávisti, nebo válka, jak je nacvičována v Polsku.

Tvrzení, že historie skončila, už patří historii. V řadě zemí převládá pocit, že prožíváme poslední dny prohnilého ancien régime, řádu minulosti, který nutně musí padnout, byť není jasno jak a kam. Nejvíc je to patrné ve Spojených státech, kde se Hillary Clintonová náhle ocitla v roli obhájce neudržitelného stávajícího modelu, protože jen tohle pro ni za zády radikálních soupeřů ve finále prezidentských voleb zbylo.  Dokonce i jindy liberální New York Times to už teď hrají jen na Hillary, bez ohledu na všechno to máslo, které jí stéká po hlavě.

Ano, stávající režim je neudržitelný, ale definovat jej budeme moci až z pozic toho, co jej vystřídá. Co to bude, nikdo neví. Právě NYT se vyjadřují s pobaveným nadhledem k tomu, co nazývají Sandersovy jednoduché výzvy k „revoluci“ (tu mají pochopitelně v uvozovkách), ale co rovnou vyhodnocují jako ekonomicky neudržitelné návrhy: všeobecná zdravotní péče, vzdělání ve veřejných vysokých školách zdarma.

Jenže socialista Bernie Sanders považuje za neudržitelné, když je na zdravotnictví vydáváno dvakrát více v poměru k domácímu produktu než v kterékoliv vyspělé zemi světa, a přesto je skoro čtvrtině občanů tato péče nedostupná v jiné formě, než jako jednorázová naléhavá pomoc na pohotovosti. Jenže ona míra nákladů na zdravotnictví zároveň definuje obrovskou ekonomickou moc, která se za tím skrývá. Kde jsou ty časy, kdy zemi vládli olejáři (a zbrojaři a banky). Teď je to farmaceutický průmysl (a zbrojaři a banky).

Do zdravotnictví proudí hlavně soukromé prostředky. Ovšem, jsou-li jednou peníze v oběhu, je jedno, jakými kanály. Spojené státy prostě na dokonalou zdravotní péči mají, ale drhne to v distribuci. A taková selhání distribuce, zejména tržní, má z definice řešit právě stát. Má právo obrat ty, kteří to přežijí, a podpořit ty, kdo to sami nezvládnou. Sanders je fandou britského modelu národní zdravotní péče hrazené z daní. „Revoluce“? Jiný – a často obdivovaný – funkční model.

Mimochodem, měli jsme ho také, po britském vzoru (to nevymysleli bolševici), ale utekli jsme od něj, a teď nevime co s ním. Jedna strana hájí kulhavé zbytky všeobecné péče (neziskové nemocnice) a druhá nás soustavně strhává k tomu plýtvavému pseudotržnímu americkému. V obou případech se však brodíme v situaci, kdy neorientovaný klient – pacient – podléhá zájmům superklienta – pojišťovny, kterou nic nebolí.

Jak neudržitelná je další Sandersova úvaha o veřejném vysokém školství zdarma? Že by na to taky nebylo? V Senátu právě dobíhá debata o rozpočtu na obranu, kde zatím mluví o 602 miliardách dolarů. Je to o pár miliard méně než loni, to jen kompromis z dramatických chvil, kdy (jako stále častěji) vláda stála na okraji rozpočtového útesu, protože dorazila limit povoleného deficitu a v Kongresu začala bitva muže proti muži, kdo ještě dostane a komu co sebrat. Oněch 602 miliard dolarů je znovu násobkem běžných zbrojních výdajů. Je to víc, než dává zbytek NATO. Mají tedy ostatní přidat? Nebo by bylo lepší zchladit hlavu – či ji zahřívat raději studiem, jak radí Sanders.

Posmívané jsou i Sandersovy útoky na velké banky. Mají obrovskou moc, kterou dokážou promítnout do politiky, jak ukazují příspěvky Wall Streetu pro Hillary Clintonovou. Ale i kdybychom tohle pominuli, jejich selhání ohrožuje systém. Není to objev na Nobelovku, také Evropská centrální banka už vyčlenila stovku systémově významných evropských bank, které musí vytvářet takové rezervy, aby se selhání nemuselo řešit znárodňováním za peníze daňových poplatníků.

Sanders je chce rozčlenit, stačí, když budou menší. Jejich dnešní neudržitelně obrovitá podoba je výsledkem konkurenčního boje, ve kterém nejde ani tak o snižování nákladů, jako o ovládnutí trhu. Makroekonomie miluje dokonalou tržní soutěž, ale mikroekonomie, kterou se řídí skutečné chování uvnitř ekonomických subjektů, má jako vysněný cíl monopol. Aspoň chvilku. Už z tohoto pohledu je trh bez regulace absurdní nesmysl. Nehledě na to, že právě nepřiměřená velikost umožnila finančnímu systému urvat roli, která mu nepřísluší – místo, aby společnosti sloužil, tak ji ovládá. Penězům se přizpůsobuje všechno ostatní. 

Sanders také volá po zákazu těžby břidličného plynu metodou frakování. Ta se však porazí sama, ani ceny ropy nad 50 dolarů za barel neřeší nákladovou hladinu, za které je možné břidličný plyn nejen těžit z otevřených ložisek, ale také hledat a dodávat dlouhodobě. Obor prožívá období, kdy mu docházejí peníze, které už nikdo nepůjčí, a míří do vlny bankrotů.

Mladí stoupenci bělovlasého socialistického věrozvěsta jsou rozhodnuti tyto požadavky – a spoustu dalších – hájit. Ponechávají si naději, že nakonec dostanou svého kandidáta i do finále, protože zatím se jeví jako nadějnější soupeř Trumpa než Clintonová. Kdyby ne, jejich podporu dostane senátorka jen v případě, že tyto požadavky převezme. Aspoň trochu, ale důvěryhodně.  Jenže je tu i druhá strana, které by nevadilo, kdyby Clintonová něco podobného trochu převzala – pokud to nebude myslet doopravdy.

Změna je tedy na cestě a zatím se odehrává demokratickými prostředky. To však může platit jen dočasně, dokud velké zájmy nepocítí, že jsou doopravdy ohroženy. Nejsnazší cestou k obnovení domácího klidu bývá válka někde jinde. Proudící obrněné konvoje přes Českou republiku naznačují, že pro nás to „jinde“ nemusí platit doslova.

Vzrušující vývoj se neodehrává jen za mořem. Všichni probírají, jak je ohrožena Evropská unie, ale ve skutečnosti jde hlavně o nestabilitu jednotlivých členských států. V Británii se do toho ženou se zavřenýma očima, jedna strana (Brexit) lže zcela otevřeně, druhá (Bremain) jen zamlčuje nepříjemná fakta. Část zastánců odchodu možná odradí vyhlídka balkanizace kdysi velké Británie, neboť Brexit by z federace rychle odehnal Skoty a mohly by následovat další součásti Spojeného království, ne-li menší regiony jako třeba bohatá jižní Anglie.

Podobná balkanizace hrozí Španělsku, které jde do předčasných voleb jen pár dní po britském referendu a může zahájit rozpad odchodem Katalánska. Raší tam přitom ještě podstatnější změna. Vedoucí Lidové straně v průzkumech dýchá na záda nová levicová strana Podemos, která odsává voliče socialistům. Vzniká šance na vytvoření levicové vlády. Socialisté sice koalici s Podemos, kteří se nyní spojili s komunisty ((Unidos Podemos), vytrvale odmítají, ale to netřeba brát příliš vážně.

Francie se potácí v nezvladatelném sociálním konfliktu. Vláda, která ještě před měsícem vystupovala z pozice síly a diktovala republice nový zákoník práce bez souhlasu parlamentu, jen svým vlastním exekutivním rozhodnutím (!), nyní doufá, že protestující odbory, hrozící ochromením země, couvnou aspoň před autoritou fotbalu. Ale co po posledním hvizdu, zvlášť, kdyby Francouzi nebyli mistry?

V Německu kvasí vzpoura, která hledá svoji příležitost. Uprchlíci jsou jen skořápkou neudržitelného stavu, který způsobila pravěká ekonomická koncepce. Výsledkem obrovských obětí pracujících, kterým posledních 15 let prakticky nerostly mzdy, jsou neřešitelné obchodní přebytky otřásající stabilitou eurozóny. Špičková německá produktivita namířená ven, do exportu, vyvolává hromadění aktiv platební bilance, pro které už není dost příležitostí pro výnosné využití. Proto byly nasměrovány i do nejriskantnějších teritorií na jihu Evropy, aby tam zákonitě mizely ve vírech bankrotů. Lidé se uskromnili, aby se peníze mohly zahodit.

Svět se docela zásadně mění a k nám to obyčejně přichází jako přiboudlina, pozdní sběr toho nejhoršího. Migranti ne a ne přijít, a tak se tedy poperme, jestli mají politici velet policajtům a justici, nebo naopak policajti a justice politikům. Kdo má lépe vidět pod pokličku. Kdo má mít lepší možnost druhého osolit. Dejte si panáka nebo ránu do hlavy, a zkuste si vybrat. Vypadá to jako převrat, ale je to možná jen obvyklá blbost. Odezní, přijde jiná.

Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz