Pocit, ktorý nie je namieste

Počet zobrazení: 4372

Predosielam, že na problém nemám odpoveď. Ale včerajšie rozhorčenie nad Kotlebovou provokáciou s nacistickou numerológiou – inak, samozrejme, úplne oprávnené – mi nevdojak pripomenulo citát o Trumpovi, ktorý som nedávno zazrel na FB:

„On umí písknout tak, že média tancujou – stačí mu ve výroku udělat banální faktografickou chybu a média jeho poselství opakují od rána do večera, protože si myslí, že ho tím mohou potopit. (...) Nechtěl bych být v kůži člověka, který tyhle techniky nechápe. Pro hlupáka musí Trump vypadat jako blb, kterému všechno vychází a který ani neví, jak se stal prezidentem. To musí být strašně frustrující pozice.“

Nemyslím si, že Trump či Kotleba vždy takto do hĺbky dopredu vedia, čo robia. Ale že provokujú úmyselne, a že tie provokácie občas vychádzajú, to mi pripadá zrejmé. To, že Kotleba daroval šek chlapcovi na vozíčku, sa včera dozvedelo pol facebookového Slovenska, pričom informáciu o nacistickej šifre na šeku už ani zďaleka nevzali vážne všetci. Tým, ktorí vedia, že Kotleba je fašista, médiá pomohli v tomto sa utvrdiť, isteže – ale Kotlebovi pre zmenu pomohli k ďalšej publicite medzi tými, ktorí už si takí istí nie sú.

Tieto provokácie sú tak z mediálneho hľadiska akousi nenásilnou obdobou teroristických útokov – sú udalosťami, o ktorých by médiá teoreticky informovať nemali, ak nechcú pomáhať páchateľom; lenže zároveň o nich, samozrejme, informovať musia. Preto vravím, že nemám odpoveď. Len si myslím, že víťazoslávny pocit, ktorý sa nás možno zmocňuje, keď poukážeme na tento typ nehoráznosti, nebude tak úplne namieste.

Status na FB, 21. 3. 2017, titulok a úprava Slovo

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984