Minimální mzda v Česku diskriminuje mladé lidi

Minimální mzda je určena ve výši 39,60 korun českých za hodinu, nebo 6700 Kč měsíčně – samozřejmě hrubého. Nařízení vlády, v níž má česká sociální demokracie většinu, však vytváří tzv. zvláštní tarify. Podle nich se minimální mzda u mládeže snižuje na 90 procent u prvního pracovního poměru pro absolventy a na 80 procent, jde-li o mladistvého zaměstnance – tedy zaměstnance do 18 let.
Počet zobrazení: 777

Minimální mzda je určena ve výši 39,60 korun českých za hodinu, nebo 6700 Kč měsíčně – samozřejmě hrubého. Nařízení vlády, v níž má česká sociální demokracie většinu, však vytváří tzv. zvláštní tarify. Podle nich se minimální mzda u mládeže snižuje na 90 procent u prvního pracovního poměru pro absolventy a na 80 procent, jde-li o mladistvého zaměstnance – tedy zaměstnance do 18 let. Co je na tom sociálního a co je na tom demokratického? Učňové a studenti, kteří v rámci svého studia vykonávají produktivní praxi, mají podle vyhlášky nárok na 20 až 150 procent minimální mzdy mladistvého zaměstnance – tedy 20 z 80 procent zákonem určené minimální mzdy. Z toho tedy plyne, že tito lidé mají nárok dostávat za každou odpracovanou hodinu na praxích 6,30 korun. Není to ale málo? Učeň jednoho pražského učiliště dostává za hodinu praxe přibližně 7 korun hrubého. Jelikož se učí v oboru prodavač, vykonává praxi ve filiálce jednoho „nejmenovaného“ obchodního řetězce, který mu velmi ochotně těchto sedm korun zaplatí, protože učeň u něj vykonává práci doplňovače zboží, za kterou by však brigádník dostal zaplaceno 45 korun za hodinu. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že tento obchodní řetězec na jednom učni ušetří každou hodinu zhruba 38 korun. Nekvalifikovaný zaměstnanec a učeň na praxi se v podstatě vůbec v ničem neliší – tedy kromě zmíněných 38 korun. Je nebo není podobné chování diskriminace? Tento případ ovšem nemluví za všechny – někde učňové a studenti nedostávají za svou produktivní práci zaplaceno vůbec nic anebo méně, než jim přiznává zákon. Zbytek si v tomto případě ponechává zaměstnavatel, u kterého se samozřejmě jedná o snahu vytvořit co nejvyšší zisk, nebo škola, která dostává rok od roku méně peněz z ministerstva. Peníze ale na provoz školy nestačí, a tak se školy snaží „přivydělat si“ tímto způsobem. Nesnažím se za to školy odsuzovat – naopak vnímám zájem o to, aby bylo školství lépe financováno, zvýšila se jeho úroveň a školy se již nemusely chovat jako hokynáři. Pokud už student či učeň opustí školu s maturitou, či výučním listem a shání si pracovní poměr, může ho na některých pracovištích potkat diskriminace ve formě 90 procentní minimální mzdy, pokud spadá do kategorie „mládež“. Diskriminace jej potká jen ve chvíli, kdy se mu podaří vůbec sehnat nějaké pracovní místo. Často jsou absolventi škol, zvláště těch učňovských, nuceni vzít na úřadu práce takové místo, které je k mání, a ne takové, které by bylo v oboru, nebo které by bylo dostatečně finančně ohodnoceno – samozřejmě s ohledem na dosažený stupeň vzdělání. Budete-li se pokoušet o „průzkum“, zkuste například najít volné pracovní místo pro zdravotní sestru bez nástupní praxe. Kde zůstaly řeči z volebních programů stran, které si do svého jména vetkly slova sociální či demokratický? Článok uverejnil internetový denník Britské listy www.blisty.cz

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984