Věda není jen názor a lidé si ve vědomostech a dovednostech nejsou rovni
Tvrdit, že dnes žijeme v době krize autorit je nejspíš už banalita. Bohužel ale tahle banalita ovlivňuje nejenom to, jak dneska vypadá společenská diskuze, ale může mít vliv na konkrétní chování a rozhodování lidí.
Krize autority komplikuje vykonávání moci ve společnosti na základě legitimity, tj. oprávněnosti. Legitimita je vždy podmíněná, ale zvláště pro společnosti, které se hlásí k demokracii, je zásadní. Proč? Protože zaručuje, že se moc vykonává prostřednictvím souhlasu ovládaných a nikoliv násilím či represí.
Asi nejpatrnější je dnes krize autorit v případě vědy, která ve veřejném prostoru často bojuje o přežití ve své autentické podobě. Stává se z ní nástroj ke stimulování veřejné debaty jedním nebo druhým směrem, který ve zjednodušeném překladu médií, vede k další a další dezorientaci a politizaci. Věda není sebespásná, není ani dokonalá, nemá všechny odpovědi a dokonce se v řadě věcí prostě a jednoduše mýlí. Nicméně je to způsob myšlení a hledání odpovědí, který má svoje pravidla, stojí na poměrně racionálním základě, na metodologii a na prohloubených znalostech, na kterých často pracujete celý život. Věda se ani nedokáže izolovat od společnosti, které by měla co nejlépe sloužit. Dnešní zrušení hranic mezi vědou, laickou a vědeckou debatou, politikou, byznysem a mediální komunikací je nepochybně zdrojem této krize.
Bohužel věda už není ani praxe, která by byla izolována od ekonomiky a od ekonomických zájmů, včetně zájmu o to vydělat další peníze jejím prostřednictvím (a zisky samozřejmě zprivatizovat). Vědci dnes soutěží mezi sebou, soutěží o peníze v podobně grantů a jejich práce podlehla zcela ekonometrickým pravidlům a hodnocením. O relevanci vědy rozhodují peníze (investice a jejich návratnost) a kvalitu určuje kvazi-tržní soutěž. Pokud se věda řídí pravidly trhu, pokud se stane prostorem pro podnikání soukromých firem a korporací a pokud je něco takového dokonce zcela otevřeně podporováno jako nejlepší cesta ke kvalitě, nemůže to nemít svoje důsledky pro vědu jako praxi. Prvním z nich je pozbývání autority, která je zase důsledkem ztráty její autonomie na soukromém podnikání a politických tlacích. Lidé se oprávněné ptají, komu věda slouží – všem, nebo jen zisku pár korporací?
Druhým faktorem je deformace vědy jako takové, včetně privilegování výdělečných oblastí před těmi tzv. nevýdělečnými či politicky preferovaných před těmi nepreferovanými. Také tato deformace zase dříve či později musí vést ke krizi autority, protože vede ke změně společenské funkce vědy a zpochybňuje svobodu vědeckého bádání. Opravdová věda nemůže být z definice „na objednávku“ (nabídka-poptávka) a nemůže fungovat podle tržních pravidel: musí být otevřená různým možnostem, výkladům a vnitřnímu i vnějšímu dialogu.
Toto všechno jsou systémové problémy, které současný, stále víc nefunkční model ekonomiky a společnosti přivedl na svět. Řešit tyto problémy je nezbytné, ale chybí k tomu vůle. V dnešním světě rozplizlých „debat“ na sociálních sítí, ve kterých příliš mnoho lidí vidí kompenzaci nebo potvrzení vlastních představ (a běda pokud jim je nepotvrdíte) a mediálního infotainmentu, se vědě jako veřejnému statku dařit nemůže. Navíc, v podmínkách mýtu o tom, že všechny názory jsou stejně hodnotné, mají stejnou váhu a jsou si rovny, protože v demokracii jsou si všichni rovni a mají svobodu je vyjádřit. Bohužel, lidé si ve vědomostech a také v dovednostech nejsou rovni a společnost (zvláště ta moderní) funguje úspěšně jenom díky dělbě práce. Ty děláš to a já zas tohle, řečeno s Janem Werichem. Neříkám tím, že nějaká činnost je rovnější než jiná. Jen tím říkám, že nerespektování dělby práce k úspěchu nepovede vůbec v ničem a že podléhání mýtu o tom, že všichni víme všechno vytváří společnost fušerů, které se povede zle. Možná je na čase si uvědomit, že vědecký poznatek anebo jiná specializovaná dovednost opravdu nejsou jenom nějaký názor z Wikipedie nebo pár sestříhaných vět vyslovených ve večerních zprávách „živě“ k zaplnění doby mezi vysíláním reklamy.
(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)
Úvodná ilustrácia: Pixabay.com
