Kosmonaut Jurij Gagarin – to byl Jura!
Jak zvláštní? Mám se dát do psaní řádek pro slovenské Nové slovo o prvním dobyvateli kosmu – o Juriji Gagarinovi. O jeho letu do kosmu. A to v situaci, kdy se poměry na planetě zcela obrátily z nohou třeba na hlavu. Z někdejších přátel na věčné časy jakoby se nyní od rána do večera klubali nepřátelé na život a na smrt.
Kolik mých novinářských kolegů si vydobylo nebetyčnou kariéru na světodějném činu, spojeném s prvním kosmonautem světa Jurijem Gagarinem.
Když pak čas oponou trhnul a byli pohlazeni sametem a zazvonili svými klíči, začali sborově v houfu nenávistně na Gagarina štěkat. Jakoby kosmická lajka vila na Měsíc. Když Jurij zahynul, neštěkl u nás ani jiný pes.
Nejprve psali o Gagarinovi oslavné články, vydávali knihy, přijímali za ně ceny a peníze a vylepšovali si v křivém zrcadle své curriculum vitae, posléze jej prokleli a připsali slavnému muži nehodné vlastnosti.
Repro obálky školního bloku k 80. výročí narození Jurije Gagarina (Internetový magazín, Moskva, Altplus, 2014).
Jurij Alexejevič Gagarin (9. 3. 1934 – 27. 3. 1968), kterému se splnil jeho klukovský sen stát se pilotem a následně ve zralé dospělosti obletěl za 108 minut v kosmické lodi Vostok 1 – 12.dubna 1961 kulatou matičku Zemi, nemůže být nikdy zapomenut.
Zahynul ve svých čtyřiatřiceti letech při cvičném letu 27.března 1968 v Novoselovu.
Můj vztah k Juriji Gagarinovi byl více než přátelský. Uvědomuji si, že s tímto oceněním musím nakládat velmi opatrně. Dr. Jiří Gut-Jarkovský napsal: „Čím větší člověk, tím méně mluví o sobě a o své práci.“ Tak jsem si na pozoru!
O dva roky starší Jurij než já mi osudově dopřál, že jsme se stali po mnoha setkáních v Praze, ve Lvově na Zakarpatsku, na Ukrajině a v Moskvě, kamarády. Mohl jsem nahlédnout i do jeho nitra a do prostředí jeho spolupracovníků, rodiny a blízkých.
Foto: B. Gradov
Prvním státem, kam Jurij zavítal po návratu z historického letu, bylo Československo. Z hloubky duše si oblíbil a zamiloval Čechy a Slováky. Od Jeho Excelence, geniálního konstruktéra sovětské kosmonautiky Sergeje Koroljova, zvěděl, čím se země, do které byl po svém letu do kosmu pozván a do níž se jako do prvního státu vypravil, zasloužila i o jeho největší životní událost.
Pražané vítají Jurije Gagarina. Foto: Emil Fafek
Byl jsem u toho nablízko s fotografem deníku Mladá fronta Emilem Fafkem a s dalšími fotoreportéry, když Jurij Gagarin projížděl ve dvoudenní návštěvě Československa z letiště na Pražský hrad. Bylo to 28. dubna 1961. Jásající Praha jej objala do své náruče. Na jeho stejnokroji se v ten stejný den objevila druhá Zlatá hvězda hrdiny.
Byl veselý, radostný, byl nezmar.
Zleva: Robert Harenčár, Zdeněk Hrabica, Valentina Těreškovová, Sergej Pavlov, Jurij Gagarin, Miroslav Zavadil, Alexej Leonov, Jindřich Poledník v Zakarpatsku v červnu 1967.
Prožili jsme vedle sebe v červnu 1967 dny Festivalu sovětské a československé mládeže ve Lvově. Šli jsme ve stotisícihlavém průvodu starobylým, kdysi polským městem, z něhož se po druhé válce Poláci při posunu hranic přemístili se svou inteligencí a vysokými školami do Vratislavy. Drželi jsme se za ruce, lidé mávali, křičeli, smáli se a plakali. Středobodem události byl Jurij Gagarin. Ze samého vrcholu kandelábru na něho křičela krásná ukrajinská žena: „Juro! Ty máš překrásnou kravatu!“ Organizátoři se obávali, že tři sovětští kosmonauti – Gagarin, Leonov a Těreškovová budou ušlapáni. Odpálili ohňostroj a když se lidé podívali na nebesa, vtrhli jsme s nimi zadním vchodem do Lvovského divadla.
Valentína Tereškovová v zajetí Jurije Gagarina a předsedy ÚV ČSM Miroslava Zavadila v Zakarpatsku.
V noci nás vzbudili ze spaní před hotelem Lwow polští zametači s proutěnými košťaty; stáli před velkou sochou Adama Mickiewicze. A křičeli: „Jurij, Jurij, Jurij!“
Byli jsme v pyžamech a kosmonaut pronesl projev.
Několik dní jsem společně s kosmonauty prožil na Zakarpatsku, na Poloninách, blízko Mukačeva. Tam, kde jako voják sloužil z trestu v Masarykově a Benešově a Štefánikově republice můj otec, Moravský Slovák, protože byl jako mladý muž komunistou a náčelníkem Federace dělnických tělocvičných jednot. Prožil štěstí života – zamiloval se do Rusínů, Židů, do velitelů Karla Klapálka a Ludvíka Svobody.
Tři kosmičtí andělé – Alexej Leonov, Jurij Gagarin, Valentina Tereškovová.
Bydlel jsem s kosmonauty několik dní na lovecké chatě na Poloninách. Byli to velké děti. Když sledovali na obrazovce letecký den v Moskvě na letišti Tušino, skákali radostí bez sebe po sobě – po podlaze. Chodili jsme po horách, jedli vyuzené medvědí tlapy, plásty medu a kvašené okurky. Pili jsme pramenitou horskou vodu i ukrajinskou vodku – gorilku.
Jurij mi při fotografování skoro zničil můj fotoaparát FED II. Upadl mu na zem a odnesl to závit na filtry na objektivu. Velkoryse svou chybu omluvil, když řekl: „Zdeňku, čert ten foťák vem! Nic se nestalo!“
Příští den mi věnoval samonatahovací zlaté sovětské hodinky Poljot.
Pak už jsem se s Jurijem potkal mnohokrát; šli jsme spolu (Jurij v převleku) do hospody v Nerudově ulici U kocoura na dobré pivo. Pan hostinský Čihák uměl točit správnou míru, půllitr – šnyt. Nikdo si ani nepovšiml, že mezi nimi sedí slavný a veselý a radostný člověk. Vozil jsem mu jeho oblíbené jídlo – říkalo se mu „Čankajškova pomsta“ a vařili jej ve Spilce v plzeňském Prazdroji. Prožili jsme chvíle u taboráku v Městečku, blízko Nespek.
Nedávno jsem se jel do toho hostince v Nespekách podívat, nikde ani stopa po tom, že sem na kajaku jedné noci doplaval hvězdný muž kosmu a pivo se štamgasty chutnal.
Dodneška si o tom sousedé pamětníci vyprávějí.
V Moskvě mi všechno, mou pražskou pohostinnost, Jurij Gagarin oplatil – pozval mně na oběd se svou manželkou a dcerami do moskevského hotelu Junost; bylo to jiné než mnohá naše setkávání v Praze. Hotel byl obklopen policisty na koních, kteří dbali o bezpečnost velkého muže.
Nechápu, jak mohu nyní z České televize po desetiletích uslyšet výrok jednoho českého novináře, jak přibližuje Jurije Gagarina, že na něho kosmonaut působil jako nešťastný člověk.
Můj pohled na přítele z masa a kostí zůstává naprosto opačný, byl to velký kluk s velkým klukovským srdcem. Byl to opravdový Jura!
Miloval Československo! Čechy a Slováky, kteří by mu měli jeho velkou náklonnost a lásku s pokorou stále vracet a oplácet.
Ostatné foto: Autor a jeho archiv
