Záhady vojenského rozpočtu USA

Politolog Oskar Krejčí se zamýšlí nad výdaji na obranu USA. Podle jeho propočtu je nutné k základním údajům o rozpočtu Ministerstva obrany přičíst i další peníze pro jiná ministerstva či agentury – ale i 81,1 miliardy dolarů na zpravodajské služby.

Světem před několika dny proletěla zpráva, že prezident Donald Trump podepsal zákon o rozpočtu Ministerstva obrany USA ve výši 716,9 miliard dolarů. Tento dokument o více než 1800 stranách předtím velkou většinou schválily jak Sněmovna reprezentantů, tak i Senát. Jedná se o rozpočet na příští fiskální rok, což ve Spojených státech znamená od letošního 1. října do 30. září příštího roku. Rozpočet je o 13 % vyšší než rozpočet na rok 2017 a také o sedm miliard vyšší, než žádal prezident. Jisté je, že Kongres návrhy na škrty, které předložil Bílý dům, neschválil.

717 nebo 892 miliard
 

Vládní rozpočty jsou snad ve všech zemích komplikovanější, než se zdá z médií. V případě vojenských výdajů USA je to zvláště patrné. Je tomu tak proto, že oněch přibližně 717 miliard představuje to, čemu se říká „základní rozpočet Ministerstva obrany“. Z něho se financují výzkumy a testy některých zbraní a jejich nákup, ale také platy vojáků a civilních zaměstnanců. Počet vojáků ve službě by měl v příštím fiskálním roce vzrůst na 1,338 milionu, přičemž má dojít ke zvýšení jejich platů.  K tomu je nutné připočítat platy přibližně 742 tisíc civilních zaměstnanců Ministerstva obrany plus 826 tisíc mužů i žen v Národní gardě a v rezervách. Nelze zapomínat ani na více než dva miliony vojenských důchodců. Rozpočet ale také počítá s novými zbraněmi pro všechny druhy vojsk. Zahrnuje také ochranu zahraničních základen proti důsledkům klimatických změn, ale i ledoborce pro Arktidu.


Ilustračné foto: Beverly & Pack / Flickr

Zvláštní položku mimo zmíněný základní rozpočet tvoří výdaje Ministerstva obrany ve výši 69 miliard dolarů na operace v zámoří, především na války v Afghánistánu, Iráku a Sýrii. A to rozhodně není malá částka, zvláště když se provede součet výdajů Spojených států na takzvanou válku proti terorismu od roku 2001: zatím se jedná o částku ve výši přibližně 1774 miliard dolarů.

Další položkou, která je nesporně součástí vojenských výdajů, avšak není zahrnuta v „základním rozpočtu Ministerstva obrany“, je rozpočet Národní správy jaderné bezpečnosti (National Nuclear Security Administration; NNSA). Ta spadá pod Ministerstvo energetiky a má na starost takovou drobnost: vývoj, testy, výrobu a údržbu nukleárních zbraní. Na příští fiskální rok má plánované výdaje ve výši 21,9 miliard dolarů. K tomu je nutné přičíst výdaje Ministerstva pro otázky veteránů pečujícího o více než devět milionů veteránů (83,1 miliard dolarů; ministerstvo registruje téměř 20 milionů vojenských vysloužilců), výdaje Ministerstva zahraničí (28,3 miliard dolarů), Ministerstva vnitřní bezpečnosti (46 miliard) plus FBI a kyberbezpečnosti na Ministerstvu spravedlnosti (8,8 miliard dolarů). Na boj v zámoří proti takzvanému Islámskému státu mají vyčleněny zvláštní fondy jak Ministerstvo zahraničí, tak i Ministerstvo vnitřní bezpečnosti – v součtu je to 18,7 miliardy dolarů. Právě z takovýchto čísel například server The Balance odvozuje svůj odhad, že výdaje na obranu nejsou v USA 717 miliard, ale 892 miliard dolarů.

Peníze pro rozvědku
 

Už ve starověku schopní válečníci věděli, že nejlepší lidi musí vyčlenit na zpravodajskou činnost. Mistr Sun před dvěma a půl tisíci lety ve svém traktátu Umění války dával přesné instrukce pro organizaci špionáže, a to včetně práce s dvojitými agenty a přeběhlíky. Zdůrazňoval při tom, že „osvícený vládce a moudrý vojevůdce proto ve svém vojsku vyhledají muže, kteří nad všechny vynikají inteligencí, a učiní z nich zvědy“. Otázkou je, zda tomuto požadavku odpovídají i výdaje.

Po teroristickém útoku 11. září 2001 došlo v USA k největší reorganizaci zpravodajské komunity. V roce 2004 byl zřízen Úřad ředitele národního zpravodajství (Office of the Director of  National Intelligence; DNI), který má na starost koordinaci práce 16 civilních, vojenských i technických institucí zabývajících se zpravodajskou činností. DNI by měl překonat poněkud chaotickou organizaci zpravodajské činnosti federálních institucí, kdy například kromě Ministerstva obrany má svoji vlastní zpravodajskou službu každá armádní složka – pozemní vojsko, letectvo, námořnictvo, námořní pěchota – což doprovází žárlivost a samozřejmě i překrývání pravomocí.

Podle návrhu Úřadu ředitele národního zpravodajství by měl v příštím fiskálním roce rozpočet zmíněné zpravodajské komunity činit 81,1 miliardy dolarů. To podle současného kurzu představuje téměř 1831,5 miliard korun, tedy o více než 500 miliard nad letošními výdaji vlády České republiky. Plánované výdaje na práci zpravodajské komunity USA si mezi sebou rozdělí civilní rozvědka (59,9 miliardy dolarů) a vojenské zpravodajské agentury (21,2 miliardy dolarů) – což v obou případech bude znamenat růst výdajů. Pro lepší porozumění je vhodné doplnit, že výdaje na kosmickou špionáž jsou mnohem větší než na human intelligence, na zahraniční agenty.

Závod bez pravidel
 

Je zřejmé, že další rekordní rozpočet upevní postavení USA na první pozici žebříčku zemí z hlediska vojenských výdajů. Vojenské výdaje Spojených států budou odpovídat součtu výdajů devíti či desíti států, které jsou v onom přehledu za nimi. Okamžité výkřiky o nebezpečí z Číny a Ruska, které doprovázely Trumpův podpis zákona o rozpočtu Ministerstva obrany, jsou nesmysl: i podle zmíněného serveru The Balance jsou vojenské výdaje USA čtyřikrát větší než výdaje Číny a téměř desetkrát větší než ruské vojenské výdaje. Pokud jde o Trumpovo oznámení, že bude zřízeno speciální Ministerstvo kosmických sil (U.S. Department of the Space Force), které je s novým rozpočtem spojováno, není to přesné. Kosmické velení leteckých sil USA (Air Force Space Command) existuje od roku 1982, což znamená, že vzniklo v předvečer vyhlášení Reaganova programu hvězdných válek; jednotné Velení kosmických sil (United States Space Command) fungovalo od roku 1985 do roku 2002.

Je obtížné na vojenském rozpočtu USA ušetřit. Už v roce 2013 Kongres nesmyslně zablokoval případné uzavírání vojenských základen USA v zahraničí. A pak je tu problém s lobbisty vojenskoprůmyslového komplexu. Server DefenseNews přinesl čerstvý přehled sta světových firem, které v roce 2017 získaly nejvíce vojenských zakázek. Podle tohoto zdroje loni na zbrojním trhu USA vládly:

• Firma Lockheed Martin s přibližně 100 tisíci zaměstnanci, která měla příjmy z vojenské výroby téměř 48 miliard dolarů (první místo mezi firmami na světě), což tvořilo 94 % všech jejích příjmů.
• Firma Raytheon Company s přibližně 64 tisíci zaměstnanci měla příjmy z vojenské výroby téměř 23,6 miliard (druhá na světě), což tvořilo 93 % všech jejích příjmů.
• Firma Northrop Grumman s přibližně 70 tisíci zaměstnanců měla příjmy z vojenské výroby 21,7 miliard (čtvrtá na světě), což tvořilo 84 %, všech jejích příjmů.
• Firma Boeing s přibližně 141,3 tisíci zaměstnanců měla příjmy z vojenské výroby téměř 20,6 miliard (pátá na světě), což tvořilo 22 % všech jejích příjmů.
• Firma General Dynamics s přibližně 98,6 tisíci zaměstnanců měla příjmy z vojenské výroby téměř 19,6 miliard dolarů (šesté místo na světě), což tvořilo 63 % všech jejích příjmů.

A tak by bylo možné ještě dlouho pokračovat: ve zmíněném přehledu sta největších světových zbrojařů je 41 firem ze Spojených států.

*          *          *
 

Závěry se tak nabízejí samy. Především v současném světě nikdo Spojeným státům nekonkuruje ve smyslu hledání nadřazenosti, pouze Čína a Rusko hledají hladinu dostatečnosti k vyvážení americké převahy – chtějí mít takový arzenál, aby to Spojené státy odradilo od útoku. Nikdo si ale nemůže dovolit „preventivně“ zaútočit na Spojené státy, aniž by mu nehrozilo zničení. Za druhé, vojenské výdaje USA jsou zbytečným obrovským plýtváním lidskými i materiálními zdroji. To si stát, jehož dluh federální vlády překročil 21,3 bilionů (21 353 miliard) dolarů, nemůže dovolit – přesněji, rozumné politické elity by si neměly dovolit. A za třetí, v době před listopadovými volbami do Kongresu si nikdo ve státě s takovým stupněm militarizace ekonomiky, jaký dosahují USA, nemůže dovolit ohrozit zaměstnanost snížením vojenských výdajů.

Znovu se tak vrací téma patologické rusofobie a nově stále více hýčkaný strach z Číny – potřeby vnitřní politiky, vytvořené primitivní propagandou a sobeckými zájmy několika jedinců a podnikatelských skupin, nebezpečným způsobem určují zahraničněpolitické postupy. Přesná řeč rozpočtových čísel a čistý styl oficiálních dokumentů popisujících strategii či doktrínu jen vytvářejí iluzi, že vláda ví, co činí. Není tomu tak. Zmíněná čísla se opírají o ideologicky zatížené představy o jiných státech, odrážejí vnitropolitické spory a v neposlední řadě krmí nenasytný egoismus zbrojařů. Výsledkem není větší bezpečnost, ale nevykalkulované riziko a prohlubující se chaos.

Komentár vyšiel vo webovom časospise !Argument 20. 8. 2018