Reklama
Reklama

Volby v Itálii

Vítězné Hnutí 5 hvězd nejsou populisté, ale levičáci, a mají šanci sestavit vládu
Počet zobrazení: 1669

V Itálii je po volbách, a zase nic nevíme. Formálně sice máme vítěze, je jím středopravá koalice složená především z euroskeptické Ligy (dříve Liga severu) a strany Vzhůru Itálie (založené Silvio Berlusconim, 81 let, který však nesmí kandidovat). I s dalšími dvěma menšími stranami získala dohromady 37,3 procenta hlasů. Jenže z toho se nedá přímo dopočítat počet mandátů, protože nový volební systém zavádí i většinové prvky, kde první na čáře v jednotlivých obvodech získává mandát přímo. Experti usuzují, že k získání většiny tak může stačit už 40 – 45 procent hlasů.

Volby však zasáhly i do mocenské struktury této koalice. Liga porazila formaci Berlusconiho, alespoň na hlasy (má téměř 18 procent, zatímco Vzhůru Itálie jen 14). To změnilo poměr sil, Liga měla být slabším partnerem. Její předseda Matteo Salvini se proto chce ujmout iniciativy, ale tím se celá koalice přesouvá jinam, než kam ji situoval stařičký vůdce Vzhůru Itálie, tedy do ostře euroskeptického tábora.

itahviezdy.jpg  Kresba: Ľubomír Kotrha

Špatně dopadla i vládnoucí Demokratická strana (přejmenovaných sociálních demokratů). Dokonce hůř, než se čekalo. Získala necelých 19 procent hlasů, jen nepatrně víc než Liga. Demokraty vybrabčilo zleva Hnutí 5 hvězd, individuální vítěz voleb s téměř 33 procenty hlasů. A vybrabčilo je systematicky, Demokraté přišli nejen o voliče, ale i o značnou část programu. Pokud jde o voliče, Hvězdy zaznamenaly přírůstek hlasů, který je přesně stejný jako ztráta Demokratické strany (stěhovalo se 6,5 procenta hlasů).

Hned se začalo spekulovat, že v Itálii už nesoupeří tři tábory, ale jen dva. Kdyby hnutí M5S, které založil komik Beppe Grillo, přetáhlo i většinu poslanců Demokratů (bez skupiny kolem premiéra Renziho), může sestavit levou vládu. A dokonce snadněji než pravice. Hvězdičky M5S sice před volbami prohlašovaly, že se s nikým spojovat nebudou, ale ono se toho před volbami hodně řekne, než život po volbách ukáže, že to nejde.

Nový šéf Hvězd, mladý Luigi di Maio (32), už se s vyhlídkou koaličního vyjednávání netají. Říká, že je připraven jednat se všemi politickými silami a cítí odpovědnost dát Itálii vládu. Začal vlevo u odštěpeneckých socialistů Svobodní a rovní, kteří však prolezli jen s odřenýma ušima (3 procenta hlasů). Ale i drobky jsou dobré, když jich je víc.

Ale také Matteo Salvini, předseda Ligy, prohlašuje, že má „právo i povinnost vládnout“ a chce mluvit se všemi stranami, byť prý nechce velkokoaliční „minestrone“, řekněme italskou obdobu bramboračky. Salvini tvrdí, že kouká jen vpravo, ale předtím jeho ekonomický náměstek Claudio Borghi nadhodil představu spojení s 5 hvězdami. To by znamenalo totální odchod tradičních stran od válu.

Mimochodem, podle francouzského listu Nouvel Observateur (L´Obs) mají k sobě Hvězdy a Liga blíže, než by se zdálo. Nejde jen o euroskeptismus, ve kterém se však liší intenzitou. Nelíbí se jim příval uprchlíků. Jsou stoupenci ochranářské hospodářské politiky, jakou zavádí v USA Donald Trump. Odmítají odsouvání věku odchodu do důchodu a další rozvolnění pracovního práva, které prosadil Renzi. A mají zájem o normalizaci vztahů s Ruskem.

Ostřílení novinářští borci ve Financial Times okamžitě rozjeli spekulace, jaké koaliční možnosti se tedy nabízejí. S nálepkou „populistická aliance“ vidí seskupení složené z M5S, Ligy a malé strany Italští bratři (něco přes 4 procenta). Hvězdám se však může spojenectví s Ligou zajídat kvůli příliš agresivnímu euroskepticismu. Samo M5S před volbami opustilo požadavek okamžitého odchodu z eurozóny.

Nabízí se tedy sestava M5S s neméně levičáckými Svodnými a rovnými, která by se neobešla bez hlasů Demokratické strany. Předseda Matteo Renzi byl proti, ale stal se první obětí volebního masakru a odstoupil. Uvidíme, jak se k tomu postaví nové vedení.

Prvním, koho prezident republiky pověří jednání, však může být Salvini, který je v čele vítězné koalice. Teoreticky by se mohl obrátit na Demokraty on, aby mu doplnili hlasy. Avšak jeho poznámka o pravolevé „minestrone“ naznačuje, že by do této bramboračky nerad. Nebo tím myslel ještě horší variantu, kdyby mělo dojít na „vládu národní jednoty“, ve které by byli všichni? Podle FT by mohlo jí o „prezidentskou vládu“, která prý v Itálii vzniká v situacích, kdy se strany nemohou dohodnout.

Zatím je však hlavní zprávou italských voleb skutečnost, že vítěznou individuální stranou je M5S s rekordním podílem hlasů, v jejímž čele je mladík Luigi di Malo. Co o něm víme? Podívejme se do L´Obs, který má na takovou práci lidi:

Pochází z Neapole a jeho kariéra ve velké politice začala už roku 2013, kdy se stal místopředsedou sněmovny. To mu bylo teprve 26. Je to slušňák vedle rozevlátého Grilla, pečlivě ostříhaný, v bílé košili a kravatě. Má dynamické vystupování, rád mluví s novináři, ale má také časté kontakty s prezidentem republiky a snaží se hájit roli strany na vzestupu. Strany, která se přesouvá z antisystémového šuplete do tábora standardních politických institucí. Moc toho nenastudoval, formálně trochu ekonomie, trochu práva, spíše samouk s přirozenou inteligencí.

Vedle něj se pohybuje už dlouhá léta „carevna“ Silvia (skutečně jí tak říkají), nyní šéfka stranické komunikace, která mluví 8 jazyky. Říká se, že když Luigi vystupuje z tribuny, carevna ho zasypává esemeskami, a on pak oslňuje zajímavými obraty nebo přesnými čísly. „Nádherný pár,“ říká se prý o nich obdivně. Ale Luigi skvěle doplňuje i svého ideového vůdce Grilla, komika i hrubiána, jak to přijde. Politika, který opovrhuje novináři tak, že by je nejraději „polykal zaživa, aby je mohl s potěšením vyblít“. Ve formálním politickém prostředí tedy zaznívá jiný hlas M5S.

Teď bude mít Di Maio těžší úkol, bude muset krotit velké počty poslanců „disidentského“ křídla strany, kteří se spokojují s protesty, na rozdíl od „institucionálního“ křídla, které usiluje o reálné výsledky. Když vyhrajou křiklouni, naše výhra se vypaří, varuje mladý šéf. Ale má tu ještě další problém, na municipální úrovni M5S selhalo, přinejmenším v případě starostky Říma Virginie Raggi. Ani v Turině to nebylo o moc lepší. Strana se musí změnit.

Hlavním soupeřem Luigiho je Roberto Fico. Z Neapole, co jste čekali? Je poslanec, 42 let, hlavní představitel levého křídla hnutí. Vede parlamentní komisi pro kontrolu veřejnoprávní televize RAI a je prý velice zběhlý v parlamentní práci. Není euroskeptik. Také v mnohém dalším má názory zcela opačné než šéf. Mohl by ohrozit vedení strany, jak svojí popularitou, tak svými schopnostmi, soudí Marcellle Padovani v L´Obs.

Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz

Priemer: 4 (4 hlasy)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama