Reklama

Ten, kdo už si nakrad, ten nepatří na Hrad!

Nedělní chvilka poezie v próze
Počet zobrazení: 1691

Žijeme v době, kdy se do politiky hrnou miliardáři a multimilionáři. Názory na to se různí. Někteří lidé to považují za normální a zdravé, protože si myslí, že boháči už nepotřebují krást. Jiní to ale mají za nebezpečný nesmysl.

Přiznám se, že patřím spíš k těm druhým, protože věřím v pravdivost starého české přísloví, které říká, že s jídlem roste apetýt. Což platí nejen o moci, ale i o penězích, které bývají jak jejím zdrojem, tak i nástrojem.

Andreje Babiše jsem jako premiéra ještě skousl. Nedělám si o něm sice žádné iluze – jako o žádném miliardáři – a nevěřím tomu, že by si nechal ujít nějakou příležitost, jak využít svého postavení k rozmnožení rodinného majetku, ale na druhou stranu si myslím, že jako ministr financí se při ozdravování státní kasy osvědčil natolik, že mu mohou být na čtyři roky klidně svěřeny i opratě celé vlády. Věřím, že ji ukočíruje a že bude i nadále šlapat na paty všem tunelářům, korupčníkům a nepoctivým podnikatelům.

Někdo mi samozřejmě může namítnout, že je pronásleduje za to samé, čeho se cestou nahoru dopouštěl i on sám, a já mu to neumím vyvrátit. Ale i kdyby tomu tak opravdu bylo – prvním šéfem funkční tajné policie ve Francii se stal kdysi dávno bývalý galejník, který se rozhodl změnit stranu barikády a který pak byl mnohem úspěšnější než jeho předchůdci právě proto, že důvěrně znal praktiky francouzského podsvětí!


podpis_cejka_180.jpgČejkoslovák z Prahy píše
 

žiadne frázy, žiadne klišé,
 

len fakty či metafory,
 

feferónok čierne fóry.

 

Něco jiného je ovšem exekutiva a něco jiného hlava státu v zemi, která nemá prezidentský systém jako třeba Francie či Spojené státy americké. Funkce hlavy státu láká čtyři typy lidí, přičemž jejich motivy se mohou kombinovat.

Za prvé profesionální politiky, pro které je přirozeným vyvrcholením jejich kariéry – asi tak jako zlatá olympijská medaile pro sportovce či Nobelova cena pro spisovatele a vědce.

Za druhé kariéristy, které vábí především slušný příjem (a jednou snad i důchod) spolu s dalšími benefity, včetně vnějšího lesku a společenské prestiže.

Za třetí ty, kteří peníze, společenský lesk a prestiž už mají, ale rádi by vstoupili do historie a zajistili si tak pochybnou nesmrtelnost.

A konečně za čtvrté vzácné podívíny a altruisty, kteří chtějí opravdu sloužit svému národu či lidstvu jako Matka Tereza, ale takoví se mezi kandidáty blížících se prezidentských voleb v ČR, jak se zdá, nevyskytují, i když někteří z nich se to v potu tváře a ve spolupráci se špičkovými imidžmejkry snaží předstírat.

Jenže pak přijde okamžik pravdy, nebo alespoň pravděpodobnosti, kdy nějaký nezávislý průzkum či bookmakerské kurzy předpoví, že nemají zrovna nejlepší šance, a v tu ránu začnou hledat viníka. Pan Jiří Drahoš např. vyjádřil obavy z možnosti, že české prezidentské volby budou ovlivňovat zahraniční služby nejmenované země stejně jako prý už ovlivňovaly ty nedávno skončené parlamentní.  Bezpečnostní a informační služba (BIS) to sice zpochybnila, ale co – semínko poplašné zprávy už bylo zaseto. Otázkou zůstává, co z něj vyroste. Aby to náhodou nebyla parafráze hesla někdejších protizemanovských demonstrací „Miloše do koše!“ (Červené karty jejich účastníkům tenkrát pro změnu rozdávali aktivisté napojení na ambasádu jiné nejmenované velmoci.) Aby se nezačalo volat „Drahoše do koše!“ a voliči tam neposlali volební lístky s jeho jménem.

Takže falešné matky Terezy či otce Browny asi raději ne. Ale co s těmi multimilionáři, kteří jsou mezi kandidáty minimálně dva? Jsou to jistě muži zkušení, gentlemani s rozhledem a tučnými bakovními konty. A možná že jsou to i fajn chlapi a super společníci v soukromém vinném sklepě, u bazénu či na jachtě. Jenomže tady jde o něco jiného. Já vím, že jsem už s těmi příslovími otravný jak teta Kateřina ze Saturnina, ale prosím čtenáře o trochu shovívavosti – tohle bude už poslední:

Sytý hladovému nevěří! (Ostatně stejně jako zdravý nemocnému a privilegovaný ukřivděnému.)

Jo, kdyby tak bylo možné vyslat poselstvo do nějakých Stadic, aby odtamtud přivedlo nového Přemysla Oráče! Ale to nejde. Dneska se pole orají s pomocí traktorů a politika s pomocí médií a dezinformací.

Slavný německý básník Christian Morgenstern ve své básni Dva oslové, přeložené Josefem Hiršalem, kdysi napsal: „Taková však už je doba: štastně žijí dál. A oba!“

Platí to dodnes. Ale jména ať si laskavě dosadí každý sám!

P. S.  Přezdívkou Čejkoslovák mě obmyslil slovenský autor Gustáv Murín někdy před třiceti lety, ale už se přesně nepamatuji proč. Možná proto, že jsem na Slovensku prožil součtem skoro tři roky života (většinou na léčení v Tatrách nebo u „svokrovcov“ v Šamoríně), snad že jsem měl pro Slováky (a Slovenky) vždycky slabost, anebo proto, že jsem byl údajně jediný český spisovatel, který kdy dostal od Miroslava Válka Cenu slovenského ministra kultury.
Priemer: 4.8 (18 hlasov)
     
Reklama
Reklama
Top Mobilné telefóny

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama