Spasitel je mrtev, ať žije Spasitel
Rozsah nové vlny znechucení z toho, co představuje Václav Klaus, končícího prezidenta zřejmě zaskočila. Cítí se řádně dotčený a nepřítele spatřuje i v hejnu racků chechtavých. Bojuje způsobem odhalujícím vnitřní nejistotu. Nedá se prý zastrašit, vždyť atakují Jeho. Čili takové falešné a prázdné bis písničky „Svatý Václave…“, kterou pamětihodně pěl, když ho ostře kritizovali dva funkcionáři Evropského parlamentu. Hystericky tehdy burcoval proti napadání českého státu…
V politických luzích a hájích se jinak převalují zvěsti, že vyreklamovaných zločinců mělo být relativně málo. Chycená slina však přilila inkoustu pro kamarády kamarádů a známé známých, až soudci přerušili dovolené, aby vůbec stihli předsedou vlády a prezidentem nařízenou práci.
Slovenský tisk pak tyto události užitečně srovnává s amnestií Vladimíra Mečiara z roku 1998. Nacionalistickou, protizápadní kartou hrající a dlouho polobožský autoritář jí zahlazoval stopy svého „železného kancléřství“ na nově navezeném „písečku“. Čerstvě vytvořené geopolitické periferii.
Dopad lživě postavené amnestie je do té míry drtivý, že zasáhl i myšlení krajanů, kteří předtím doslova desítky let nechápali, odkud a čí péčí vzalo počátek systematické tunelování republiky nebo glorifikování neúcty k právu.
Nejen tito „ideální voliči“ by si měli důkladně uvědomit – aby na to nikdy nezapomněli – podstatu Klausova dějinného vystoupení. Především jeho nevybíravé nástroje, včetně čilého porušování ústavnosti.
Jen za prezidentské etapy (boje se „soudcokracií“) vyprodukoval hned pár vyvedených kousků. Úmyslně nedoplňoval Ústavní soud ČR. Nejmenoval desítky řádně navržených soudních čekatelů. Šikanoval vysloveně kvalitního uchazeče o talár, jenž odvozenou při s Hradem vyhrál u městského i Nejvyššího správního soudu. No jak jinak: bez efektu!
Z jiných soudků můžeme uvést… Ne, netřeba, relevantních kroků se dá ve veřejných zdrojích nalézt až až.
Zamýšlení nad Klausovým předchůdcem (také on v dodržování základního zákona tu a tam pokulhával), ale především nástupcem zrodilo zjevně populistickou nabídku přímé volby. Ta navýší legitimitu „prvního mezi rovnými“, takže oči otevřené a rozvaha u urny se stává dvojnásob žádoucí.
Vyznění prvního, a snad i druhého kola prezidentského turnaje není, myslím, nemožné odhadnout. S plnou jistotou lze mluvit o frustraci pořádného lánu voličů, kteří čekají brzký příchod dalšího „Spasitele“. Model No. 2013.
Psáno pro Parlamentní listy
