Reklama
Reklama

Probuzení Říše středu

Počet zobrazení: 2114
Politolog Oskar Krejčí ve svém komentáři ukazuje, jak se pozornost světa soustřeďuje na Asii, jak se mění Čína a s tím přebírá i větší díl odpovědnosti za vzájemně výhodnou spolupráci odlišných civilizací.

Začaly asijské dny. Sdělovací prostředky jsou plné věcných i naivních informací o chystaném setkání severokorejského předsedy Státní rady Kim Čong-una s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Ale nejen toto téma obrací pozornost směrem k Asii. V Singapuru hned začátkem června začal Shangri-La Dialogue – asijské fórum připomínající Mnichovskou bezpečnostní konferenci. Už se tam mohli účastníci z úst indického premiéra Naréndra Módího dozvědět, jak si představuje svoji zemi coby mistra liberálního řádu a co je to indická politika Look Asia. Americký ministr obrany James Mattis zopakoval, že USA trvají na „ověřitelné a nezvratné“ denuklearizaci Korejského poloostrova – a opět opomněl říci, jaké záruky bezpečnosti ze strany USA bude mít Severní Korea. Třeba takovou garanci nenapadení, jakou získala Havana od Washingtonu po kubánské raketové krizi. Vedoucí čínské delegace generál He Lei, viceprezident Academie vojenské vědy čínské armády, varoval před rostoucí americkou militarizací Jihočínského moře a vyzval k rozšíření dialogu vojáků USA a Číny.

Zároveň se v tyto dny v čínském přístavním městě Čching-tao schází summit Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS). Toto ekonomicko-bezpečnostní uskupení má v současnosti osm členů – kromě Ruska také Čínu, Indii, Pákistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán, tedy mimo jiné čtyři jaderné mocnosti. Statut pozorovatele ŠOS mají čtyři státy, mezi nimi Afghánistán a Írán. ŠOS představuje 3,1 miliardy obyvatel, přibližně 60 % území Eurasie a čtvrtinu světového hrubého domácího produktu. Svým rozsahem překonává největší říši v dějinách, Mongolskou říši v dobách její největší slávy. ŠOS původně vznikla, aby čelila „trojímu zlu“: terorismu, separatismu a extremismu. Ve světě, kde nejistotu prohlubují takové fenomény jako unitarismus Washingtonu a stav Deutsche Bank, je ale stále cennější odhodlání ŠOS ke vzájemně výhodné ekonomické spolupráci.
 

Stabilní Čína
 

Kdyby se všechna připravovaná diplomatická jednání alespoň částečně vydařila, vytvořila by se atmosféra vhodná i pro další žádoucí posuny, například pro mírovou dohodu mezi Ruskem a Japonskem. Představu nové bezpečnostní architektury v Asii ale narušují pokračující přesuny moderních amerických zbraní jak do Jižní Koreje, tak i do Japonska. Bílý dům nedává znát, že by chápal potřebu dohod, které by řešily například problém denuklearizace postupně a na základě vyvážených změn přístupu obou zúčastněných stran. Stále se zdá, že USA v Koreji neřeší jen své vztahy s Pchjongjangem, ale především své geopolitické předsudky týkající se stále mohutnější Číny.

Napoleon prý řekl, že Čína je spící obr; až se probudí, zatřese se svět. Jestli to řekl, stalo se tak ještě předtím, než začalo století velkého utrpení a ponížení Číny – od opiových válek, povstání, intervence západních mocností, dvou válek s Japonskem až po vítězství komunistů v občanské válce. Odhad: celkem 50 milionů mrtvých vojáků a civilistů bezprostředně v souvislosti s boji, další miliony nepřímo v důsledku hladu, chorob či snížení porodnosti. Není divu, že čínský prezident Si Ťing-pching často zdůrazňuje potřebu stability – a silné armády.
 

Silná Čína
 

Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru měla Čína loni druhý největší vojenský rozpočet – 228 miliard dolarů. To bylo 2,7krát méně než USA či 3,4krát víc než Rusko. Čína má nejpočetnější armádu – 2,2 miliony vojáků (druhá Indie 1,4 miliony, USA 1,3 miliony vojáků) – která prochází zásadní modernizací. Počet jaderných náloží Číny je odhadován na 270, což je o trochu méně než jich má Francie a o trochu více než Velká Británie; Rusko má 6850, USA 6450 jaderných náloží. Čína vlastní i mezikontinentální balistické rakety, ponorky schopné nést rakety s jadernou náloží, bombardovací letadla i střely s plochou drahou letu. Letos v dubnu spustila Čína na vodu korpus své první, doma vyrobené, letadlové lodi. Vyrábí stíhače páté generace, ale i rakety chránící vzdušný prostor i hladiny moří až za úroveň prvního ostrovního řetězce od jihu japonského ostrova Kjúšú přes Okinawu, směrem na Tchaj-wan, filipínský Luzon a Borneo.

Rostoucí mezinárodní obchod Číny, a to zvláště ve vazbě na iniciativu pásu a stezky, vyžaduje zabezpečení dopravních tras. Dálkový krizový management si Čína odzkoušela v roce 2011, kdy státy NATO zaútočily na Libyi – během několika dní bylo evakuováno téměř 12 tisíc čínských občanů. Když vypukla válka v Jemenu, Čína roku 2015 evakuovala – a to na válečných lodích – téměř 600 vlastních a 225 cizích občanů; napřed do Džibuti a poté přes Etiopii domů. Loni bylo v Džibutsku uvedeno do provozu první čínské vojenské zařízení v zahraničí: námořní základna.
 

Nová Čína
 

Čína se probudila. Nebylo to lehké a pro pochopení povahy jejího procitnutí je třeba alespoň trocha empatie. Nelíbí se vám politika jednoho dítěte? Asi se nelíbila ani těm, kdo ji zaváděli. Jenže po staletí utrpení přinesla stabilizace obrovskou populační vlnu: v době vyhlášení Čínské lidové republiky roku 1949 měla tato zem 544 milionů obyvatel, avšak za 33 let už tento počet překročil miliardu. Situace se postupem času stabilizovala a politika jednoho dítěte byla zrušena. Podle prognóz OSN by vrcholu v počtu obyvatel měla Čína dosáhnout kolem roku 2030, a to na hladině 1,4 miliardy, pak by měl následovat pokles.

Nebo jinak: ochrana duševního vlastnictví. Ta se stala západním tématem až poté, kdy byla nastartována moderna, kterou anglický filosof Francis Bacon spojil s knihtiskem, kompasemstřelným prachem – mají rodiště v Číně. Snad každá učebnice dějin špionáže obsahuje informace o krádeži bource morušového a receptury porcelánu. Až bude Čína výrazně největším inovačním centrem, liberální ideologové přijdou s tezí, že vynálezy jsou kolektivním vlastnictvím všeho lidstva. Tak jako dnes USA od bojových hesel o volném obchodě přecházejí k protekcionalismu.

A den, kdy Čína převezme prapor nejvýznamnějšího inovačního ohniska, se blíží. Jak už připomněl časopis !Argument, podle World Intellectual Property Organization už v roce 2016 bylo v Číně podáno přes 1,3 milionů patentových žádostí – což je víc než součet žádostí, které byly podány v USA, Japonsku, Jižní Koreji a u Evropské patentové kanceláře. Uvádí se, že 40 % všech patentů, které se týkají takzvaných velkých dat, pochází s Číny. Příští týden by mělo v USA vstoupit v platnost omezení víz pro ty čínské postgraduální studenty, kteří působí v oblasti robotiky, high-tech výroby nebo letectví.

Podle dostupných údajů překročil stále rostoucí počet vysokých škol a univerzit v Číně 2,9 tisíc. Studuje na nich více než 20 milionů studentů – tedy dvakrát víc, než je obyvatel Česka. Zprávy Ministerstva školství ČLR uvádějí, že letos absolvuje vysoké školy v Číně 8,2 milionů studentů. Od roku 1978, kdy Peking zahájil politiku reforem a otvírání se světu, na zahraničních vysokých školách studovalo a studuje celkem 5,2 milionů čínských studentů; téměř 1,5 milionů jich studuje v současnosti za hranicemi své vlasti. Loni se do Číny ze zahraničí vrátilo 227 tisíc absolventů s titulem magistr či vyšším; zároveň v Číně studovalo 489 tisíc zahraničních studentů.

*          *          *

Není třeba se Číny bát, je ale nutné se jí učit rozumět. Je jiná než Západ. Není mesianistická, nevěří, že by ji měl někdo napodobovat. Asi to opravdu nejde: je příliš velká a má příliš osobitou tradici. Bude ale vstupovat do života stále více stále většímu množství lidí. Možná je vhodné připomenout si, jak na tuto otázku nahlíží sama dnešní Čína. V březnu 2014 prezident Si Ťing-pching v pařížské centrále UNESCO uvedl, že „civilizace se zrodily v odlišných barvách a tato rozmanitost učinila výměnu a vzájemné učení se mezi civilizacemi důležité a cenné“. Za druhé, „civilizace jsou si rovné a tato rovnost činí výměnu a vzájemné učení se možným“. A nakonec dodává, že „civilizace jsou inkluzivní a inkluzivnost podněcuje výměnu a vzájemné učení se mezi civilizacemi. Oceán je obrovský, protože neodmítá žádnou řeku.“ Chtělo by se dodat, že Západ se zatím až příliš často chová jako říčka, která odmítá oceán.

Komentár vyšiel na webovom časopise !Argument 4. 6. 2018

Priemer: 4.6 (25 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama